Těžký život podnikatelů v bílém plášti

17. 10. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Lékaře trápí růst byrokracie, složitě shánějí personál, pacienti se s nimi stále častěji soudí o odškodnění. Za pár let jich budou v ordinacích a ambulancích chybět stovky

Soumrak praktických lékařů v Čechách. Tak tomu říkám já,“ hořce se usmívá praktický lékař Michal Dvořák. Sám se rozhodl, že od nového roku šestiletou praxi ukončí a sežene si zaměstnání v některé tuzemské nemocnici, případně zkusí štěstí v Německu.

Pracujeme pod velkým tlakem, přibývá nám pacientů, které nestíháme léčit, i zbytečného papírování. Pojišťovny nás výrazně limitují, pokud jde o spotřebu zdravotní péče. Příští rok nás čeká elektronická evidence tržeb a eRecepty, což je další zátěž,“ vypočítává.

Jaký je raison d´etre toho, s čím musejí lékaři – soukromníci bojovat? „Tuto otázku si kladu nejen já, ale i řada mých kolegů. Jednoduše nám stát hází klacky pod nohy,“ dodává.

Předepisování elektronických receptů bude pro lékaře povinné od ledna 2018. Ministerstvo zdravotnictví sice počítá s benevolencí při výpadcích internetu v ordinaci (nebo nebude-li fungovat připojení v terénu), to ale osoby samostatně výdělečně činné v bílých pláštích nespasí. Povinnost evidovat tržby bude platit od března 2018.

Absurdní odcházení

Kvůli chystanému nárůstu byrokracie v podobě eReceptu a EET ukončí svou praxi až stovka kolegů, varoval letos v září předseda Sdružení praktických lékařů Pavel Šonka. Uzavření ordinací, z nichž každá má průměrně dva tisíce registrovaných pacientů, se tedy může dotknout až 200 tisíc lidí.

Podle Koalice soukromých lékařů ČR by už v roce 2020 mělo chybět v ordinacích a ambulancích zhruba 800 odborníků. A to může české pacienty fatálně ohrozit. Důvody netřeba opakovat: Chybějí nám peníze, nemůžeme sehnat personál, narůstá byrokracie, zní unisono z řad praktiků, zubařů i ambulantních specialistů. Když lékař skončí v některých méně atraktivních lokalitách Česka, není kým ho nahradit. Obáváme se, že se tento problém bude prohlubovat,“ doplňuje Šonka.

A za všechny jeden příklad z praxe: V jihočeské Kaplici po nedávné smrti očního lékaře nesehnali adekvátní náhradu. Po oprávněných stížnostech pacientů bylo z iniciativy VZP opakovaně vypsáno výběrové řízení, jenže se do něj nikdo nepřihlásil. Dvě oční lékařky, které v okolí působí, mají dnes zaregistrováno kolem 20 tisíc lidí a zoufalí pacienti čekají na vyšetření i několik měsíců. A situace v městysu u rakouských hranic není v českém prostředí výjimečná.

Úhradová vyhláška? Zapomeňte

Pokud se dá v tuzemském zdravotnictví hovořit o krizi, netýká se primárně nemocnic a jejich personálu, ale především soukromých lékařů.

Vzhledem k tomu, v jakém systému působí a že jim většinu úkonů hradí pojišťovny, nejsou klasickými podnikateli. Povinnostem, s nimiž se potýkají ostatní OSVČ, se ale vyhnout nemohou. A přibývají jim další.

Ptáte se, jestli se cítíme jako podnikatelé? Na straně povinností ano. Soukromí lékaři však oproti jiným podnikatelům nemají žádné výhody. Máme pocit, že jsme spíše ti, co pracují v takovém švarc systému pro zdravotní pojišťovny. O našich příjmech rozhodují právě ony. A co je horší, zdravotní pojišťovny a stát na nás přehazují odpovědnost za ekonomickou bilanci veřejného zdravotního pojištění,“ shrnuje prezident České lékařské komory (ČLK) Milan Kubek.

Trnem v oku soukromých lékařů je především ministerská úhradová vyhláška. Ta každý rok nově stanoví pravidla, podle kterých se rozdělí mezi poskytovatele péče povinně vybrané peníze z daní a zdravotního pojištění.

Podle zástupců lékařského stavu se ale vyhláška „nevymanila z přežité koncepce, kdy je pojištěncům zákonem slibován velkorysý rozsah hrazené péče, ale regulace probíhá na úrovni poskytovatele a ve smluvním vztahu pojišťovna – poskytovatel nejde úhrada za pacientem“.

Škodlivé omezování pacientů

Nemocnice a především soukromí lékaři dostávají na zajištění péče relativně málo peněz a předpokládá se, že léčbu pojištěnce budou řídit sami. To ale v praxi často znamená omezovat, což pacienty poškozuje. Systém navíc nerespektuje autonomní postavení člověka, který má na odpovídající zdravotní péči právo.

Lékaři jsou podle Kubka tlačeni do nepříjemného dilematu mezi etikou a ekonomikou. „Aby se uživili, aby jejich praxe prosperovala, musejí se nějakým způsobem snažit omezovat oprávněné nároky pacienta. Přičemž, a to je strašně důležité, to dělají bez jakéhokoli právního titulu a právního krytí,“ upřesňuje prezident ČLK v rozhovoru pro Profit.

Koalice soukromých lékařů kritizuje, že se navýšení plateb týká především nemocnic. „Úřad na ochranu hospodářské soutěže uznal, že je tu podezření na nedovolenou podporu. Doporučil nám, abychom se obrátili na Evropskou komisi,“ uvedl předseda Sdružení ambulantních lékařů Zoran Jojko.

Podle ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka by ale měli lékaři dostávat peníze pouze za odvedenou práci: „Jsem ochoten lékařům přidat, když prodlouží ordinační dobu, ale ne za kapitační platbu, tedy pacienta v kartotéce.“ Sociálnědemokratický ministr tvrdí, že si nemocnice navýšení zaslouží, protože o pacienty pečují v době, kdy už mají praktičtí lékaři ordinace zavřené.

Výši úhrad pro příští rok stanoví další vyhláška, jejíž znění bude zveřejněno do konce října 2017. Soukromí lékaři zatím nemají informace, jestli dostanou přidáno, nebo jestli z koláče dnešních úhrad nová vyhláška něco ukrojí.

A proč je v soukromých ordinacích nedostatek personálu? Důvod je nabíledni: platy sester jsou na dvou třetinách platů v nemocnicích, čisté výdělky lékařů zhruba na 70 procentech.

Nedotknutelní? Už dávno ne

Zubaři, ambulantní specialisté a v menší míře i praktičtí lékaři se potýkají ještě s jedním problémem, který je sice především hrozbou pro nemocnice, ale ani soukromníci před ním neutečou. Navíc pro ně může být – na rozdíl od velkého a ekonomicky silného subjektu – zcela fatální.

Lidé stále častěji žalují lékaře či zdravotní personál, a to za chyby v léčení, zhoršení zdravotního stavu, ale často i bezdůvodně na radu novodobých zlatokopů. Ti se rekrutují z řad právníků, kteří se této problematice věnují.

Milan Kubek vysvětluje tento jev svérázně, nemusí být ale daleko od pravdy: „Souvisí to hlavně s krizí autorit ve společnosti. Dříve byl lékař pro pacienta výrazně větší autoritou. My to pozorujeme zejména u generace třicátníků, vysokoškolsky nebo středoškolsky vzdělaných lidí. Ti jsou často vyškoleni doktorem Googlem nebo magistrou Wikipedií a přicházejí k lékaři v podstatě jen pro to, aby jim potvrdil diagnózu, kterou si stanovili. A léčebný postup, který si sami určili.“

Lidé v bílém plášti měli dříve auru nedotknutelnosti, pacienti k lékařům vzhlíželi jako k bohům. A to už dnes neplatí. Prozaičtějším důvodem ale zřejmě bude nový občanský zákoník, který platí tři roky a právě po roce 2014 se strhla lavina žalob.

Náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění upravuje § 2958, který říká, že „peněžitá náhrada má plně vyvážit újmu, a nelze-li výši takto určit, uplatní se zásady slušnosti“, což otevírá prostor pro vysoká odškodnění, a to i v případě, že pacient nezemřel nebo se jeho zdravotní stav výrazně nezhoršil.

Případy v občanském řízení o náhradu škody se nicméně vlečou. Soudci tápou a lékaři, pojišťovny i pacienti očekávají novou praxi při výměře odškodného s napětím. Návodem pro soudce může být metodika Nejvyššího soudu, kterou připravil kolektiv autorů včetně odborného asistenta Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. lékařské fakulty UK Romana Ždárka.

Žalob pacientů, odhodlaných domoci se statisíců i milionů, na lékaře jsou stovky, a to v oblasti chirurgie, ortopedie, gynekologie, anesteziologie, ORL nebo stomatologie.

Defenzivní medicína

A emancipace pacientů má další neblahý důsledek. „Lékaři jsou vedeni k takzvané defenzivní medicíně. A defenzivní medicína je alibistická medicína, kdy se každý bojí rozhodnout, kdy se dělají vyšetření pro vyšetření. A to ne proto, že by si na tom chtěl někdo namastit kapsu, ale jako obrana pro případ, že si někdo bude stěžovat,“ upozorňuje Kubek

Soukromým lékařům se v Česku žije těžko. O tom, že by se měl systém změnit, nepochybuje nikdo ze zástupců profesních organizací. Klíčovým hráčem na trhu jsou ale pojišťovny – a ty na lékaři navrhované úpravy, stejně jako politici příliš neslyší.

My sami nemáme sílu si vynutit změnu, protože to ostatním vyhovuje. Pojišťovny se zbavují zodpovědnosti, přehodí to prostě na lékaře. A ti omezují nároky pacientů, které jsou formálně bezbřehé, jenom proto, aby to nemuseli platit ze svého, aby zkrátka nezkrachovali, doplňuje prezident ČLK. 

V ČR je registrováno asi 5500 praktických lékařů zhruba a kolem čtyř tisíc ambulantních specialistů. Soukromých zubařů je okolo deseti tisíc. V roce 2020 prý bude v tuzemsku soukromých lékařů zhruba o tisíc méně než dnes.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jakub Procházka.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek