Spolupráce univerzit s firmami stále roste, říká rektor ČVUT Petráček

1. 10. 2018 | Zdroj: Hospodářská komora ČR (HK ČR)

Český průmysl má potenciál, aby v konkurenci obstál. Jedním z jeho pilířů je i silná tradice kvalitního technického školství, které reprezentuje v prvé řadě nejstarší česká technická univerzita. Docent Vojtěch Petráček stojí v čele Českého vysokého učení technického v Praze jen několik měsíců, ale spjat je s ním celou svou profesní dráhu.

Rektor ČVUT Vojtěch Petráček. Foto: Jakub HněvkovskýRektorem jste byl jmenován prezidentem republiky letos 29. ledna, v únoru jste se ujal funkce, univerzitu však znáte velice dobře, působíte na ní v různých pozicích již dlouho řadu let, vlastně celý svůj život. S jakou vizí přicházíte do té nejvyšší funkce?
Jsme jedním z velkých bloků základu českého technického vzdělávání, významným zdrojem potenciálu, který má rozvíjet český průmysl. Určitě bych chtěl, abychom tuto svou úlohu plnili, a to nejen tu primární, tedy vzdělávání, ale i sekundární, tedy ve výzkumu, a to jak v základním, tak aplikovaném. A určitě chceme naplňovat i třetí roli, tedy dostávat výsledky naší práce do praxe. Když bych to měl nazvat technologicky, chceme být takovým hubem, vlajkovou lodí domácího inovačního procesu.

Potenciál určitě máte obrovský, podstatou svého zaměření máte k podnikům jistě velmi blízko. Jste ale schopni reagovat na potřeby byznysového prostředí? Včera jsem se v jiném rozhovoru dotkl třeba oblasti facility managementu, který se u nás na rozdíl od zahraničí nedá vystudovat ani v rámci stavební fakulty.
Jako jeden obor ne, specializace se studovat dají.

Dnešek ale znovuobjevuje interdisciplinaritu…
Právě. Je otázka, jestli jako takový tento obor patří technické škole, nebo spíš škole ekonomické, či někomu, kdo se zabývá systémovými řešeními. V každém případě máte pravdu v tom, že jako obor se u nás facility management studovat nedá. Ne že bychom se nevěnovali systémovým oblastem, ale zabýváme se většími celky, než je budova, spíše tedy městy, regiony, koncepty smart cities…

K tomu mířím, nakolik můžete či dokážete odpovídat na požadavky trhu. Protože trh by podobné vzdělání uplatnil. Nakolik můžete vstupovat do nabídky studijních oborů…
V tomto ohledu máme možnosti velké. Krom toho, že v současné době připravujeme institucionální akreditaci univerzity, účastníme se i mnoha výzev, které umožňují financovat nové studijní programy, doktorské nebo magisterské. A právě v rámci takových aktivit vznikají moderní interdisciplinární obory, které překonávají fragmentaci a jdou napříč katedrami. Takových návrhů máme hodně, jen letos akreditujeme asi sedmdesát nových programů.

Mě to zajímá proto, že často z úst politiků slyšíme, jak zajistili dostatek těch či oněch profesí, nicméně cyklus vzdělávání je dlouhodobá záležitost a dnešní opatření se projeví nejdříve za pět šest let…
Ten cyklus je daleko delší a podobná politická prohlášení buďto nejsou zcela vážná, nebo nejsou zcela reálná. Nejde jen o jeden studijní obor, jde o všechny vazby, o celý vzdělávací systém… Musíme mít pedagogy, musíme mít zájemce o studium, tedy vazby na střední školy, které ty zájemce adekvátně připraví, článků řetězu je mnoho. Pokud jde o technické obory, začíná to zájmem už v raném věku. Náš koncept začíná už od školky. Máme naši školku, máme první stupeň školy, chtěli bychom spolupracovat s gymnázii. Neříkám, že to ovlivní prostředí masově, ale taková kontinuita je potřebná a o tu se snažíme.

Máte i dětskou letní univerzitu…
To je moc hezký projekt. Několik stovek dětiček základní školy, které sem na týden přijdou a odcházejí po týdnu nadšené. Nadšení jsou i kolegové, kteří se jim věnují. A to je právě ono, začátek toho procesu. Ale aby byl skutečně efektivní a nesl ovoce, potřebujete kvalitní učitele základních škol, kteří takový zájem dokážou udržet a podpořit. Potřebujete kvalitní učitele středních škol. Je potřeba rozvíjet od prvního stupně škol analytiku, logiku, matematiku, kritické myšlení. A teprve potom je tu univerzita.

Dnes ale je mnoho možností, jak dělat věci jednodušší, jak rozvíjet soft skills, jak o něčem mluvit a tvářit se, že je to dělání. Nebo jak nedělat nic… Důležité je probudit, udržet a zúročit potenciál, který v dětech je. Základní a střední škola ale musí děti připravit tak, aby u nás přežily. Jsme těžkou školou, pohybujeme se v exaktním prostředí. Na nás je, aby studenty studium bavilo a abychom je dokázali vtáhnout do konkurenčního mezinárodního prostředí. Na nich je, aby chtěli dělat složité věci. A ten zápal je třeba podporovat odmalička.

Ilustrační foto. Zdroj: Jakub HněvkovskýČVUT je nejstarší českou technickou univerzitou, vedle vzdělání je vaší prestiží i druhá role, věda a výzkum. Jak vidíte svou univerzitu z tohoto pohledu?
Velmi dobře, a to ne proto, že jsem pět let byl ve funkci vědeckého prorektora. Teď zrovna byly publikovány výsledky hodnocení podle metodiky 2017+ a modul 1, tedy nebibliometrizovatelné výsledky, kde je to škálováno od jedničky do pětky a kde jednička jsou superexcelentní výsledky, dvojka super výborné a tak dále, tak v tomto modulu máme mezi přírodovědnými obory, které nejsou naší prioritou, třicet procent jedniček, mezi technickými obory sedmdesát procent. To je obrovský a objektivizovaný úspěch kolegů. Po Karlově univerzitě jsme druhá nejsilnější univerzitní vědecká a výzkumná instituce.

Vedle vědecké činnosti je pro studenty magnetem i mezinárodní dosah. Vy sám jste pět let působil v Heidelbergu, své studenty vozíte do CERN…
Já sám už ne, protože sedím většinou v kanceláři a věnuji se jiným záležitostem, ale vozí je tam kolegové z týmu, který jsem tu založil a vedu. Mezinárodní spolupráce je nesmírně důležitá, máme vazby na prestižní univerzity a pracoviště, výměnné studijní pobyty. Je to zásadní pro to, aby se studenti naučili i něco trochu jiného než jen to, co se děje v naší české kotlině. Nebýt uzavřen v jednom úhlu pohledu je nesmírně důležité, to posunuje kupředu nejen studenty, ale i univerzitu jako takovou a potažmo celou společnost.

Vedle toho úzce spolupracujete se dvěma významnými centry základního výzkumu, mám na mysli dolnobřežanské laserové centrum ELI a Ústav jaderného výzkumu v Řeži s jeho centrem SUSEN. Nakolik je to pro vás významné?
Pokud se budeme bavit o jádru, tak to je klíčové, stejně jako spolupráce s našimi jadernými elektrárnami, protože naše škola je jediná v republice, která je schopna podporovat celý cyklus jaderné technologie. Ostatně, já sám jsem pět let v Řeži působil, byť můj obor je trochu odlišný, zabýval jsem se fyzikou částic. Jakmile se má v oblasti jaderného průmyslu cokoliv budovat, opravovat, posuzovat, měřit, ukládat, likvidovat, dělají to naši absolventi a my na tom často spolupracujeme.

Pokud jde o fyzikální infrastruktury, tam je laboratoří víc, CERN, Darmstadt, Hamburk, Brookhaven… Jsme do komunity částicové fyziky zapojeni. ELI je náš velmi důležitý partner a bude to nesmírně zajímavé místo, přímo za Prahou budeme moci dělat věci, které sahají na samu hranici pochopení elektromagnetické teorie nebo kvantové elektrodynamiky.

Rektor ČVUT Vojtěch Petráček. Foto: Jakub HněvkovskýJe reálné, že třeba ELI může získat skutečnou světovou pověst?
Bude to velmi významný pilíř fyziky ultraintenzivních laserů a bude to mít mnoho dopadů jak pro fyziku samotnou, tak pro aplikace medicínské a biomedicínské. Potenciál je obrovský a potenciál naší spolupráce zrovna tak.

Když jsme se bavili o jaderné kompetenci, jak vidíte české přešlapování na místě v otázce jádra? Vy vychováte experty a oni zmizí v zahraničí…
Z hlediska výchovy expertů to tragické není, mohou odejít a mohou se i vrátit, když bude kam. Důležité je, aby ta znalost v národě zůstala zachována, není podstatné, kde ji zrovna uplatňují, a naopak považuji za správné, že poznají realitu v zahraničí.

Pokud jde o naši koncepci energetické politiky, nepřísluší mi ji hodnotit, ale určitě ten stav ničemu neprospívá. Z odborného pohledu je zřejmé, že bez jádra se neobejdeme, nelze si to představit. Je to podivná politická hra, které nerozumím. Zpoždění je veliké, komplikace jsou značné, Němci i Rakušané od nás energii berou, a kdybychom to chtěli dělat na uhlí nebo na plynu, tak si nepomůžeme a uhlíková stopa bude mnohem větší.

Existují na to studie?
Kolegové z ČEZ toto mají velice dobře spočítáno, cenu různých zdrojů v celém cyklu, dokonce i to, nakolik se liší náklady v případě, kdy je investorem soukromá firma a kdy je investorem stát.

To se liší?
O řád. Přesná čísla nemám v hlavě, ale bylo to předmětem jedné přednášky na letošní letní škole v Temelíně.

Raději se nebudu ptát, kdo zaplatí víc.
Myslím, že tu odpověď znáte…

Určitě se zabýváte i dalším silným tématem dneška, jímž je mobilita a čistá mobilita…
To je opravdu silné téma, zasahuje dokonce několik fakult, máme i Centrum udržitelné mobility, což je jedno z výzkumných center v Řeži. S automobilovým průmyslem máme velmi těsné kontakty a výbornou spolupráci, i v oblasti autonomních vozidel, mimo jiné Michal Pěchouček spolupracuje se Škodovkou…

Vidíte, zrovna Škodovka nedávno publikovala informaci, že na některých technologických systémech spolupracuje s Izraelci. Není to škoda, když máme skvělé české hlavy?
Technologií v automobilovém průmyslu je spousta, ale není úplně vyloučeno, že je to v rámci spolupráce, kde je i Michal, protože on je součástí mnoha mezinárodních projektů, rozvíjí velké evropské centrum informatiky, a byť nemám detailní informace, jsem si jist, že i spolupráce s izraelskými experty může být jejich součástí, a vůbec by mě to nepřekvapilo, protože i my jako škola jsme s izraelskými kolegy ve velmi dobrých a těsných kontaktech.

Izrael, který se ze země kibuců stal technologickým lídrem, je často dáván za vzor inovací. Sami Izraelci přičítají velký díl zásluh za svou proměnu armádě. Spolupracujete s českou armádou? Její technologické nároky jsou značné…
Je to jedno z témat, které se snažím rozvíjet, aby naše znalosti a technologie byly přístupné a využitelné našemu obrannému sektoru. Hybridní hrozby, autonomní technika, informační technologie, radarové komplexy, létající systémy, to vše jsou témata, na kterých pracujeme. Rozvíjíme tímto směrem celý systém a měl by to být jeden ze sektorů, který chceme do budoucnosti rozvíjet a posilovat.

A to jsme u třetí role univerzity, transfer poznatků a technologií…
Identifikovat aplikační příležitosti není snadné, my se tomu věnujeme na úrovni fakult i centrálně a musím říci, že v posledních letech se škola a byznys chápou mnohem lépe než dříve, přibližují se. Jednotlivé fakulty, které mají k aplikační praxi blíž, jsou s průmyslem velmi dobře provázány už dávno. Ale významně se mění situace v oblastech, kde třeba jsme si dříve využitelnosti nebyli tolik vědomi. Fungují dobře inovační vouchery, rozběhli jsme systém scoutingu, nyní se rozjíždí nový program, v němž má být řádově více financí, jde o stovky milionů.

Jak vidíte zájem českých firem o spolupráci? Inovace, digitalizace, robotizace, to je mantra současnosti…
Zájem existuje, je rostoucí, ale jednoznačně má kam růst. My jsme před asi pěti lety s německou obchodní komorou vyhodnocovali dotazník a asi jen desetina firem byla ochotna se těmito trendy zabývat, přičemž maximálně polovina z nich to viděla jako pozitivní vliv. Mezi nimi ovšem byli všichni velcí hráči. To jen dokumentuje, že menší a střední podniky se těmito tématy před několika lety vlastně nezabývaly a začínají se k nim dostávat dnes. Což souviselo i s charakterem ekonomiky, posun k vyšší přidané hodnotě ten zájem katalyzuje.

Existuje pro ně nějaká burza vašich příležitostí?
Přímo burza ne, ale jsme relativně malá země a odborníci o sobě vědí, udržují kontakty. Máme společné laboratoře, společná centra, inkubátory, huby, budoucím krokem mají být makerslaby, rozhodně se snažíme ve všech směrech pracovat a otevírat se veřejnosti. Atraktivní je třeba naše Centrum měst budoucnosti či České centrum informatiky a kybernetiky, určitě k nim přibude i již zmíněné budované Evropské centrum informatiky. 

A reálné výsledky?
V operačním programu Věda a výzkum máme běžící projekty v hodnotě asi šest a půl miliard korun. Kdybych měl jmenovat všechny, seděli bychom tu velmi dlouho. Výsledky jsou na všech úrovních. Zmíním jeden kolaborativní projekt, s koncernem GE jsme vyvinuli nový letecký motor, který už se v našich prototypových laboratořích rozběhl. Zmíním i koncept budoucího topení Carbon Capture, mohl bych jmenovat dlouho.

Vy samozřejmě zájmem míříte k top endům, my ale chceme myslet i na low end, nejde vždy jen o to nejmodernější, chceme se orientovat i na technologie primitivní, které ovšem v místních podmínkách třeba afrických zemí mohou z tamních materiálů a technologií přinést zcela novou kvalitu. Studenty to ohromně zajímá, vznikají modely, které jsou potom přenositelné. A mohou pomáhat.

Motor vyvinutý s GE je určitě hezká věc. Neláká vás vyvinout motor s českou firmou, která ho bude vyrábět?
Osobně budu velmi rád za jakoukoliv spolupráci s jakoukoliv českou firmou. Ale globální byznys je globální byznys, a když dostaneme příležitost se na něm podílet, příležitost, která prospěje škole i českému státu, pak by bylo pošetilé ji nevyužít. Dobře, že tato strategická spolupráce s transatlantickým partnerem je a bude pokračovat. Je nerealistické si myslet, že budeme konkurovat těm největším hráčům.

Nicméně pokud ta příležitost přijde, určitě ji rádi využijeme. A možná máme i několik kandidátů na nápad, který by mohl české firmy oslovit a přitom by mohl pohnout světem. Takový je třeba náš vlastní systém SAVER, který dokáže ze vzduchu vyrábět pitnou vodu. Prototyp jsme nedávno prezentovali, systém bude napájet náš pavilon na Expo v Dubaji. I z pouštního vzduchu dokážeme vyrobit pět set litrů vody za den, což je vyšší účinnost, než mají americké armádní systémy. K tomu se přidali experti z botaniky a přidali houbu, která vodu udrží a do které se dají zasadit i květiny, takže můžete nechat rozkvést poušť.

S ohledem na skončené léto možná i suchou českou krajinu…
Ano, i tu.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban, foto: Jakub Hněvkovský.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek