English version
Poslední lednový den odeslalo ministerstvo pro místní rozvoj do meziresortního připomínkového řízení nový stavební zákon. To obvykle nebývá milník, který upoutá novinářovu pozornost. V tuto chvíli ale asi není křiklavějšího příkladu, který ukazuje, jak stát sám sebe dokonale vykleštil. Nestavějí se kanceláře a byty, ale ani veřejné stavby – školy a silnice.
Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (ANO) hýří optimismem, že právě jí už se konečně podaří vrátit Česko v oblasti stavebního řízení mezi civilizované státy. „Všichni jsou si vědomi žalostné situace v České republice. Na hlavních principech nového zákona jsme se s ostatními ministry shodli,“ odmítá ministryně, že by jí rozcupovali zákon už její vládní kolegové neochotní se vzdát svých speciálních stavebních úřadů a dalších kompetencí tak, jako se to stávalo v minulosti, když se šéf resortu pokusil nějakou novelou tristní legislativu vylepšit. Výsledek byl většinou horší než před tím.
Tentokrát zní cíl ministryně slibně: jeden úřad, jedno razítko a jedno rozhodnutí. „Úřad v první instanci bude mít na rozhodnutí 60 dnů, kraj na přezkum taky 60 dnů, to máme dohromady čtyři měsíce. A pokud tím řízení neskončí, zbývá už jen soudní přezkum. Soudy by na něj měly mít osm měsíců. Takže do roka by mělo být povolení na světě,“ tvrdí ministryně. Slibně zní i termín, kdy by měl zákon začít platit: od ledna 2021.
Jako finančáky?
Přeskočit reklamu Asi nejradikálnější změnou, kterou by měl nový zákon přinést, je vznik nezávislé soustavy stavebních úřadů po vzoru finančních nebo katastrálních úřadů. „Na úrovni státu bude Nejvyšší stavební úřad, pod ním budou kraje a pak budou pobočky krajů na obcích s rozšířenou působností a jejich detašovaná pracoviště až třeba na úrovni jedničkových obcí tak, jak to je dnes,“ vysvětluje Dostálová. Sama si je ale vědoma, že jestli o něco svede těžký boj, pak je to právě tenhle model, který změní dosavadní praxi, kdy jsou stavební úřady součástí radnic, přitom ale vykonávají státní správu.
Zjednodušeně řečeno takzvaná smíšená státní správa obnáší, že úředníci stavebního úřadu sedí pod jednou střechou se starostou, ten je i platí, ale nesmí do jejich činnosti nijak zasahovat, a už vůbec ne ovlivňovat jejich rozhodnutí. A to, co se děje v posledních letech, dost dobře ilustruje absurdistán, do kterého jsme dospěli.
V případě, že někdo úspěšně napadne řízení pro tuto systémovou podjatost úředníka (tedy že ve skutečnosti nemusí být nezávislý), musí být povolování stavby podle judikátů soudů přeneseno na jiný stavební úřad. A tak třeba jedna zaměstnankyně malinkého stavebního úřadu v Hořicích řeší přestavbu náměstí v Hradci Králové, velkou dálniční křižovatku a univerzitní kampus. Kromě jiných výhod, jako jsou lepší metodické vedení stavebních úřadů, zrychlení procesů nebo sdílení pracovníků, by měla nová soustava úřadů podle ministryně vyřešit i tento problém, který začíná paralyzovat stavebnictví.
Tento argument ale nebude dostatečně silný, aby se starostové „svých“ stavebních úřadů dobrovolně vzdali. Svaz měst a obcí je k tomu spíše skeptický, a to zejména s ohledem na zaměstnance, kteří by měli přejít na stát. „Myslím, že si lžeme do kapsy. Křišťálově čistá nezávislost je chiméra. I kdyby projednával výstavbu dálnice Nejvyšší stavební úřad, vždy někdo bude moci poukázat, že jde o zájem státu, a ten platí zaměstnance Nejvyššího stavebního úřadu. Vytvoříme jen další moloch, který bude mít v DNA zabudovánu potřebu vytvářet další lejstra, nařízení, struktury, nabírat úředníky. Takto se byrokracie nezbavíme,“ reaguje Martin Kupka, starosta Líbeznic a místopředseda ODS.
Zjednodušit stavební řízení jde podle něho především digitalizací a elektronický Portál stavebníka je něco, na čem přes nesouhlas s novým uspořádáním stavebních úřadů začal s ministerstvem spolupracovat. Podanou „opoziční“ ruku ministryně Dostálová přijala. Bez toho, aby stavebníci nemuseli nosit projekty na stavební úřady v papírové podobě, aby šlo podat žádost o stavební povolení elektronicky a úřady mezi sebou začaly komunikovat po virtuálních sítích, to totiž nepůjde.
„My jsme načetli k zákonu o liniových stavbách novelu, která by zajistila vznik digitální technické mapy České republiky. V té si veřejnost a investoři budou moci na jednom místě zjistit všechny dostupné informace o území,“ vysvětluje první krok k digitalizaci Kupka. Mapy by měly obsahovat například vedení sítí, ale i omezení daná územními plány. Ve správě by je měly mít kraje a Kupka si myslí, že by se na jejich vznik daly čerpat evropské miliardy, které jsme nedokázali využít na digitální sítě čtvrté generace. Jak by taková mapa mohla fungovat, už dnes ukazují Kupkovy Líbeznice, které si ji pořídily včetně informací o komunikacích, zeleni či o nádobách na sběr tříděného odpadu.
Druhým krokem potom bude vznik centrálního datového úložiště, kam bude možné nahrát projektovou dokumentaci. „Měl jsem možnost vidět, jak uživatelsky příjemně funguje ve Washingtonu DC. Systém sám upozorní všechny úřady, které mají v území zájmy. Když třeba dají hasiči souhlas, rozsvítí se zelená, když budou mít nějaký požadavek na úpravu, všichni další aktéři to uvidí v reálném čase,“ podotýká Kupka.
Investoři už nebudou hrát obíhanou
Jinak by mělo být všechno už od počátku řízení. Než totiž dnes může stavebník podat žádost o územní rozhodnutí na stavební úřad, musí si sám opatřit stanoviska a vyjádření dotčených orgánů, jako jsou například hasiči, hygiena, památkáři, ale i správci sítí typu technických správ komunikací nebo tepláren. Už jen to může trvat roky a připomíná to pohádku o slepičce a kohoutkovi.
Takových razítek bývá potřeba běžně 40, někdy i 70. A získat je bývá heroický výkon. Majitelé razítek zhusta nedodržují správní lhůty, čeká se měsíce i rok a jejich požadavky si často protiřečí. Rozpory mezi nimi ale často řeší žadatel místo stavebního úřadu, ze kterého se postupem času stal tak trochu lepší pošťák a archivář. Počet „dosů“, neboli dotčených orgánů, by se ale s novým zákonem měl značně zredukovat. „Myslím si, že ve finále zůstane do deseti těch nejstěžejnějších veřejných zájmů, jako jsou hygiena, hasiči, životní prostředí,“ slibuje Dostálová.
A jak se v realitě změní pro investora celý proces po roce 2021? „Investor přijde na stavební úřad, předloží projektovou dokumentaci, a tím to pro něj končí, pak už veškeré kroky bude řešit stavební úřad,“ nastiňuje budoucnost ministryně Dostálová. Paralelně ale musí probíhat digitalizace. Všechny úřady se potom budou vyjadřovat najednou k jedné dokumentaci, a pokud bude třeba po dohodě s investorem její úprava, všichni uvidí jednu a tu samou aktuální projektovou dokumentaci. Dnes se totiž stává, že jeden z dotčených orgánů něco upraví a ti další o tom vůbec nevědí. „No a za 60 dnů si investor přijde pro to jedno rozhodnutí s jedním razítkem,“ popisuje novinky ministryně.
Fikce bude
A ještě na jedné věci se opozice s ministerstvem shodla. Ta by měla být poměrně zásadní a rychlejší než nový zákon. V rámci novely zákona o liniových stavbách už prošla bez zásadního rozporu meziresortním připomínkovým řízením takzvaná fikce souhlasu, která by měla donutit úřady dodržovat správní lhůty. Na vydání stanovisek by měly mít 60 dní, pokud to nestihnou, celé stavební řízení se na tom nezasekne a bude se mít za to, že se záměrem souhlasí. „Když to půjde dobře ve sněmovně, fikce by mohla platit už od 1. září letošního roku,“ slibuje ministryně stavebníkům.
Fakt, že Česko potřebuje nový stavební zákon, potvrzují čísla, 156. místo zaujímá Česko v žebříčku Světové banky Doing Business, který hodnotí obtížnost získání stavebního povolení. Na úroveň Rwandy jsme se dokázali propadnout během osmi let ze 76. místa. Pro zajímavost – světelné roky nás dělí od Poláků, kteří se vyškrábali k Německu na 40. místo. Nula zasvítila loni v říjnu ve statistikách stavebních povolení na byty za celou Prahu, kde zároveň chybí minimálně dvacet tisíc bytů a jejich cenová hladina už dávno neodpovídá možnostem ani dobře vydělávajícího Pražana. Osm let podle studie Deloitte zabere postavit obyčejný bytový dům, stavba samotná ale trvá jen roky dva. Dvanáct let se povoluje dálnice, přitom nám stále chybí tisíc kilometrů na dobudování dálniční sítě.
A když se oprostíme od čísel, sluší se dodat, že se nám ve stavebnictví rozmohl poslední dobou takový nešvar – systémová podjatost. S poukazem na to, že úředník stavebního úřadu je podjatý, protože mu nepřímo šéfuje starosta, primátor či hejtman, který by mohl mít (celkem přirozeně) na stavebním záměru ve svém rajónu nějaký zájem (či naopak jej nechtít), lze napadnout v podstatě jakékoliv stavební řízení.
Převzato z týdeníku Euro, Autor: Hana Boříková, foto: Martin Pinkas.
