Peněz pro výzkum je dost. Chybějí ale projekty, říká šéf Technologické agentury Petr Konvalinka



Jste spokojen s výdaji na aplikovaný výzkum?
Se současnými výdaji jsem spokojen. Zdá se, že v kombinaci s operačními programy EU je absorpční kapacita téměř naplněna. Po roce 2020 bych ale očekával nárůst prostředků na aplikovaný výzkum.

I když se výdaje na vědu a inovace v roce 2019 zvýší na 37 miliard, v dalších dvou letech mají stagnovat. Dotkne se to i programů Technologické agentury?
Dotkne se to i agentury. Náš rozpočet bude jen mírně narůstat. Je to ale způsobeno určitým nasycením výzkumných institucí a současně omezenými možnostmi průmyslu více investovat do spoluúčastí na projektech. Těch kvalitních není tolik, abychom mohli spotřebovat všechny peníze, které dostaneme. Firmy mají navíc značnou část prostředků vázánu na spolufinancování evropských projektů v programech ministerstev a už nemají dostatek volných zdrojů.

Zřejmě se to týká i letošního roku.
Svoji významnou roli sehrává také čerpání operačních programů. Už v loňském roce nebylo možné využít celý rozpočet Technologické agentury. Výzkumné instituce jsou současné době v podstatě saturovány. Peníze půjdou na financování dotačních programů ministerstev dopravy a životního prostředí a také budou přidány k dotačnímu programu ministerstva průmyslu a obchodu.

Bude se spolupráce státu a firem více koncentrovat?
Systém podpory spolupráce státu a firem je hodně roztříštěný. Je stále řada ministerstev, která dotují různé programy a firmy se v tom hůře orientují. Proto se vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace dohodla na centralizaci a koncentraci systému a na větší informovanosti navenek. Když jsem nastoupil jako předseda Technologické agentury, dostal jsem za úkol zajistit administraci programů tří rezortů. Jsou to ty, o nichž jsem se zmínil.

Převezmete i programy dalších úřadů? Stane se z Technologické agentury jakési ministerstvo pro výzkum?
Ministerstvo určitě ne. Ale centrální institucí pro přidělování prostředků na aplikovaný výzkum by měla Technologická agentura v budoucnu být. Do programů pro dopravu a pro životní prostředí se vkládá po 350 milionech korun, první veřejné soutěže vyhlásíme letos. Převzali jsme i administraci programu ministerstva průmyslu a obchodu, který se nově nazývá Trend. Pro pětileté období je v něm devět miliard. To je jeden z našich nosných programů.

Kolik soutěží letos vypíšete?
Oproti loňským deseti jich letos vypíšeme třináct. Jsou ale mezi nimi rozdíly. Například v programu Théta je výrazně více peněz, protože je zaměřený na energetiku, kde je větší absorpční schopnost institucí a firem. Naopak objemově menší program Zéta je určený pro mladé vědecké pracovníky do 35 let.

Co programy dalších ministerstev?
Bylo by jednodušší, kdyby se uchazeči o projekty obraceli jen na jednoho poskytovatele. Současně by bylo dobré více podporovat programy rozvíjející transfer technologií a komercializaci výsledků výzkumu. Přesto v současnosti poskytují podporu aplikacím i ministerstva obrany, školství, vnitra, zahraničí, zemědělství a zdravotnictví. Není to úplně přehledné, a hlavně se obtížně korigují překryvy a možné duplicity v programech. S výjimkou rezortu obrany, který si bude chtít i nadále obhospodařovat obranný průmysl, bychom chtěli ostatní programy převzít. Například ministerstvo vnitra už nyní využívá náš informační systém pro podávání žádostí. Uchazeči o finanční podporu tedy podstoupí úplně stejnou proceduru, jako kdyby žádali přímo Technologickou agenturu.

Říkal jste, že firmy v nabídce programů tápají. Jak z toho kromě větší centralizace ven?
Pořádáme semináře, kde vysvětlujeme, jakým způsobem žádat o dotace ve spolupráci s univerzitami nebo výzkumnými ústavy. Máme workshopy, konzultační dny. Jezdíme za firmami do regionů a také vyhledáváme aktivní výzkumné instituce.

Podílejí se na tom i další státní agentury?
Už nějakou dobu funguje Tým Česko. Kromě Technologické agentury je v něm CzechInvest, CzechTrade, Česká exportní banka, Českomoravská záruční a rozvojová banka, EGAP a nově i CzechTourism. Cílem týmu je podporovat aplikovaný výzkum od získání podpory projektu přes jeho řešení a transfer technologií do průmyslu až po úplnou komercionalizaci včetně ochrany duševního vlastnictví. Navzájem si předáváme informace o tom, kdo potřebuje dotaci nebo úvěr na uplatnění daného výrobku na trhu, ať už doma, nebo v cizině. V uvozovkách si předáváme klienty, samozřejmě s jejich souhlasem, abychom jim pomohli vytvořit řetězec kroků od vývoje a výzkumu až po výrobu a prodej.

Zjednoduší se administrace programů a projektů?
Je to jeden z mých hlavních cílů. Pokud můžeme jako agentura nějakou informaci o žadateli zjistit z veřejných zdrojů, tak si ji najdeme sami. Od ledna si budeme zjišťovat také informace o vlastnické struktuře. I když jde o neveřejný registr, máme do něj přístup. Jde o to, aby řešitelé nemuseli předkládat takové množství dokumentů. Výrazně jednodušší je schvalovací řízení i kontrola už realizovaných projektů. Když řešitelé postupují podle plánu, nežádáme každoroční průběžné zprávy. Na druhé straně program spravovaný ministerstvem průmyslu a obchodu je velmi čitelný, tam změny nechystáme.

České firmy dlouhodobě investují do výzkumu více než stát. Je to v pořádku?
V současnosti je to ze strany průmyslových podniků 58 miliard korun ročně a ze strany státu asi 37 miliard. Firmy musejí neustále investovat do experimentálního vývoje a inovací, bez toho se neobejdou. Jinak nebudou dlouhodobě úspěšné, konkurenceschopné. Vláda má ambiciózní záměr navyšovat prostředky na vývoj, výzkum a inovace tak, aby do roku 2030 dosáhly asi 65 až 70 miliard ročně.

Změnil se postoj státních a veřejných institucí vůči soukromému sektoru?
Změnil se výrazně. Ještě před pěti lety to fungovalo tak, že žádaly od podniků peníze, aniž by garantovaly, jak výzkum dopadne. Už ale pochopily, že pokud nepředloží nějaké konkrétní a pro praxi využitelné výsledky, spolupráce není možná.

Blíží se konec současného rozsahu finanční podpory české vědy a výzkumu z Evropské unie. Čekáte problémy?
Problémy to může způsobit velké. Jsem ale optimista v tom, že celá řada institucí už je zapojena do mnoha výzkumných projektů v mezinárodních konsorciích. Doufám, že se jejich počet výrazně rozšíří tak, aby byl výpadek evropských dotací po roce 2020 eliminován.

Už několik let se hovoří o udržitelnosti výzkumných center vybudovaných s podporou právě EU. Jak vidíte jejich budoucnost?
Je zřejmé, že ne všechna budou zcela soběstačná. Otázkou je, zda bude ochota tato centra dále podporovat z veřejných prostředků, nebo jejich činnost ukončit. Většina z nich si je vědoma obtížnosti situace, ve které se ocitla, a zapojila se do programů Technologické agentury a dalších poskytovatelů dotací. Náš program Národní centra kompetence využila k posílení svého dlouhodobého financování řada z center.

V souvislosti s odchodem Velké Británie z EU se hovoří o rozdělení evropské vědy a výzkumu. Dotknou se Česka brexitové potíže?
Věda se podle mého názoru nedá rozdělit, měla by překonávat politické bariéry. Myslím, že zapojení britských univerzit do stěžejního programu EU pro výzkum a inovace Horizon Europe bude podobné jako před brexitem. Nedovedu si představit, že by se nejlepší světové univerzity Oxford a Cambridge izolovaly od vědeckých institucí Evropy a evropské instituce od nich.

Převzato z portálu e15.cz. Autor článku: Pavel Otto, Marek Schwarzmann. Foto: Michael Tomeš.