Mobily dělají ze zaměstnanců neurotiky, firmám to působí problémy

Závislost na mobilním zařízení se stává stále rozšířenější. Spolu s e-mailovou komunikací nebo sledováním internetu vede k dramatickému snižování výkonosti zaměstnanců. Ti kvůli tomu odcházejí z práce „uštvaní“, aniž by ve skutečnosti cokoliv důležitého vyřídili.



Od nástupu komunikačních technologií si většina firem slibovala efektivnější výkony svých zaměstnanců. Jejich efekt však často bývá přesně opačný. Především kvůli mobilním telefonům se ze zaměstnanců se stávají neurotici s nutkavou potřebou kontrolovat svůj mobil.

Chytrý telefon totiž zkontrolují v průměru 52krát denně. To znamená zhruba každých 18 minut během pracovní části dne. Pro srovnání, o rok dříve to bylo 46krát, tedy každých 21 minut. Moderní telefony totiž nabízejí řadu způsobů, jak se na pracovišti rozptýlit, a zaměstnanci toho hojně využívají. Z analýzy společnosti truconneXion jednoznačně vyplývá, že potenciál chytrých telefonů spíše lidem čas bere, než aby jej šetřil. Příval zpráv a různých funkcí je vyrušuje z práce nebo poskytuje lákavou příležitost pro lelkování.

Dvě hodiny s mobilem v zaměstnání

Manipulací s mobilem Češi v pracovní době denně stráví neuvěřitelnou 1 hodinu a 42 minut: „To je o 8 minut více než loni. Celkově se zvyšuje čas strávený kontrolou došlých zpráv, statusů či novinek zpravodajských serverů,“ shrnuje závěry analýzy Martin Hnízdil ze společnosti truconneXion, která pomáhá firmám monitorovat a chránit výpočetní a mobilní technologie. Celkový čas strávený manipulací s mobilním telefonem denně představuje v průměru 3 hodiny, ale do toho se počítá i čas po pracovní době.

Analýza společnosti truconneXion již čtvrtým rokem zjišťuje využívání chytrých mobilních telefonů na vzorku 2000 zaměstnanců. Data poskytuje bezpečnostní aplikace AuditPro MobileDesk. Chytré přístroje zaměstnanci přitom stále méně využívají k tomu základnímu – k telefonování. „Ze všech využívaných funkcí představuje telefonie pouze 12 procent a její podíl, stejně jako u klasických SMS zpráv, každoročně klesá ve prospěch komunikačních aplikací typu Skype, WhatsApp či Facebook Messenger. Patrný je nárůst času stráveného na sociálních sítích, větší konzumace multimediálního obsahu a různých aplikací,“ dodává Martin Hnízdil.

Kontrola mobilů v mnoha případech přerůstá do neurotického chování, které zásadně ovlivňuje schopnost zaměstnanců soustředit se na práci. Z analýz vyplývá, že 46 procent Čechů dokonce spadá do neurotické kategorie „vysokofrekvenčních“ uživatelů: „Od rána do noci po svém smartphonu sáhnou více než 60krát, to znamená každých zhruba 16 minut,“ dodává Martin Hnízdil.

To se negativně projevuje nejenom na jejich duševním zdraví, ale také výrazně snižuje jejich pracovní výkonnost. „Pokud mají lidé potřebu kontrolovat mobil každých 18 minut, nemohou se pořádně soustředit. Pohroužit se do práce bez vyrušování na více než hodinu se pak stává luxusem, přitom pro kvalitní práci to je nezbytné. Nevhodné využívání komunikačních technologií lidem namísto usnadnění práci ztěžuje, zejména jejich výkonnost a kreativitu,“ říká psycholog Michal Walter, který se zabývá problematikou psychologie práce.

Dramatický pokles výkonnosti

Nevhodné využívání komunikačních a informačních technologií vede podle odborníků nejen k poklesu výkonnosti, a tím i narůstání času spojeného s prací. „Ale i k iluzi, že jsme svou ‚prací‘ něčeho skutečného dosáhli. „Bez ohledu na to, jakou prací se zabýváme, chceme-li být skutečně výkonní, musíme se koncentrovat. Informační technologie, vytvářející nový typ závislosti, této koncentraci velmi často brání. Mnohdy dokonce podporují vítaná vyrušení, umožňující nám se od práce odpoutat, aniž bychom vytvářeli dojem, že nic neděláme,“ upozorňuje Jan Urban, poradce a lektor, autor publikací „Přestaňte se v práci stresovat, „Jak lépe nakládat s časem“ a dalších.

Klíčová je právě nemožnost koncentrovat se na skutečně důležitou práci. „Svou úlohu při tom sehrává i sklon k takzvanému multitaskingu, tedy tendenci provádět více činností najednou. Skutečností je, že správně a kvalitně lze činnosti provádět jen tehdy, vykonáváme-li jednu po druhé. Představa, že člověk, který je neustále na internetu a telefonu, přitom i velmi intenzívně pracuje, je proto velmi ošidná,“ konstatuje Jan Urban.

Přestože takový zaměstnanec má sám pocit, že zvládá řadu věcí, pro firmu znamená spíše problém „Často jde o člověka, který propadl závislosti, možná trpí i workoholismem či snaží se udělat dojem na své okolí, jeho činnost však k žádným velkým výsledkům nevede. Jeho zaměstnavatel by na něj měl pohlížet spíše skepticky a možná o něm dokonce uvažovat jako o zdroji personálního rizika,“ upozorňuje Jan Urban.

Podobné případy pak často řeší psychologové. „Čím dál častěji se setkávám s lidmi, kteří jsou na kontrolování svého mobilu, a obecně zpráv, médií či sociálních sítí, závislí. Vnímám to i v běžných životních situacích – lidi, kteří třeba na hudebním koncertu nebo jiné kulturní akci kontrolují svůj mobil opravdu každé dvě minuty. Obvykle mě nevyhledávají klienti pouze s tímto problémem, ale často se ukáže jako součást širšího tématu, se kterým za mnou přijdou, jako je workoholismus, prokrastinace nebo absence sebekontroly,“ vypočítává psycholog Dalibor Špok.

Kontrola mobilu redukuje napětí

Nutkání k častému kontrolování sociálních sítí nebo mobilu je podle něj stejnou závislostí jako klasické případy typu opakovaného mytí rukou nebo desetinásobného kontrolování vypnutí elektřiny před odchodem z domu.

„Mechanismus vzniku této závislosti je redukce napětí. Pokud dlouho nezkontrolujeme obrazovku mobilního telefonu, roste v nás napětí úplně stejně jako v kuřákovi, který si dlouho nedal cigaretu, nebo gamblerovi, který si dlouho nezahrál. Za toto napětí je zodpovědný takzvaný mozkový systém odměn, který měl pro nás evolučně zásadní význam právě tím, že nás donutil dělat věci, do kterých se nám nechtělo. Nikoli až tak tím, že by nás poté zaplavit pocitem štěstí, ale tím, že jejich vykonání redukuje nepříjemný emoční stav, kterým nás tento systém nutí k činnosti. Popisujeme ho jako nutkání, bažení a podobně,“ vysvětluje Dalibor Špok.

Tento systém odměn sám sebe neustále sebeposiluje. „Pokud jednou redukujeme napětí, které vyvolá, vyplaví se mozkový neurotransmiter dopamin, který toto aktuální mozkové spojení mezi podnětem, následným napětím a impulzem k jeho redukci posílí. Příště se v nás vyvolá napětí, a tedy bažení po jeho snížení, daleko snáze. To je důležitý prvek našeho přežití a učení, a zahrnuje všechny důležité návyky pracovní, sociální, životní. Díky tomu jsme neproleželi pravěk v lenosti v jeskyni,“ popisuje Dalibor Špok.

Nicméně v některých případech se právě tento mechanismus obrací proti člověku. „Co tento systém naučíme, to v nás bude posilovat. Není tak chytrý, aby rozlišil zdravý návyk od nezdravého. A nejčastější situací v obklopení moderními technologiemi je právě nejprve malé náhodné napětí, ať už stres nebo očekávání, zdali se neobjevily novinky na internetu, nová zpráva v emailu… Jakmile toto napětí odstraníme vykonáním patřičné aktivity, a s každým dalším podlehnutí tomuto napětí, dopamin posílí patřičné dráhy a vzniká návyk,“ vysvětluje Dalibor Špok, jak vzniká závislost.

Překonat závislost není snadné

Cesta k překonání této závislosti není snadná a vychází z pochopení mechanismu, který ji vytváří. „V zásadě by nemělo být kontrolování internetu, mobilu a podobně založeno na našem impulzu jej kontrolovat, tedy na našem napětí, že se určitě objevilo něco nového, ale daleko spíše na základě jiného, racionálnějšího kritéria. Například času, pravidelnosti, navázání na jiné aktivity,“ radí Dalibor Špok.

Pokud mají manažeři nebo zaměstnanci denně několik jednání se zákazníky, mobil by měli zkontrolovat jen jednou, před a po setkání s každým z nich. Nikoli během cesty nebo během jednání. Další pomůckou může být kontrolovat mobil pouze jednou za hodinu, jen při příchodu k pracovnímu stolu a podobně. „Jedná se o to, vytvořit si jiný návyk, než ten, založený na vnitřní emoci, impulzu a napětí. A ten by měl být – co se týče četnosti – rozumný, nikoli častý,“ upozorňuje Dalibor Špok.

Hodně podle něj záleží na dobré organizaci práce. „Naše pracovní i firemní komunikace by měla být odstupňovaná. Co nemusí být vyřešeno v řádu hodin, řeším emailem, který kontroluji pouze několikrát denně, nikoli neustále. Odpovídám na všechny emailové zprávy v jednom časovém bloku, poté emailového klienta vypnu a nezabývám se jím až do příští kontroly pošty – která dle typu práce může být za hodinu nebo za půl dne. Jen menší část komunikace, především ta krizová nebo akutní, by měla být formou instantních zpráv,“ porovnává Dalibor Špok.

Telefonáty jsou podle něj vhodnější u komplikovanější komunikace, nikoli pro jednoduché potvrzení. „Pokud pracuji ve vzdáleném týmu, který spolu potřebuje komunikovat online, je dobré si vyhradit pouze určité časy, třeba 2 až 3 hodiny denně, kdy budeme všichni připraveni rychle odpovídat prostřednictvím instantních zpráv nebo telefonátů. Zbytek dne považujeme za ‚offline‘ a také komunikujeme, ale bez tlaku na okamžitost odpovědi a podobně,“ upozorňuje Dalibor Špok.

Firmy často nutí zaměstnance reagovat okamžitě

Takový systém podle něj přináší menší nutkání přístroje neustále kontrolovat. Záleží ale i na celkovém pracovním prostředí a kultuře. „Vyzrálost firmy poznáme právě podle toho, že si uvědomuje nutnost takto hierarchizovat tlak na rychlost komunikace a své zaměstnance v tom podporuje,“ říká Dalibor Špok.

Pokud již zaměstnanec propadne častému kontrolování mobilu nebo internetu a přeroste u něj v závislost, potom s touto situací musí pracovat stejně jako s jakoukoli podobnou závislostí. „Cvičit se ve vzdorování nutkání redukovat svou úzkost – tedy vykonat danou aktivitu. Dát si časový limit, po který mobil kontrolovat nebudu. Stáhnout si aplikaci, která jej po nějakou dobu zablokuje. Nechat si jej u kolegy, který mi jej vydá až za hodinu. Vypnout telefon a den žít bez něj,“ popisuje Dalibor Špok některé pomůcky, které mohou sloužit postupnému nacvičení vzdoru vůči častému, neracionálnímu impulzu. „Tím tento impulz začne postupně slábnout. Mozkový systém odměn neudržuje dráhy, které nejsou často posilovány,“ zmiňuje Dalibor Špok.

Nápomocná mohou být také cvičení, která vedou k posílení sebekontroly a vůle. „Jedním z nejúčinnějších je meditační cvičení – třeba pravidelné jednoduché soustředění na vlastní dech po dobu deseti či dvaceti minut, kdy při jakémkoli vyrušení nebo strhnutí proudu myšlení si toto vyrušení pouze uvědomím, nepokračuji v něm, a vracím se zpět k dechu – tím se učím zásadní dovednost: nepodlehnout impulzu, ale nasměrovat pozornost k něčemu jinému,“ popisuje Dalibor Špok jednu z osvědčených technik.

Rizikem je také ztráta dat

Kromě vznikajících závislostí jsou mobily pro firmy rizikem i z dalšího důvodu. Představují velkou hrozbu ztráty nebo zneužití podnikových dat. Mobily totiž umí v podstatě to samé co klasické počítače, ale jsou přitom špatně zabezpečené a navíc mimo kontrolu většiny zaměstnavatelů.

Proto se na pracovních mobilech stále častěji objevují speciální bezpečnostní aplikace. Jejich účelem není lidi špehovat, ale zamezit zneužití a ztrátě dat. „Nezjišťují, co přesně lidé na telefonu dělají, ale jaké aplikace se spouštějí a instalují, aby bezpečnostní aplikace případně zamezily instalaci virů či hackerských aplikací. V případě ztráty je možné takový mobil najít nebo na dálku vymazat,“ vysvětluje Martin Hnízdil.

Dalibor Dostál

Doporučujeme