Rovníková Guinea: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled

24. 5. 2019

© Zastupitelský úřad ČR v Abuji (Nigérie)

Rovníková Guinea je státem střední Afriky. Území tvoří pět ostrovů a pevninská enkláva mezi Kamerunem a Gabonem. Podnebí je tropické a vlhké, dešťové období je od poloviny června do poloviny října; období sucha od října do poloviny června. Území pevninské části republiky tvoří převážně pobřežní pláně s tropickými pralesy, ostrovy jsou vulkanického původu. Obdělávaná půda tvoří pouze 5 %, pastviny 4 % a lesy 46 % rozlohy země. Pouze vnitrozemí země je hornaté, nejvyšší horou je Pico Basile (3008 m).


Rovníková Guinea získala nezávislost v roce 1968 po 190 letech španělské koloniální nadvlády. V zemi platí ústava ze 17. 11.1991, v lednu 1995 a únoru 2012 byla doplněna. Od roku 1991 je země ústavně zaručenou demokracií s prezidentským systémem (ústava ze 17. 11.1991 formálně legalizuje existenci více politických stran - do té doby byla legální pouze Partido Democrático de Guinea Equatorial PDGE). Prezident Teodoro Obiang Nguema Mbasogo je ve funkci již 35 let, on a jeho rodina a zcela ovládají politický i ekonomický život země. „Opozice“ je zcela pod kontrolou nebo v emigraci. Viceprezidenti, premiér, vicepremiéři i ministři jsou jmenováni prezidentem. Prezident je volen všeobecným hlasováním na 7 let. Počet mandátů je po novele ústavy, která vstoupila v platnost 16. 2. 2012, omezen na dva. Poslední volby se konaly v roce 2009 (získal 95% hlasů), další by měly proběhnout v roce 2016. Není jasné, zda se nový ústavní limit dvou po sobě jdoucích mandátů vztahuje na současného prezidenta. Pokud ne, mohl by setrvat ve funkci až do r. 2030. Za nástupce prezidenta je všeobecně považován jeho nejstarší syn Teodorín (v současnosti druhý víceprezident odpovědný za obranu).
Šestasedmdesátiletý prezident Teodoro Obiang Nguema Mbasogo je u moci již od roku 1979 a po svém znovuzvolení 26. dubna 2016 většinou 93,7% hlasů v evidentně zfalšovaných volbách vykonává svůj další sedmiletý mandát, během nějž bude možná nastolena otázka jeho nástupnictví. V úvahu připadá jeho syn Teodoro Nguema Obiang Mango, přezdívaný Teodorín, který je od června 2016 vice-prezidentem a šéfem sektoru obrany a bezpečnosti. V červenci 2017 byl však shledán vinným z praní špinavých peněz a zpronevěry veřejných prostředků a, zatím nepravomocně, odsouzen v nepřítomnosti v Paříži ke třem letům odnětí svobody, 30 mil. EUR pokuty a konfiskaci „neoprávněně získaného majetku“ na území Francie. Teodorín Obiang se proti rozsudku odvolal a v nejbližší době dojde k dalšímu soudnímu jednání. Z toho důvodu zatím nebyl vládní prezidentskou stranou Demokratická strana Rovníkové Guinee (Partido Democratico de Guinea Ecuatorial - PDGE) oficiálně nominován jako prezidentský následník. Předání moci v rodinné linii proto nakonec nemusí proběhnout vůbec tak hladce, jak rodina Obiangů stále předpokládá.


V červenci 2017 proběhl celonárodní stranický kongres, který potvrdil vedoucí roli dosavadního prezidenta a stranického vůdce. Parlamentní volby, původně plánované až na rok 2018, nakonec proběhly již 12. listopadu 2017, s očekávaným takřka 100% výsledkem pro PDGE, jejíž kandidáti obsadili všech 75 křesel senátu a 99 ze 100 křesel v poslanecké sněmovně.
Prezident Obiang vedl v listopadu 2018 čtyři dny jednání vlády, poslední den pak přenechal vedení svému synu Teodorínovi, který tak 20. listopadu 2018 schůzi vedl poprvé. Na začátku prosince 2018 prezident odvolal náčelníka generálního štábu ozbrojených sil Hermese Nguema Oyanu, který byl přitom, společně s dalšími důstojníky, povýšen jen o dva měsíce dříve, 15. října 2018. I jim byly v prosinci odebrány hodnosti, s odůvodněním, že se jednalo jen o „dohodu mezi důstojníky“, nikoliv o povýšení za zásluhy. Mezi povýšenými byl i syn prezidenta Teodorín, který také přeskočil jeden generálský stupeň, tomu však jeho nová hodnost divizního generála zůstala.


Dne 4. ledna 2018 vydala vláda prohlášení, podle kterého bezpečností složky státu zmařily 28. prosince 2017 pokus o státní převrat. Státní televize TVGE uvedla, že nedaleko hranice s Kamerunem byl jeden pučista zabit, 30 ozbrojenců z Čadu, Kamerunu, Súdánu a Středoafrické republiky bylo zajato a další „střelbou rozprášeni po lese“. Žoldáci, kteří měli údajně připravovat svržení vlády prezidenta Obianga, byli vyzbrojeni ručními raketomety a automatickými zbraněmi.
Dozvuky zmařeného puče jsou stále na pořadu dne. V listopadu 2018 vládní strana PDGE vyloučila 42 členů, kteří se prý podíleli na pokusu o svržení prezidenta Obianga. V únoru 2019 se Rovníková Guinea stala předsednickou zemí RB OSN. Při té příležitosti prezident Obiang vystoupil s projevem, ve kterém poukázal na negativní působení žoldáků na africkém kontinentu, poukázal na to, že se ozbrojenci z jejich řad podíleli na čtyřech pokusech o jeho svržení, včetně toho posledního. Z podpory pučistů také vedle jiných obvinil Francii.


Zákonodárnou moc tvoří dvoukomorový parlament – Shromáždění lidových zástupců (Cámara de Representantes del Pueblo) se 100 křesly a Senát (Senát byl ustavený teprve novelou ústavy v r. 2012, volby proběhly 26. května 2013). Poslanci a senátoři jsou voleni všelidovým přímým hlasováním na pětileté funkční období. Předchozí volby do poslanecké sněmovny se uskutečnily v roce 2008 (PDGE potvrdila dominantní postavení, ve starém parlamentu měla 99 poslanců), další se konaly 26. května 2013. Podle předběžných výsledků v nich na všech úrovních přesvědčivě zvítězila vládní PDGE.
Soudní systém je kombinací španělského a tradičního práva. Zahrnuje místní, oblastní a krajské soudy, Vrchní soud, Ústavní soud a Odvolací soud. Soudci jsou jmenováni prezidentem, jejich rozhodování je ovlivňováno politickou mocí.
Státy, s nimiž Rovníková Guinea udržuje aktivní diplomatické vztahy, se dají rozdělit do tří skupin: evropské státy s koloniální minulostí, státy dovážející z RG ropu a některé země především západo a středoafrického regionu. Do první skupiny patří zejména Španělsko a Francie, které spolu s Německem mají jako jediné země EU na RG diplomatická zastoupení. Vztahy mezi Španělskem a jeho bývalou kolonií jsou značně komplikované, neboť ES uděluje uprchlým opozičníkům z RG politický azyl. Mezi státy, kam RG vyváží ropu, patří USA, Čína, Japonsko a Jižní Korea. V Africkém regionu udržuje RG vztahy zejména s Nigérií, Angolou, JAR a Marokem (maročtí vojáci pomohli Obiangovi provést v roce 1979 vojenský puč, RG na oplátku v r. 1980 uznala nároky Maroka na Západní Saharu). RG udržuje dobré vztahy rovněž s Ruskem, Ukrajinou, Izraelem, Libanonem, Tureckem, Venezuelou, Brazílií a Kubou. Od roku 1988 je členskou zemí Frankofonie, hodlá se připojit i ke společenství lusofonních zemí. Přestože je Rovníková Guinea členskou zemí CEMAC, vztahy s Gabonem a Kamerunem jsou zatěžovány nevyřešenými spory o průběh hranice.
Rovníková Guinea je členskou zemí OSN (Organizace spojených národů), AU (African Union), NAM (Nonaligned Movement, HNZ – Hnutí nezávislých zemí), WTO (pozorovatel), IMF (MMF – mezinárodní měnový fond), AfDB (Africká rozvojová banka), ACCT, ACP, ECA, FAO, FZ, G-77, IBRD, ICAO, ICRM, IDA, IFAD, IFC, IFRCS, ILO, IMO, Intelsat, Interpol, IOC, ITU, OAS (pozorovatel), OPCW, UNCTAD, UNESCO, UNIDO, UPU, WHO, WIPO, WToO (World Tourist Organisation), BDEAC – Rozvojová banka střední Afriky (Banque des Etats de l´Afrique Centrale), Lomé IV.


Rovníková Guinea aktivně spolupracuje se zeměmi Guinejského zálivu v boji proti pirátství, které je v této oblasti velkým tématem. Přístav v Malabu je dokonce operační základnou pro námořní hlídky. Země je však dosud vyloučena ze společných cvičení EU-Afrika, včetně posledního „Grand Nemo“, který proběhl v říjnu 2018. Rovníková Guinea má zájem o účast na EU projektech v rámci Strategie EU pro Guinejský záliv a 11. EDF Regionálního indikativního programu, jako jsou například PASSMAR a PARSIC. Ráda by se též zúčastnila společných námořních cvičení s členskými zeměmi EU. V roce 2019 lze v této oblasti očekávat posun kýženým směrem.
Na mezinárodní scéně byla Rovníková Guinea relativně izolovaná (mimo jiné také kvůli minimální obchodní výměně), nicméně se snaží posilovat svoji legitimitu častými kontakty s africkými lídry (nejvíce země CEMAC) a AU, celosvětovou diplomatickou ofenzívou a nově též s EU. Výsledkem jsou úspěchy v podobě místa nestálého člena RB OSN na období 2018-2019. Rovníková Guinea také v květnu 2017 získala členství v OPEC, přičemž ropa byla nalezena na jejím území již v roce 1996, a i přesto je země 3. největším producentem ropy v Africe. V únoru 2019 byl prezident Obiang v rámci 32. summitu Africké unie jmenován šéfem ústředního tématu AU pro rok 2019: „Rok uprchlíků, navrátilců a vnitřně vysídlených osob: udržitelná řešení pro nucené vysídlence v Africe“.


Vedle dlouhodobě vynikajících vztahů Rovníkové Guinei s Čínou a Ruskem se začíná rýsovat i hlubší spolupráce s Tureckem. Svědčí o tom podpis Memoranda o spolupráci mezi vládní PDGE a tureckou vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (Adalet ve Kalk?nma Partisi – AKP) z února 2019, který navázal na Obiangovu návštěvu Ankary v srpnu 2018.
Vztahy s Francií jsou od července 2017 poznamenány odsouzením Teodorína Obianga. Hlava státu Rovníkové Guinei zase obviňuje Francii z podpory osob, které ho chtěly v roce 2017 svrhnout.  
Dříve nadstandardní vztahy s Brazílií jsou v současné chvíli rovněž poznamenány Teodorínovou aférou s pašováním peněz do země a podezřením z vměšování do vnitřních politických záležitostí země (podpora trestně stíhaného ex-prezidenta Luly da Silvy). Bývalý levicový brazilský prezident Inácio Lula da Silva (u moci 2003-2011) udržoval s africkým diktátorem Obiangem nadstandardní vztahy. Obě země v roce 2010 podepsaly několik mezivládních dohod o vzájemné spolupráci. Lula podpořil přijetí Rovníkové Guinei do Společenství portugalsky hovořících zemí (byť je portugalština po španělštině a francouzštině až třetím jazykem v zemi). Ex-prezident Lula též v roce 2015 pomohl Teodorínovi narychlo vycestovat ze země poté, co mu v Riu de Janeiru hrozilo zadržení a následná extradice na základě mezinárodního zatykače vydaného Francií, viz výše uvedená kauza. Lulova nástupkyně Dilma Vana Rousseff v roce 2013 prominula ve jménu „dalšího utužování přátelských vztahů“ několika africkým zemím, včetně Rovníkové Guinei, dluh v celkové výši 900 mil. USD. Prezident Obiang na oplátku poskytl významné stavební zakázky brazilské stavební společnosti OAS (úzce spjaté s Lulou) nejen v Rovníkové Guinei, ale zřejmě i v jiných zemích Afriky. V roce 2015 také Teodoro Obiang Nguema Mbasogo sponzoroval karneval v Riu de Janairu částkou přes 3 mil. USD, což je od představitele rozvojového státu, v němž dle veřejných statistik 57% obyvatel nemá přístup k pitné vodě, přinejmenším překvapivé.   


Rovníková Guinea je od roku 1985 členskou zemí Hospodářské a celní unie zemí střední Afriky CEMAC (Communauté économique et monetaire de l´Afrique centrale - dále Čad, Gabon, Kongo, Kamerun a Středoafrická republika). Hlavním cílem CEMAC je vytvoření jednotného trhu s volným pohybem zboží, osob, kapitálu (www.cemac.int).  Řadu společných politik (např. volný pohyb osob i zboží) však odmítá. CEMAC je součástí širšího celku – „Hospodářského společenství středoafrických států“ (ECCAS; navíc sem patří Burundi, Rwanda, Angola, KDR a Demokratická republika Svatého Tomáše a Princova ostrova).


Před příchodem „ropné éry“ spoléhalo hospodářství Rovníkové Guineje zejména na tradiční obory – tj. zemědělství (především produkci kakaa, kávy a těžbu dřeva). Objevení a následná těžba bohatých ložisek ropy počátkem 90. let minulého století přispěla zásadní měrou k prudkému ekonomickému růstu této země. Rovníková Guinea byla v té době nejrychleji rostoucí ekonomikou na světě.
Ekonomika země je dnes zcela závislá na těžbě uhlovodíků, investicích do infrastruktury a službách pro ropné firmy. Ve střednědobém horizontu zůstane Rovníková Guinea vývozcem komodit (zejména ropy a plynu), jeho ekonomika bude proto konjunkturálně kolísat v závislosti na kolísání cen na světových trzích. Rovníková Guinea je čtvrtým největším producentem ropy v subsaharské Africe. Má nejvyšší HDP/obyv. v subsaharské Africe (dle PPP až 32 000 USD/obyv.) a má statut země s vyšším středním příjmem. HDP na obyvatele je zde díky těžbě ropy a nízkému počtu obyvatel vyšší než ČR. Obrovské příjmy ale zůstávají v rukou úzké skupiny kolem rodiny prezidenta a 90% obyvatel země žije za méně než 2 USD/den, nemají vodu ani elektřinu. V celosvětovém žebříčku hodnocení rozvoje dle UNDP je Rovníková Guinea až na 144. místě ze 187 zemí.


Obchodní klima země je považováno za jedno z nejhorších na světě. Dle posledního hodnocení ekonomické svobody provedeného organizací „Heritage Foundation“ je Rovníková Guinea řazena do skupiny „repressed“ zemí, ze 179 hodnocených zemí se umístil na 173. místě. Světová banka řadí Rovníkovou Guineu na 165. místo z celkového počtu 189 hodnocených zemí (viz „Doing business 2015“). Země se navíc potýká s mnoha vážnými problémy (dosud stále nedostatečná infrastruktura, vysoké výrobní náklady, rigidní pracovní trh, komplikovaný právní systém, velmi pomalý soudní systém ovlivňovaný státními orgány, nevynutitelnost smluvních závazků, nadměrná byrokracie, korupce a nedostatek transparentnosti). Předmětem kritiky jsou zcela netransparentní vztahy v oblasti udělování licencí v ropném, těžebním a lesním sektoru.
Režim si uvědomuje nezdravou závislost ekonomiky na těžbě ropy, má ambiciózní plány zbavit se této závislosti. Hospodářská politika vlády se řídí Národním ekonomickým rozvojovým plánem: Horizonte 2020, který si klade za cíl diverzifikaci ekonomiky (rybolov, zemědělství, těžba surovin a petrochemie, turistika, bankovnictví). V posledních letech plynuly velké investice do výstavby infrastruktury (elektřina, silnice), obrovské částky byly investovány do výstavby stadionů, konferenčního centra, postavena byla velmi moderní čtvrť v Malabu, staví se nové město (pravděpodobně budoucí hlavní město) Oyala na kontinentu, existují plány na vybudování největšího petrochemického závodu v Africe v Riaba, obrovských zásobníků na skladování ropy na ostrově Bioko, vybudování továren na výrobu kabelů, transformátorů a hliníkárny v Mbini (finanční náklady mají dosáhnout 2 mld. USD), má být podpořeno budování hotelů a turistický průmysl vůbec.
Podíl průmyslu na tvorbě HDP je přes téměř 86%. Domácímu průmyslu dominuje těžba a zpracování ropy a plynu. Další průmysl je nevýznamný, za zmínku stojí pouze zpracování dřeva. Lokálně a v malých provozovnách jsou vyráběny stavební materiály, mýdlo, některé základní potraviny a nápoje.


Těžba nerostných surovin, ropný a plynový sektor: Ložiska ropy v pobřežním šelfu Rovníkové Guineje byla poprvé objevena španělskou firmou CEPSA v roce 1991. Využívání ropného potenciálu země „naplno“ začalo v roce 1996. Dvě současná největší ložiska leží poblíž břehů ostrova Bioko, třetí u pobřeží pevninské enklávy Rio Muni (Ceiba Field). Ropná ložiska (těžitelné zásoby dosahují 1,1 miliardy barelů) jsou doprovázena také bohatými zásobami zemního plynu (zásoby dosahují 127 mld. m3). Průměrná denní těžba ropy (odhad) v roce 2014 dosáhla 254 tisíc barelů a má i nadále klesat. Ložiska jsou pomalu vytěžována a nová dosud nebyla nalezena. Hlavními zahraničními ropnými společnostmi operujícími na území Rovníkové Guineje jsou firmy ExxonMobil, Marathon Oil, Hess Corporation, Noble Energy a Tullow Oil. Významné místo má i španělský Repsol, do země pronikají ruský Gazprom, čínská CNPC i nigerijské firmy. Koncem roku 2014 nabídla vláda 15 nových průzkumných bloků, výsledky ještě nebyly oznámeny. Těžená ropa je částečně zpracovávána v rafinérii na ostrově Bioko, druhá rafinerie má stát na pevnině u Mbini. Přestože vláda klade ve své strategii Horizonte 2020 důraz na petrochemický průmysl (rafinérie, výroba hnojiv), většina ropy se vyváží nezpracovaná. Těžený plyn (cca 6,7 mld m3/rok) se zkapalňuje (LNG i LPG) nebo se z něj získává metanol. Plyn (LNG) se zkapalňuje v závodě v Punta Europa, roční výroba je 43,3 mil. m3 a vyváží se do Japonska, Jižní Koreji a Taiwanu. Druhá zkapalňovací jednotka má být vybudována do roku 2016. Závod na výrobu metanolu (Atlantic Methanol Production Company) zahájil činnost v roce 2001. Má roční kapacitu 1mil tun. LPG se pak vyrábí v závodě Alba. Studii proveditelnosti na vybudování největšího petrochemického závodu v Africe v Riaba zpracovává indická Archean Fertilizer Pte. Ltd, kontrakt na výstavbu obrovských zásobníků na skladování ropy na ostrově Bioko získala nigerijská firma Taleveras. Zásobování země ropnými produkty a pohonnými hmotami zabezpečuje společnost Getotal, jejímiž vlastníky jsou francouzské konsorcium TotalFinaElf (80 %) a guinejský stát s podílem 20%. Ropný sektor je trvalým terčem kritiky mezinárodních institucí a nevládních organizací. Rovníková Guinea nesplňuje mezinárodní standardy transparentní těžby přírodních zdrojů EITI (Extractive Industries Transparency Iniciative). Uzavřené kontrakty nejsou transparentní a až donedávna neexistovala žádná kontrola licencování ani plateb. Příjmy z ropy byly (a nadále jsou) placeny na tajné účty v zahraničí vlastněné rodinou prezidenta a jeho nejbližšími. Výše těžby, vývozu a příjmů z ropy byla poprvé publikována až v roce 2010, statistiky se ale i nadále velmi liší.
Z dalších přírodních zdrojů v zemi lze jmenovat menší (zatím nevyužívané) zásoby zlata, manganu, uranu, bauxitu, kolumbitu (Nb2O5), tantalitu (Ta2O5) a diamantů.


Stavebnictví: Na tvorbě HDP se podílí 6%. Ve snaze diverzifikovat hospodářství vláda investovala vláda cca 3 mld Euro (cca třetinu HDP) ročně do rozvoje infrastruktury (byty, veřejné budovy, silnice, přístavy, letiště, elektrárny, elektrické i vodovodní sítě). Obrovské částky byly investovány do výstavby stadionů, konferenčního centra, postavena byla velmi moderní čtvrť v Malabu, staví se nové město (pravděpodobně budoucí hlavní město) Oyala na kontinentu, existují plány na vybudování továren na výrobu kabelů, transformátorů a hliníkárny v Mbini (finanční náklady mají dosáhnout 2 mld. USD), má být podpořeno budování hotelů a turistický průmysl vůbec. Většina kontraktů je realizována čínskými (ale i egyptskými, tureckými, francouzskými a brazilskými i španělskými) firmami. Vzhledem k poklesu ceny i těžby ropy nebude ale vláda schopná tyto ambiciózní plány financovat – již nyní musí kapitálové investice omezovat. Je proto vysoce pravděpodobné, že se díky nedostatku finančních prostředků velká část projektů zpozdí nebo neuskuteční a stavebnictví bude v příštích letech spíše stagnovat.


Zemědělství: podílí se na tvorbě HDP pouze kolem 2 %, ačkoliv zaměstnává plných 70 % ekonomicky činného obyvatelstva. Země není ve výrobě potravin soběstačná - základem zemědělství jsou malé farmy, většina produkce je pro osobní spotřebu. Reforma zemědělství (výstavba vzorových farem/zemědělských družstev) je proto jedním z pilířů plánu prezidenta na obnovu a diverzifikaci hospodářství. Vedle dřeva, kakaa a kávy jsou základními plodinami v Rovníkové Guineji rýže, yam, kasava, banány a olejové palmy. Rozšířen je chov domácích zvířat, zejména skotu.
Po ropě druhým nejdůležitějším zdrojem příjmů Rovníkové Guineje je dřevo. V zemi působí asi 80 těžebních společností, licence byly uděleny na plochu cca 1,5mil ha. Produkce dřeva nekontrolovaně rostla zejména na počátku 90. let minulého století a v roce 1997 dosáhla svého maxima – 781 000 kubických metrů vytěženého dřeva. Poté začala těžba klesat na současných cca 280 000 m3. Aktivity se řídí zákonem o lesích z roku 1997 (těží se jen v pevninské části, kmeny se musí zpracovávat na místních pilách, vytěžené plochy se musí znovu zalesňovat, část území je chráněna). Firmy ho ale nedodržují. Přetrvávajícím problémem je neprůhledné udělování licencí (ministerstvo lesního hospodářství vždy řídí člen prezidentovy rodiny), nedodržování těžebních kvót a předpisů o ochraně přírody -  85% vytěženého dřeva je proto stále vyváženo ve formě nezpracovaných kmenů.
Kakaové boby jsou třetí nejdůležitější domácí přírodní komoditou. Po vyhlášení nezávislosti země však tento sektor zemědělství značně upadl. Ještě v roce 1969 vyprodukovali farmáři 34 000 tun kakaa, produkce se ale postupně propadla až cca 3500 tun. Vláda se snaží produkci kakaa zvýšit subvencemi. Rovněž produkce kávy se postupně podstatně snížila. Produkci kakaa a kávy doprovází téměř naprostý rozpad infrastruktury k jejich zpracování.
Vynikající podmínky má mořský rybolov. Malý izolovaný ostrov Annobon, náležející Rovníkové Guineji společně s okolními výsostnými vodami, leží přímo uprostřed nejbohatších rybolovných pásem Atlantského oceánu. I tento sektor je však zanedbaný, rybolov je prováděn tradičními metodami, výlov nepřesáhne 700 tun ročně, ryby se proto dovážejí zmražené ze zahraničí.


Služby: Podíl obchodu a služeb na tvorbě HDP byl v roce 2014 6% a na rozdíl od průmyslu prodělávají cca 6% růst. Největší částí odvětví služeb zůstávají logistika, doprava a distribuce zboží (prosté velkoobchodní a maloobchodní služby) zejména pro ropné firmy. Velkou reformu prodělává bankovní sektor a telekomunikace (viz níže). Turistický ruch, který vláda vidí jako jednu z možností diverzifikace příjmů, je stále ještě nevýznamný. Bude vyžadovat další podstatný rozvoj infrastruktury a značné investice. Příliv turistů do Rovníkové Guineje však nelze očekávat - i nadále ho budou brzdit zejména vysoké ceny letecké přepravy, extrémní ceny hotelových služeb, tuhá kontrola návštěvníků a nerozvinutá infrastruktura.
Infrastruktura: Ve srovnání se sousedy je infrastruktura rozvinutější. To se však týká obecně pouze blízkého okolí hlavního města Malabo a okolí pevninské metropole Bata, kde se projevuje pozitivní vliv ropného boomu.


Energetika: Kapacita instalovaných elektráren je podle vládních zdrojů cca 450 MW (z toho 200 MW na ostrově Bioko). Země má velký hydroenergetický potenciál - čínská firma Sinohydro dostavěla v roce 2012 vodní elektrárnu Djibloho o výkonu 120 MW, která by měla pokrýt 90% spotřeby v pevninské části země. Další elektrárna Sendje o kapacitě 200 MW by měla být vybudována ukrajinskou firmou Duglas Alliance do poloviny roku 2017 (technické zařízení dodá francouzský Alstom). Čínská firma China Machinery se podílela na výstavbě plynové elektrárny o kapacitě 154 MW na ostrově Bioko, která zásobuje hlavní město, další 43 MW elektrárna zásobuje zkapalňovací stanici v Punta Europa. Čínské firmy rovněž staví distribuční síť. Žádná elektrická energie se nedováží, žádná se ani nevyváží - přenosové soustavy nejsou vůbec propojeny se sousedními státy.


Telekomunikace: Úroveň telefonizace je v republice Rovníková Guinea na africké poměry již velmi dobrá a stále se rozvíjí. V provozu je asi 14 000 pevných linek a asi 550 000 linek mobilních. V městech fungují veřejné telefonní automaty na kartu. Pro mezinárodní telefonní spojení je využívána jedna pozemní satelitní stanice (na Intelsat nad Atlantským oceánem), v provozu je od roku 2002 také první optický podmořský kabel pro mezinárodní telefonické spojení (z Malaba a Baty). V zemi působí dva mobilní operátoři -  Getesa (Orange) a Hits (Hits Telecom). V Rovníkové Guineji působí aktuálně 7 internetových providerů (v roce 2001 jediný), kód země je „.gq“.  V zemi je povolena jedna státní televizní stanice a jedna státní rozhlasová stanice. Jediná povolená soukromá rozhlasová stanice patří prezidentovu synovi. Je povolen příjem satelitní televize. Radio Exterior de Espaňa, RFI i BBC je možné přijímat po celé zemi.


Dopravní síť: Páteř dopravní sítě tvoří v Rovníkové Guineji asi 3000 km silnic, z nichž asi 10 % bylo zpevněných (asfaltových). V posledních letech ale vláda do výstavby a obnovy silniční sítě masivně investuje, na výstavbě či rekonstrukci se podílí španělské, francouzské a zejména čínské stavební společnosti. Převážnou část silniční sítě (zejména v kontinentální části) dosud tvoří prašné silnice, které jsou v období dešťů sjízdné pouze s automobily s pohonem všech kol. V zemi není v provozu žádná železniční trať. Republika Rovníková Guinea má v současné době tři velké přístavy – Malabo, Luba a Bata. Malabo a Luba jsou pravděpodobně nejhlubšími přístavy z celého regionu Guinejského zálivu, jsou ale přetížené a procházejí rozsáhlou rehabilitací. Přístav Luba, který slouží zejména ropným společnostem, prodělává rekonstrukci a v budoucnu by se měl stát jednou z největších lodních křižovatek pro petrolejářské a plynařské těžební společnosti, působící v pobřežních šelfech všech okolních zemí. Říční vodní cesty nejsou v Rovníkové Guineji žádné. V Rovníkové Guineji se nachází celkem 7 letišť, z toho šest se zpevněnou přistávací plochou. Mezinárodní letiště je v Malabu a Bata. Vnitrostátní i regionální mezistátní dopravu zajišťuje letecká společnost Ceiba, Punto Azul a Cronos.


Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc: Přes obrovské příjmy z těžby ropy je Rovníková Guinea stále řazena do skupiny nejméně rozvinutých zemí. Nepatří ale do skupiny tzv. vysoce zadlužených chudých zemí (HIPC - Highly Indebted Poor Country). Ochota mezinárodního společenství poskytovat zemi zahraniční pomoc není díky vysokým příjmům z ropy a velmi špatné správě věcí veřejných (neprůhledné hospodaření státu, diktatura prezidenta a jeho rodiny, potlačování lidských práv a špatná komunikace s mezinárodními institucemi) příliš vysoká. Světová banka a IMF poskytly malou technická pomoc zaměřenou na posilování kapacity centrálních orgánů (např. statistického úřadu) a transparentnost při udělování těžebních licencí. Podle OECD v roce 2015 dosáhla přijímaná zahraniční pomoc 8 mil USD. Největšími bilaterálními donory bylo Francie a Španělsko, pomoc byla poskytnuta do oblasti školství a zdravotnictví. Výhodné půjčky na realizaci infrastrukturních projektů (realizovaných čínskými firmami) poskytuje Čína. Rovníková Guinea se naopak finančně podílí na řešení krize ve Středoafrické republice.

1.1. Oficiální název státu, složení vlády

Hlavou  státu je již od 3. srpna roku 1979 brigádní generál Teodoro Obiang Nguema Mbasogo  který se chopil moci vojenským pučem. Mbasogo je nejdéle sloužící hlavou státu v subsaharské Africe, v podstatě vládne prostřednictvím sítě příbuzných a členů klanu Esangui – části etnické skupiny Fang.
V červenci 2017 proběhl celonárodní stranický kongres, který potvrdil vedoucí roli dosavadního prezidenta a stranického vůdce. Parlamentní volby, původně plánované až na rok 2018, nakonec proběhly již 12. listopadu 2017, s očekávaným takřka 100% výsledkem pro PDGE, jejíž kandidáti obsadili všech 75 křesel senátu a 99 ze 100 křesel v poslanecké sněmovně.
Prezident Obiang vedl v listopadu 2018 čtyři dny jednání vlády, poslední den pak přenechal vedení svému synu Teodorínovi, který tak 20. listopadu 2018 schůzi vedl poprvé. Na začátku prosince 2018 prezident odvolal náčelníka generálního štábu ozbrojených sil Hermese Nguema Oyanu, který byl přitom, společně s dalšími důstojníky, povýšen jen o dva měsíce dříve, 15. října 2018. I jim byly v prosinci odebrány hodnosti, s odůvodněním, že se jednalo jen o „dohodu mezi důstojníky“, nikoliv o povýšení za zásluhy. Mezi povýšenými byl i syn prezidenta Teodorín, který také přeskočil jeden generálský stupeň, tomu však jeho nová hodnost divizního generála zůstala.
Dne 4. ledna 2018 vydala vláda prohlášení, podle kterého bezpečností složky státu zmařily 28. prosince 2017 pokus o státní převrat. Státní televize TVGE uvedla, že nedaleko hranice s Kamerunem byl jeden pučista zabit, 30 ozbrojenců z Čadu, Kamerunu, Súdánu a Středoafrické republiky bylo zajato a další „střelbou rozprášeni po lese“. Žoldáci, kteří měli údajně připravovat svržení vlády prezidenta Obianga, byli vyzbrojeni ručními raketomety a automatickými zbraněmi.
Dozvuky zmařeného puče jsou stále na pořadu dne. V listopadu 2018 vládní strana PDGE vyloučila 42 členů, kteří se prý podíleli na pokusu o svržení prezidenta Obianga. V únoru 2019 se Rovníková Guinea stala předsednickou zemí RB OSN. Při té příležitosti prezident Obiang vystoupil s projevem, ve kterém poukázal na negativní působení žoldáků na africkém kontinentu, poukázal na to, že se ozbrojenci z jejich řad podíleli na čtyřech pokusech o jeho svržení, včetně toho posledního. Z podpory pučistů také vedle jiných obvinil Francii.
Výkonná moc je soustředěna v rukou prezidenta a jeho zástupce (viceprezidenta), premiér má podle nové ústavy z roku 2012 jen koordinační úlohu.

Složení vlády (duben 2019)

 

předseda vlády:.Francisco Pascual Obama Asue

  1. místopředseda vlády pověřen politickým sektorem a lokální spoluprací Clemente Engonga Nguema Onguene
  2. místopředseda vlády pověřen parlamentními vztahy a právními otázkami Ángel Mesie Mibuy
    místopředseda vlády pověřen lidskými právy Alfonso Nsue Mokuy.

 

Ministři:

národní bezpečnost: Nicolás Obama Nchama

turismus: Tomás Mecheba Fernández Galilea

zahraniční věci a spolupráce: Agapito Mba Mokuy

spravedlnost a vězeňství: Evangelina Filomena Oyo Ebule

národní obrana: Vicente Eya Olomo

finance a rozpočet: Miguel Engonga Obiang Eyang

vzdělávání a věda: Jesús Engonga Ndong

zdravotnictví Salomón Nguema Obono.

veřejné práce a infrastruktura: Pedro Ondo Nguema

územní plánování Reginaldo Asue Mangue

práce, zaměstnanosti a sociální bezpečnosti: Ángel Borico Moisés

zemědělství, dobytka  a potravin: Víctor Grange Meile

rybolov a vodní zdroje:  Estanislao Don Malabo

lesy a životní prostředí: Francisco Mba Olo Bahamonde

doly a ropný průmysl: Gabriel Mbega Obiang Lima

průmysl a energetika: Eugenio Edu Ndong

informace, tisk a rozhlas: Eugenio Nze Obiang

sociální věci a rovnost pohlaví: Consuelo Ondo Nzang

doprava a pošta: Celestino Bonifacio Bacale Obiang

telekomunikace a nové technologie: Maximiliano Meko Aveme

veřejná správa a veřejné reformy: Fausto Ndong Esono Eyang

ekonomie, plánování a veřejné investice: Eucario Bakale Angüe

mládež a sport: Andrés Jorge Mbomio Nsem Abua

obchod: Antonio Pedro Olivera Boropu

podpora malých a středních podniků: Hermes Ela Mifumu

civilní letectví: Fausto Abeso Fuma

kultura a řemeslná výroba:  Guillermina Mekuy Mba Obono.

 

zpět na začátek

1.2. Demografické tendence: Počet obyvatel, průměrný roční přírůstek, demografické složení (vč. národnosti, náboženských skupin)

Údaje o počtu obyvatel se liší v rozmezí 0,7 – 1,6 mil. obyv. Podíl ekonomicky činného obyvatelstva je cca 54 %.

Průměrný roční přírůstek obyvatelstva je 2,54 %, věková struktura: 0 – 14 let: 40,8 %, 15 – 64 let: 55,2 %, nad 65 let: 4,0 %.

Největší etnickou skupinou jsou v Rovníkové Guineji příslušníci národnosti Fang (86 %), dále Bubi (6,5 %), Mdowe (3,4 %).

 

Hlavním náboženstvím je v republice Rovníková Guinea křesťanství (především římskokatolické). Malá část populace vyznává tradiční náboženství (animismus).

 

Úředními jazyky jsou španělština a od roku 1998 francouzština. Španělština však jednoznačně převažuje. Francouzština se používá zejména v podnikatelské a obchodní sféře. Prezident Obiang Nguema navrhl v roce 2010, aby se třetím oficiálním jazykem země stala portugalština. Mezi obyvateli je používána i tzv. „lámaná“ angličtina (pidgin English) a dále i místní jazyky Fang, Bubi a Ibo.

zpět na začátek

1.3. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (nominální HDP/obyv., vývoj objemu HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti). Očekávaný vývoj v teritoriu s akcentem na ekonomickou sféru.

 

2014

2015

2016

2017

2018

nominál HDP (mld. USD)

 

38,8

35,25

31,77

12,5

13,2

růst reál HDP (%)

 

-0,5

-7,4

-9,9

-3,2

-7,7

poč. obyvatel (miliony)

 

0,8

0,8

0,8

0,8

1,3

HDP/obyvatel (USD v PPP)

 

48 900

44 100

38 700

37 400

15 294

inflace

na

11,7

3,1

0,7

0,9

 

zdroj: EIU

 

Rovníková Guinea uznává nutnost diverzifikace ekonomiky, bez které nebude možný další hospodářský růst. Začala spolupracovat se Světovou bankou (SB) a Mezinárodním měnovým  fondem (MMF), se kterým podepsala dohodu a jehož zastoupení bylo nedávno v Malabo otevřeno. Rovníková Guinea si přeje přitáhnout více zahraničních investorů, v březnu 2019 proto pořádá Národní ekonomickou konferenci, jejímž cílem je aktualizace národohospodářského plánu „Horizont 2020“.
Navzdory rostoucím cenám ropy se reálný HDP v roce 2018 snížil o 7,9%, což jen odráží pokračování ekonomické recese nastartované rapidním poklesem světových cen ropy v roce 2014 a silně podpořené slabou hospodářskou diverzifikací. Hlavním faktorem poklesu bylo snížení výnosů z fungujících ropných vrtů, které redukovaly produkci ropy o 14%. Země stále silně závisí na uhlovodících, které v roce 2017 představovaly 56% HDP, 95% vývozu a 80% fiskálních příjmů.
Deficit rozpočtu se v roce 2018 snížil na 0,9% HDP z 2,9% v roce 2017 a z 8,6% v roce 2016 díky výrazně nižším vládním výdajům (kapitálové a provozní výdaje) v kombinaci se zlepšením procesu výběru příjmů do státní pokladny. Inflace byla v roce 2018 mírná a odhadovala se na 0,6%, což představuje pokles z 0,7% v roce 2017. Toto se podařilo díky společné politice ve Středoafrickém hospodářském a měnovém společenství (Communauté économique et monétaire de l'Afrique centrale - CEMAC) a nižším cenám potravin a nealkoholických nápojů.
Strategie CEMAC pro snižování fiskální a vnější nerovnováhy způsobené nižšími cenami ropy by měla mít na Rovníkovou Guineu i nadále pozitivní dopad. Po snížení fiskálního deficitu na předpokládaných 0,5% HDP v roce 2019 se předpokládá, že se rozpočtové saldo v roce 2020 změní na přebytek ve výši 0,3%. Inflace v roce 2019 by měla podle očekávání dosáhnout 1,4% a v roce 2020 1,9%, což je méně než 3% limit stanovený CEMACem.
Reálný HDP by měl v roce 2019 dále klesnout o 2,7% a v roce 2020 o 2,5% v důsledku nižší produkce uhlovodíků a fiskálních úprav. Vláda spoléhá na další přímé zahraniční investice v ropném sektoru, aby ve střednědobém horizontu podpořila další produkci.
Pokračování makroekonomické konsolidace, zejména s ohledem na externí účty, bude podle MMF vyžadovat prohloubení vládního úsilí v následujících oblastech: rozvoj lidských zdrojů a kapacit, zejména při plánování a provádění veřejné politiky; transformace zemědělství s cílem diverzifikovat domácí ekonomiku; zajištění účinného využívání zdokonalené infrastruktury, kterou země získala v posledních letech a oživení odvětví uhlovodíků - hnací síly ekonomiky -, aby byl plně využit potenciál rostoucích cen ropy.
Podobně jako ostatní země CEMACu, čelí i Rovníková Guinea vážným výzvám, mezi které patří: malé finanční rezervy, nízká ekonomická aktivita a nedostatečná ochrana nejzranitelnějších skupin obyvatelstva. Je to jen další argument proto, aby Rovníková Guinea, v koordinaci s dalšími zeměmi CEMACu, pokračovala v probíhající fiskální konsolidaci. Země by měla chránit své prioritní výdaje a pokračovat v reformách zaměřených na zlepšení podnikatelského prostředí a řízení s cílem stimulovat růst a diverzifikaci hospodářství. Nelze totiž opomenout, že hlavním růstovým katalyzátorem zůstává soukromý sektor.
Výzvou samou o sobě je i změna v přístupu vlády a státní správy. Mezi současné nedostatky se řadí: omezený přístup k informacím; procedurální nedostatky v řízení veřejných financí při plánování, provádění, dohledu, transparentnosti a odpovědnosti; a nedostatečné institucionální zdroje a systémy, zejména nedostatek kvalifikovaných pracovníků k zajištění řádného každodenního administrativního řízení a provádění reforem.
Rovníková Guinea v posledních dvou desetiletích využila příjmů z ropy k tomu, aby značně investovala do infrastruktury (např. dopravy a energetiky) a aby udržela vzestupnou trajektorii rozvoje.
V souladu s úsilím CEMAC se nyní státní orgány zdají být připraveny zavést další reformy na podporu růstu a hospodářské diverzifikace. V roce 2019 budou revidovat Národní plán hospodářského a sociálního rozvoje s cílem stimulovat růst neropných odvětví. Cílem aktualizovaného plánu je diverzifikace ekonomiky a zlepšení podnikatelského prostředí.

 

zpět na začátek

1.4. Veřejné finance, státní rozpočet - příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let

 

 

2014

2015

2016

2017

2018

příjmy

34,3

na

2 436 mld USD

2 114

na

výdaje

43,2

na

2 862 mld USD

2 523

na

saldo % HDP

-7,2

-4,8

-3,7

-3,3

na

 

zdroj: EIU

 


Deficit rozpočtu se v roce 2018 snížil na 0,9% HDP z 2,9% v roce 2017 a z 8,6% v roce 2016 díky výrazně nižším vládním výdajům (kapitálové a provozní výdaje) v kombinaci se zlepšením procesu výběru příjmů do státní pokladny. Inflace byla v roce 2018 mírná a odhadovala se na 0,6%, což představuje pokles z 0,7% v roce 2017. Toto se podařilo díky společné politice ve Středoafrickém hospodářském a měnovém společenství (Communauté économique et monétaire de l'Afrique centrale - CEMAC) a nižším cenám potravin a nealkoholických nápojů.

Strategie CEMAC pro snižování fiskální a vnější nerovnováhy způsobené nižšími cenami ropy by měla mít na Rovníkovou Guineu i nadále pozitivní dopad. Po snížení fiskálního deficitu na předpokládaných 0,5% HDP v roce 2019 se předpokládá, že se rozpočtové saldo v roce 2020 změní na přebytek ve výši 0,3%. Inflace v roce 2019 by měla podle očekávání dosáhnout 1,4% a v roce 2020 1,9%, což je méně než 3% limit stanovený CEMACem.

zpět na začátek

1.5. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let), veřejný dluh vůči HDP, zahraniční zadluženost, dluhová služba

v mil. USD

2014

2015

2016

2017

2018

bilance běžného účtu

 

-2 050

-2 322

-1 368

-738

na

zahr. rezervy

2 754

1 205

621,9

45,5

na

zahraniční zadluženost

1 386,3

1 194

1 364

1 211

na

dluh. služba

289,3

na

na

na

na

veřejný dluh % HDP

na

16,4

24,3

37,4

37,3

zdroj: EIU, CIA

zpět na začátek

1.6. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)

Monetární politika Rovníkové Guineje je určována společnou centrální bankou středoafrických zemí – Banque des Etats de l´Afrique Centrale (BEAC) se sídlem v Yaoundé (www.beac.int). Ta dozírá na činnost bank i v ostatních pěti členských zemích středoafrického integračního seskupení (Čad, Kongo, Gabon, Kamerun a Středoafrická republika). Centrální banka BEAC emituje oběživo a dozírá na likviditu uvnitř středoafrické měnové zóny přes rediskontní sazby a kontrolu členských peněžních trhů. Ve své monetární politice v zásadě kopíruje rozhodnutí Evropské centrální banky.

V roce 1993 vytvořily dále členské země BEAC nadnárodní instituci bankovního dozoru – COBAC (Commission Bancaire de l´Afrique Centrale), která má zvláštní pravomoci pro regulaci činnosti a dodržování disciplíny u všech bankovních institucí integračního seskupení CEMAC. Jako všichni ostatní signatáři smlouvy o vytvoření zóny CFA-franku v Africe (1948) je Rovníková Guinea rovněž povinna držet alespoň 60 % svých zahraničních rezerv na účtu „compte d´operation“, spravovaném v Paříži.

Na Rovníkové Guineji působí pět komerčních bank:

  • BGFI Bank GE (Gabon)
  • Caise commune d'épargne et d'investissement CCEI Bank GE (Kamerun)
  • Banco Nacional de Guinea Ecuatorial
  • Ecobank (otevřela první pobočku v Malabu v lednu 2013)
  • Société Génerale (v roce 2013 prodala 52,24% akcií dceřinné firmy SGGE, o kupci se spekuluje – hovoří se o marocké bance Attijariwafa Bank)

zpět na začátek

1.7. Daňový systém

Daňový systém Rovníkové Guineje nediskriminuje obchodní zájmy zahraničních subjektů, které v rámci guinejské ekonomiky dominují. Právnická i fyzická osoba provádějící operace v Rovníkové Guineji je považována z hlediska placení daní za rezidentní, pokud v zemi působí déle než 3 měsíce v roce. Guinejský daňový systém se zvolna přizpůsobuje jednotnému systému v rámci zemí CEMAC, díky častým změnám (zejména pokud jde o výjimky) je však stále velmi nepřehledný. Tvoří ho následující základní přímé a nepřímé daně a sociální pojištění zaměstnanců:

  • Daň z příjmu fyzických osob (Personal Income Tax) – je progresivní podle příjmu v pásmu 0 – 35 %,
  • Daň podniková – 35 % z čistého zisku, 3 % z ročního z ročního obratu (minimálně 800000 CFA, i když společnost negeneruje zisk) se platí předem vždy k 31. 3. daného roku, jsou ale odpočitatelné z podnikové daně následující rok
  • Daň z přidané hodnoty (VAT): základní sazba na většinu zboží je 15 %. Zboží základní potřeby, léky, brýle, vybavení nemocnic, hnojiva a pesticidy mají nulovou sazbu, některé komodity 6% sazbu, luxusní zboží (alkohol, tabák…) 30% sazbu. Dovozce hradí VAT před vyzvednutím zboží z celního skladu.

Sociální pojištění činí 22,5 % ze mzdy, zaměstnanec si přispívá 5%.

Podnikání je zatíženo řadou dalších plateb a odvodů.

Daňové aj. úlevy si mohou individuálně vyjednat společnosti vyrábějící na export, vytvářející pracovní místa pro místní pracovní síly, školící místní pracovníky, investující do sociálních služeb nebo v oblastech, které jsou považovány za zaostalé. Úlevu může získat podnik ve vnitrozemí pevninské části, další výjimky mohou rovněž získat zemědělská družstva, zásobovací družstva, družstevní záložny a veřejně prospěšné společnosti. Společnosti podnikající ve svobodných zónách nebo svobodném přístavu v Lubě cla, daň z příjmu fyzických osob, podnikovou daň ani VAT neplatí. Malé a střední podnikání se řídí zákonem 16/1995, který přiznává další výhody podnikům řízeným občanem Rovníkové Guineji s více než 51% podílem místního kapitálu.

Vláda svým nařízením č. 72/2014 z 21. května 2014 ovšem všechny dříve udělené výjimky neočekávaně zrušila s tím, že si je musí každá firma renegociovat. Pokud se jí to nepodaří, musí platit všechny příslušné daně a cla. Výjimky z placení VAT a daně z příjmu fyzických osob byly zcela zrušeny.

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: