Na zlínskou tradici navazuje Prabos obuví pro vojáky, hasiče i turisty



Obuvnická tradice na Zlínsku je spojená převážně se závodem Baťa. Na historii, která je o desítky let starší, však navazuje společnost Prabos plus, která vyrábí speciální obuv pro vojáky, hasiče, policisty, ale také pro dělnické profese nebo turisty.

Tradice koželužského průmyslu ve Slavičíně, kde firma sídlí, sahá až k roku 1860, kdy zakladatel společnosti Japis Jan Pivečka začal zpracovávat usně. Po I. světové válce pak zahájil výrobu obuvi. Po znárodnění v roce 1948 přešla společnost Japis pod správu národního podniku Baťa a následně v roce 1952 byla začleněna do národního podniku Svit Gottwaldov.

Teprve v roce 1991 se závod transformoval jako samostatná divize společnosti Svit Zlín a 1. ledna roku 1993 získala společnost právní subjektivitu pod názvem Prabos Slavičín, postupně se transformovala na současnou společnost Prabos plus. „Mé zkušenosti v obuvnické výrobě začaly už v roce 1986 studiem fakulty technologické ve Zlíně a následnými posty ve státním podniku Svit a soukromém podniku Stival. Od roku 2003 působím ve společnosti Prabos,“ popisuje generální ředitel společnosti Juraj Vozár svoji cestu do Slavičína.

Inspirace historií

Právě historie, kterou má v regionu výroba obuvi, byla pro něj klíčová při výběru jeho profesní cesty. „Vždy jsme ctili nehynoucí tradici Zlína jako města obuvi už od časů koncernu Baťa a vnitřní přesvědčení mě motivovalo v tomto oboru pokračovat i po studiu. Výroba obuvi je krásná práce, kde se snoubí módní trendy s řemeslnou zručností lidí na Valašsku už po staletí. Tato skutečnost nám dává sílu a motivuje nás pokračovat v tomto řemesle nadále. Naše obuv chrání zdraví profesionálů, jako jsou hasiči, policisté a vojáci,“ zmiňuje Juraj Vozár.

Mezi typické zákazníky firmy tak patří podniky, které vybavují své zaměstnance pracovní a bezpečnostní obuví, jako jsou městské samosprávy nebo státní organizace. Kromě toho také milovníci turismu.

I přes tradici trvající déle než staletí nebyl rozjezd samostatné firmy vyčleněné z velkého podniku právě snadný. Co bylo na začátku nejtěžší? „Úpadek kožedělného průmyslu v 90. letech. Praktická ztráta zahraničních trhů a postupem času nedostatek kvalifikované pracovní síly,“ vysvětluje Juraj Vozár.

Pro obranu i vnitro

Pro hospodaření firmy, která má v současnosti 200 zaměstnanců a jejíž roční obrat v roce 2018 dosáhl 350 milionů korun, je významný také export. „Našimi exportními zákazníky jsou státní instituce v evropských zemích, a to hlavně ministerstva obrany a ministerstva vnitra. Obrat závisí na vysoutěžených tendrech. Z hlediska prodeje konečnému spotřebiteli v zahraničí to pro nás představuje perspektivní příležitost, na kterém usilovně pracujeme,“ vysvětluje Juraj Vozár.

Kromě České republiky tak boty z Prabosu putují také na Slovensko, do Polska, Německa, Rakouska nebo do pobaltských zemí. „Děláme také malé, ale systematické kroky v Rusku,“ upozorňuje Juraj Vozár.

Společnost zaujala také média na vyspělém trhu v Dubaji. „V roce 2016 jsme s úspěchem otevřeli prodejnu tradiční vojenské obuvi v Kábulu a to přitáhlo pozornost novinářů z arabských zemí. Jsme aktivní v Libanonu, Spojených arabských emirátech a Ománu,“ vypočítává generální ředitel společnosti Prabos.

Firma čelí, stejně jako další obuvníci v Česku a v Evropě, dlouhodobé komplikací. „Levný a nekalý dovoz z dálného východu, hlavně z Číny,“ popisuje Juraj Vozár. Uspět v oboru, který je vystaven tvrdé konkurenci z Asie, vyžaduje velmi aktivní přístup. „Zmíním investice do nejmodernějších technologií, řemeslnou zručnost našich zaměstnanců a úspěšnou spolupráci po celém světě,“ podotýká šéf Prabosu.

Konec levného okouzlení

Navíc věří v návrat domácích producentů obuvi zpět na výsluní. „Úspěch asijské konkurence je postavený na nepochopitelně nízkých cenách a tomu úměrné kvalitě produktu. Současný evropský zákazník začíná být ale citlivý na vysokou kvalitu, na perfektní dlouhodobý servis a odborné poradenství, hlavně v branži obuvi pro volný čas, to znamená bot turistických a bot pro profesionály,“ pokračuje Juraj Vozár.

V roce 2017 navíc firma uvedla na trh kolekci dětské obuvi. „Je velmi důležité, aby proporce obuvnického kopyta odpovídala rozměrům dětských nohou v Evropě. Tento soulad je nutný k tomu, aby dětská obuv nezpůsobovala deformity dětské nohy, které jsou pro budoucí vývoj nesmírně důležité. Existují studie, které potvrzují, že dovozová dětská obuv, převážně z Číny, způsobuje nezdravý vývoj nohy a s tím spojené náklady na léčbu,“ upozorňuje Juraj Vozár.

I z těchto důvodů považuje budoucnost domácích obuvnických firem za perspektivní. „Můžeme pouze říci, že lidé v Evropě nebudou chodit bosí. Je pouze na nás, aby byli obuti v botách značky Prabos. Perspektiva značky závisí na objektivních podmínkách vývoje v Evropě a ve světě. A v posledním období můžeme vidět pomalý přesun výroby některých značek, například Timberland, z Číny blíže k lokálním trhům,“ zmiňuje Juraj Vozár důležitý trend.

Nejsou lidi

Na cestě k renesanci českého obuvnictví však budou muset v Prabosu i dalších domácích firmách překonat některé překážky. „Neradostným trendem je nedostatek kvalifikované pracovní síly, neochota či nezručnost mladých lidí, podílet se na řemeslné práci a také malá odvaha tuzemských zadavatelů prosazovat nákupy lokálních produktů, kdy rozhodujícím kritériem je jednoznačně nejnižší cena,“ podotýká Juraj Vozár. Neméně důležitým faktorem je podle něj rostoucí tlak na snižování ekologické zátěže u evropských výrobců.

„To způsobuje zvyšování výrobní ceny lokálních produktů na rozdíl od dovozu z Číny či Vietnamu. Ubíjející je pro nás také nespravedlivé rozdělování dotací v soukromé sféře,“ uzavírá Juraj Vozár s tím, že i přesto věří, že ve valašském Slavičíně bude výroba obuvi nadále pokračovat.

Dalibor Dostál