Odpadová turistika: Příliš toxický byznys

21. 5. 2019 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Odpadová turistika (nejen) v Česku nabírá prudce na obrátkách. Kdo za špinavým byznysem stojí?

Cui bono (Komu to prospívá), ptali se loni v souvislosti s nezvykle častými požáry odpadků v Polsku. Za prvních pět měsíců roku 2018 hořelo v zemi 70 velkých skládek nebezpečného odpadu. Toxický dým má katastrofální dopad na polské ovzduší, které je už dnes nejznečištěnější v Evropské unii.

Všechny požáry mají podle tamní vlády společnou příčinu – zájmy takzvané odpadové mafie, která místo recyklování likviduje odpad úmyslnými požáry.

Podle ministra životního prostředí Henryka Kowalczyka byly všechny ohně zakládány podle stejného scénáře. Pokaždé vypukly o víkendu a v noci, tedy beze svědků. „Byly založeny úmyslně, aby se nahromaděný odpad nemusel likvidovat,“ říká ministr.

„Různí pochybní podnikatelé bezstarostně dovážejí smetí ze Západu, jehož skladování a likvidace bývají finančně náročné, a tak záhadnými požáry řeší tento problém,“ doplňuje Malgorzata Traczová, šéfka polských zelených.

Na každé tuně odpadu (do Polska je ho ročně legálně či nelegálně dovezeno kolem 700 tisíc tun) vydělávají „podnikatelé“ v přepočtu asi 1200 korun. Plameny uvolňují prostory pro další zásilky a zároveň ničí stopy po nebývale lukrativním byznysu, jenž má ale pro Polsko fatální následky.

Výnosný byznys i v Česku

Odpadovou mafii nicméně nezajímají hranice. Poláci dnes zahlcují odpadky také Česko. Přes hranice k nám několikrát měsíčně míří kamiony s odpadem určeným k recyklaci.

Poplatky za skladování odpadu jsou totiž v Česku nižší než jinde v Evropě, proto odpad končí v pronajatých tuzemských halách, lomech či je – stejně jako u severních sousedů – nelegálně spálen.

Jednou z nejpostiženějších lokalit je příhraniční Frýdecko-Místecko, kde jsou za tímto účelem pronajímány prázdné či polorozpadlé haly. A polská mafie hledá v Česku další vhodná místa.

Polákům se vyplatí odpad odvézt sem, protože poplatky za skládkování jsou v zahraničí vysoké.
Točí se v tom obrovské peníze.
Oni jsou schopni zaplatit nájemné, jaké vám nikdo v životě nedá.

„Vyplatí se jim odpad odvézt sem, protože poplatky za skládkování jsou v zahraničí vysoké. Točí se v tom obrovské peníze. Oni jsou schopni zaplatit nájemné, jaké vám nikdo v životě nedá,“ citoval portál iDnes.cz Jaroslava B., který polské firmě pronajal jednu ze svých hal.

Ne vždy ale odpadky nelegálně shoří. Často jsou po čase zlikvidovány na náklady kraje či státu, peníze ale z polské firmy nikdo nevymůže. Organizátory je navíc nesmírně složité dohledat. Odpad přitom pochází z různých zemí. Pneumatiky se vozí především z Itálie a Velké Británie, chemikálie zase z Německa.

Podle českého ministerstva životního prostředí ale není důvod k panice. Největší boom, kdy byl do ČR dovážen nelegální odpad ze zahraničí, zasáhl prý Česko v letech 2005 až 2006, nikoli v poslední době. „Chceme nicméně posílit kontrolní pravomoci České inspekce životního prostředí,“ uvádí mluvčí ministerstva Petra Roubíčková.

Likvidace odpadů v Česku (procento, které končí na skládkách)

2018 – 45 procent

2035 – 10 procent (deklarovaný cíl podle směrnic EU)

Mají se hříšníci bát?

Firmám teoreticky hrozí za dovoz nelegálního odpadu přísný postih. Pokuta je ve výši až 50 milionů korun, jednotlivce pak může dostihnout milionová sankce.

Policie nicméně není při vyšetřování zmíněných případů příliš úspěšná. Nelegálním dovozem odpadu bez povolení, konkrétně nevyužitelných plastů, se dnes zabývá i Česká inspekce životního prostředí. Ani ona ale nedosahuje kýžených výsledků a toxický byznys kvete dál.

Polská média připomínají, že problém, který mají obě země společný, souvisí také s omezením dovozu odpadu do Číny. Přebytek vytříděných odpadů až o desítky procent snížil jejich výkupní ceny.

České ministerstvo životního prostředí to ještě letos v březnu nevidělo jako zásadní problém. „Omezení dovozu plastu do Číny se týká České republiky opravdu jen okrajově. O tom, že by se někde kupil vytříděný plastový odpad, nemáme žádné zprávy,“ sdělil Radiožurnálu mluvčí resortu Marek Čihák.

Když hoří, tak hlavně odpadky

Počty požárů v oblasti nakládání s odpady tvořily v roce 2018 značnou část z celkového počtu 20 tisíc požárů na území České republiky. Jen na samotných skládkách bylo ohlášeno 1238 případů.

„V loňském roce hasiči evidují celkem 528 požárů řízených (legálních) skládek, na nelegální připadá 711 událostí. Vývoj mezi lety 2014 až 2018 ukazuje, že v roce 2018 hořelo nejvíce skládek, v průměru o 30 procent více než v předchozích letech. Při hoření dochází ke snižování objemu uloženého odpadu, což skládkařům nahrává – kapacita skládek se tak totiž opět uvolňuje,“ zmiňuje tisková zpráva neziskové organizace Institut cirkulární ekonomiky (INCIEN).

Hledá se hala. A nejlépe někde stranou.
Tak by mohl znít inzerát odpadové mafie. Česko zaplavuje tunami toxického odpadu.

Požáry skládek jsou podle INCIEN pořádně drahé. Po zahrnutí všech nákladů na nasazení sil a prostředků požární ochrany k uhašení jednoho požáru se mohou denní náklady pohybovat mezi 500 tisíci až milionem korun. A tyto peníze jdou opět z „účtů“ daňových poplatníků.

Při současném extrémním suchu, kdy jsou mnohé obce v ČR odříznuty od dodávek vody, je situace alarmující, připomíná institut (na likvidaci požáru skládky na Mostecku koncem srpna 2017 bylo spotřebováno téměř 13 milionů litrů vody).

Podle INCIEN může celý problém vyřešit definitivní konec skládkování, který má být v Evropě hudbou nepříliš vzdálené budoucnosti.

„Evropská unie požaduje, abychom do roku 2035 skládkovali maximálně deset procent odpadů. To je dnes také nejčastější argumentace proti nové legislativě, která ale jen obhajuje plány schválené roky. V Česku už od roku 2014 legislativně počítáme s koncem využitelných a recyklovatelných odpadů v roce 2024. Argument pro prodloužení je jen snahou skládkovacích firem udržet si svůj byznys co nejdelší dobu,“ tvrdí Soňa Jonášová z INCIEN.

Dnešní kapacita skládek stačí jen na dalších 16 let, proto je podle institutu nutné skládkování „okamžitě omezit a zachovat dnešní kapacity navždy.“

INCIEN navíc kritizuje Ministerstvo životního prostředí ČR, které v novém zákoně o odpadech navrhuje právě posunutí konce skládkování z roku 2024 na rok 2035. „Neměli bychom se zamyslet nad tím, zda není vhodnější být v této situaci mnohem ambicióznější a jít hluboko pod deset procent skládkovacího evropského cíle, a zařadit se tak mezi naše sousední země, které již dnes ukládají oproti našim 45 procentům pouhé jedno procento?“ ptá se Jonášová. 

Tuny toxických zplodin

Lidé je dýchají v postižených lokalitách, znečišťují podzemní vody a zemědělskou půdu, na odstranění následků tečou miliardy ze státní pokladny a krajských rozpočtů. Tolik tvrdá fakta o požárech nebezpečného odpadu na skládkách v Česku, kterých likvidují hasiči desítky ročně.

Když hořela loni v září skládka firmy Celio u Mostu, lidé v okolí nesměli otevírat okna, mnozí se dusili zplodinami. Situaci musela řešit bezpečnostní rada Ústeckého kraje, jež plnou odpovědnost připsala majiteli a nakonec mu udělila zákaz přijímat další odpad k likvidaci. Škody byly vyčísleny na několik desítek milionů korun.

A rozhodně nešlo o první případ. Na zmíněné skládce na drcení odpadu bojovali hasiči s ohněm pravidelně dvakrát až třikrát ročně. Ekologové ani místní Zelení nevěří, že šlo o náhody.


Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jakub Procházka. Foto: Martin Pinkas.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek