Tunisko: Zahraniční obchod a investice

24. 5. 2019

© Zastupitelský úřad ČR v Tunisu (Tunisko)

Pilíři tuniské ekonomiky je těžba fosfátů, zemědělská výroba, zpracování potravin, turistika a rostoucí průmyslová výroba.Tunisko je vzhledem ke své výhodné geografické poloze, legislativnímu rámci, vzdělanosti a kompetentnosti personálu cílem zahraničních investic, zejména Francie, Německa, Itálie a Španělska. V roce 2018 Tunisko zaznamenalo rekordní obchodní deficit ve výši 19 MLD TD, což odpovídá nárůstu o 132% vůči roku 2010, na tomto deficitu se negativně podílí akvizice energií. Tunisko vidí svoji perspektivu v oblasti kooperace a průmyslové spolupráce s Evropou, které se nedostává pracovních sil. Pro další rozvoj industriální spolupráce, která se rozšířila v roce 2017, se postupně vytvářejí příznivější podmínky, meziročně pokračuje nárůst přímých zahraničních invetsic o 36,1%. V Tunisku je 3400 zahraničních průmyslových podniků, ve kterých pracuje 370 000 místních zaměstnanců. Oborově se jedná o strojírenství, elektro a elektroniku, textil a obuv, chemický průmysl (průmyslová hnojiva, plasty, farmacie), potravinářské zemědělství, výpočetní technologie a energetiku. Průmysl zajišťuje 30% HDP a je z 85 % exportován. Tunisko se potřebuje zapojit ho hodnotových řetězců, ty jsou řešením nezaměstnanosti mladých kvalifikovaných Tunisanů, kteří nenacházejí uplatnění v tradičním modelu rodinné firmy, kde náleží rozhodovací pravomoci nejstaršímu členu rodinného klanu. Perspektivy průmyslové spolupráce jsou v oblasti automobilního průmyslu, který zaměstnává 267 000 dělníků a zajišťuje 5% DHP (elektro kabeláž 45%, díly automobilů 26%, elektrosoučástky 22%, plasty 10%). V oblasti výroby letadel působí 13 000 dělníků, výroba se soustřeďuje na vývoj software, na výrobu elektronických součástek, kabeláže a plastů. Textil, konfekce a obuv zaměstnává ve 2412 provozech 235 000 zaměstnanců. Další růst tradičního textilního sektoru se stává vysoce problémový vzhledem k asijské konkurenci a tamní cenové hladině. V chemickém průmyslu působí 257 malých a středních podniků. Potravinové zemědělství (datle, olivový olej, pomeranče) představuje 14% HDP a zaměstnává 700 000 žen v regionech. Výpočetní technika se podílí na 7% DPH a v oboru pracuje 11 000 kvalifikovaných odborníků. Dalšímu rozvoji výpočetních technologií má napomoci „Národní digitální strategie 2018“, jejímž cílem je, aby se Tunisko stalo digitálním leaderem ve Středomoří. Samostatnou kapitolou jsou obnovitelné zdroje, domácí těžba uhlovodíků klesá tempem 10% ročně a „Strategie 2030“, vyhlášená v roce 2016 předpokládá zajistit 30% energie, tj. 3815 MW z obnovitelných zdrojů při současném zajištění energetické efektivity. Milníkem Strategie je rok 2025, kdy má být již 24% energetické potřeby zajištěno obnovitelnými zdroji. Katalyzátorem průmyslové spolupráce Evropa – Tunisko jsou inovace, zóny konkurenceschopnosti a nový investiční rámec vyhlášený v roce 2016, zaměřený na zjednodušení přístupu na trh spočívající ve vydání tzv. negativního seznamu, kde jsou uvedena jen odvětví vyžadující zvláštní povolení, všechny ostatní obory jsou neregulované, na ochranu zahraničních investorů na úrovni domácích a to včetně garance repatriace kapitálu a dividend, zavedení větší flexibility při zaměstnávání cizinců (autorizace zaměstnat buď 4 nebo až 30% zaměstnanců po dobu prvních 3 let, od 4. roku jen 10% nebo minimálně 4), zavedení speciálních pobídek na prioritní obory formou redukce daňové povinnosti v určených regionech, ve vybraných odvětvích ekonomiky a při prokazatelném přispění k zajištění udržitelného rozvoje. Předvolební období roku 2019 je poznamenáno zpomalením přílivu jak domácích tak i zahraničních invetsic z důvodu složité predikovatelnosti výsledků voleb, což se projevuje ve ztrátě enthusiasmu investovat. Počet nově zakládaných podniků se v prvních měsících snížil o 14,3%, růst však nepřestal průmysl a elektrovýroba (+9,1%), naopak textil a kožedělný průmysl klesly nejvíce (-90,4%). V oblasti průmyslové výroby jsou nejstrměji rostoucí komoditou listová pera pro autoprůmysl, v oblasti plně exportujících společností pak výroba tenkého plechu a lékařský materiál pro jedno použití.

  • Poznámka k vnitoafrickému zahraničnímu obchodu: Zahraniční obchod v rámci celého Magrebu (100 milionů spotřebitelů) dosahuje jen 10%, je to dáno tím, že všichni vyrábějí stejné věci a tak se nepotřebují (s výjimkou Alžírského plynu). Další potenciál, na který se Tuniskou nyní soustřeďuje představuje Sahel, na který se Tunisko zaměřuje. COMESA, společný trh pro východní a jižní Afriku, do které Tunisko vstoupilo v roce 2018 je prozatím peo Tunisko deficitní, kladný schodek má Tunisko jen s Egyptem, Keňou a Ugandou. Příležitosti jsou v rámci COMESA v oblastech: doprava, telekomunikace, finanční služby a turismus. Celní zatížení je v průměru 17% a je otázkou vzájemných dohod celní tarify na prinicpu reciprocity snižovat.

 

 

 

 

2.1. Obchodní bilance za posledních 5 let – vývoz, dovoz, saldo

8 let po revoluci je obchodní deficit Tuniska kolosální a dosahuje 19 049 M dinárů (M DT) , dovozy rostly exponenciálně a dosáhly hodnoty 60 035,2 M DT. Obchodní schodek je 19 049 M DT a je zajištěn ze 68,3% exportem. Přehnané dovozy jsou Achillovou patou tuniské ekonomiky. Stav se nedaří zvrátit po desetiletí. 

Tunisko pokračuje v úspěšném exportu zemědělských produktů, tento růst je signifikatní +45,2%, jedná se však o velké objemy s malou přidanou hodnotou, zejména olivový olej (2 125 M DT) a datle (744 M DT). Další vývozy ve strojírenské výrobě představují nárůst o 26%, elektro a strojírenská výroba +14%, energetiky +13,7%. Pokles byl zaznamenán v těžbě fosfátů +2,7%. Tunisko dováží energii, kde je výrazný nárůst o + 39,9%, suroviny pro prvovýrobu a poloprodukty s nárůstem +22,5%, u výrobků je nárůst +15,6%, u potravin +9,7%. Dovozy při vyjmutí energií narostly v objemu +17,3%. Energetické materiály a pohonné hmoty  představují 6 179,4 M DT. Přetrvávající systémový problém dále prohloubila devalvace dináru v roce 2018, která dále pokračuje i v roce 2019, kdy dinár ztrácí jen v prvním trimestru  -2,6% k USD a – 2,3% k EURO. Nejvíce, o 20,8% narostl obchodní deficit s Itálií, deficitní obchodní výměnu má Tunisko s Čínou (-5 422 M DT), Itálií (-2 889,9 M DT), Tureckem (-2 307,7 M DT), Alžírskem (– 1 450,5 M DT) a Ruskem (-1 391 M DT).

 

2014

2015

2016

2017

2018

Vývoz (M TD)

28 406,7

27 607,2

29 145,6

34 426,6

40 986,2

Dovoz (M TD)

42 042,6

39 609,7

41 746,8

50 018,7

60 035,2

Saldo (M TD)

-13 635,9

-12 002,5

-12 601,2

-15 592,1

-19 049

Krytí dovozu vývozem (%)

67,57

69,70

69,82

68,83

68,3

zpět na začátek

2.2. Teritoriální struktura – postavení v (k) EU

Tabulka uvádí tradiční země tuniského dovozu a vývozu. Zahraniční obchod je pro Tunisko typický, protože řada podstatných výrobků zejména technického charakteru v zemi chybí a musí se dovážet, proto je jedním ze základních ukazatelů vyrovnanosti obchodní bilance hodnota valutové rezervy udávaná v počtu dní dovozu zboží, tato hodnota dosahuje ve 4/2018 hodnoty 76 dnů (11 062 M DT), ve srovnatelném období minulého roku to bylo 103 dnů. Závislost na dovozu se negativně promítá do obchodní bilance. Nevyrovnanost bilance není nic nového, její prohlubování souvisí se ztrátou hodnoty DT. Tuniský obchod s EU představuje 74,4%, narostl o 20% oproti minulému roku, podílí se na něm hlavně zejména Itálie (25%), Německo (26%), Belgie (10 %), naopak klesá podíl Rakousku (-11%) a Bulharsku.

Hlavní teritoria tuniského vývozu

Hlavní teritoria tuniského dovozu

Francie

Itálie

Itálie

Francie

Německo

Německo

Španelsko

Rusko

Alžírsko

Španělsko

Libye

Spojené státy americké

Spojené království

Alžírsko

Spojené státy americké

Spojené království

Libye

Belgie

Belgie

Nizozemsko

zpět na začátek

2.3. Komoditní struktura

Vývoz

Dovoz

Elektrická stroje a zařízení

Elektrické stroje a zařízení

Textil

Textil

Ropné produkty

Stroje a mechanická zařízení

Zboží z kůže a obuv

Vozidla a traktory

Olivový olej

Plasty

Anorganické chemické produkty 

Obilniny

Hnojiva

Kovy a ocel

Ovoce, suché ovoce, citrusy a melouny

Zemní plyn

Fosfáty

Léčiva

Ryby a rybí výrobky 

Optika a vědecké přístoje

zpět na začátek

2.4. Zóny volného obchodu (VT parky, investiční zóny)

První z 10 plánovaných technoparků postupně budovaných v jižních regionech země, které předjímá Strategický plán rozvoje Tuniska pro roky 2016-2021 je Elgozala Technopark v Raoued (guvernorát Ariana). Technopark je veřejně prospěšnou organizací pracující pod záštitou Ministerstva komunikačních a výpočetních technologií Tuniska. Tento technopark vytváří integrální prostředí 254 podniků (včetně 10 poboček renomovaných světových společností) pro rozvoj malých a středních firem působících v oblasti komunikačních a informačních technologií. Pracuje zde 2 600 pracovníků, je zde 10 laboratoří a 18 kybernetických parků.  Dalším z technoparků je technolpole Borj Cedria, která se rozkládá na ploše 90 ha a doménou její vědecké a expertízní činnosti jsou energie z obnovitelných zdrojů a udržitelný rozvoj. Zahrnuje 3 složky, vzdělávací, výzkumně vývojovou a průmyslovou. Nejmladším pak centrum v sídle technologického ústavu v Silianě (ISET) budovaný v investičním rozsahu 1,4 M DT. Na technopark v Silianě naváže rámcový projekt mezi tuniskou vládou a "Institucí pro rozvoj Tuniska", která zajistí uržitelnost projektu (2018-2023) a postgraduálně zde vyškolí 25 000 absolventů. Zóny volného obchodu (off-shore): Zóny volného obchodu existují v Tunisku od roku 1972, tento sektor se stal rozhodujícím pro ekonomiku země zejména pro exporty a pro vybudování infrastruktury pomocí které se Tunisko bylo schopno zapojit do mezinárodní dělby práce a světového hodnotového řetězce. Cílem off-shore podniků (66% kapitálu ze zahraničí) bylo vytvořit plně exportním společnostem speciální režim, podmínkou však bylo exportovat celou produkci mimo Tunisko. Postupně bylo tolerováno umístit 20-30% produkce na domácím trhu, v roce 2014, který byl zvlášť špatný, dokonce 50% produkce. Základní výhodou v režimu off-shore byla nulová daň prvních 10 let činnosti takového podniku v době, kdy podniky v běžném režimu danily 35%, v roce 2014 byla zavedena daň 10% v režimu offshore a snížena daň v podnicích všeobecného režimu na 25%, od roku 2018 je daň 20% ve všeobecném režimu a 10% v režimu offshore. Podle statistik je v Tunisku 28 000 off-shore podniků z nichž 22 000 nevykazuje žádnou činnost, jedná se o podniky, které ukončily činnost, protože byly místo nich založeny podniky nové proto, aby mohly využít znovu daňové prázdniny prvních 10 let svojí existence. Dalším výhodou off-shore podniků byly výjimky z celního řízení a snížení administrativní zátěže kladené na podniky pracující ve všeobecném težimu. V roce 2017 bylo Tunisko zařazeno na seznam daňově nespolupracujích zemí, což je vážná hrozba pro vyloučení ze spolupracovatelských programů EU. Po vyjasnění situace a přijetí prvních opatření bylo Tunisko přemístěno z "černého" seznamu na "šedý" seznam zemí, se kterými bude jednáno a které budou podrobeny přezkoumání. Podmínkou vyřazení i z tzv. šedého seznamu je ukončení dvojího přístupu v případě dvou odlišných daňových režimů.

zpět na začátek

2.5. Investice - přímé zahraniční investice v teritoriu (odvětvová a teritoriální struktura)

Celkový objem investic v Tunisku se pohybuje okolo 35 mld. USD, tj. 75% HDP. Přímé zahraniční Investice představují 10%, generují třetinu exportu a zaměstnávají více než 15% obyvatelstva. Investice do průmyslové výroby jsou ve výši 8,2 mld. USD a skokově narostly mezi roky 2015-2016 o 42%. Z hlediska skladby jednoznačně vítězí sektor elektro a elektronika s nárůstem v oblasti automobilového průmyslu a aeronautiky, strojírenský sektor, metalurgie a potravinové zemědělství. Naopak chemický a textilní průmysl zažívají klesající tendenci. V roce 2016 vzniklo v Tunisku 375 nových investičních projektů v průmyslovém sektoru s nárůstem zaměstnanosti o 8%. V roce 2016 investovala Francie v Tunisku 335 mld. USD (57%), Německo 28% a Itálie se Španělskem 9 respektive 6%. Průmyslový sektor se projevuje jako vektor růstu Tuniské ekonomiky. Zbývá diverzifikovat sektory ve prospěch opomíjených sektorů, kterými jsou chemický, potravinový a farmaceutický průmysl. Na tuniském trhu působí 3350 zahraničních podniků, z nichž je 1000 charakterem Off-shore. Teritoriální struktura investic je patrná z následující tabulky:

sektor

přímé zahraniční investice M DT

zahraniční podniky počet

poznámka

Telekomunikační a výpočetní techniky, ICT

5 000

200

dynamika a inovace

Strojírenský průmysl a  elektrotechnika

2 595

627

1. exportér příslušenství pro automobily

Textilní a obuvnický průmysl 

1 346

1 142

2. dodavatel FR

Zemědělské potravinářství

188,3

81

1. exportér datlí a olivového oleje

Zdravotnický a farmaceutický průmysl

488

40

 lázeňství

Obnovitelné zdroje

nová oblast

nová oblast

zajistit 30% energetické potřeby do roku 2030

Dne 26.7.2018 otevřena v průmyslové zóně El Mghira ( provincie Ben Arous) první továrna asamblující automobily PEUGEOT pick-up,určené pro Tunisko, Maroko a Alžírsko. Mateřská automobilka investovala v El Mghira 30 MD. Projekt vytvoří 400 přímých pracovních přležitostí. Počátek roku 2019 se projevuje zpomalením investičního úsilí, je to dáno "super volebním" rokem, kdy se na podzim uskuteční legislativní (říjen) a prezidentské (listopad - prosinec) volby, investoři postrádají dostatečnou vizi a předvolební napětí zhoršuje klima, první trimestr zaznamenal pokles oproti srovnatelnému období roku 2018 o -14,3%, v oblasti průmyslové výroby došlo k realizaci investic v rozsahu 562,1 M DT a bylo vytvořeno 10099 nových pracovních míst. Strojírenská a elektro výroba se těší i nadále zájmu investorů, to však neplatí pro kožedělný průmysl, kde jsou zaznamenány propady ve výši 90%.

zpět na začátek

2.6. Investice - podmínky vstupu zahraničního kapitálu (omezení, pobídky pro investory)

Mezinárodní investiční konference TUNISIA 2020 (2016) odstartovala novou vlnu investičního úsilí v Tunisku a zaměřila se na implementaci Plánu strategického rozvoje Tuniska 2016–2020, jeho směřování a identifikaci souvisejících finančních potřeb.Investiční zákon 2016-71 a jeho prováděcí dekrety obsahující řadu pobídek. Jedná se zejména o úlevy poskytované po dobu 5–10 let podle regionu a charakteru aktivit. Se snížením odvodové zátěže lze počítat v okrajových regionech, kde je podporován růst zaměstnanosti. Podpora zemědělské produkce, podpora exportu, ochrana životního prostředí jsou vyhlášenými preferenčními oblastmi, zvláštní podpoře se budou těšit programy s vysokou přidanou hodnotou (výroba součástek automobilů a letadel, léčiva). Prováděcí dekrety Investičního zákona 2016-71 ze dne 30.9.2016: 2017- 388: Investiční orgány, 2017- 389: Investiční pobídky, 2017- 390: Strukturální nomenklatura aktivit. 2018- 417: Přístup na trh. Poslední z dekretů k Investičnímu zákonu je dekret číslo 417/2018, který byl vydán a schválen 11.5.2018. Jedná se o dekret regulující přístup na trh, který definuje sektory, u kterých je nutno získat zvláštní souhlas administrativy před zahájením registrace činnosti. Jedná se o následující sektory: přírodní suroviny, pozemní doprava, vzdělávání, komunikační technologie, obchodní aktivity a služby, pro všechny ostatní je přístup na trh stejný pro Tunisany i pro cizince. Tunisko si uvědomuje nutnost zahraničních investic pro překonání současné nelichotivé ekonomické situace a pro schvalovací řízení realizace projektů stanovila maximální lhůtu vyřízení projektu 60 dnů, na transfer prostředků do zahraničí (konvertovaných na valutu) prostřednictvím Centrální banky Tuniska stanovila 90 dnů. Novým prvkem je tzv. jednotná přepážka zřízená v několika velkých městech , kde se celý proces registrace bude odehrávat. (Čas ukáže zda se nejedná jen o marketingovou nálepku.) Vytýčené prioritní oblasti pro investice jsou následující: Zemědělství – rybolov, Průmyslové nanotechnologie, Průmyslové biotechnologie,Textil, Elektrotechnický průmysl, Plasty a komponenty, Automobilový průmysl – aeronautický - námořní – železniční, Farmaceutický a lékařský, Obranný, Kultura a kreativita, Odpadní hospodářství, obnovitelné zdroje, Logistika,Turismus. V roce 2019 byl přijat Parlamentním shormážděním lidu zákon 2019 - 22: zlepšení investičního klimatu, zákon zjednodušuje zakládání podniků, má zvýšit atraktivitu podnikání v Tunisku. Vláda od nového zákona očekává zrychlení přílivu investic v sektoru s vysokou přidanou hodnotou.

 

Orientace strategického plánu 2016-2020 a jeho vazba na investiční cíle:

  • Řádná správa státu a reformní úsilí – Regionální rozvoj
  • Přeměna laciné ekonomiky na rozvinutou – Pracovní příležitosti
  • Sociální rozvoj a integrace – Přidaná hodnota, kompetivita, technologický obsah
  • Konkretizovat očekávání v regionech – Růst exportu
  • Ekologická a udržitelná ekonomika – Udržitelný rozvoj

 

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: