Polská energetická fraška pokračuje

V našem nedávném článku jsme se zamýšleli nad budoucností polského energetického mixu (více zde: https://www.businessinfo.cz/cs/clanky/jaka-je-budoucnost-energetickeho-mixu-a-oze-v-116490.html). A první následky nejasné energetické strategie se již začínají projevovat.
Vzhledem k tomu, že 80 % v Polsku vyrobené elektřiny pochází z uhlí, dopadlo zvýšení cen emisních povolenek CO2 na polské energetické firmy (4 největší koncerny PGE, Tauron, Energa a ENEA jsou všechny ve spoluvlastnictví státu) mnohem více, než v jiných zemích. Logickým následkem růstu nákladů na nákup povolenek tedy bylo, že ve svých návrzích tarifů pro zákazníky pro rok 2019, které jsou schvalovány energetickým regulačním úřadem URE, byly ceny zvýšeny až o 30 %.
Než však stihl úřad URE tarify schválit, zasáhla vláda a ministr energetiky Krzysztof Tchórzewski (viz foto) prohlásil, že zvýšení cen bude stát domácnostem kompenzovat formou zpětných doplatků. V dalším sledu měli být zvýšení cen energií ušetřeni i živnostníci a malé firmy. Náklady na tuto kompenzaci byly vyčísleny na 4-5 miliard PLN (24-30 miliard Kč). Jelikož ale s tímto nemalým výdajem nepočítal státní rozpočet (více než 1 % zvýšení na straně výdajů) začalo horečné hledání zdroje financí pro tuto akci.
A v tomto momentě začala být věc velmi zajímavá až komická. Polostátní energetické koncerny náhle nečekaně našly ve svých rozpočtech „úspory“ ve výši 1 miliardy PLN, což už samo o sobě vyvolalo vlnu kritiky za to, jak může řádně hospodařící firma bleskově najít takto obrovské volné zdroje. Tyto prostředky měly být použity právě na kompenzace pro domácnosti a malé firmy. Ministr Tchórzewski se sice následně brání tvrzením, že chybně nazval na tiskové konferenci tyto zdroje „úsporami“, to ale nemění nic na faktu, že jde pouze o přehazování peněz z jedné kapsy do druhé.  A tím, kdo vše zaplatí bude tak nebo tak průměrný občan – buď přímo ve formě zvýšené ceny za elektřinu, nebo zprostředkovaně v zvýšených cenách produktů, které budou muset zdražit výrobci z důvodu zvýšení nákladů na energie.
Na okraji ještě polský občan doplatí z jiné strany – kapitalizace 4 zmíněných polostátních energetických firem se za posledních několik dnů na varšavské burze propadla téměř o 3 miliardy PLN. Ztrátu ponese jak polský stát jako přímý akcionář, tak také důchodový systém, kde menšinovými akcionáři energetik jsou často finanční společnosti hospodařící s prostředky v důchodových fondech. Drobný akcionář je zde už zcela bez šance na obranu.
A úplně stranou zájmu už zůstává fakt, že obchod s emisními povolenkami měl státy a firmy motivovat k investicím do zdrojů šetrných k životnímu prostředí. Pokud projde navržená polská krkolomná konstrukce s kompenzacemi, podpoří stát za peníze daňového poplatníka udržování vysokoemisních uhelných zdrojů.