Převodní ceny: když zaklepe finanční úřad



Pro firmy, které jsou kapitálově nebo personálně propojeny, je proto důležité, aby byly připraveny na daňovou kontrolu v oblasti převodních cen. Ty se zaměřují na přeshraniční i domácí transakce. Ačkoliv u druhých jmenovaných nemůže docházet k přelévání zisků do zahraničí, přesto je správci daně zkoumají.

Zjednodušeně lze říci, že za převodní neboli transferové ceny lze považovat ceny uplatňované u transakcí mezi dvěma propojenými daňovými subjekty. Tyto ceny musí být stanoveny stejným způsobem, jakým by postupovaly nezávislé podniky. Mluvíme zde o uplatnění principu tržního odstupu.

Daňovou kontrolu v oblasti transferových cen provádí příslušný finanční úřad, konkrétně odbor mezinárodního zdaňování. Kontrolují se místa skutečného plnění, skutečné vlastnictví příjmů, uskutečnění deklarované transakce, zda vykazované náklady souvisí s ekonomickou činností společnosti, správné nastavení cen mezi spojenými osobami a podobně.

Jedním z častých případů je situace, kdy jedna společnost z výhradně tuzemské skupiny vykazuje daňovou ztrátu, zatímco druhá má kladný základ daně. Pro optimalizaci daňové zátěže skupiny jako celku by v tomto případě bylo výhodné provést transakci, která povede ke snížení ztráty první společnosti a snížení zisku druhé. Takové transakce však nejsou v souladu s platnou legislativou, a jsou proto v hledáčku daňových správ.

Dokazování je na firmách

Při daňové kontrole správce daně nejdříve vymezí její předmět a rozsah. Pak již konkrétně zkoumá, které subjekty jsou ve vztahu ke společnosti považovány za spojené osoby, jak vyplývá ze zákona o daních z příjmů. Pro tyto účely potřebuje znát nejen kapitálovou strukturu skupiny, ale také členy statutárních orgánů s ohledem na možné personální propojení.

Po identifikaci spojených osob kontroluje správce daně podmínky, za kterých mezi sebou tyto osoby obchodovaly. V případě, že společnost realizuje stejnou transakci se spojenou osobou i třetími stranami, budou tyto ceny porovnány. Jestliže je cena účtovaná třetím stranám vyšší než cena účtovaná spojeným osobám, může tento rozdíl sloužit jako základ pro doměření daně.

Je však nezbytně nutné posuzovat, zda jsou tyto transakce sjednané za stejných nebo obdobných podmínek. Před doměřením daně vyzve finanční úřad firmu k vysvětlení rozdílů. V tento okamžik padá dokazování na bedra daňového subjektu, tedy kontrolované firmy.

Příprava se vyplatí

Ústní vysvětlení zpravidla nestačí, v tomto případě je vhodné mít vypracovanou dokumentaci k transferovým cenám od specializované poradenské společnosti, jejímž obsahem je popis realizovaných transakcí, jejich konkrétní podmínky a cenotvorba jak pro spojené osoby, tak pro třetí strany. Z dokumentace by mělo vyplývat, že ceny sjednané mezi společností a spojenými osobami odpovídají principu tržního odstupu a jsou tak v souladu se zákonem o daních z příjmů.

Pokud kontrolovaný subjekt nerealizuje prodeje stejného produktu spojeným a nespojeným osobám za rozdílné ceny nebo tyto rozdíly umí věrohodně vysvětlit, zaměřuje se správce daně na kontrolu ziskovosti transakcí. Pro tyto účely využívá správce daně databázi AMADEUS (Orbis), která obsahuje informace o více než 20 milionech společností v Evropě. Zahrnuje finanční údaje, předmět činnosti jednotlivých společností, účetní závěrky nebo informace o statutárních orgánech a vlastnících. Jakmile finanční úřad s pomocí databáze stanoví rozpětí obvyklé ziskovosti na daném trhu, porovnává ji se ziskovostí kontrolované společnosti. V případě odlišností je dokazování opět na kontrolované společnosti. Pokud zjištěné rozdíly dostatečně nezdůvodní, přistupuje se k doměření daně.

Nejvhodnější obranou před případným doměrkem daně je disponovat dokumentací k transferovým cenám. České zákony ji nevyžadují (na rozdíl například od Slovenska a dalších okolních zemí), při daňových kontrolách je nicméně velkou výhodou. Řada firem ji má pro své významné vnitroskupinové transakce již zpracovanou.

Základ pro vypracování dokumentace tvoří platné právní předpisy a konkrétní sdělení Ministerstva financí, která stanovují standardy při nastavování převodních cen. Finanční úřad je pak na tomto základě schopen srovnat své výstupy s informacemi obsaženými v dokumentaci k transferovým cenám dané firmy.

Ušetřete finančnímu úřadu práci

Jedním z klíčových prvků dokumentace je srovnávací analýza založená na databázi Amadeus. V případě kontroly se finanční úřad vedle finančních informací uvedených v dokumentaci zaměřuje na provedený způsob vyhledávání v databázi Amadeus, způsoby výpočtů dat a vyplývající závěry.

Pokud informace v dokumentaci odpovídají ekonomické skutečnosti a finančnímu účetnictví, neměl by správce daně pochybovat o správném nastavení transferových cen. Samotná existence dokumentace navíc signalizuje, že firma při jejich nastavení vychází z předem nastaveného a odborníky odsouhlaseného modelu.

Služby: jsou opravdu nutné?

Specifická je kontrola u služeb, nejčastěji se jedná o manažerské či jiné podpůrné služby od mateřských společností. U těchto transakcí kontroluje správce daně vedle výše ceny také to, zda tyto služby byly skutečně poskytnuty (tzv. substance test) a zda měly pro firmu skutečný ekonomický přínos (tzv. benefit test).

Splnění benefit testu znamená, že bez služby od mateřské společnosti by společnost musela najít externího dodavatele nebo si je zajistila ve vlastní režii. V případě daňové kontroly je tedy potřeba prokázat, že služba od mateřské společnosti je pro firmu nezbytná a úzce souvisí s předmětem jejího podnikání.

U poskytování služeb mezi spojenými osobami je vhodné mít zpracovaný i podpůrný dokument, který prokazuje substance a benefit test a současně doporučuje, jaké dokumenty archivovat. Jedná se o veškeré materiály, které při poskytování služeb vznikají a prokazují činnosti vykonávané mateřskou společností a přínosy pro dceřinou společnost.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Michal Jelínek