Rozvoji romského podnikání brání nedůvěra

22. 3. 2019 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Bez romských podnikatelů je integrace Romů do většinové společnosti vyloučená.

„Víte, co znamená Romano suno?“ ptá se podnikatel Tomáš Horváth, jehož bratr vlastní v Praze rodinnou stavební firmu. „Romský sen. Naším snem je, aby se na nás při zadávání zakázek nedívali Češi skrz prsty. Nepotřebujeme, aby české firmy zaměstnávaly Romy, zaměstnáme je sami. Ale chceme mít na trhu stejné podmínky,“ dodává.

Jeho slova jsou evergreenem diskusí o podnikání i nezaměstnanosti jedné z nejpočetnějších národnostních menšin. Podobná vyjádření doplněná o populární sousloví „diskriminace na trhu práce“ zaznívají i od zástupců romských podnikatelských organizací v Česku.

Celostátní Asociace sociálně zodpovědných romských spolků a podnikatelů (ASZP ČR), která sídlí v Brně, a ostravská Asociace romských podnikatelů a spolků ČR sdružují desítky podnikatelských subjektů vlastněných Romy a hájí jejich zájmy.

Trpěliví a soucitní podnikatelé?

„Romští podnikatelé romské spoluobčany snadněji dlouhodobě zaměstnají a mohou garantovat jejich pravidelný příjem ze mzdy. Podmínkou ale je, aby i oni měli dostatek zakázek, na kterých je zaměstnat mohou,“ doplňuje Horváthova slova předseda ASZP ČR Marcel Ščuka.

Rom má prý se svými romskými zaměstnanci větší soucit a trpělivost a dokáže je v práci udržet. „Projeví ke každému individuální přístup v řešení jeho historické i současné zadluženosti. A snaží se jim poskytnout veškeré benefity,“ doplňuje Ščuka.

V chudinských lokalitách žije dnes asi 120 tisíc (tedy polovina z celkového počtu) Romů. Vyplývá to z odhadů, které zveřejnilo sdružení Romea. V ekonomicky aktivním věku je jich zhruba 75 tisíc, 50 tisíc z nich je dlouhodobě bez práce.

Mezi vzdělanějšími zástupci menšiny, kteří se sami integrovali do společnosti, je situace lepší. Stále ale platí, že v časech rekordně nízké (zhruba tříprocentní) nezaměstnanosti v Česku kazí romští nezaměstnaní celostátní průměr. Bez práce jsou desítky procent Romů.

Zástupci zmíněných podnikatelských organizací nicméně prohlašují: umíme tento problém řešit. Job dáme i těm, kteří ho nemají dlouhodobě. Chceme pouze to, aby nám stát vytvořil podmínky.

„Z lidí závislých na sociálních dávkách a příspěvcích na bydlení dělají naše firmy plátce daní a odvodů státu. Odmítáme, aby se z našich dětí stali profesionální pobírači dávek,“ říká poněkud pateticky prezident Asociace romských podnikatelů a spolků ČR Vladimír Leško.

Romští předáci mají pocit, že se tím zajistí i lepší integrace Romů do společnosti. „Pokud romský podnikatel zabezpečí svým lidem pravidelný příjem a spokojenost, zabezpečí také jejich rodiny a snadnější integraci do většinové společnosti. Romský zaměstnanec se u něj cítí v bezpečí, prost obav z rasové diskriminace, předsudků, kriminalizace a podezírání,“ připomíná Marcel Ščuka.

Jeden hot, druhý čehý

V Česku jsou dnes tisíce podnikatelských subjektů vlastněných Romy a tisíce romských majitelů živnostenského listu. Přesná čísla ale nikde nenajdete. Zkoumat, kolik Romů podniká či vlastní firmy, by bylo nejen nemožné, ale i diskriminační a protizákonné, shodují se zástupci státu, samospráv i romských podnikatelů.

Tomáš Horváth dokonce používá poněkud mrazivé přirovnání: „Nemůžete zkoumat, kolik firem vlastní Židé, kolik katolíci a kolik Romové. Bylo by to jako podle šablony norimberských zákonů.“

„O těchto statistikách nic nevím a myslím, že by neměly oporu v zákoně,“ dodává k tomu Marcel Ščuka. I on ale připouští, že jde o tisíce firem i živnostníků.

Drtivá většina romských firem dnes působí ve stavebnictví. Potíž je v tom, že se věnují zejména stavebním pracím menšího rozsahu či demoličním činnostem, a jsou tedy závislé na zakázkách od větších podniků. A získat je není jednoduché. Jsou za tím nejen nedůvěra Čechů, ale často i nedostatečná kvalifikace jejich pracovníků.

Obě výše zmíněné organizace to chtějí změnit. Začínají u státu, respektive státních firem a snaží se přesvědčit vládu, aby jim vyšla vstříc.

Prezident Asociace romských podnikatelů a spolků ČR Vladimír Leško nedávno vyzval otevřeným dopisem ministry, aby stát upřednostňoval nezaměstnané Romy před nekvalifikovanými pracovníky ze zahraničí. A státním firmám slíbil stovky lidí pracujících pro romské podnikatele.

Ministerstva se ale k výzvě stavějí opatrně: „Je zcela v kompetenci vedení státních podniků, jaký druh výběrového řízení a jaké podmínky si pro připravované akce zvolí,“ říká mluvčí resortu zemědělství Vojtěch Bílý.

„Cítím, že ministr zemědělství Toman je vstřícný, že hodlá změnit současnou situaci s podnikáním a zaměstnáváním Romů. Vnímá to tak, že chceme a umíme dát práci lidem, kteří dlouhodobě nepracují. Vstřícnost cítíme i od resortu dopravy,“ domnívá se Leško. Jednání sice probíhají, ale přes vzájemné proklamace a ujišťování o budoucí spolupráci zatím konkrétní výsledky nepřinesly.

Mnoho státních či polostátních firem veřejné zakázky nicméně romským firmám poskytuje už delší dobu, a dokonce od nich zaznívají pochvalná slova. Tradičně funguje spolupráce Romů se Správou železniční dopravní cesty, Ředitelstvím silnic a dálnic či Českými dráhami.

Spásný kůrovec?

Na jaře 2019 se Česko potýká s největší kůrovcovou kalamitou v historii. Zasaženy jsou statisíce hektarů lesa a až 20 milionu kubíků dřeva. I v tomto případě nabízejí romští podnikatelé státu pomoc.

Ministerstvo zemědělství se sice se zástupci Asociace romských podnikatelů a spolků setkává a nevylučuje další spolupráci, jenže jejich optimismus krotí.

„Z loňských jednání s ministrem Tomanem vyplynulo, že romské firmy mají zájem většinou o stavební zakázky. Na zpracování kalamitního dříví obvykle bohužel nemají potřebnou kvalifikaci – například pro práci s motorovou pilou nebo při používání chemických postřiků,“ upozorňuje mluvčí ministerstva Vojtěch Bílý.

Zároveň ale přiznává, že dohromady romské firmy z různých sdružení předloni realizovaly pro resort zemědělství zakázky za zhruba 40 milionů korun. V roce 2018 byl objem podobný.

Kudy vede cesta?

Organizace zastupující romské podnikatele spoléhají na to, že jim pomůže přesnější výklad zákona o zadávání veřejných zakázek. Leškova asociace proto podala podnět k Nejvyššímu správnímu soudu, aby určil jasná pravidla, jak zákon číst a uplatňovat v praxi.

„Znění zákona by se podle našeho názoru měnit nemuselo, je napsaný dobře. Sociální či environmentální podnikání je tam zvýhodněno při zadávání veřejných zakázek, ve výběrových řízeních,“ připomíná Leško.

Paragraf 37 zákona umožňuje v mnoha výběrových řízeních u veřejných zakázek malého rozsahu zvýhodňovat firmy, které se věnují sociálnímu podnikání.

„Tady není na místě hovořit pouze o Romech. Zákon o veřejných zakázkách poskytuje zadavateli možnost uplatnění sociálních kritérií. Zadavatelé výběrových řízení však této možnosti nevyužívají. Účinným prostředkem, jak pomoci zaměstnavatelům sociálně vyloučených osob, by bylo zavázat alespoň podniky se státní účastí, aby byly povinné určité procento veřejných zakázek vypisovat se sociálním kritériem,“ doplňuje Marcel Ščuka.

A jakým způsobem podpořit podnikání v sociálně vyloučených oblastech či romských ghettech?

„Vhodnou podporu spatřuji v projektech zaměřených na výstavbu nebo vybavení sociálních podniků, které by místní obyvatele zaměstnaly. Podporované by mohly být také projekty na zkvalitnění veřejných služeb, podmínek života pro obyvatele regionů a komunitní centra,“ říká předseda ASZP ČR.

Místo toho v českých sociálně vyloučených lokalitách stále ještě „frčí“ jiný byznys s chudobou. Spekulanti zde draze pronajímají zdevastované byty sociálně slabým, jimž stát vyplácí dávky na bydlení.

Tam, kde radnice přestávají vyplácet příspěvky na bydlení (což mělo být hlavní zbraní proti obchodníkům s neštěstím druhých), „podnikatelé“ byty prodají a koupí jiné v lokalitách, kde státní doplatky omezené nejsou. Začarovaný kruh se uzavírá – na příspěvcích jsou totiž mnozí Romové závislí.

Horvatstav bere vše

Jeden z nejúspěšnějších romských podnikatelů v Česku zná recept na úspěch.

Milan Horvát, majitel firmy Horvatstav, je energický muž, který si musel svou pozici tvrdě vydobýt. „Hned po revoluci jsem si udělal živnostenský list a firmu Horvatstav jsem založil v roce 1991. Brácha mi tehdy půjčil 20 tisíc korun, já přidal pár korun ze svého a s tím jsem začínal. Nikdy jsem nedlužil žádné bance a úvěry odmítám dodnes,“ říká podnikatel.

Firmu rozjížděl od píky společně se dvěma syny a zetěm. Po revoluci bylo na okrese osm romských podnikatelů. „Někteří si tehdy vydělávali víc peněz než my, ale do pěti let všichni zbankrotovali. Nedokázali myslet dopředu a neinvestovali,“ vzpomíná.

„Všechny peníze šly na auta, holky a do heren nebo hospod. My si naopak z výnosů pořizovali vybavení,“ dodává. Každý podnikatel z oboru stavebnictví, který začal těsně po revoluci, zřejmě bude souhlasit s tvrzením Milana Horváta, že to pravé podnikání přišlo až v druhé polovině 90. let. Stále totiž dozníval socialismus. Jenže to po roce 1996 skončilo, nastala tvrdá realita a na to nezodpovědní lidé doplatili.

Dnes je Horvatstav zaběhnutou společností, která živí několik lidí a profiluje se především na lokálním trhu. Jeho firma staví domy, rekonstruuje byty a bytová jádra, podílí se na stavbě chodníků i silnic. „Děláme i odbornější práce pro Národní památkový ústav, třeba interiérové štuky. Neodmítám žádnou zakázku. Spousta firem do zakázky za 50 tisíc korun vůbec nejde. No tak to bere Horvát,“ říká s úsměvem. Pokud nejste rychlí, kvalitní, zodpovědní a relativně levní, tak se nechytnete, dodává.

Zdroj: Podnikatel.cz


Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jakub Procházka.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek