Náklady na sebeprezentaci a daňové dopady

6. 11. 2018 | Zdroj: Hospodářská komora ČR (HK ČR)

Pro mnohé podnikatele je image jich samotných nebo jejich zaměstnanců významným atributem jejich podnikatelské činnosti. Investují tak do vhodného oblečení či různých úprav vzhledu, počínaje úpravou vlasů a líčení až po kosmetické ošetření či plastické operace.

U některých podnikatelů je spojení vzhledu a jejich předmětu podnikání jasné, jako například u lidí pracujících v showbusinessu či v módní branži, u jiných je toto spojení subtilnější, avšak o nic méně důležité. Do této kategorie můžeme zařadit prakticky všechny činnosti, u kterých dochází k jednáním s obchodními partnery, jako jsou právníci, poradci všeho druhu, obchodníci, ale také pracovníci v kreativních profesích, kdy osobní vzhled a image konkrétních osob posiluje firemní image v souladu s firemními hodnotami.

Navzdory tomu finanční správa nevidí náklady na sebeprezentaci v daňově uznatelných nákladech ráda. Jak tedy na to, aby takové náklady nebyly rozporovány a mohly být bez obav použity pro snížení základu daně?

Chybí jednotný pohled

Dle zákona o daních z příjmů je možno odečítat pouze náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a to ve výši prokázané poplatníkem. U některých nákladů je jejich souvislost s podnikatelskou činností jednoznačná, a tak jejich daňovou uznatelnost nebude rozporovat ani správce daně. U jiných, jako právě i u nákladů na sebeprezentaci, je to mnohem těžší. Právě v takových chvílích je rozhodující odůvodnění daňové uznatelnosti ze strany poplatníka, prokazující užitečnost vynaložených nákladů pro jeho podnikatelskou činnost, tedy ten „příběh za tím“.

U nákladů na sebeprezentaci navíc narážíme na problém, že i když bez rozporu slouží k podnikatelské činnosti, jejich benefity obvykle jsou nebo alespoň můžou být využity také v osobní sféře. Jsou tedy k podnikatelské činnosti využity pouze zčásti.

Podle zkušeností mých, ale také jiných účetních a daňových poradců bude rovněž záležet vždy na konkrétním úředníkovi, který provádí kontrolu. Zatímco jeden bez problémů uzná jako daňový výdaj oblek s logem firmy našitým na vnitřní kapse, jiný může zpochybnit i náklad na trička s logem firmy.

Obhajoba daňové uznatelnosti tak vyžaduje nejen splnění veškerých zákonem stanovených podmínek, ale je často i záležitostí jakési osobní odvahy toho kterého poplatníka. S dobrým příběhem pak může poplatník zvládnout obhájit daňovou uznatelnost i takových nákladů, které se úředníkovi finančního úřadu zpočátku v jeho daňových nákladech nelíbily.

Oblečení

Advokát by měl vyzařovat solidnost a vyvolávat důvěru. U architekta či marketéra naopak jeho klienti ocení kreativitu a nápaditost. U kouče nebo osobního poradce budou zase hledat empatii a klid. Ať již vezmeme v úvahu kteréhokoliv z nich, výsledkem je, že všichni podnikatelé se budou snažit, aby jejich oblečení vyjadřovalo hodnoty jejich firmy a současně ideálně i splňovalo podmínky daňové uznatelnosti.

Pomineme-li oblečení, které představuje osobní ochranný prostředek v souladu se zákoníkem práce a které je tak daňově uznatelným nákladem bez zásadních námitek ze strany správce daně, lze do daňových nákladů zahrnout také tzv. pracovní oblečení neboli stejnokroj. V souladu se zákonem a ustáleným přístupem finanční správy by takové oblečení mělo plnit zejména reklamní, propagační a organizační účely.

Předpokladem daňové uznatelnosti takového nákladu je, že podnikatel ve vnitřním předpise stanoví povinnost používat pracovní oblečení v rámci podnikatelské činnosti, omezí jeho používání při jiných příležitostech a současně vymezí charakter a podobu tohoto pracovního oblečení a všech jeho součástí.

Dále je nutno zajistit, aby takové oblečení bylo trvale a viditelně označeno identifikačními znaky firmy, čímž se rozumí například obchodní jméno, logo nebo také firemní barvy. Součásti pracovního oblečení, které nelze opatřit viditelným či trvalým označením (například punčochy nebo ponožky), by měly být zajištěny v přiměřené hodnotě a množství.

Co když ale označení oblečení není úplně vhodné? V takovém případě lze doporučit postupovat opravdu opatrně a kromě vypracování směrnice pro jeho používání aplikovat alespoň velice decentní označení, například vyšití loga na manžetu košile nebo aplikace nášivky na vnitřní stranu saka.

Nakonec je nutno zdůraznit, že neoznačené či ne-viditelně označené oblečení by mělo být poskytováno v přiměřené hodnotě a množství, je tedy nutno dodržet rozumnou míru. Hodnota oblečení by tudíž měla odpovídat ceně v daném místě a čase obvyklé. Pokud jde o množství, zde bude ve hře opět argumentace konkrétního poplatníka, ideální je podpořit ji evidencí používání daného modelu.

Jelikož takové oblečení pak vyvolává dojem, že může být použito i pro činnosti mimo podnikání, lze doporučit jeho uplatnění v daňových nákladech pouze zčásti, a to v poměru používání pro podnikání a pro soukromou potřebu.

Závěrem je vhodné zmínit, že náklady na pracovní oblečení nejenom pro podnikatele, ale také pro jeho zaměstnance nejenomže na jedné straně představují daňově uznatelný náklad, ale také nepodléhají zdanění na straně dotčených zaměstnanců.

Neinvazivní úpravy vzhledu

Je-li ve vaší práci vzhled jednoznačně jedním ze základních aspektů, tj. pokud jste moderátoři, herci nebo třeba zpěváci, pak patří náklady na úpravu vlasů nebo líčení k těm, které lze odečíst z daní. Jak jsme již však ukázali, vnější vzezření je velice důležité také u mnoha profesí, ve kterých podnikatel nebo jeho zaměstnanci přicházejí do styku s klienty, a to jak stávajícími, tak i potenciálními. Podobně může být vhodně zvolený a pečlivě upravený vzhled součástí propagace firmy, jako například upravený účes u kadeřnice nebo profesionální líčení u vizážistky.

Obdobně jako u oblečení i zde je nutno postupovat obezřetně a připravit si vhodnou obhajobu. Určitě neuspějí ti, kterým podobná činnost v podnikání nijak neprospěje, a tedy neprokážou, že výdaje slouží k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Ale i u těch, kteří užitečnost, a tedy potřebnost takových nákladů pro jejich podnikání budou schopni prokázat, lze doporučit postupovat s mírou. Správce daně nemusí uznat příliš nákladnou službu, ale odečte z daňového základu třeba jen cenu obvyklou v daném místě a čase.

Kosmetické ošetření a plastická operace

Náklady na kosmetické ošetření, či dokonce plastickou operaci budou uznány jako daňově uznatelné výdaje pouze tehdy, pokud bude prokázána jejich úzká provázanost s dosahováním a udržováním zdanitelných příjmů. To bude dané především u těch, kteří „vydělávají“ svým vzhledem.

Plastická operace tak může být uznána jako daňově uznatelný výdaj například tanečnici nebo modelce, již méně pravděpodobně se podaří obhájit její užitečnost pro podnikání třeba u advokáta nebo obchodního zástupce. Jinou variantou by bylo, pokud by plastická operace měla primárně zdravotní funkci a bez jejího provedení by nebylo možno pokračovat v činnosti, například u sportovců.

Jak je vidět z výše uvedeného, při obhajování daňové uznatelnosti nákladů spojených se sebeprezentací bude záležet především na argumentech poplatníka či jeho daňového poradce. Právě proto lze silně doporučit na ni myslet již při vynakládání takových výdajů a nenechat si to až na případnou kontrolu. Správná argumentace spolu se splněním dalších zákonných podmínek dokáže přesvědčit i toho nejpřísnějšího úředníka finančního úřadu.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Andrea Kleinová

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek