Spory o budoucí směřování českého školství

30. 10. 2018 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kritici českého školství se shodují na tom, že zaspalo a není dost moderní. Kam by se mělo ubírat, na tom se ale odborníci často neshodnou

Český vzdělávací systém výrazně zaostává za nevyspělejšími zeměmi. Netvrdí to pouze tuzemští odborníci, ale ukazuje to také každoroční zpráva Education at a Glance, kterou vydává OECD. Podle ní patří Česká republika mezi země, které investují do svého vzdělávacího systému vůbec nejméně, ať už jde o investice v přepočtu na hlavu žáka, nebo podíl investovaného HDP.

Zatímco ČR vydává na vzdělávání 3,8 procenta HDP, průměr OECD je procent procent a třiadvaceti zemí EU zahrnutých do přehledu pak 4,6 procenta.

Rovněž učitelé v Česku mají ve srovnání s dalšími zeměmi vůbec nejnižší platy. I přesto, že vláda letos pedagogům přidala, bude země ztrátu v této oblasti ještě dlouho dohánět. Další okruh, na který zpráva upozorňuje, se týká velkého vlivu rodinného prostředí na dosažené vzdělání u dětí. To, zda se pustí do studia vysoké školy, totiž v tuzemsku velmi silně souvisí s tím, zda dosáhli vysokoškolského vzdělání i jejich rodiče.

Samé staré problémy

„Situace je o to horší, že Education at a Glance 2018 nepřináší žádné nové informace. Nebezpečné podfinancování vzdělávacího systému, podhodnocení učitelů, nízká atraktivita učitelského povolání či omezená sociální mobilita a reprodukce vzdělávání podle statusu rodiny jsou důvěrně a dlouhodobě známé skutečnosti. Vláda, je-li skutečně odpovědná, nemůže nadále ignorovat, že ČR je prizmatem vzdělávání vnímána jako jedna z nejzaostalejších zemí v rámci OECD,“ říká Bohumil Kartous, analytik vzdělávací společnosti EDUin.

„Nebezpečné podfinancování vzdělávacího systému, podhodnocení učitelů,
nízká atraktivita učitelského povolání či omezená sociální mobilita a reprodukce vzdělávání
podle statusu rodiny jsou důvěrně a dlouhodobě známé skutečnosti,“ Bohumil Kartous, EDUin.

Na tom, že české školství je ve špatném stavu, se shodnou prakticky všichni. Ale pohledy na to, kudy vést cestu k nápravě, se různí. Firmy a podnikatelé se snaží především posílit počty technicky vzdělaných, ale i řemeslně zručných pracovníků.

Podporují proto rozšíření praktické výuky v moderním provedení na základních školách. Příkladem je iniciativa podniků z Lanškrounska, kde firmy nečekaly na státní programy a samy se rozhodly podporovat technické vzdělávání již od základních škol, a zajišťovat si tak přísun kvalitních technicky vzdělaných zaměstnanců. A to v úzké spolupráci s vedením města Lanškroun.

Firmy vstupují do škol

Firmy dodaly do všech základních a středních škol v Lanškrouně mikropočítače, školy vybavily 3D tiskárnami a společně připravují podporu moderně pojaté praktické výuky s novými technologiemi. Dalším krokem bude spolupráce s místními mateřskými školami. Ze společných zdrojů pořádají tematické soutěže pro základní školy, technické festivaly a snaží se přirozenou formou zaujmout děti k praktické činnosti.

„Individuálně podporujeme školy a různé vzdělávací akce už několik let. Z činnosti společenství firem těží opravdu všichni a ostatní regiony nám mohou závidět. Příkladem je soutěž Microtela, kde více než stovka dětí základních škol soutěží jak v jednoduchých řemeslných činnostech, tak v dovednostech spojených technologiemi 4.0. Nečekaně vysoká účast dětí v nultém ročníku soutěže nás utvrzuje v tom, že podporujeme technické vzdělávání správným způsobem: přibližujeme dětem svět vědy a techniky zábavnou a hravou formou a především v nich vzbuzujeme přirozený zájem o techniku a vzdělání,“ říká Jana Slováková z rodinné výrobní firmy Komfi.

Duální vzdělávání, které je založené na spolupráci firem se školami, je dlouhodobě tématem všech tuzemských vlád. V praxi se však žádné vládě nepodařilo školy, radnice, firmy a podnikatelské organizace propojit.

Nadějná byla podle podnikatelů aktivita Národního ústavu pro vzdělávání Pospolu podpořená evropskými fondy. Výsledkem projektu byl první ucelený návod, jak ke spolupráci přistoupit, vycházející z aktivity, kterou v praxi ověřila síť 38 škol a 115 aktivních zaměstnavatelů, firem i dalších subjektů. Projekt byl ale ukončen v roce 2015 a od té doby je podle expertů jakákoliv systémová podpora spolupráce škol a praxe minimální.

Například v Německu, kde má duální vzdělávání více jnež stoletou historii, je ročně vzděláváno více než 1,5 milionu žáků, přičemž třetina z nich uzavírá s podnikem smlouvu o vzdělávání. Duální vzdělávání probíhá jak v oblasti průmyslu, tak zemědělství, řemesle, obchodu nebo službách, celkem v 350 oborech zabezpečujících 20 tisíc profesních činností. Po ukončení vzdělání přitom nevzniká povinnost pro studenta začít u firmy pracovat, ani pro podnik povinnost žáka zaměstnat, vše je na dobrovolné bázi.

Spor o dílny

„O podpoře profesí pouze mluvíme, občas se i něco podaří, ale nedokážeme na vládní úrovni problematiku systémově uchopit. Neexistuje zde propracovaná strategie provazující zapojení podniků, samospráv a základních, středních a vysokých škol. Vše děláme nahodile, podle toho, kde, co a kdo vylobbuje nebo kde je aktuálně největší problém. Tím ale systém nevytvoříme,“ říká Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky (AMSP ČR).

„Pokud nezačneme budovat ucelenou vzdělávací infrastrukturu podporující technické obory, profese a řemesla, budeme mít velký problém. To, že aktivitu přebírají víceméně na samizdatové úrovni firmy, je na jednu stranu dobrá zpráva, ale současně velmi špatná vizitka našeho státu,“ dodává Karel Havlíček.

Z výzkumu, který připravila agentura Ipsos, vyplynulo, že znovuzavedení praktické výuky jakožto povinného předmětu podporuje 93 procent veřejnosti a devět lidí z deseti je přesvědčeno, že se díky dobře pojaté praktické výuce zvýší zájem o technické obory.

„Pokud nezačneme budovat ucelenou vzdělávací infrastrukturu podporující technické obory,
profese a řemesla, budeme mít velký problém,“ Karel Havlíček, AMSP.

Přesto někteří odborníci na vzdělávání soudí, že nejde o správný směr. Podle nich je třeba u dětí na školách podporovat především kritické myšlení a flexibilitu. „Pětačtyřicet procent profesí, které v současnosti existují, jsou do budoucna ohroženy zánikem nebo minimálně silnou modifikací,“ upozorňuje Bohumil Kartous.

Na trhu přitom v současnosti chybí na 300 tisíc řemeslníků. Podle odborníků na se však poptávka může za pět či deset let výrazně změnit a v době, kdy budou vycházet ze škol současní absolventi „dílen“ na základních školách, může být situace diametrálně odlišná. Velké zastoupení manuálně pracujících absolventů by navíc podle expertů udržovalo Česko jako „montovnu“ s nízkými platy.

Diskuse o budoucí podobě českého školství tak spíše než sledování společného cíle připomíná tahanici o kormidlo určující směr, kam má vlastně vyplout.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Dalibor Dostál. 

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek