Projekt 12 Konkurenceschopný daňový systém (Strategie MK)



Obsah, charakteristika projektu

Vyšší konkurenceschopnost a zjednodušení daňového systému; minimalizace ekonomické a administrativní neefektivity. Odstranění maximálního počtu zbytečných distorzí, využití moderních trendů – Tax by Design a specifik české ekonomiky.

Popis stávající situace, důvody řešení

Česká republika je malou otevřenou průmyslovou ekonomikou se zaměřením na export. Náš daňový systém by měl tomuto zaměření odpovídat a podporovat naše silné stránky. Ve většině ukazatelů, jakými jsou daňová kvóta či daňový mix, je Česká republika na úrovni průměru evropských zemí. Existuje však řada oblastí, které mají potenciál pro zlepšení. Hlavním tendenčním směrem českých daní je přesun daňové zátěže na spotřebu a současně snižování zdanění práce, harmonizace daní a jejich zjednodušení.

Problematiku lze rozdělit na dvě podoblasti:

1. Administrativní náklady – snaha o maximální snížení administrativní neefektivity systému, změna institucí, nastavení přívětivého prostředí.
2. Změna daňové politiky – provedení nutné daňové reformy, která bude vycházet ze specifik stávajícího systému a zároveň využije v maximání míře moderní daňové nástroje.

Více než celková výše zdanění omezuje ekonomický růst a zaměstnanost složitá struktura daní, jejich konstrukce a výběr, a proto je žádoucí celkový systém zjednodušit a stabilizovat v dlouhodobém horizontu. Zároveň je touto reformou nutné minimalizovat negativní dopady na ekonomický růst a zaměstnanost.

Moderní daňové teorie (Mirrlees report) staví kromě již zmíněných faktorů i na těchto aspektech, které jsou platné zejména pro Velkou Británii, ale některé lze aplikovat i v ČR:

• Nedoporučuje se příliš velké zdanění jedinců s nejnižším příjmem. Pokud bychom řešili problém motivace, jestli má nebo nemá smysl začít pracovat, pak je třeba nastavit velmi nízké (nebo dokonce negativní) marginální daňové sazby pro jedince s nízkými příjmy.
• Obecně se doporučuje progresivní daň z příjmů s transparentní a koherentní strukturou sazeb, protože nízkopříjmové skupiny čelí vysokým sazbám.
• Moderní teorie navrhuje harmonogram efektivních daňových sazeb, které odrážejí prokázané behaviorální reakce, tedy hledání efektivních sazeb dle věku poplatníka.
• Doporučuje se spojit danění a sociální zabezpečení – většinou existují dvě sazby a úplně rozdílné výjimky, které jsou nejen složité, ale i nelogické.
• Teorie tvrdí, že počet odpracovaných hodin a participace žen s dětmi na trhu práce je citlivá na strukturu daňového systému.
• U DPH se jako optimální jeví jednotná sazba pouze s minimem výjimek (také dáno směrnicemi EU).
• Doporučuje se zachovat spotřební daně na alkohol a tabákové výrobky.
• Je doporučováno zdanění finančních služeb.
• Neexistuje žádná daň z běžného výnosu úspor – s další motivací pro spoření na důchod.
• Harmonogram standardní daně z příjmů aplikovat na příjem ze všech zdrojů po započtení běžné sazby výnosů z úspor – s nižšími sazbami daně z dividendových příjmů jednotlivců reflektující již uhrazené daně.
• V oblasti DPPO se doporučuje jednotná daň z příjmu právnických osob (bez zdanění standardní návratnosti investic – totéž jako platí pro drobné střadatele a spoření).
• Zaměstnanci, osoby samostatně výdělečně činné a malé firmy by měly být stejně daňově zatíženi.

Český daňový systém má například i tyto nedostatky:

• Aktuální sazby v ČR redukují zaměstnanost více než je nutné.
• Některé osoby čelí výrazným mezním daňovým sazbám.
• Analýza daní a dávek vykazuje skokové vybrané mezní hodnoty.
• Systém generuje firmy typu low-cost-low-revenues.
• Neumí omezit preferované financování dluhem, když kapitál je také náklad, stejně jako úrok u dluhového financování a mělo by se s ním podle toho nakládat.
• Nevyužívá dostatečně majetkové daně.

Z akademických článků, empirických i teoretických studiích, které se zabývají problematikou daňových distorzí, vyplývají následující závěry a doporučení pro změny v daňové struktuře:

• Existuje negativní korelace mezi daněmi z příjmu a ekonomických růstem, naopak velmi nízké distorze u nepřímých daní (OECD, SSRN, Journal of Public Economics).
• Míra distorzních účinků lze kategorizovat podle následujícího pořadí (od největší po nejmenší). DPPO (+ sociální pojištění na straně zaměstnavatele), DPFO (+ sociální pojištění na straně zaměstnance), daně na spotřebu, majetkové daně (OECD, Journal of Public Economics).
• Snížení sazby korporátní daně o 1 procentní bod vede k navýšení růstu o 0,1-0,2 procentního bodu (Journal of Public Economics).
• Vysoká míra daňové progresivity u DPFO má negativní vliv na ekonomický růst především v dlouhém období (OECD, Economic Inquiry).
• Snížení marginální daňové sazby o 5 procentních bodů a průměrné sazby o 2,5 procentního bodu vede k navýšení růstu o 0,2-0,3 procentního bodu (NBER).

Zvýšení daňových příjmů o 1 procentní bod HDP by mělo za následek snížení ekonomického růstu o 0,36 procentního bodu (World Bank).

zpět na začátek

Příklad ze zahraničí

Výše administrativní zátěže (nákladů vyvolaných daňovým systémem) byla změřena ve studii Analýza nákladů soukromého sektoru vyvolaných daňovým systémem (Leoš Vítek, Jan Pavel; prosinec 2008). Celková administrativní zátěž je za rok 2007 kvantifikována ve výši 40,7 mld. Kč. Úspěšné budou takové reformy, které přinesou snížení vyvolaných nákladů (vyjádřených ve stálých cenách).

O mezinárodní srovnání administrativní zátěže se pokouší studie Doing Business Světové banky, podle níž je v roce 2011 Česká republika na 128. místě ze 183 hodnocených států, avšak tato studie se neopírá o precizní metodiku a její vypovídací hodnota je nízká. Obdobně WEF uvádí problematiku placení daní v ČR až na 91. místě z celkového množství 139 hodnocených států.

V oblasti jednoduchosti a tedy i srozumitelnosti daňového systému je na tom z evropských zemí velmi dobře Irsko.

zpět na začátek

zpět na začátek

zpět na začátek

Popis realizace projektu

Zavedení Jednoho inkasního místa (JIM), jako soustavy orgánů daňové správy vybírajících daně a pojistné, které systém zjednoduší finančně i administrativně. V souladu s tím harmonizovat vyměřovací základy DPFO a pojistného. Systém by měl vykazovat dlouhodobost, nikoliv každoroční změny sazby a metody výběru.

Postupný posun od zdanění práce ke zdanění spotřeby – ovšem v souladu se sledováním situace v okolních státech (viz situace ve zdanění minerálních olejů po zvýšení sazeb daní v ČR v roce 2010). V této oblasti se zaměřit na snížení vedlejších nákladů práce zejména snížením pojistného placeného zaměstnavatelem.

Postupné sbližování sazeb DPH – dle harmonogramu MF.

Restrukturalizace (zvýšení) daně z nemovitostí.

Rozšíření daňového základu daně z příjmů – maximální snaha o efektivitu, provést posouzení oprávněnosti výjimek a úlev. Při té příležitosti je však třeba vzít v úvahu i to, že řada výjimek je součástí daňového systému z důvodu omezení administrativy při zdaňování nulových či velmi nízkých příjmů.

Zmírnění rozdílů v daňové úpravě OSVČ a zaměstnanců – případně promítnutí těchto rozdílů v průběžném důchodovém systému.

Zajistit daňovou neutralitu financování dluhem a vlastním kapitálem.

V některých oblastech je možné v dalších letech (2014 – 2020) jít i nad rámec aktuálních opatření nyní předkládané daňové reformy:

• Doporučujeme sladit maximální a minimální limity všech druhů sociálního pojištění v souladu s požadavkem harmonizace daní a pojistného a konceptem Jednoho inkasního místa.
• Doporučujeme ekonomicky i fiskálně ospravedlnit výdajové paušály ve výši 40% 60% 80% – aktuální výše paušálů není adekvátní průměrným nákladům ve vybraných oborech.
• Podpora vědy a výzkumu. Doporučujeme využít nejen možnosti odečíst si 100% nákladů na VaV (vstupy) i u VaV nakoupené, ale zavést úlevu i na meziroční nárůst výdajů na VaV. Dále se také zaměřit nejen na vstupy, ale na výstupy VaV. Jedním ze zajímavých konceptů je nizozemská metoda vyčlenění příjmů z patentů do samostatného základu daně s nižší sazbou.
• Doporučujeme využít koncept tzv. daňové podlahy (institutu dolního limitu). Na nastavení stropů na sociální/zdravotní pojištění si již populace zvykla a v rámci udržení pracovních míst i v oblasti nízkých platů lze uplatnit nezdanitelný minimální základ při výpočtu odvodu pojistného na zdravotní a sociální pojištění.
• Doporučujeme zvýšit podíl majetkových daní na celkových daňových příjmech.
• Zvážit zvýšení ekologických daní – v souladu se strategií Energy 2020.

Výstupy projektu

Nová legislativní úprava daňového systému – přehledný a srozumitelný daňový systém, který nebrzdí ekonomický rozvoj. Cílem daňové reformy je systém zjednodušit, zprůhlednit a zajistit rovné podmínky.

zpět na začátek

Přílohy

Podklady:

• MF – Teze daňové reformy 2013
• NERV – Daňová reforma
• The Mirrlees Review – Tax by Design, Institute for Fiscal studies.
• OECD. 2010. “Tax Policy Reform and Economic Growth.“ OECD Publishing.
• Gareth D. Myles. 2009. “Economic Growth and the Role of Taxation-Theory.“ OECD, Economics Department

zpět na začátek

• obsah Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR
• diskusní fórum ke Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti ČR