Ručně vyráběné ozdoby: Skleněné vánoční přeludy opět září

22. 12. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Vánoční ozdoby vyráběné ručně patřily k našemu národnímu bohatství. Levná strojová konkurence a nepružná exportní politika kdysi vzkvétající obor téměř pohřbily

 Skleněné koule, olivy, rakety, srdce, zvonky, špice, figurky z Jablonecka a Podkrkonoší bývaly skvělým vývozním artiklem. Na export šlo zboží skoro za půl miliardy a v oboru se kolem roku 2000 uživilo víc než pět tisíc lidí. Pak se ale vše změnilo k horšímu.

„Po otevření hranic a vpádu levných ozdob z Číny a dalších trhů sice trochu ubylo tuzemských zákazníků, hlavní byl ale propad exportu,“ vysvětluje Kateřina Tichá, majitelka společnosti Glassor, a doplňuje, že dnes se vyveze stěží za 130 milionů a práce je tak pro 250, maximálně 350 lidí celkem u všech výrobců v Česku.

Stejně jako za první republiky, kdy se malí skláři sdružovali kvůli výhodnějšímu prodeji svých produktů, se i v moderní době ozdoby vyvážely prostřednictvím exportéra. „Chyběla ale zpětná vazba od zákazníka, neměli jsme dost informací, o jaké zboží je na trhu zájem. Teprve když jsme spolupráci ukončili a začali si ozdoby prodávat sami, situace se zlepšila.“

Z Jičína do Ameriky

Kateřina Tichá postavila svoji firmu na základech rodinné tradice. Její partner měl zkušenosti z oboru a navíc se naskytla příležitost získat polorozbořenou starou fabričku. Na její rekonstrukci si vzali úvěr a v podstatě ji celou znovu postavili. „Z původní budovy zůstaly jenom schody,“ směje se dnes Kateřina. Moc velká legrace to ale nebyla, půjčky spláceli skoro šest let, a když se konečně začalo trochu dařit, přišla hospodářská krize v roce 2008.

 „Úspěch u nás i v zahraničí nám přinesla až vlastní propagace přímo u zákazníka,“
říká Kateřina Tichá, majitelka společnosti Glassor.

„Zachránila nás expanze na americký trh a e-shop s vlastními sklady v Severní Americe. Naše zboží se totiž nehodí do obchodních řetězců. Každá koulička, každý zvoneček jsou mistrovským dílem, vyrábějí se od začátku do konce ručně, a tak se těžko můžeme měřit se strojovými výrobky. Když přišel nákupčí a zeptal se, co mu můžeme nabídnout za jeden a půl dolaru, bylo jasné, že tudy cesta nevede,“ vzpomíná.

Sklářem nejdříve za rok

Velkým problémem tohoto obchodu s křehkou vánoční krásou jsou zkušení lidé, kteří by ozdoby dokázali vyrábět. „Sklářem se člověk obvykle stává na celý život, ale než se naučí vyfouknout skleněnou ozdobu, trvá tak rok,“ překvapuje Kateřina Tichá. Ze začátku je nutno nového pracovníka dotovat – vyrábí vlastně odpad, nepoužitelné výrobky, které se navíc musejí ekologicky likvidovat. Vydělá si na svou mzdu tak maximálně z padesáti procent. „Z připravené skleněné trubičky musí foukač vyfouknout takzvaně z ruky nejdřív kouličky, později se učí i zvonečky, špice. Složitější tvary zvládnou jen ti nejlepší,“ potvrzuje Tichá.

Dobrý foukač by měl udělat za směnu 750 koulí. Musí ale přesně poznat, v kterou chvíli je sklo správně nahřáté, kdy ho vzít z ohně, jak to udělat, aby se stěna vyfoukla a zaoblila u koulí a naopak stáhla u zvonečků. A přitom nesmí výrobek nikde prasknout. Zkušení skláři ale ubývají: „Bývali tu mistři, kteří dokázali vyfouknout špičku 100 až 110 centimetrů dlouhou, v současnosti ti nejzručnější zvládnou tak 70 centimetrů. Dnes dokáže foukač dobře dělat zvonečky tak po třech až čtyřech letech, na špičky si některý netroufne nikdy.“

Vzory podle trendů i tradic

Zdobení mají na starosti malířky, které často přicházejí i s vlastní invencí. Ozdobičky se malují opět ručně, bez šablon. Používají se i posypy a další dekorace. „Zkušená malířka zvládne za směnu tak 100 kouliček, když je ale dekor hodně složitý, může jí jedna ozdoba trvat i hodinu,“ vysvětluje Tichá. I pro takové ozdobičky dokáže firma najít zákazníky, většinou je to ale v zahraničí, v Americe či ve Francii. Český zákazník zatím často kouká víc na cenu než na hodnotu ruční práce a fakt, že ozdoba je takřka uměleckým dílem: „Každý rok přicházíme s pěti až šesti novými kolekcemi, kdy se inspirujeme módními trendy v bydlení, ale také v odívání a životním stylu obecně. Oproti minulosti je životnost jednoho vzoru mnohem kratší. Dřív se konkrétní ozdobička prodávala tři roky a víc, dnes jsme rádi, když je dobře prodejná alespoň dva roky.“

Na českém trhu jsou oblíbené retro kolekce a tradiční ozdobičky, ostatně firma si drží archiv, v němž jsou nejen vzorky, ale také záznamy postupů výroby starších vzorů. Ve světě je ale poptávka po novinkách, tematických kolekcích a ozdobičkách s příběhem. „Letos je zájem o ozdoby inspirované přírodou, stále větší oblibu má i skandinávský design. Proto jsme v hlavních letošních kolekcích vybrali téma hvězdné oblohy, které reprezentují ozdoby v temně modré se zlatým zdobením, další je přírodní téma s ozdobičkami v zlatohnědé, figurky ve tvaru sovy, hříbečku nebo šišky. Eleganci a severský styl představují ozdoby v bílo-zlato-černé,“ popisuje Kateřina Tichá.

Francouzi ladí styl, Češi spíš šetří

Ze své současné produkce firma Glassor 80 procent posílá do zahraničí, zbytek prodá na českém trhu. Podle toho je postavena i nabídka. „Například pro francouzský trh jsou žádané ucelené kolekce. Francouzi si designují vánoční výzdobu přesně podle svého interiéru, nerozpakují se kompletně vyměnit všechny ozdoby najednou a vystrojit si stromeček výhradně novými kousky v jednom stylu,“ prozrazuje Kateřina. U českého zákazníka je to podle ní jiné. Po nákupu základní sady si každý rok dokupuje tak pět až sedm nových ozdob, klidně v úplně jiném designovém pojetí. „Úplně to chápu, ozdobičky nejsou levné, a když si představíte, že na jeden stromek se jich vejde 200 i víc, jsme rádi, když se zákazníci vracejí každý rok pro pár nových,“ uzavírá.

Skleněné ozdoby pocházejí z Německa

Barevné kouličky jsme přijali za své, svůj skutečný původ ale mají u našich sousedů. Z Německa se výroba koulí a zvonků rozšířila na Jablonecko či kolem Dvora Králové a Miletína v Podkrkonoší. Tehdejší německé obyvatelstvo vyrábělo ozdoby po domech, což nebylo nijak složité, potřeba byl hlavně kahan a pak zručnost. Základem jsou trubičky z křemičitého skla, toho zde býval dostatek. I dnes odborník snadno pozná německé ozdoby od těch českých, a to podle způsobu zpracování. 


Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Josef Žídek.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek