Nedbala varování a projekt Obhajoba pastelky za 14 let dorostl v galerii a nakladatelství

24. 9. 2018 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Marie Brožová se nedala odradit tvrzením, že pastelové tužky jsou jen hračka do mateřské školy. Její projekt Obhajoba pastelky získal popularitu a dnes má vlastní galerii

Kdyby byl každý obhájce tak tvrdohlavý, pracovitý a tvořivý jako třiačtyřicetiletá výtvarnice a vydavatelka Marie Brožová, končila by většina soudů výrokem „nevinen“. Ostatně pastelky se opravdu ničím neprovinily, jen je renomovaní výtvarníci, galeristé a umělečtí kritici neuznávají jako uměleckou disciplínu. Nepatří už ani do osnov 2. stupně základních škol a obrázky jimi nakreslené bývají z většiny soutěží hned vyloučené. Prostě na hraní ano, na umění ne. 

Ovšem kdo někdy viděl některý z 200 velkoformátových obrazů Marie Brožové, musí uznat, že ve spojení s neuvěřitelnou fantazií, smyslem pro detail i pro kombinace barev se pomocí pastelek dají vytvořit pohádkové světy srovnatelné s jakoukoli jinou výtvarnou technikou.

Přicházejí samy

Marie, rodačka z pražského Žižkova, vystudovala gymnázium. Nástavbu na pražské „Hollarce“ dobrovolně opustila hned v prvním ročníku poté, co se dozvěděla, že pastelky jsou zapovězené, krása překonaná, příroda je největší kýč a umění by mělo zejména šokovat a vytvářet napětí. Ani jedno z toho ji nelákalo, a tak vedle studia angličtiny a překládání knih na volné noze stále víc unikala do snových představ a posázavské krajiny dětství.

„Důležité je pro nás nedlužit, nemít velké investiční plány,
hospodařit s přebytkem a dělat věci poctivě,“ říká Marie Brožová.

Nápady nejčastěji potkává ve snech nebo při procházkách přírodou. Skici si nedělá. „Nebojím se, že bych je zapomněla, mám v hlavě kolem šedesáti obrazů a vždycky kreslím ten, který se prodere do popředí,“ říká před velkým stojanem s téměř hotovým dílem o rozměru A0 (1189 × 841 mm). Je na něm už 150 hodin práce provedené výhradně pastelkami, které se často překrývají až v pěti vrstvách. Všechny obrazy jsou podepsané MAB, což je kromě zkratky i jméno mytologické královny elfů posílající lidem sny. 

Vydat se za lidmi

Na projektu Obhajoba pastelky pracuje už 14 let, kdy poprvé začala veřejně kreslit na Staroměstském náměstí obraz Letokruh stromu života. „Došlo mi, že pomocí výstav se nikam nedostanu, lidé jsou dnes už většinou příliš unaveni na to, aby se vydali za kulturou,“ vypráví Marie. A tak za nimi začala chodit například do velkých obchodních center. Její práce a přístup zaujaly a začala dostávat pozvání po republice i do zahraničí. V současnosti se rýsuje možnost podívat se do Číny.

„Pokud se objeví partner, zajistí mi zázemí, přijedeme tam s manželem a na místě vzniká obraz. Nevadí mi kreslit, povídat si při tom s lidmi, vysvětlovat jim svou techniku i příběh a navazovat další kontakty.“ Samozřejmě s sebou vždy veze i sortiment rodinného vydavatelství, kde v roce 2008 vyšla její první kniha.

Po pěti letech práce „na ulici“ začali s manželem Martinem, který je jejím manažerem i spolupodnikatelem, uvažovat o vlastní galerii. „Byl to náš největší risk,“ přiznává. „Všichni nás varovali, že v centru jako Češi s galerií jednoho autora nemůžeme obstát. Nájmy jsou tu opravdu astronomické a smlouva se podepisovala na pět let, kdy jsme vůbec nevěděli, zda jí budeme schopni dostát. Překvapivě nejlépe nás živí pohlednice a drobná produkce. Pohled vyjde levněji než kopeček zmrzliny a cenově přijatelné jsou i kvalitní reprodukce. Kdo by toužil po originále, musí si připravit 250 tisíc korun, ale i tuto částku jsou někteří zájemci ochotní zaplatit. Nasloucháme zákazníkům, co by si přáli, a vyrábíme diáře, bločky, sešity i kalendáře s reprodukcemi mých obrazů,“ říká spokojeně Marie, kterou by nebavilo kreslit drobné originály na prodej.

Dnes je jedinou českou výtvarnicí s vlastní galerií v centru Prahy. Galerie Pastelka, podle Marie „ostrov dětského Já uprostřed šílenství“, sídlí v pasáži kousek od pražského orloje, dostatečně daleko od hlavního ruchu, ale dost blízko, aby sem každý den našel cestu bezpočet českých i zahraničních návštěvníků.

Práce je náš život

S manželem, který je hudební pedagog a vystudovaný polygraf, se znají už 22 let a jejich profese i přístup k podnikání se výborně doplňují. Ani ve svém nakladatelství nechtějí dělat kompromisy a podbízet se obecnému vkusu a stylu „co nejlevněji vyrobit, co nejdráž prodat“. 

„Vycházím z toho, že Česko bývalo velmocí dětské knihy, na které se nevyplatí šetřit, aby se mohla předávat dalším generacím,“ vysvětluje výtvarnice poctivý přístup ke všem publikacím pro děti i dospělé, z nichž velkou část ilustruje i píše.

Výraznou oporou „vílí“ výtvarnice je vedle manžela také silné přesvědčení o správnosti její cesty a velká láska k tvorbě. „Díky tomu můžeme oba pracovat šestnáct hodin ve všední den, o víkendu nebo místo dovolené, protože práce je náš život a obrazy jsou jako moje děti,“ usmívá se spokojeně Marie.

Nedlužíme a neplánujeme

Ekonomicko-podnikatelský přístup úspěšné dvojice je zcela jednoduchý. „S manželem jsme oba impulzivní a občas se pohádáme. On je opatrnější, já bych rozhazovala víc – třeba různá výrobní zařízení zlevňující naši práci bych pořizovala dřív, ale nakonec se vždy sejdeme někde uprostřed. Důležité je pro nás nedlužit, nemít velké investiční plány, hospodařit s přebytkem a dělat věci poctivě,“ vypočítává výtvarnice.

Také odmítají investovat do reklamy, protože si už vyzkoušeli, že tou nejlepší propagací je být vidět na veřejnosti, případně na některém z mnoha veletrhů. Lidé si Marii zapamatují a často se vracejí aspoň nakouknout, na čem „paní Pastelka“ právě pracuje. Ani úředního šimla se křehká a snivá tvůrkyně nebojí, veškerou podnikatelskou prózu svěřila spolehlivým lidem a sama se zabývá především přenášením svých nápadů na papír. A na webových stránkách a e-shopu firmy je vidět, že i výtvarná práce se dá šířit a prodávat nápaditě a bez komerčního rozmělnění energie, kterou v sobě Mariiny nápady mají.

„Zatím se cítím na vrcholu sil a o tom, co by bylo, kdybych nemohla malovat, nemá cenu přemýšlet. Člověk se stejně nikdy na žádný průšvih nepřipraví,“ směje se Marie. A plány do budoucna? „Nemám žádné. Dopřávám si svobodu vln nápadů a nechávám se překvapit. I když jeden ani ne tak plán, ale spíš sen bych měla. Časem najít větší galerii, kam by se kromě sortimentu vešly i všechny velké originály.“

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jana Šulistová. Foto: Martin Pinkas.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek