English version
Antonín Blatný z Brna patří k několika málo lidem, kteří si splnili svůj sen. Jezdil ve svém voze zadarmo. Byl totiž mezi prvními majiteli elektromobilů u nás. Jeho Peugeot 106 přestavěný na elektrický pohon jezdil velmi levně. „Jedno nabití trvalo čtyři hodiny a po Brně jsem na ně ujel 85 kilometrů. Stálo mě to jen 12 korun,“ vzpomíná Antonín Blatný.
Ale ani s několikakorunovými náklady na ujetí téměř stovky kilometrů nebyl spokojený. A tak si postavil malou solární elektrárnu o výkonu 5,6 kilowatů. Ta vyrobila za den tolik proudu, že by se svým elektromobilem mohl ujet dvě stě kilometrů. Systém sice nefungoval tak, že by solární elektrárna nabíjela přímo automobil. Dodávala proud do sítě. Ale Antonín Blatný věděl, že si sám vyrobí více proudu, než se svým vozem spotřebuje, a jezdí tak fakticky zadarmo.
Před časem ale vůz prodal, protože starší auto už bylo za hranicí své životnosti. „Na elektromobil ovšem nedám dopustit, je to skvělé svezení. Manželka s ním jezdila denně do práce. Jednoduše se ovládalo, nepotřebuje rychlostní páku. Nový elektromobil je ale pro mě moc drahý, jsem důchodce, je mi 85 let, takže například do nového Nissanu Leaf už investovat nemůžu, i když by mě to lákalo. Je technologicky úplně někde jinde, než byly naše první elektromobily,“ podotýká Antonín Blatný. Z jeho snu mu ale stále zůstala solární elektrárna, která mu vydělává peníze za dodávání elektřiny do sítě.
Má to smysl, říkají podniky o fotovoltaice
Zatímco ještě před několika lety byly podobné projekty výsadou technických nadšenců, v současnosti využívá řada malých a středních firem solární elektrárny jako důležitý zdroj energie. Společnost Galvamet, která se zabývá tepelným zpracováním kovů v Jasenici u Vsetína ve Zlínském kraji, instalovala solární panely v létě roku 2012. Tedy poté, co skončil dotační boom podpory této energie a kdy již podmínky nebyly zdaleka tak výhodné.
Firma však instalaci sluneční elektrárny nepojala jako byznys, ale jako součást své společenské odpovědnosti, za níž loni obdržela prestižní cenu Top odpovědna firma. „V našem případě se jedná pouze o pokus. Výkon elektrárny je nepodstatný k našemu odběru zhruba 2000 kWh denně. Jde o ekologický příspěvek, kterému jsme nijak nevěřili a chtěli jsme se ujistit, zda jde o správnou cestu. Podle klíče ´nezkusíš – nevíš´, se nyní přibližujeme poznání zda to význam má, nebo ne. Důvody jsou tedy nezištné a založené na pragmatických úvahách pro budoucnost,“ říká Josef Šlechta, majitel a ředitel společnosti Galvamet.
Elektrárna s výkonem 30 kWh a její umístění na střeše výrobního objektu bylo vybráno tak, aby v budoucnosti mohla být rozšířena.
„Hlavním přínosem nejsou utržené peníze za výrobu elektřiny. Veškerou spotřebujeme sami. A to je ta konkrétní věc, kterou vnímáme jako přínos. Osvětlení kanceláří, ledničky, počítače, drobné spotřebiče, které provozujeme přes den, mohou v přeneseném slova smyslu využít energii ze slunce. Fakturovaná částka za rok ve výši 130 000 korun představuje promile roční platby za fakturaci od dodavatele elektřiny,“ pokračuje Josef Šlechta.
„Nevím, kolik uhlí je za tyto peníze, ale krajina by si jistě oddechla od emisí, pokud by firmy na střechách měly solární panely a kancelářské provozy by byly napájeny vlastní vyrobenou elektřinou. Máme také řadu malých solárních panelů, které jsou napojeny na reflektory a díky bateriím a světelnému čidlu svítí pouze pro noční směnu. Takže na různé kliky, vrata, tepelná čerpadla a podobně svítíme elektřinou vyrobenou ve dne a uloženou do baterií. V noci nemusí spolupracovníci svítit elektřinou ze sítě,“ dodává.
Úspora elektřiny je podle majitele firmy jen jeden z rozměrů, který solární elektrárna přináší. „Směrodatný je také výchovný prvek, který malá elektrárna má. Je vidět, mluví se o ní, lidé se ptají a jsou zvídaví. Koncentrujeme tak aktivity, které spoří, přispívají, vzdělávají, podporují a vedou naše lidi. Pro nás je to jeden z trendových prvků a příspěvek k trvale udržitelnému životu,“ vysvětluje Josef Šlechta.
Firmy, které se pohybují v méně energeticky náročných oborech než je hutnictví a zpracování kovů, si mohou díky solárním elektrárnám vyrobit většinu proudu, který spotřebují. Příkladem je společnost KM-Prona provozující stejnojmennou síť čerpacích stanic. Ta osadila fotovoltaickými panely svoji centrálu, kde je nejenom administrativní areál, ale také stáčírna pohonných hmot, opravna cisteren, parkoviště a další zázemí.
„Spotřebu elektřiny si pokrývají sami ze 60 až 70 procent,“ říká Petr Správka ze společnosti juwi, která pro firmu KM-Prona projekt solární elektrárny o výkonu 30 kilowat instalovaného výkonu realizovala. Z celkové roční spotřeby 48 000 kilowathodin si firma vyrobí a z větší části spotřebuje 31 000 kilowathodin.
Zásah politiků poškodil elektrárny
Rozšiřování systému a zvyšování energetické nezávislosti však zatím brání absurdní česká legislativa. Majitelé solárních elektráren totiž musí nyní platit 80 haléřů za každou kilowathodinu. „Platit za doma vyrobenou elektřinu je jako platit za vlastní mrkev ze zahrádky,“ dodává Petr Správka.
Zásahy politiků do systému výkupu elektřiny ze slunce zkomplikovaly situaci i dalším firmám.. „Naše společnost má instalovanou střešní fotovoltaickou elektrárnu o výkonu výkon 100 kW od roku 2010. Kritérií bylo několik: částečná nezávislost, ekologičnost a především ekonomická návratnost. Ta platila od roku 2009, avšak nikoli doposud. Vzhledem k legislativním změnám ´za pochodu´, který zde náš stát nastavil po instalaci těchto zařízení, se investice stala okamžitě nevýhodnou s dlouhodobou návratností,“ říká Klára Pavlíčková ze společnosti Step Trutnov, výrobce tlakových nádob a kotlů na biomasu.
Solární energie se v České republice rozvíjela do konce roku 2010, kdy platily výhodné podmínky pro její výkup. Ty se zpožděním zareagovaly na pokles nákladů v oboru, takže elektrárny postavené v tomto období měly mít velmi rychlou návratnost. Po zavedení mnohých restrikcí, především takzvané solární daně ve výši 26 procent, se však mnoho fotovoltaických projektů stalo ztrátových. Daň byla zavedena v roce 2011 a původně měla trvat tři roky, loni však byla prodloužena, i když její výše poklesla na 10 procent.
Přitom solární elektrárny patří k nejperspektivnějším zdrojům čisté energie. Větrné elektrárny totiž často bývají kritizovány za to, že ničí krajinu, a elektrárny na biomasu podle jejich odpůrců znečišťují ovzduší.
Loni se ve slunečních elektrárnách v České republice vyrobilo 2070,2 GWh elektrické energie, což odpovídá roční spotřebě elektřiny zhruba 600 000 běžných domácností. Rok 2013 byl posledním, kdy mohli zájemci o solární elektřinu získat podporu prostřednictvím výkupních cen nebo zelených bonusů. Do sítě se stihlo připojit ještě pět desítek megawattů, které odpovídají asi šesti tisícům drobných střešních instalací. Celkový výkon solárních elektráren v Česku dosahuje 2131,36 megawattů.
Vedle negativních dopadů vyplývajících ze zpětných zásahů do zákonem garantovaných podmínek ovlivňovalo loni výkon solárních elektráren také počasí, tedy pokles počtu slunečních dní.
Vedle toho se museli investoři v solární energetice potýkat s dalšími kontroverzními zásahy, které představují retroaktivní kroky namířené proti fotovoltaice, především zavedení příliš vysokého poplatku na recyklaci solárních panelů. Vyhláška totiž předepisuje provozovatelům fotovoltaických elektráren – bez rozdílu zda se jedná o velké investory nebo malé rodiny – zaplatit během následujících pěti let 8,5 koruny za kilogram. Takto pevně stanovené cena je přitom dvakrát vyšší než uvádí studie zpracovaná přímo pro Ministerstvo životního prostředí týmem ekonoma Miroslava Zámečníka a až třikrát vyšší než jsou běžné náklady na recyklace v evropských zemích.
Z hlediska dalšího rozvoje sektoru je špatnou zprávou, že v roce 2013 byla ukončena veškerá provozní podpora pro nové fotovoltaické zdroje, včetně malých domácích elektráren. Systém podpory byl ke konci roku zastaven bez náhrady. Ministerstvo průmyslu a obchodu sice zahájilo se zástupci solárního sektoru a dalšími zainteresovanými debatu o nové formě podpory, ale ta zatím nepřinesla žádné konkrétní výsledky.
Net-metering: Jde to bez dotací, ale ne v Česku
„Nejistotu a nestabilitu v sektoru v České republice vnímáme společně s Evropskou fotovoltaickou průmyslovou asociací jako vážný problém, který se může negativně odrazit do české ekonomiky. Budeme proto i nadále usilovat o nalezení nového systému podpory čisté sluneční energetiky, jenž by umožnil její další rozvoj zejména v podobě výroby vlastní elektřiny v domácnostech. Za vhodné nástroje pokládáme například net-metering, tedy zápočet energií mezi výrobcem a distributorem, nebo osvobození spotřeby malých zdrojů od příspěvků na OZE či povinnost mít živnostenské oprávnění,“ říká výkonná ředitelka České fotovoltaické průmyslové asociace (CZEPHO) Veronika Knoblochová.
Co je net-metering
Net-metering umožňuje výrobcům dodávajícím nespotřebovanou elektrickou energii do sítě si část objemu dodané energie zase bezplatně odebrat v době, kdy spotřebu nepokryjí z vlastního zdroje. Tento systém neklade žádné podstatné nároky na veřejné finance, nezatěžuje finančně ani ostatní odběratele elektřiny a úspěšně funguje například v USA a v řadě evropských zemí.
Net- metering vznikl ve Spojených státech počátkem 80. let minulého století, kdy vlastníci malých solárních elektráren potřebovali využít vyrobenou elektřinu i jindy než v době, kdy svítilo slunce. Mezi prvními státy, který jejich volání vyslyšel, byla v roce 1983 Minnesota. V současnosti net-metering funguje ve většině států USA, v Kanadě a Austrálii. Pomalu se rozšiřuje také v Evropě, především v Dánsku, v Itáliii a ve Španělsku.
Princip net-meteringu je jednoduchý. Výrobce má na střeše svého domku solární elektrárnu a zároveň je připojen k rozvodné síti. Oba zdroje používá zároveň. Pokud svítí slunce, odebírá elektřinu z fotovoltaiky, když potřebuje více proudu nebo je noc, čerpá elektřinu ze sítě. Pokud však vyrábí více, než právě potřebuje, elektřinu do sítě odvádí. Konečný účet za elektřinu je vypočítán jako rozdíl mezi vyrobenou a spotřebovanou elektřinou za sledované období.
Na rozdíl od garantovaných výkupních cen elektřiny neznamená net-metering žádnou zátěž pro veřejné rozpočty. Právě kvůli garantovaným výkupním cenám z minulých let nyní solární elektrárny získávají největší část z 44,4 miliardy korun, které šly loni v Česku na podporu obnovitelných zdrojů. Spotřebitelé v cenách elektřiny odváděli z každé megawatthodiny na podporu obnovitelných zdrojů 583 korun, vláda loni přispěla 11,7 miliardami korun ze státního rozpočtu.
Možnostmi dalšího rozvoje solárního sektoru se zabývá také celoevropský projekt PV GRID, v němž je zapojena i Česká republika. Podle dosavadních výsledků projektu probíhajícím současně v 16 zemích EU patří mezi hlavní bariéry rozvoje sektoru zejména složité povolovací procedury fotovoltaiky, dlouhé čekací lhůty na připojení, umělé stropy pro zapojení solárních elektráren do sítě a v neposlední řadě retroaktivní snižování podpory.
