English version
Zní to jako sci-fi, ale podle manažerů to má být již za několik let realita. Masové nasazení robotů a digitalizace do výroby má naprosto změnit tvář průmyslu. Tato zásadní změna, označovaná jako Průmysl 4.0 nebo čtvrtá průmyslová revoluce, zaměstnává nejenom manažery firem, ale také politiky nebo odboráře, protože plošné využívání strojů přinese zcela jiný pohled na zaměstnanost a odměňování či hmotné zajištění lidí.
Jak bude vypadat svět, česká ekonomika a společnost v roce 2030? Nástup čtvrté průmyslové revoluce představuje přelom v technologickém vývoji, projeví se v propojení komunikačních a počítačových technologií, v rozvoji technologií jako je 3D tisk, propojení internetu věcí s internetem služeb a posunem hranice mezi reálnem a virtuálnem.
To přinese dopady na trh práce, kdy až 60 procent zaměstnanců změní v budoucnu svou profesi. Některé pozice zaniknou, ale budou vznikat jiné, například související s dozorovacími systémy nebo prací po síti. Podle odborníků je potřeba lidi na tuto změnu připravit. „Kybernetická revoluce je více revolucí v myšlení lidí než v konkrétních technologiích. Technologii už máme, myšlení jsme ještě nezměnili,“ říká ředitel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT Vladimír Mařík. Podle něj je Průmysl 4.0 celospolečenský fenomén, který zasáhne nejvíce právě myšlení lidí.
Chytří lidé pro Chytrý život
Experti upozorňují, že v současnosti technologický vývoj předbíhá vývoj společenský. „Pro Smart Life budeme potřebovat také smart lidi,“ konstatoval Petr Beneš, vedoucí pracovní skupiny Smart Life České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj (CBCSD).
Upozornil, že do roku 2025 bude v rámci internetu věcí existovat 50 miliard připojených zařízení. Z toho přibližně 20 miliard bude rozmístěno v tržních segmentech zahrnujících průmyslovou automatizaci, automatizaci domácností a budov, smart měřiče spotřeby a poplachové a zabezpečovací produkty a systémy.
Takový vývoj představuje výzvu především pro oblast vzdělávání. „Potýkáme se s nedostatkem inženýrů, ale budeme jich potřebovat ještě více a s úplně jiným profilem. Budoucí inženýři by si měli v rámci studia sáhnout na specializované stroje, proaktivně pracovat na zařízeních, měli by být schopni řešit problémy interdisciplinárně, se schopností permanentní inovace a především by si na technických školách měli osvojit takzvané měkké dovednosti, bez nichž se neobejdou,“ zdůraznil Vladimír Mařík.
Německý nápad
Základní vize čtvrté průmyslové revoluce byly prezentovány v roce 2011. Ucelený koncept byl ale představen na veletrhu v Hannoveru v roce 2013. Německo do programu do května loňského roku investovalo již přes 200 milionů eur. Na konceptu se podílejí přední německé strojírenské a elektrotechnické podniky, například Siemens, Bosch a Volkswagen.
Právě tyto firmy mají pobočky a obchodní partnery také v České republice. „Česká ekonomika je výrazně svázána s německou, a proto je naše orientace na principy Průmyslu 4.0 nezbytná. Český průmysl musí být více napojen na výzkumná centra robotiky a automatizace. Čtvrtá průmyslová revoluce totiž vyžaduje rychlý přenos výsledků z univerzit do praxe, “ dodává Vladimír Mařík.
Jednou ze základních charakteristik Průmyslu 4.0 má být, že bude vyrábět rychleji, levněji a s větší úsporou zdrojů. Jak má toho cíle dosáhnout? „V továrnách budoucnosti hraje a i nadále bude hrát významnou roli digitalizace. Z našeho pohledu zahrnuje další vývoj flexibilních automatizačních řešení a robotů také rozvoj systémů pro řízení dat a analytiku, stejně jako významné rozšiřování cloudových služeb. Je to další logický krok vývoje, který je již dlouho znám, a jehož směrem se ubíráme i my,“ konstatuje Vítězslav Lukáš, manažer ABB Robotika.
Robota opraví, než se pokazí
Podle něj jsou právě spolupráce a integrace klíčovými faktory efektivního provozu továren budoucnosti. „Chápeme, že automatizační řešení a roboty, které vyvíjíme, musejí být – kromě jiného – chytřejší a mít větší schopnost přizpůsobit se budoucím podmínkám. Portfolio našich výrobků již dnes zahrnuje široké spektrum automatizačních řešení, která dokážou ovlivnit a zvýšit potenciál továren budoucnosti,“ dodává Vítězslav Lukáš.
Firma vyvinula například robot YuMi, který v současnosti pracuje po boku s lidmi v mnoha továrnách na celém světě a je propojen systémem pomocí technologií, které umožňují v ABB sledovat stav a výkon robotů v provozech zákazníků. „Díky těmto informacím jsme schopni určit například nejvhodnější dobu pro servis robota nebo predikovat, co je nutné provést, abychom předešli jeho výpadku,“ podotýká Vítězslav Lukáš.
Tím se zvyšuje efektivita robota, snižují se také náklady na servis a prodlužuje se doba provozuschopnosti i životnosti robota. „Díky této diagnostické technologii je reaktivní způsob údržby nahrazován prediktivní, proaktivní a okamžitou servisní podporou. Před nástupem internetu věcí, služeb a lidí probíhala údržba robotů podle předem daného rozvrhu. Tato služba je dostupná pro všechny naše roboty,“ upozorňuje Vítězslav Lukáš.
Výrobní postupy budoucnosti budou založeny na maximální digitalizaci a využití možností internetu. „Flexibilní systémy automatizace budou muset být propojeny se všemi ostatními prvky. Dalším trendem, který se projevuje a přináší automatizaci do míst, kde ještě doposud nebyla možná, je spolupráce robot-člověk. Typickým příkladem uplatnění tohoto řešení je spotřebitelský trh a jeho vývoj,“ zmiňuje Vítězslav Lukáš.
Vyšší objem, kratší dodací lhůty
Z pohledu výrobců se pravidla na trhu proměnila tak výrazně, že efektivně lze na tuto změnu reagovat pouze automatizací. „Novým standardem v oblasti montáže malých součástí je vyšší objem výroby, kratší výrobní cyklus, kratší dodací lhůty a rostoucí trend personalizace zboží, zejména elektroniky, co nejblíže finálním trhům,“ předpovídá Vítězslav Lukáš.
Optimistický pohled ovšem nesdílejí všichni zástupci firem. Zejména představitelé malých a středních podniků se na nástup nové iniciativy dívají ostražitě a často skepticky. „Průmysl 4.0 je původně německou iniciativou a je prezentována jako všeobecný program podpory konkurenceschopnosti německého průmyslu. U jejího zrodu ovšem stály velké průmyslové svazy jako BITKOM, VDMA nebo ZVEI i představitelé největších německých průmyslových firem,“ upozorňuje Otto Havle, ředitel společnosti FCC průmyslové systémy.
„Mnozí, včetně mne, tedy mají dojem, že jde spíše o experiment v režii nadnárodních korporací, který má za peníze daňových poplatníků posílit velké německé firmy na úkor domácí malých a středních firem i zahraniční konkurence,“ varuje Otto Havle.
„Například, základní dokument Umsetzungsempfehlungen für das Zukunftsprojekt Industrie 4.0 uvádí jako jeden z jejích hlavních cílů standardizaci. To by mohlo vést k další monopolizaci vlivem zavedení povinných standardů dohodnutých mezi velkými hráči na německém trhu,“ podotýká Otto Havle.
Sám je skeptický k odhadům vlivu Průmyslu 4.0 na HDP nebo odhadům úspor. „V současné globální ekonomice pokřivené účelovými intervencemi, dotacemi a nestandardními finančními nástroji lze patrně dojít k jakémukoliv číslu,“ upozorňuje Otto Havle.
Chystá se daň pro roboty?
Některé úspory mohou být podle něj jen dočasné. „Když se rozhlédnete po výrobních firmách v České republice, snaží se robotizací řešit hlavně totální nedostatek pracovních sil. Důležité je, samozřejmě, i hledisko personálních nákladů. Robotizace bude pokračovat, dokud bude trvat současný poměr zdanění práce a kapitálu. Ale v Evropském parlamentu již údajně čeká na schválení zákon, který robotům přikáže platit sociální pojištění…“ naznačuje Otto Havle.
Skeptický je i ke slibovanému šetrnějšímu využívání zdrojů. „Pravdou je, že Průmysl 4.0 počítá s totální přestavbou obchodního (business) modelu a hodnotového řetězce. Pravděpodobné je rozšíření internetu věcí nejen v komunikaci mezi stroji (M2M), ale i komunikaci mezi obchodními jednotkami (B2B) nebo dokonce i komunikaci obchodní jednotky se zákazníkem (B2C). Počítá se například i s B2C prodejními kanály podporovanými umělou inteligencí,“ vysvětluje Otto Havle.
Principy výroby, v níž budou stále větší roli hrát interakce mezi zařízeními, kdy například jogurt objedná přímo lednička, takže odpadne jak rozhodování zákazníka, jaký jogurt si koupí, tak rozhodnutí manažera firmy, však není zárukou šetrnějšího zacházení se zdroji.
„K čemu povede interakce umělé inteligence s lidmi jako spotřebiteli, to je spíš otázka pro nějakou novou mezioborovou sociologii, která při té příležitosti určitě vznikne. Ani komunikace mezi stroji v procesu výroby nemusí být bezproblémová a chování složité multiagentní sítě možná bude mít tendence k nestabilitám, které i tady místo úspor přivodí plýtvání,“ uzavírá Otto Havle.
Dalibor Dostál
