Producent není spotřebitel. Udržení globálních emisí na stávající úrovni je ambiciózní cil



Země, které se masivně podílejí na emisích klimatických plynů, se navzájem velmi liší jejich produkcí na obyvatele – takže Indie je světová trojka v celkové produkci, ale až na 20. místě v přepočtu na obyvatele. Za posledních třicet let se na této planetě vyprodukovala polovina klimatických plynů, počítáno už od roku 1751. Třicet procent historického objemu lidstvo vyprodukovalo za posledních patnáct let.

Další věc – země, jež mají malý zpracovatelský průmysl a zápornou obchodní bilanci v obchodě s výrobky, které jsou energeticky a „emisně náročné“, nezapočítávají emise do své bilance. Rozdíl mezi výrobou a spotřebou klimatických plynů tak může představovat 40 procent jako v případě Británie. Velcí producenti s vysokou váhou energeticky náročných oborů a obchodním přebytkem jsou na tom přesně naopak, což je příklad Česka. Proto je zapotřebí sestavovat globální rozpočty, které tyto rozdíly a s nimi i propagandistické závazky „nulových čistých emisí do roku…“ uvádějí na pravou míru.

Udržení celkových globálních emisí na stávající úrovni není cíl, jehož by bylo na globální úrovni snadné dosáhnout. Třeba jenom klimatizace v rozvojových zemích nebo bytová výstavba v Africe a tamní infrastruktura budou mimořádně energeticky, a tudíž i emisně náročné. Započtete-li potřeby energií pro miliardu lidí, kteří v Africe přibudou, pak z toho lezou astronomická čísla. I kdyby v přepočtu na hlavu jejich spotřeba nepřevyšovala tu současnou čínskou.

Převzato z týdeníku Euro, Autor: Miroslav Zámečník