Národní program reforem České republiky 2011



I.1. Česká republika a Strategie Evropa 2020

Obsah dokumentu:

• I. Úvod
• II. Východiska hospodářské politiky
• III. Reformní opatření ČR (I. – III.)
• III. Reformní opatření ČR (IV. – VII.)
• IV. Závěr

Současně se snaží reflektovat různorodé zájmy rezonující ve společnosti; za tímto účelem byl dokument v průběhu své přípravy mnohokrát diskutován se zástupci sociálních partnerů, krajských a místních samospráv, zainteresované akademické veřejnosti, jakož i s Národní ekonomickou radou vlády. Vláda při zpracování Národního programu reforem sledovala logiku úzké vzájemné provázanosti všech uvedených opatření, a to jak z perspektivy svých reformních priorit, tak v kontextu 5 základních cílů Strategie Evropa 2020, doporučení obsažených v tzv. Integrovaných hlavních směrech Strategie Evropa 2020 a v tzv. jednotlivých vlajkových iniciativách Evropské komise.

Hlavní cíle Strategie Evropa 2020 schválené Evropskou radou v roce 2010 jsou následující:

1. Zvýšení míry zaměstnanosti populace ve věku 20 – 64 let minimálně na 75 %;
2. Navýšení investic do výzkumu a vývoje na úroveň 3 % HDP;
3. Snížení energetické náročnosti ekonomiky nejméně o 20 %, zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v energetickém mixu na 20 % a redukce emisí CO2 o 20 % s možným navýšením redukčního cíle na 30% (pakliže se ostatní ekonomicky rozvinuté státy zavážou ke srovnatelnému omezování emisí a vyspělejší rozvojové země se adekvátně zapojí do tohoto úsilí);
4. Zvýšení počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí ve věku 30 – 34 let ze současných 31 % nejméně na 40 % a snížení počtu žáků předčasně opouštějících vzdělávací systém ze současných 15 % na úroveň pod 10 %;
5. Podpora sociálního začlenění, zejména prostřednictvím snižování chudoby, a to snahou snížit počet lidí ohrožených chudobou nebo vyloučením nejméně o 20 milionů.

Takto uvedené cíle jsou společným politickým závazkem členských států Evropské unie, jehož dosahování je cílem jejich společné koordinace hospodářských politik. Tento závazek platí pro celek všech členských států a takto je třeba chápat jednotlivé kvantifikované cíle. Každý stát si proto s ohledem na výchozí situaci své ekonomiky stanovuje vlastní cíle a priority, jejichž dosahování považuje za svůj specifický příspěvek k uvedeným společným cílům.

Při stanovování vlastních národních priorit a celkové podoby národních programů reforem členské státy zohledňují i integrované hlavní směry a jejich doporučení:

1. Zajistit kvalitu a udržitelnost veřejných financí;
2. Vyřešit makroekonomické nerovnováhy;
3. Snižovat nerovnováhy v eurozóně;
4. Optimalizovat podporu výzkumu, vývoje a inovací, posílit znalostní trojúhelník a rozvinout potenciál digitální ekonomiky;
5. Zlepšit účinnost zdrojů a snížit emise skleníkových plynů;
6. Zlepšit prostředí pro podnikatele a spotřebitele a zmodernizovat průmyslovou základnu;
7. Zvýšit účast na trhu práce a snížit strukturální nezaměstnanost;
8. Vytvořit dovednostmi vybavenou a odborně připravenou pracovní sílu, která bude odpovídat potřebám trhu práce, podporovat kvalitu pracovních míst a celoživotní učení;
9. Zlepšit výkonnost systémů vzdělávání a odborné přípravy na všech úrovních a zvýšit účast na terciárním vzdělávání;
10. Podpořit sociální začleňování a boj proti chudobě;

Kromě těchto Integrovaných hlavních směrů mohou vlády při tvorbě Národního programu reforem zohlednit jednotlivé vlajkové iniciativy průběžně představované Evropskou komisí.

Nad rámec společně identifikovaných cílů a doporučení státy v rámci implementace národních programů zohledňují rovněž strukturální překážky bránící dosažení vyššího tempa hospodářského růstu určené pro každý členský stát Radou (pro ČR je identifikovala Rada pro hospodářské a finanční záležitosti EU na svém zasedání 8. června 2010 – viz následující subkapitola), stejně tak jako doporučení Evropské komise obsažená ve výroční zprávě o růstu.

Národní cíle, které si vláda stanovuje v rámci naplňování Strategie Evropa 2020 na úrovni státu, jsou výsledkem jak zohlednění výše uvedených cílů a doporučení, tak analýz a strategických dokumentů zpracovávaných na úrovni vlády (z průřezových dokumentů lze uvést Programové prohlášení vlády ČR, Strategický rámec udržitelného růstu, Analýzu konkurenceschopnosti ČR a řadu dalších klíčových dokumentů uvedených v příloze) a rovněž diskusí se sociálními a regionálními partnery a zástupci dalších relevantních institucí. Vláda se snažila o maximálně realistický přístup reflektující potenciál domácí ekonomiky, zdrojů státního rozpočtu a omezení vyplývajících z délky jejího funkčního období. Ve snaze poskytnout konkrétní příspěvek k plnění evropských cílů se snažila o určení kvantifikovaných indikátorů doprovázejících kvantifikované evropské cíle (které ostatně nelze rovněž chápat jinak, než právě jako indikátory růstu). V některých případech přesto, s ohledem na uvedené faktory a na svou důvěryhodnost, kvantifikované indikační cíle nestanovila a určila pouze prioritní tendenci v dotyčné oblasti.

Národní program reforem obsahuje priority vlády a respektuje kompetenční řád veřejné moci v českém ústavním systému, včetně rozdělení působnosti mezi státem a nižšími samosprávnými jednotkami. S ohledem na to, že Evropská unie respektuje ústavní tradice členských států, nemůže vláda ČR určovat rozvojové priority svých krajů ani obcí. Přesto se Národní program reforem snaží reflektovat rovněž územní dimensi hospodářské politiky, a to zejména s přihlédnutím k budoucnosti kohezní politiky. Primárně je však zaměřen na priority, jejichž dosahování je v působnosti ústředních orgánů České republiky. Jde o priority vlády, jejichž naplňování současně v celé řadě oblastí spadá do sféry legislativy, a je proto podmíněno souhlasem zákonodárného sboru. Vzhledem k tomu, že program sám není legislativním, nýbrž koncepčním materiálem a není schvalován Parlamentem ČR, je třeba opatření v něm zmiňovaná chápat jako politické cíle vlády. Národním programem reforem vláda pouze vytyčuje reformní cesty, jimiž se právě jakožto orgán exekutivní moci hodlá ubírat v následujících letech.

Program reforem se zaměřuje na dosažení indikátorů stanovených společně na úrovni EU. Přesto jsou opatření v něm obsažená koncipována šířeji, a to s ohledem na cíle strukturální konsolidace veřejných výdajů a především na zvýšení dlouhodobé konkurenceschopnosti české ekonomiky. Právě posílení konkurenceschopnosti respektující principy sociální solidarity vlastní tradici evropského moderního státu je hlavním mottem prvního českého Národního programu reforem pod vlajkou Strategie Evropa 2020.

Struktura a zacílení reformních opatření k posílení růstového potenciálu české ekonomiky odpovídají základním východiskům Strategického rámce udržitelného rozvoje, a představují tak jeden z výchozích bodů, do nichž by v ČR měly směřovat prostředky budoucí kohezní politiky EU. Úspěšné dosažení cílů kohezní politiky nutně předpokládá stabilní prostředí a provázanost střednědobých rozvojových sektorových a regionálních strategií a programů. V současné době jsou připravovány v rámci jednotlivých resortů dokumenty zásadního významu, včetně strategie konkurenceschopnosti, koncepce důchodové reformy, přípravy národních rozvojových priorit pro kohezní politiku 2014+ atd. Národní program reforem je z tohoto hlediska ústředním dokumentem, v němž se prolínají, resp. budou i v budoucnu setkávat reformní linie jednotlivých sektorů státní politiky ve sféře hospodářského růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti.

Národní program reforem stanovuje hlavní zásady reformních opatření, zatímco konkrétní kroky a podrobné návrhy budou obsahovat strategické dokumenty zpracovávané v jednotlivých oblastech kompetenčně příslušnými orgány státní správy. Program je rámcově koncipován na celé období do roku 2020. K urychlení prorůstových opatření jsou reformní kroky plánovány tak, aby nejzávažnější a nejrazantnější reformy proběhly v 1. polovině dekády 2010 – 2020 s referenčním rokem 2015. Národní program bude každoročně aktualizován v rámci tzv. evropského semestru, a to s ohledem na vývoj naplňování cílů Strategie Evropa 2020 na celoevropské úrovni, na dosažený pokrok v České republice a samozřejmě i na vývoj politických priorit vlády stanovovaných v rámci demokratického rozhodovacího procesu.