Startupper roku Liška: Školství stojí na memorování, matematika se ale nedá učit nazpaměť

Marek Liška z Hradce Králové vyhrál letošní soutěž Startupper roku se svým projektem ProSpolužáky.cz v národním i evropském kole soutěže, kterou vyhlašuje společnost Total. Jeho projekt učebnic psaných samotnými studenty, je natolik úspěšný, že se podle nich učí na 168 středních školách v České republice i na Slovensku.

Čím jsou učebnice unikátní i proč se podle nich učí studentům lépe než z oficiálních pedagogických příruček, vysvětlil v rozhovoru pro web Euro.cz.

Váš projekt ProSpolužáky.cz vyhrál národní i evropské kolo soutěže Startupper roku. Jak vám toto ocenění pomůže ve vašem byznysu?
Výhra v soutěži je pro nás důležitá hned v několika věcech. Tou první je mediální podpora, protože pociťujeme, že náš největší nedostatek je právě ve známosti našeho projektu. Dále velmi oceňujeme možnost prezentace našeho projektu v zahraničí a možnost debatovat tak nejen o českém školství, ale i o tom evropském či světovém. A třetí neméně důležitá je samozřejmě finanční odměna (za vítězství v národním kole projekt získal 12 500 eur – pozn. red.) spolu s mentoringem, který nás posune zase o kousek dál, protože vždy je možnost být lepší.

Proč jste se v 16 letech pustil do psaní vlastní učebnice matematiky?
Na tuto myšlenku mě přivedla, možná k tomu i dohnala, má zkušenost, když jsem doučoval své spolužáky matematiku. Abych si usnadnil práci s vysvětlováním před tabulí, protože jsem jich doučoval třeba deset najednou, psal jsem jim krok za krokem vyřešené vzorové příklady, které se snažili pochopit. Když nějaký text nechápali, zeptali se mě. Já tak zredukoval počet doučovaných lidí na minimum. Zároveň jsem výpisky upravoval na základě dotazů od spolužáků, takže se stále zlepšovaly a byly tak adepty na veřejný tisk. No a tam se zrodil ten nápad, proč by tyto výpisky nešlo vytisknout, aby se s nimi mohli učit nejen moji spolužáci, ale v podstatě kdokoli na střední škole v Česku.

V čem vidíte největší problém současné výuky matematiky na středních školách? Co dělá studentům potíže?
Je těžké určit jeden největší problém, protože upřímně těch problémů ve školství je mnoho. Ať už jsou to velmi obsáhlé osnovy (oproti jiným evropským zemím probíráme daleko více učiva, které by šlo probírat až na vysoké škole) a s těmi související časová dotace, která je na tak obsáhlé učivo velmi malá.

Dále samozřejmě financování, jelikož profese učitele není dobře ohodnocená, a tak mnoho potenciálních učitelů jde pracovat do soukromého sektoru či doma doučují, což je obrovská škoda. Nakonec pak celkové pojetí školy. V naší dlouhodobé vizi máme stanovené, že by student neměl říkat, že je naštvaný či znuděný, že jde do školy, ale naopak že jde do školy rád, protože tam dělá přesně to, co ho baví a v tom se i rozvíjí. Tato vize může být lehce utopií, ale kdo ví, třeba ne…

Problém výuky se netýká pouze „neoblíbené“ matematiky, ale i chemie, protože jste připravili učebnice i pro chemii a plánujete fyziku. Proč mají děti problémy s těmito exaktními předměty?
Je pravda, že v našem vzdělávacím systému, když se řekne, co je největší problém, respektive kde je nejhorší prospěch či nejvyšší neúspěšnost, uvede se matematika, případně i chemie a fyzika. Problém je často v tom, že tyto předměty se nedají tak snadno naučit zpaměti. Protože náš systém, jak jsem sám poznal, je postavený především na memorování.

Když vás toto od 6 let učí, tak najednou v matematice narazíte. Kdo takzvané matematické myšlení má, má vyhráno, kdo má chuť a energii najít cestu k matematice, tak to taky zvládne, a kdo prostě nechce, tak to budou ta zmíněná neúspěšná procenta (v roce 2018 propadlo u maturity z matematiky 22,3 procenta studentů, což je nejvíce z maturitních předmětů – pozn. red.).

Vaše učebnice napsané bez pedagogického vzdělání už používá 168 středních škol v Česku a na Slovensku. Čím si úspěch vysvětlujete a jak na učebnice reagují profesionální učitelé případně autoři středoškolských učebnic?
Původně, když jsem texty psal pouze pro své spolužáky, by pro mě bylo velkým úspěchem, kdyby to používala čistě naše třída. V těch hezčích snech by to používala jedna škola, a to ta naše. Ale v životě by mě nenapadlo, že by se z toho mohlo stát číslo 168. Úspěch připisuji především tomu, že učitelé postupně začínají zjišťovat, že je třeba zkoušet jiné metody, které by mohly studenta zaujmout. A co by mohlo být studentům bližší než texty psané v podstatě jimi samotnými?

Co se týče názorů od autorů ostatních učebnic, alias naší konkurence, tak samozřejmě, že nejsou rádi, že na trhu jsme. Ať už z byznysového hlediska, tak toho pedagogického. Jelikož naše učebnice, podle nich, popírá snad všechny pedagogické metody napsané v příručkách z minulého století. My se ale snažíme ptát našich dosavadních učitelů matematiky, kteří projevili zájem o naše učebnice, a od nich zjišťujeme, co by šlo zlepšit a případně s nimi diskutujeme, kde je náš pohled pro dosavadní školství lepší.

V čem jsou vaše učebnice unikátní, že látku pochopí i ti, kteří na matematiku takzvaně nemají hlavu?
První věcí je to, že to píšou vrstevníci našich čtenářů. Každý mi dá za pravdu, že vysvětlení od vašeho kamaráda je většinou pro vás příjemnější než od učitele, který mluví víceméně odborným jazykem, protože je to jeho profese. 

Druhou výhodou jsou pak řešené příklady krok za krokem, protože když nevíte, jak příklad vyřešit, těžko na to přijdete tak, že to zkoušíte pořád dokola. Především na to student nemá vůbec čas a ani ten čas mít většinou nechce.

A třetí neméně důležitá metoda je tzv. procvičování, která u nás obsahuje QR kódy. Ty slouží k tomu, že když opět student neví, jak příklad vyřešit, nebo nemůže nalézt chybu ve svém postupu, QR kód ho odkáže na naše webové stránky, kde nalezne podrobné řešení každého příkladu z našich učebnic.

Jaký je váš názor na výuku matematiky podle profesora Milana Hejného z jeho učebnic, které vydává nakladatelství Fraus?
Popravdě nejsem odborník na metodu profesora Hejného, ani s ní nemám žádnou zkušenost. Pouze jsem jeho knihy několikrát prolistoval a zjišťoval pár informací na internetu. Prozatím se mi tato metoda zdá tak, že každý žák by si měl již na prvním stupni základní školy přijít na vše téměř sám, což nevím, zda je úplně rozumné. Aby se nestalo to, že si některé věci osvojí špatně a pak se budou muset přeučovat. To by bylo velmi špatné. Ale doufejme, že tak to nebude.

Jaké jsou vaše zkušenostmi s dětmi, kteří se tuto metodu učily na základní škole a pak přešly na střední? Jde jim matematika lépe, mají lepší abstraktní myšlení?
Nemám žádné vlastní zkušenosti s těmito studenty, ale slyšel jsem několik názorů na to, že mají často problémy se školní matematikou, například s úpravami výrazů. Tato látka je jednoduše řečeno jen technické upravování vzorců, takže se to těžko ukazuje v běžném životě. Tím pádem pro člověka, který má téměř všechny své znalosti založené na použití v praxi, je pak tato látka velmi obtížná.

Odpor k matematice, chemii a fyzice začíná u mnoha dětí už na základní škole. Čím to je podle vás způsobeno a jak to bylo u vás?
Spíše vzniká odpor ke škole. U té matematiky je to ale daleko více vidět než třeba u dějepisu. Důležité je, aby škola byla prostorem, kam člověk rád chodí a sám klade otázky na ochotné učitele. Jenže to je bohužel hudba vzdálené budoucnosti.

U mě to bylo tak, že jsem školu upřímně miloval, teď ji přitom mnoho studentů nesnáší. Neměl jsem rád víkendy a prázdniny. Jenže asi od sedmé třídy se to zlomilo, najednou byla škola jen povinnost, a tak jsem začal dělat něco navíc. Kde jinde začít než ve škole. Proto jsem začal psát výpisky a doučovat spolužáky již na základní škole. Ale zlom přišel až na gymplu.

Převzato z webu Euro.cz. Autor: František Novák, foto: ProSpolužáky.cz.