Podnikání prochází žaludkem



Třicetiletý Jan Krob je samorost. V životě nepřečetl ani jednu knihu o podnikání, vždy sázel na selský rozum. A jen těžko se podřizoval autoritám. Měl svoji hlavu, s níž dost často narážel do zdi.

Dnes je vlastníkem a provozovatelem jedné z největších mimopražských škol vaření Fine Food Academy. Vznikla v létě roku 2016 v obci Včelná u Českých Budějovic. V jeho případě bezesporu platí, že nejen láska, ale také podnikání prochází žaludkem. 

Jeden velký mejdan

Jan Krob nosí titul inženýr a má vystudovaný management leteckých podniků na Soukromé vysoké škole obchodní v Praze. Jen málokdo by do něj řekl, že na střední škole navštěvoval i obor kuchař/číšník. „Studium mi ubralo asi tak deset let života, byl to jeden velký mejdan,“ přiznává s úsměvem, když se ohlíží za svým pobytem v Praze. 

Ve stověžaté metropoli nejen studoval, ale i navštěvoval kurzy vaření, získával kontakty. Posléze začal pracovat jako manažer obchodních zástupců pro společnost vyrábějící okna. Následovala spolupráce s Petrem Benešem, majitelem kurzů vaření Gourmet Factory v Českých Budějovicích. Učil zájemce vařit. A i když ho to bavilo, kvůli rozdílnosti názorů odešel. V tom čase si poprvé uvědomil, že zřejmě vždy bude mít problém respektovat jiné silné osobnosti. Chtěl dělat věci po svém. „V zaměstnaneckém poměru nicméně vidím velkou výhodu v tom, že člověk chodí domů s relativně čistou hlavou,“ říká. 

Čistokrevná škola 

Do Českých Budějovic se vrátil natrvalo po studiích proto, že se tu mělo otvírat letiště. Tam chtěl začít s vlastním podnikáním. Projekt nevyšel, nicméně už byl definitivně zpět „ze zkušené ve světě“. Ve Včelné u Českých Budějovic koupil starší dům a celé léto jej rekonstruoval, z velké části vlastníma rukama. Hodně mu pomáhal i jeho děda. 

V té době v něm uzrálo rozhodnutí, že si otevře vlastní školu vaření – ovšem jinou, „čistokrevnou“. Co to obnášelo? Mnohde se účastníkům kurzů snažili něco prodat. Ti si tak často vedle vědomostí odnášeli domů plnou tašku věcí, například koření, nože či elektrospotřebiče, které mnohdy nepotřebovali. 

Jan Krob si hned na počátku řekl, že tak on to dělat nebude. Nechtěl druhým něco vnucovat, chovat se jako podomní obchodník. I když na druhé straně upřímně doznává, že „někdy je těžké odolat pokušení a zásadu dodržet, zvlášť když si vezmete, že pokud bych prodával nějaké to koření nebo nože, tak si vydělám třeba o dvacet tisíc korun měsíčně víc“. Své zásadě se ale nikdy nezpronevěřil.   

Velké nervy

Na „oblíbenou“ otázku, kde vzal peníze na podnikání a jak vše rozjel, odpovídá, že když opouštěl svůj poslední zaměstnanecký poměr, vzal si úvěr na rekonstrukci již zmíněného domu ve Včelné. Část mu půjčila matka. 

Samotné zařízení místnosti na kurzy vaření stálo mraky peněz. „Normální člověk má v kuchyni jednu varnou desku, jednu sadu nožů, jednu sadu nádobí, ale já jsem všechno musel mít dvanáctkrát,“ vysvětluje. „Vybavuji si chvilku, jak jsem se tehdy tamhle opíral u té studny a ,zvracel‘,“ doplňuje svůj výklad posunkem ruky směrem ke studni. Tak velké nervy měl před otevřením kurzů vaření. Nejvíc ho trápila obava, zda bude moci splácet půjčku na dům. 

„Když se ohlédnu zpět, myslím, že výborným tahem bylo to, že jsem vybudoval skvělou corporate identity. Hodně lidí mě už znalo a mělo rádo. Účastníci kurzů vaření v začátcích byli z velké části moji známí. Na druhé straně se moje jméno dá z loga Fine Food Academy odstranit a může zůstat samotné,“ popisuje. 

Pro vysvětlení, pod logem Fine Food Academy je připsaný dovětek „by Honza Krob“. Podnikatel vsadil na to, že lidé mají rádi, pokud se za nějakou aktivitou neschovává anonymní společnost, ale naopak je vidět konkrétní člověk. Hodně mu pomohlo i to, že jej oslovil Michal Opekar z regionální televize Jéčko. Pro tuto stanici začal natáčet nejen kurzy vaření, ale i jiné pořady zabývající se gastronomií. S propagací mu významně pomohl i oblíbený kanál YouTube.com. 

Týmový hráč

Dnes už jihočeského podnikatele kurzy vaření uživí a svého rozhodnutí nelituje. Nikdy však nezapomene na chvíli, kdy stál uprostřed svého studia, najednou se mu zatočila hlava a probudil se až v nemocnici. Jen se divil, proč se mu něco takového stalo, když se cítil naprosto fit. „Vy si možná myslíte, že jste v pořádku, ale vaše tělo si to nemyslí,“ konstatoval tehdy lékař. Přehnal to s nasazením. Dnes se proto snaží spát alespoň sedm hodin denně.

Uvědomuje si, že bez dobrého týmu by to nikam nedotáhl. „Dokážu spoustu věcí vymyslet, ale už nejsem ten pravý ,dotahovač‘,“ přiznává. Hodně mu pomáhá třicetiletá manželka Jana, se kterou je již třináct let. Kdysi vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Kromě ní má v týmu ještě jednoho zaměstnance. 

Spolupracuje s několika kuchaři, sám kurzy vede minimálně. Rozhodně nečekal, že po roce a půl bude jejich kapacita naplněná na sto procent. Dnes nabízí až osm akcí týdně a dosud jimi prošlo okolo 3500 lidí. Už se nebojí, že by nezvládl splácet hypotéku na dům. Veškeré peníze, které vydělá, se snaží znovu investovat. Koupil také chalupu nedaleko Českých Budějovic a předělává ji. Chová tam ve velkém výběhu ovce a lamy. Chtěl by zde také pořádat víkendové akce pro skupiny s kurzy vaření. 

A jaký je jeho úplně největší sen? Vizí má několik. Vedle té, že by založil soukromou střední školu pro kuchaře, touží vydat svoji kuchařku a mít vlastní franšízu.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku Markéta Mazancová.