English version
V prvním desetiletí nového milénia zažila Česká republika nebývalý boom solární energetiky. Sluneční elektrárny rostly jako houby po dešti, a to především díky garantovaným vysokým cenám za výkup elektřiny z fotovoltaických panelů.
Pak ale přišel pád – z technologického premianta v oboru se během několika let stala levná montovna. V době, kdy byla ve světě solární energetika na vzestupu.
Důvod? Politici vnímali toto období jako nezřízené pouštění žilou veřejným rozpočtům ve prospěch takzvaných solárních baronů, kteří nebývale rychle zbohatli, a přivřeli jim kohouty. Zlaté časy skončily v roce 2010, kdy byly dotace za výkup elektřiny ze slunečních elektráren výrazně sníženy. Restart přichází až po roce 2016, jenže je jen pozvolný.
Z extrému do extrému
Firmám, které v oboru působí, vadí, že Česko před devíti lety přešlo z jednoho extrému do druhého. Hegemony se mezitím v solární energetice staly země jako Německo, Nizozemsko či Británie.
„A to je veliká škoda,“ říká ředitel výkonný ředitel České fotovoltaické asociace Petr Maule. „Po roce 2010 skončilo 75 až 80 procent ze zhruba čtyř tisíc společností se stálými zaměstnanci, po roce 2013 pak ještě ubylo 15 procent přeživších firem,“ vypočítává.
Češi měli v tomto technologickém odvětví náskok, ideální podmínky pro jeho rozvoj i potřebné know-how. Během zlaté éry získávali cenné zkušenosti.
„Bohužel tyto zkušenosti nyní můžeme zúročit pouze jako subdodavatelé, ačkoliv jsme konečně někde mohli být těmi vyspělejšími. Nyní jsme opět montovnou bez vyšší přidané hodnoty, a nemuseli jsme být. Jak typicky české…“ postěžoval si nedávno v rozhovoru pro BusinessInfo.cz Václav Kaska, jehož firma Kaska našla uplatnění při budování solárních parků až ve Velké Británii.
Jinde nezrušili celé odvětví…
Proměna dotačních podmínek a pozastavení připojování nových elektráren na dobu jednoho roku český trh zmrazily. A nešlo o to, že by se odvětví samo o sobě neobešlo bez extrémně vysokých dotací. Problémem byl nekoncepční zásah do fungujícího systému.
„Ve většině států EU k této problematice přistoupili rozumněji, tedy neměli extrémně vysoké dotované výkupní ceny a pak ze dne na den „nezrušili“ celé odvětví,“ dodává Václav Kaska.
Po hubených letech přinesly obrat k lepšímu současné dotační programy, především Nová zelená úsporám ministerstva životního prostředí. Český trh se resuscitoval. Aktuálně jde o trvalý a pozvolný růst, který může Českou republiku znovu zařadit mezi velmoci v solární energetice. Přehnaný optimismus ale není na místě ani dnes.
Třetina energie ze slunce či větru
Podle studie University College Cork ve spolupráci s Imperial College London a ETH Zürich pomáhá větrné a solární energii, když je rovnoměrně rozprostřena po Evropě. Pak lépe odolává stále složitějšímu odhadu vývoje počasí a jeho výkyvům. Podle jejích závěrů může v dohledné době minimálně 35 procent evropské elektřiny pocházet jen z těchto dvou zdrojů, a to za konkurenceschopné ceny.
Na prahu druhého boomu?
Česko aktuálně řeší budoucnost energetiky. Ta by mohla být ve znamení vyššího podílu solárních i větrných zdrojů – navíc by se na rozdíl od minulosti mohly obejít téměř bez dotací. Záleží na tom, jakým směrem se vydá vláda, respektive její národní klimaticko-energetický plán.
Na přelomu roku jej poslalo ministerstvo průmyslu a obchodu do připomínkového řízení, už v lednu se ale ozvali ekologové, že „dostatečně nevyužívá potenciál domácích obnovitelných zdrojů energie a neobsahuje řešení pro snižování spotřeby fosilních paliv“. A je prý také příliš ambiciózní, pokud jde o využití atomu a výstavbu nových bloků jaderných elektráren.
Plán po Česku požaduje Evropská unie. Jedním z jejích cílů je pokrytí 21 procent spotřeby energie v Evropě obnovitelnými zdroji, a to do roku 2030.
Největší prostor by v takovém případě mohly dostat právě solární elektrárny, ačkoli i za větrnými stojí vlivná lobby. Důvod? Především příliš komplikovaná stavba větrníků, jejichž povolování nyní trvá i sedm let. Jednou z významných příčin je také klesající cena a rostoucí efektivita fotovoltaických panelů. Takový pokrok zatím u větrných elektráren nevidíme.
„U fotovoltaických elektráren jsou nyní v Německu ceny vykupované elektřiny na desetině toho, co o deset let dřív, a blíží se cenám, za které se prodává elektřina na burze,“ řekl médiím mluvčí společnosti ČEZ Roman Gazdík. Zřejmě se tedy blíží doba, kdy se solární parky obejdou bez podpory.
Jenže Česko se stále nerozhodlo, kudy se vydá. Záměry současné vlády jsou – zdá se – spíše v souladu se zájmy příznivců jaderné energetiky.
Podle studie vypracované pro Českou solární asociaci lze v ČR postavit do roku 2030 nové sluneční elektrárny o celkovém výkonu 3,5 gigawattu. Solární elektrárny budou v budoucnu určitě konkurenceschopné, připouští ministerstvo průmyslu. Zástupci Solární asociace ale dodávají: Nastane to jen v případě, že bude jasný legislativní rámec jejího dalšího rozvoje.
Nové aukce bez levné solární energie?
- To, že je sluneční energetika v Česku ještě stále popelkou, dokazuje například i rozhodnutí ministerstva průmyslu a obchodu, které nezařadilo solární energii mezi zdroje, jež mohou soutěžit o podporu v plánovaných aukcích nových projektů po roce 2021.
- Podle týdeníku Euro zřejmě zvítězí dražší zdroje, a spotřebitelé tak zaplatí vyšší cenu, než kdyby tuto příležitost dostaly i soláry.
- „Solární energetika prošla v minulých letech velmi dynamickým vývojem a dnes patří k nejlevnějším zdrojům. Její vyřazení z dalšího rozvoje obnovitelných zdrojů nám nedává žádný smysl,“ říká ředitelka Solární asociace Veronika Hamáčková.
Převato z časopisu Profit. Autor článku: Jakub Procházka. Foto: Hynek Glos.
