Nemáme rovné podmínky, stěžují si soukromí provozovatelé zařízení pro seniory

Oblast sociálních služeb je podle podnikatelů v tomto oboru dlouhodobě podfinancovaná. Navíc si stěžují, že peníze ze státních dotací dostávají přednostně města nebo kraje, soukromá zařízené pak mají horší pozici.



Seniorů v Česku neustále přibývá, domovů a penzionů pro ně je přitom dlouhodobě nedostatek. Tato situace na první pohled nahrává soukromým zařízením. Jenže podnikatelé, kteří se do poskytování sociálních služeb pro seniory pustili, nejsou ze situace na trhu právě nadšení. Stěžují si, že nemají stejné podmínky jako zařízení provozovaná státem, kraji či městy.

V současnosti žije v České republice kolem tří milionů seniorů a zhruba deset procent z nich je odkázáno na pomoc druhých. Zařízení, která jim nabízejí péči, je v zemi kolem pěti set. Velká část z nich je soukromá. Ale i ta kvalitní, o jejichž služby je zájem a která mají plnou kapacitu, bojují o přežití.

„Zařízení, která se starají o nemohoucí seniory, nebo jsou jinak specializovaná, však musí být registrovaná a řídí se stejnými pravidly, ať jsou státní nebo soukromá. Registrace klientům zaručuje odbornost poskytovaných služeb a vhodnost technického vybavení. Zároveň se však tyto domovy pro seniory musí řídit úhradovou vyhláškou, která zejména pro soukromá zařízení představuje obrovský problém,“ vysvětluje Hana Červenková, ředitelka domova pro seniory Centrum Na Verandě Beroun.

Soukromé domovy jsou přehlíženy

„Na rozdíl od státních domovů jsou ty soukromé totiž často přehlíženy státem a potřebné finanční podpory se jim nedostává,“ dodává Hana Červenková.

Provozování domovů pro seniory podle ní není pro podnikatele ziskové. „Ceny stanovené úhradovou vyhláškou za pobyt v domově pro seniory pokrývají náklady zhruba z poloviny. Úhradová vyhláška stanovuje maximální cenu za pobyt a stravu. Tato částka je navíc limitována výší starobního důchodu seniora, kterému z této sumy ze zákona musí zbýt ještě 15 procent pro osobní potřebu,“ dodává Hana Červenková.

Podle ní například senior s důchodem deset tisíc korun v registrovaném zařízení zaplatí za veškeré služby 8500 korun. Náklady na péči o jednoho klienta vyjdou ale minimálně na dvojnásobek. Ministerstvo práce a sociálních věcí v tom však problém nevidí.

„Úhradová vyhláška k zákonu o sociálních službách má za cíl ochránit příjmy klienta v pobytových zařízeních sociálních služeb. Mimo úhrad za stravu a pobyt náleží poskytovateli sociální služby domov pro seniory také příspěvek na péči, pokud ho tento klient pobírá. Zbylé náklady jsou hrazeny nejčastěji z veřejných rozpočtů, tedy ze státního rozpočtu a rozpočtů krajů a obcí,“ konstatuje mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Petr Habáň.

Zařízení, která jsou ve veřejném vlastnictví, většinou nemají problém s přísunem peněz od státních institucí. Přesto mají také tato zařízení potíže. Nedávno oznámil propuštění téměř poloviny zdravotních sester Domov důchodců v Břeclavi, jehož zřizovatelem je město. Město totiž odmítlo navýšit peníze na mzdy zdravotníků, které se hradí z jeho rozpočtu.  S úhradovou vyhláškou však problémy tohoto domova přímo nesouvisí. „Tyto dotace mají sloužit právě k dorovnání úhrady nákladů, které nepokryje klient,“ dodává Petr Habáň. Podle podnikatelů však soukromá zařízení nemají na dotaci žádný právní nárok. A sami si vyzkoušeli, že nedostali na dotacích ani korunu, přestože mají plnou kapacitu.

„Stát by si měl především uvědomit, že soukromá zařízení v podstatě suplují jeho povinnosti postarat se o nesoběstačné občany a dopřát jim kvalitní péči, což pouze státní domovy nejsou zjevně schopny zajistit,“ podotýká Hana Červenková.

Ministerstvo přitom tvrdí, že v rámci přidělování finančních prostředků ze státního rozpočtu formou dotací přistupuje ke všem sociálním službám stejně, tedy nezáleží, zda se jedná o neziskovou organizaci či soukromý subjekt.

Klíčová je spolupráce s krajem

„Důležité ale je, aby konkrétní sociální služba byla zařazena do krajské sítě sociálních služeb. O tomto rozhoduje kraj, který tyto služby do sítě zařazuje zejména na základě potřebnosti v území. Pokud vzniká nová sociální služba, vždy je nutné předem vyjednávat s krajem o tom, zda je konkrétní sociální služba potřebná a zda ji kraj zařadí do své sítě,“ doporučuje Petr Habáň.

Karla Kohoutová, která provozuje domov pro seniory v Liberci, si stěžuje především na to, že za osm let platnosti Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách nedokázal nikdo definovat klíč k rozdělování provozních dotací. Takže záleží na umění a výmluvnosti každého žadatele, kolik si na příslušném krajském úřadu „vyhádá“.

„Toto tvrzení se nezakládá na pravdě a zásadně jej odmítáme. Základním principem při rozdělování dotací je nejen rovný přístup ke všem poskytovatelům bez rozdílu právní formy, ale především výpočet dotace jednotným způsobem, vzorcem. Tyto vzorce je každý kraj povinen před vyhlášením dotačního řízení zveřejnit,“ tvrdí Petr Habáň.

Podle něj je od roku 2015 navíc z veřejných rozpočtů dotována pouze ta služba, která je zařazena do sítě sociálních služeb na území příslušného kraje.

Napjatou situaci ve financování péče o seniory mělo řešit téměř tři čtvrtě miliardy korun ze státního rozpočtu. Podle soukromých majitelů se jich však z velké části netýká.

„Navzdory tomu, že ministerstvo práce a sociálních věcí začátkem července přislíbilo dotaci ve výši 720 milionů korun, problémy se tím nevyřeší. Ty mají převážně soukromá zařízení, která jsou navzdory tomu, že úhrady za pobyt stanovuje zákon, v souvislosti s dotacemi opomíjena,“ upozorňuje Hana Červenková.

Ošetřovatelé utíkají do zahraničí

„Finanční prostředky jsou rozdělovány mezi služby zařazené v krajské nebo národní síti sociálních služeb. Navíc je pobytových služeb, zřízených kraji a obcemi, oproti zařízením soukromým, nepoměrně více. Z toho logicky vyplývá, že i celkový objem prostředků směřující do těchto zařízení je vyšší než do zařízení soukromých,“ podotýká Petr Habáň.

Chybějící penízev ústavech pro seniory způsobují potíže se zajištěním péče. O seniory nebo handicapované se v Česku stará kolem čtyř tisíc pečovatelek. Nedostatek financí v oboru se odráží i na jejich platech. „Pracovníci v sociálních službách jsou v Česku placeni podprůměrně. Podle dostupných údajů se průměrná mzda na pozici pečovatelky pohybuje kolem 15 800 korun. V zahraničí si vydělají v přepočtu mezi 30 a 50 tisíci měsíčně,“ konstatuje Hana Červenková.

Navíc poptávka po ošetřovatelkách je v západní části Evropy obrovská. Například jen v Německu chybí kolem 30 tisíc pečovatelů. Proto řada ošetřovatelek, asistentů i zdravotních sester odchází do zahraničí. Soukromá zařízení proto upozorňují na to, že na péči o seniory mohou brzy chybět kvalifikovaní pracovníci.

Dalibor Dostál

• Oblasti podnikání: Služby | Zdravotní a sociální služby

Doporučujeme