Omán: Základní podmínky pro uplatnění českého zboží na trhu

16. 5. 2019

© Zastupitelský úřad ČR v Rijádu (Saúdská Arábie)

6.1. Vstup na trh: distribuční a prodejní kanály, využívání místních zástupců, další faktory ovlivňující prodej

Distribuční a prodejní kanály ovládají místní rodinné firmy, které si vybudovaly své postavení a bohatství při exklusivním zastupování zahraničních firem. V současné době není již exklusivita zákonem požadována a též neplatí požadavek na 51% majoritu místního partnera v dovozní, či distribuční firmě, nebo obchodním zastoupení. V maloobchodě jsou běžné velké samoobsluhy i obchodní střediska.

Obchodní zastoupení je upraveno zákonem 26/77, tzv. “Commercial Agency Law” ve znění pozdějších předpisů. Zástupce musí předložit zastupitelskou smlouvu Ministerstvu obchodu a průmyslu spolu s žádostí o registraci obchodního zastoupení do tzv. Registru obchodních zástupců. Registrace není automatická, ministerstvo může registraci odmítnout, např. pokud zástupce má již registrováno mnoho jiných zastoupení.

Smlouva o obchodním zastoupení musí být před předložením ministerstvu endorsována obchodní komorou, která potvrzuje, že text smlouvy je v souladu se zákonem, tj. obsahuje předepsané náležitosti, zejména výši provize, předmět zastoupení a rozsah území pro které platí. Smlouva je ze strany zastoupené zahraniční společnosti velmi obtížně vypověditelná. Doporučuje se proto uzavírat smlouvy na dobu určitou, nicméně i přesto se její neprodloužení ze strany zastoupeného neobejde bez kompenzací v případě, že se zástupce nedopustil porušení podmínek smlouvy. Při vypovězení smlouvy ze strany zastoupeného, proti kterému má zástupce výhrady, může ministerstvo obchodu a průmyslu zakázat dovoz příslušného zboží do země do doby, než se vzájemné neshody mezi stranami urovnají, resp. do doby, než dojde k zaregistrování jiného zástupce. Postavení obchodních zástupců při dovozu a distribuci zboží je z hlediska ministerstva obchodu důležité zejména z toho důvodu, že za výrobce přejímají vůči spotřebiteli záruku.

Pro obchodování se státním sektorem (státní zakázky) není ze zákona povinnost mít v zemi svého zástupce, nicméně jeho přítomnost je komparativní výhodou.

Převážná většina zahraničních firem, zejména stavebních, má v zemi založeny své pobočky.

Z faktorů ovlivňujících prodej je nejdůležitější výběr kvalitního místního zástupce a časté obchodní návštěvy do teritoria. Omán, obdobně jako ostatní země GCC není trhem, kde by se obchody uzavíraly na dálku.

Elektronický obchod je aktuálním tématem vlády. Vláda v současné době vyhlásila program digital society a e-government. Některé nejvíce exponované služby státu jsou přístupné on-line, např. registrace firem nebo žádosti o víza, přibývat budou další. Současně probíhá i reforma zákona o elektronickém obchodování. Na služby Business-to-Business se nyní specializují servery Oman Tradanet LLC a Petroleum Development Oman, Oman LNG a Knowledge Oasis Muscat.          

zpět na začátek

6.2. Dovozní podmínky a dokumenty, celní systém, kontrola vývozu, ochrana domácího trhu

Společnosti, které chtějí importovat zboží do Ománu, musejí mít registraci u místního ministerstva obchodu a průmyslu. To je podstatná náležitost při hledání místního obchodního partnera.

U některých druhů zboží je třeba speciální licence (živá zvířata a drůbež, alkohol, výbušniny, zbraně, tiskoviny – zakázány zejména publikace politického či morálně škodlivého charakteru).

Pro uvolnění zboží do oběhu se musí dovozce prokázat rovněž členstvím v Obchodní a průmyslové komoře a příslušná osoba i zplnomocněním.

Dále je třeba ze strany exportéra vybavit zásilku standardní dokumentací, která nikterak nevybočuje ze zvyklostí, daných WTO a postačují obvykle i do dalších zemí Perského zálivu:

  • platný certifikát výrobce (valid certificate from the manufacturer)
  • platná faktura (valid quotation list) – předpokládá se, že bude třeba minimálně ve 3 vyhotoveních, faktura by měla obsahovat zemi původu, jméno přepravce, značku, druh a množství zboží vč. jeho stručného popisu, váhy a hodnoty
  • balící list (packing list)
  • přepravní dokumenty při lodní a letecké přepravě (bill of lading nebo airway bill)
  • certifikát konformity s místními předpisy (pokud je pro typ zboží vyžadován, a to např. vč. dokumentace o zdravotní nezávadnosti)
  • přepravní manifest (manifest of the shipment - document which contains a detailed description of the cargo).

Doporučuje se vybavit originály dokumentů arabským překladem, který usnadní projednání dovozci.

Obvyklé celní sazby nevybočují nad 10 %. Podrobnější informace lze získat na internetových stránkách Generálního ředitelství cel Ománské královské policie.

Importní a exportní statistiky jsou dostupné na webových stránkách ománského statistického úřadu (National Centre for Statistics and Information). Zde lze momentálně získat ve formátu .pdf aktuální statistickou ročenku.

Zde je nutné upozornit, že jednotlivé souhrnné statistické údaje jsou zveřejňovány s poměrně značným zpožděním.

zpět na začátek

6.3. Podmínky pro zřízení kanceláře, reprezentace, společného podniku

Pobočku zahraniční firmy, smíšený podnik, či representační kancelář je nezbytné registrovat v obchodním rejstříku ministerstva obchodu a průmyslu. Základní informace o procesu registrace jsou na stránkách IFC Doing Business in Oman. Podrobné informace včetně formulářů jsou uvedeny na stránkách Ministerstva obchodu a průmyslu. Informace o investičním prostředí či o podmínkách zakládání joint-ventures jsou uvedeny na stránkách Ithraa a výše uvedeného ministerstva. Majorita místního podílu již není požadována, ve většině případů je dovoleno vlastnit 70% společnosti cizím kapitálem, u významných investičních projektů stát povoluje až 100% cizí vlastnictví nově zakládané společnosti, nemluvě o téže možnosti ve specializovaných ekonomických zónách. Minimální základní jmění pro společnost s ručením omezeným je 3.000 OR.

zpět na začátek

6.4. Požadavky na propagaci, marketing, reklamu (využití HSP), významné veletrhy a výstavy v teritoriu

Formy propagace, marketingu a reklamy odpovídají rozvinutým ekonomikám a využívání hromadných sdělovacích prostředků pro propagaci je zcela běžné. Pro uvedení zejména spotřebního zboží na trh je nutno investovat prostředky do reklamy, pro prosazení zboží do obchodních sítí (zejména FMCG=Fast Moving Consumer Goods, rychloobrátkové spotřební zboží.) je nutno počítat stejně jako na ostatních rozvinutých trzích s náklady na slevové akce, na propagaci v letácích vydávaných obchodní sítí apod.

Vzhledem k převládajícímu islámskému náboženství je vhodné se v propagaci některým tématům vyhnout, například z politiky, cizího náboženství, sexu nebo konzumace alkoholických nápojů a vepřového masa.

Pro masovou reklamu je možné zvolit některé z místních deníků, které vycházejí v angličtině (Oman Daily Observer, Oman Tribune, Times of Oman) a arabštině (Oman, Al-Watan, Al-Shabiba), televizi, či některou z mnoha soukromých rozhlasových stanic.

Důležitou cílovou skupinou jsou mladí lidé od 16 do 25 let, kteří tvoří 50 % Ománců.

Veletrhy a výstavy jsou většinou lokálního charakteru (hůavní regonální se odehrávají v nedalekých Spojených arabských emirátech), výhodou je skutečnost, že jsou obvykle doprovázeny příslušnou oborovou konferencí a návštěvníci se obvykle rekrutují spíše z odborné veřejnosti. Nejvýznamnějším výstavištěm je Oman Convention & Exhibition Centre v hlavním městě Maskatu, na jehož webových stránkách lze nalézt přehled plánovaných akcí. Tamtéž se konají i jednotlivé samostatné konference bez příslušných výstav.

zpět na začátek

6.5. Problematika ochrany duševního vlastnictví

Vzhledem k tomu, že je Omán od roku 2000 členem WTO, má ochranu duševního vlastnictví zapracovanou do své národní legislativy:

Gestorem pro registraci obchodních známek, patentů a autorských práv je ministerstvo obchodu a průmyslu.

 

zpět na začátek

6.6. Trh veřejných zakázek

Převážná většina větších státních zakázek je vypisována centrální tendrovou komisí, tzv. Tender Board, která je složena z vyšších státních úředníků (ministr dopravy a komunikací (předseda), ministr regionálních municipalit, ministr životního prostředí a vodních zdrojů, ministr občanských služeb, ministr práce, náměstek ministra financí, náměstek ministra průmyslu a obchodu, řada technokratů a expertů).

Ministerstvo obrany, ředitelství policie, kancelář královského dvora Pouze arabsky), rada pro rozvoj ropy a ománské telekomunikace mají své vlastní tendrové komise.

Tendry jsou vypisovány na státní zakázky převyšující 10.000 OMR, do 1.000.000 OMR o zakázkách rozhodují rezortní tendrové výbory, nad tuto částku spadají zakázky do kompetence centrální tendrové komise (Tender Board), která stanovuje podmínky příslušných výběrových řízení, zve účastníky a vyhodnocuje nabídky. Účastníci výběrových řízení by měli mít místního sponsora nebo partnera, musí být registrováni u ministerstva obchodu a průmyslu a též u Tender Board. Tender Board však přijímá i nabídky zahraničních firem, které jsou na trhu nové a před podáním nabídky již nestihly najít místního sponsora. Místní sponzor, či zástupce je v každém případě při účasti v tendru užitečný z důvodu znalosti místních podmínek a sledování příslušné nabídky v procesu jejího vyhodnocování. S nabídkou je požadován i bid bond ve výši 2% z nabídkové ceny.

Zakázky jsou ve většině případů udělovány nejnižší nabídce. Cena však není jediným faktorem při udělování zakázky, důležité jsou zejména minulé reference, zkušenost, finanční zodpovědnost, navržený podíl pro subkontrahování v místě a procento zaměstnaných Ománců ve firmě (procento omanizace). Firmy zaregistrované v Ománu mají 10% zvýhodnění v nabídkové ceně (jejich cena může být o 10 % vyšší než je nejnižší nabídka). Pokud se předmět zakázky nevyrábí v Ománu, nebo ománský produkt nesplňuje požadované technické parametry, produkty nebo služby z ostatních zemí GCC jsou upřednostňovány oproti zahraničním výrobkům a službám s 5% cenovým zvýhodněním.

Pro účast v tendru je třeba počítat s bid bondem (zárukou za nabídku) ve výši 1-3 %.

Tendry jsou zveřejňovány na stránkách centrální tendrové komise, kde jsou zveřejňovány i udělené zakázky. Dále v Official Gazette a místním tisku. Přehled vypsaných tendů je k dispozici i na stránkách ománské obchodní komory a na stránkách organizace Omran.

Na strankách Tender Boardu jsou rovněž k dispozici seznamy registrovaných firem a užitečné návody pro podnikání v Ománu.

zpět na začátek

6.7. Způsoby řešení obchodních sporů, rizika místního trhu a investování v teritoriu, obvyklé platební podmínky, platební morálka

Řešení sporu

Vzhledem k odlišnému právnímu systému v zemi a nákladnosti soudních a arbitrážních procesů se doporučuje urovnat případné spory dohodou stran. Pokud to není možné, resp. není na obou stranách příslušná vůle, je nezbytné spor řešit pomocí soudu nebo arbitráže.

Řešení sporu prostřednictvím soudu

Uznávání cizích soudních rozhodnutí a jejich přímé vykonání v Ománu je možné v případě, že má daná země s Ománem uzavřenu reciproční dohodu o uznávání soudních rozhodnutí. Takové dohody má Omán pouze se zeměmi GCC. Pokud se zahraniční subjekt nehodlá soudit s ománskou stranou v Ománu, má soudní spor u zahraničního soudu smysl pouze v případě, že lze ománskému subjektu zabavit majetek v zahraničí.

Pokud se strany rozhodnou řešit spor prostřednictvím ománského soudu, musí v případě obchodních sporů předstoupit před zvláštní tribunál, tzv. Commercial Court, který je tří instanční (soud první instance, odvolací a nejvyšší). Commercial Court řeší spor podle obchodního práva ( tzv. Commercial Law, vydané královským dekretem 55/90). Na rozdíl od KSA je islámské právo šárijá aplikováno pouze na osobní a rodinné spory. Commercial Court je kompetentní řešit spory i v případě státních zakázek, tj. spory mezi zahraničním kontraktorem a státní institucí.

Řešení sporu prostřednictvím arbitráže

Arbitrážní spory upravuje zvláštní arbitrážní právo, tzv. Oman Arbitration Law, vydané královským dekretem (Royal Decree No. 47/1997(. Právo upravuje činnost místních arbitráží, mechanismus vymahatelnosti jejich rozhodnutí a potvrzování rozhodnutí zahraničních arbitráží. Podle zákona si strany mohou vybrat jakékoli právo a kromě domácí též zahraniční arbitráž. Volba zahraniční arbitráže je však podmíněna tím, že obě strany sporu mají svá sídla v různých zemích. Místní arbitráže jsou soukromé subjekty a rozhodují spory převážně na základě egyptské verze UNCITRAL.

Pokud jde o vymahatelnost rozhodnutí zahraniční arbitráže, musí být rozsudek potvrzen místním soudem. To se děje bez problémů v případě, že se jedná o rozsudek arbitrážního soudu z jiné země GCC. Pokud jde o arbitráž mimo zemi GCC, vymahatelnost takového rozsudku je problematická, a to i přesto, že je Omán členem “Convention on the Recognition and Enforcement of Foreign Arbitral Awards (the 1958 New York Convention), která byla ratifikována 25.2. 1999 v souladu s královským dekretem 36/98. Omán jednak podepsal New Yorkskou konvenci s výhradou, že sídlo arbitráže musí být v zemi druhé strany sporu (tedy např. ČR) a dále podle Oman Arbitration Law nesmí být rozsudek v rozporu s “veřejným pořádkem”.

Řešení investičních sporů

Omán je členem Mezinárodního centra pro urovnávání investičních sporů ( International Centre for the Settlement of Investment Disputes), které řeší spory mezi investorem a státem či mezi státy (nikoli již však již spory mezi soukromými subjekty navzájem). Příslušná dohoda byla ratifikována královským dekretem 33/95.

zpět na začátek

6.8. Místní zvyklosti důležité pro obchodní kontakty, úřední a používaný jazyk(y), státní svátky, pracovní a prodejní doba

Úředním jazykem je arabština. V obchodním styku či u výše postavených státních úředníků je nejčastěji používaným cizím jazykem angličtina. Dalšími nejčastěji používané jazyky vzhledem k vysokému počtu pracovníků z Asie a Afriky (zejména na méně hodnocených a méně kvalifikovaných pracovních místech) se lze s nimi dorozumět i jazyky jejich země původu, tj. např. filipínskými dialekty (tagalog), balúčijsky, urdsky, amharsky, bangla (bengali), hindí a dalšími  indickými jazyky apod.

Místní měnou je ománský rijál, jehož směnný kurs je k  americkému dolaru dlouhodobě udržován v poměru 1 USD = 0,3845 OMR. Použití jiných měn v maloobchodním styku není legální ani obvyklé. 1 ománský rijál (OMR) = 1000 bajsa. Směnu z jiných měn (USD, EUR) je výhodnější provést v některé z nezávislých směnáren spíše než přímo v hotelu (např. 1 OMR : 2,38 EUR oproti 2,52 OMR).

Pro obchodní jednání je nejpodstatnější osobní kontakt mezi stranami. Bez vzájemného kontaktu lze jen těžko očekávat získání důvěry, ale i významnějšího pokroku při jednání na straně ománského partnera. I při již probíhajícím obchodu je vhodné organizovat průběžné osobní návštěvy obchodních partnerů. E-mailová komunikace není nejvýhodnější, široce praktikovaná je komunikace pomocí hlasových nahrávek v aplikaci WhatsApp.

Dlouhé držení ruky hostitelem při vítání je výraz pohostinnosti. Vysloveným projevem přátelství je objetí doprovázené krátkým dotekem oběma tvářemi (viz francouzský uvítací zvyk).

Typické uvítací občerstvení je tmavá trpká káva dolévaná do malého šálku, potom malý šálek s ouškem přeslazeného čaje a někdy také datle či halwa (typická místní kořeněná datlová pasta konzistencí připomínající puding). Nejslušnější je si kávu nechat nalít, ale ne více než třikrát. Šálek se drží pravou rukou. Stejně tak se jídlo konzumuje pouze pravou rukou, pokud je podáváno jídlo tradičním arabským způsobem bez příborů (stoluje se obvykle na zemi). Jakékoliv nápoje se konzumují též pravou rukou.

Při jednání s ománským partnerem je zvykem nejprve zahájit rozhovor obecnými tématy, např. o klimatických podmínkách, o sportu, o významných událostech v zemi či světě. Je rovněž zdvořilé se optat na rodinu, pokud již partnera a jeho rodinné poměry známe.

Je vhodné jednání směřovat spíše do dopoledních či naopak do večerních hodin. Není vhodné jednání protahovat nad obvyklou pracovní dobu, která bývá ve státních institucích obvykle do 14:30 hod.. Na druhou stranu je ománský partner namnoze ochoten jednat např. při večeři v pozdních večerních hodinách.

Sluší se ománského partnera, na němž nám záleží, obdarovat. Vhodným dárkem je především český křišťál, nevhodné jsou jakékoliv dárky s motivy křesťanské či jiné než islámské náboženské symboliky apod.

Jak již bylo uvedeno výše, kromě svátků má sváteční atmosféru také celý devátý měsíc zvaný ramadán, kdy se pravověrní přes den postí a večer bohatě hodují. V době ramadánu je lépe žádná obchodní jednání neorganizovat.

Při jednání o zastoupení firmy je nutné řádně zvážit, zda je ománský partner skutečně schopen a ochoten se zastoupení plně věnovat.

I v anglických textech se často používá místní datování. Pro lepší rozlišení je za místním letopočtem někdy uvedena zkratka “H.” a za naším letopočtem zkratka “G.”. Místní letopočet začal v roce 622 našeho letopočtu a místní kalendář je lunární. Má také 12 měsíců, ale maximálně po 30 dnech, takže rok je zpravidla o 11 dní kratší. Pro přepočty dat je velmi užitečná webová stránka, kde lze flexibilně konvertovat data mezi islámským (hijri) a evropským (gregoriánským) kalendářem.

Prodejní doba je obvykle od 10:00 dopoledne až do pozdního večera (21-22:00 hod.) a není přerušována na motlitby. Řada větších potravinářských obchodů mimo shopping mally (např. Al Fair) má otevřeno 24 hod.. Sortiment je i pro Evropana poměrně standardní s větším výběrem asijských či britských potravin.

Mezi sváteční dny se řadí dny v závěru postního měsíce ramadánu (Eid al Fitr), svátky jsou obvykle čtyřdenní. Další čtyřdenní svátky nastávají 10. den 12. měsíce (Dhu al-Hijjah). Významnými svátky jsou těž 11. (státní svátek nezávislosti) a 12. listopad (narozeniny sultána Qabúse). Tyto uvedené svátky moht prodloženy např. na celý pracovní týden. Podrobnější informace o státních svátcích lze nalézt např. na některých věřených webových stránkách, které se tomuto tématu věnují. Je nutno brát na zřetel, že řada svátkú se řídí islámským hijri kalendářem a jsou přitom oproti gragoriánskému kalendáři pohyblivé.

zpět na začátek

6.9. Víza, poplatky, specifické podmínky cestování do teritoria (oblasti se zvýšeným rizikem pro cizince)

Víza vystavují ZÚ Ománu nebo pasové kontroly na ománských hraničních přechodech.

Omán nemá zřízen zastupitelský úřad v České republice. V otázce víz a případných dalších informací je nutné se obracet na zastupitelský úřad Ománu v Rakousku na adrese Währinger Strasse 2-4/24-25, A-1090 Wien, Österreich, tel.: 0043 1 3108643 nebo 3108644 nebo 3108684, fax 0043 1 3107268.

Podrobnosti o ománských vízech jsou uvedeny na internetových adresách www.rop.gov.om. V zásadě může český občan získat víza na zastupitelském úřadu Ománu nebo při vstupu do země (tzv on-arrival v přístavu, na letišti), přičemž je předem nutná elektronická registrace. Jednorázové vízum může být využito po dobu 6 měsíců pro pobyt nepřesahující délku jednoho měsíce od doby vstupu na ománské území. Toto vízum je prodlužitelné o jeden měsíc na generálním ředitelství pro pasy a trvalý pobyt (Directorate General for Passports and Residence) či jeho pobočce (obvykle ve správních městech provincií či oblastí). Vízum pro vícenásobný vstup do země (Multiple Entry Visa) lze získat obdobným způsobem, je platné obvykle na dobu 3 měsíců (maximálně na dobu jednoho roku) od data vydání a jednorázový pobyt nesmí přesáhnout 30 dní od vstupu do země. 30denní (či jiná ve vízu vyznačená) lhůta však platí i u víza delšího vícenásobného, přičemž více vstupů je nutno uskutečnit od prvního data vstupu do Ománu do oněch 30 dnů. Vízum není prodlužitelné.

Při žádosti o pracovní pobyt se požaduje rovněž pozvání sponzora (ománského zaměstnavatele), dopis vysílající organizace z ČR, zdravotní zpráva, 2 pasové fotografie a úhrada správního poplatku.

Odkazy na ZÚ cizích zemí pro ČR (a naopak ČR v zahraničí) jsou na internetové adrese www.mzv.cz v kapitole “O ministerstvu”, podkapitola „adresář diplomatických misí“. Specifické podmínky cestování do teritoria jsou uvedeny rovněž na stránkách MZV.

Riziko infekčních onemocnění je nízké. Pro delší pobyt se doporučuje očkování proti hepatitidě typu A i B, břišnímu tyfu a meningitidě. Další údaje např. www.travmed.com, www.who.int a mnoho dalších webových stránek, zabývajících se cestovní medicínou. Malárie se v oblasti vyskytuje omezeně. Výskyt malárie je občas zaznamenán v jihozápadních oblastech Ománu. Konzumovat je nutné zásadně balenou pitnou vodu, vodu ve veřejné síti či z místních (obvykle horských) pramenů nelze evropskému cestovateli doporučit, pro účely základní hygieny je však obvykle bezproblémová. Potraviny jsou pro konzumaci v zásadě bezpečné, je vhodné se vystříhat konzumace takových druhů ovoce či zeleniny, u kterých nelze zajistit dostatečné omytí a které pocházejí z dovozu z rizikovějších zemí (např. hlávkový salát, jahody). Při nákupech v obchodech je vhodné sledovat expirační dobu potravinových výrobků, expirační doby bývají v některých případech odlišné od běžných českých.

Pozor je třeba při dovozu a používání dronů. Je třeba získat licenci, podrobněji lze podmínky nastudovat na stránkách Public Authority of Civil Aviation.

V Ománu lze celkem bezproblémově pronajmout auto, pokud máte mezinárodní řidičský průkaz či řidičský průkaz n ze zemí GCC. V řadě případů může být pronájem auta výhodnější než cesty taxi. Obykle se sazby pohybují od 15 OMR za malý vůz (např. Toyota Yaris), v ceně je i 200 volných km na den. Hlavní silniční síť je velmi vysoké kvality a je dobře zá i v angličtině. Do horských oblastí je lépe pronajmout terénní vůz, řada cest není běžným osobním automobilem sjízdná. Lze též využít nabídek řady cestovních kanceláří.

Do pouštních oblastí nelze doporučit jezdit jen jedním vozem, vřele lze doporučit cestování ve skupině nejméně 2-3 vozů, avšak ne více než 5-6 (pro udržení přehledu o pohybu skupiny mezi dunami). Zásadou je sledovat vždy vozidlo za sebou, zda následuje. Do pouště je nutné vzít ssebou vtší zásobu vody. Dostatek vody je ostatně kvůli místním  klimatu (zejména cca od dubna do října) vhodné mít při sobě i při pohybu mimo poušť. Při pobřeží bývá vysoká vlhkost vzduchu, v horských oblastech naopak klesá teplota až o 10-15 stupňů oproti pobřeží.

zpět na začátek

6.10. Podmínky pro zaměstnávání občanů z ČR

Zaměstnávání cizinců vedle místních sil je celkem běžné, nikoliv však v takové míře jako v ostatních zemích Perského zálivu. Pro některé obory jsou však stanoveny minimální kvóty na podíl místních sil v podniku, tzv. omanizace. Podrobnosti jsou uvedeny na webových stránkách ministerstva práce.

Cizinci musí mít povolení k pobytu a pracovní povolení, které jim vyřizuje zaměstnavatel. Ten se tak dostává do v postavení jejich ručitele (anglicky je označován jako “sponsor”).Tento systém je obdobný ve všech zemí GCC.

Podrobnosti o podmínkách zaměstnávání místních sil i cizinců jsou uvedeny na stránkách Ministerstva práce, kde je dostupný i zákoník práce v anglickém jazyce. Minimální mzda v soukromém sektoru je rozdílná podle oborů a profesí (u nejnižší kvalifikace je 300 OMR).

Daň ze mzdy neexistuje, zaměstnavatel platí 9,5 % sociální pojištění, zaměstnanec 6,5%. 

zpět na začátek

6.11. Podmínky využívání místní zdravotní péče českými občany a občany EU

Místní zdravotní péče je zejména ve větších městech ve státních zařízeních na vysoké úrovni. Namnoze je zaměstnáván zahraniční personál, státní nemocnice jsou vybaveny soudobou technikou. Péče o nerezidentní cizince je v zásadě péčí placenou a je nutno si náklady refundovat u své zdravotní pojišťovny, zaměstanci by měli být pojištěni zaměstnavatelem, detaily k podmínkám zdravotního pojištění pro rok 2019 lze nalézt v místním tisku. Obecně neexistují žádné dohody o spolupráci zdravotních pojišťoven. Pro krátkodobý pobyt v Ománu je vhodné uzavřít zdravotní pojištění pro zahraničí.

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: