Voda je vzácnost. Sucho pomohou řešit i čističky

Sucho ohrožuje český venkov. Stále důležitější roli hrají čističky odpadních vod, kterých v Česku rychle přibývá.



Česko zažívá od roku 2014 šestý suchý rok v řadě. Ani letošní zima totiž nebyla na srážky tak bohatá, aby doplnila deficit podzemních vod z minulého období. Voda je tak v tuzemsku stále vzácnější a hospodaření s ní se bude muset stále více zaměřovat na šetrné postupy. Mezi ně patří čištění vody znečištěné v důsledku zemědělství, průmyslových aktivit nebo skládkování odpadu.

„Musíme si uvědomit, že Česká republika leží na jednom z hlavních evropských rozvodí, což může v kombinaci se změnami klimatu ohrožovat kvalitu života. Z toho důvodu dlouhodobě podporujeme projekty, zabývající se současnými potřebami citlivého nakládání s vodou jakožto strategickou surovinou,“ přibližuje Petr Konvalinka, předseda Technologické agentury České republiky (TAČR).

Mizí červené linky

Česko přitom již v oblasti čištění odpadních vod udělalo za poslední tři desetiletí výrazný pokrok. Zatímco v roce 1990 bylo na území České republiky 626 čistíren odpadních vod, v roce 2009 to bylo již 2158 čističek a v roce 2018 pak 2677 čistíren. Nárůst je znát také u „pokrytí obyvatel“: v roce 1990 – 72,6 procenta, v roce 2018 již 85,5 procenta.

To, jak se větší počet čističek projevil na zlepšení vod, názorně ilustrují mapy, ve kterých ubývá červené barvy nejvíce špinavých řek. Podrobnější informace o tom, jak se výstavba čističek projevila na kvalitě vod, však úřady překvapivě nemají. „Znečištění vodních toků sledované v počtu kilometrů nemáme k dispozici,“ uvedla Dominika Pospíšilová z ministerstva životního prostředí. Resort nemá k dispozici ani údaje o tom, kolik peněz na čistírny odpadních vod vynakládá.

„Česká republika leží na jednom z hlavních evropských rozvodí, což může v kombinaci se změnami klimatu
ohrožovat kvalitu života.“ Petr Konvalinka, Technologická agentura České republiky

I z předchozích dat však vyplývá, že čistírny v Česku tradičně pokrývají větší města a postupně se prosazují také ve středních a menších obcích. A právě připojování dalších, stále menších vesnic naráží na technické limity. Klasické čističky jsou totiž pro malé obce příliš nákladné, navíc mají pro vesnice příliš velkou kapacitu. Kvůli tomu se pak musí stavět čistička pro několik obcí, do níž se z několika stran svádí odpadní vody potrubím. To pak výstavbu ještě více prodražuje.

Proto se české podniky zabývají vývojem menších čističek, které by mohly najít využití právě na venkově. Ve spolupráci s vědci zdokonalují například přírodní, kořenové čističky. Ty měly až dosud některá technická omezení, která bránila jejich širšímu nasazení.

Řešení pro venkov

Na odstranění jejich nedostatků pracují odborníci ze společností Asio, BioEnviro a Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka. Cílem jejich práce je zvýšení účinnosti čištění odpadních vod z malých obcí, kde není ideální budovat klasické mechanicko-biologické čistírny.

„V oboru probíhá intenzivní výzkum pochopení vlastních procesů čištění a jsou studovány možnosti využití různých druhů mokřadních rostlin a filtračních náplní. My k tomu přicházíme s novými technologickými prvky a preparáty,“ popisuje Eva Mlejnská z VÚV T. G. Masaryka s tím, že realizace výstupů by měla vést také k uznání extenzivních technologií jako ekvivalentu ke klasickým mechanicko-biologickým čistírnám odpadních vod.

Výzkum se netýká jen kořenových čistíren, ale extenzivních způsobů čištění vod obecně. „Na těchto extenzivních čistírnách nás láká to, že z hlediska udržitelnosti, tedy součtu vlivů na životní prostředí, vycházejí nejlépe. Navíc jsou perspektivní i z hlediska řešení menších lokalit ve venkovských oblastech. V Rakousku a Slovinsku to jsou dnes nejčastěji povolované čistírny odpadních vod v horských oblastech. Jednak je to kvůli provozním nákladům a pak kvůli stabilitě čisticích procesů i pro malé a nerovnoměrně provozované zdroje,“ vysvětluje Karel Plotěný, jednatel společnosti Asio.

Zlepšení, které výzkum přinesl, by mělo zlepšit vlastnosti kořenových čističek. „Oproti dosavadním řešením se naše diametrálně liší. A to v tom, že voda filtrem neprotéká horizontálně, ale vertikálně, a navíc v dávkách,“ zmiňuje Karel Plotěný.

Mnohem důležitější než samotné technické vylepšení, bude podle odborníků přesvědčit vodoprávní úřady o tom, že vertikální způsob je mnohem účinnější a bezkonfliktnější než starší řešení. „V minulosti totiž horizontálně protékané kořenové čistírny udělaly vegetačním čistírnám špatné jméno, a většina úřadů tak zaujímá k těmto způsobům čištění už ze zásady negativní postoj. Přitom stačí se podívat do Rakouska a přesvědčit se, že vertikálně protékané biofiltry jsou tam brány jako bezproblémové a spolehlivé řešení již několik desítek roků,“ zdůrazňuje Karel Plotěný.

Výhodou vertikálních čistíren jsou nízké provozní náklady, tedy spotřeba elektrické energie, jednoduchost, minimální nároky na personál a menší potřeba náhradních dílů. Vedle toho mají čističky nového typu řadu ekologických plusů – voda je zadržována v krajině, čistírny dobře odbourávají i bakteriální znečištění a působí esteticky.

Pitná voda z kontejneru

Obce v Česku přitom nemusejí řešit jen čištění odpadních vod, ale také úpravu pitné vody z místních zdrojů. Také tady tuzemské firmy vyvíjejí menší a levnější řešení, která jsou alternativou k velkým úpravnám vhodným spíše pro města s větším počtem obyvatel.

Kompaktní úpravny, které se vejdou do železného kontejneru, vyvíjí a vyrábí brněnská společnost Hutira – Vision. „Dostatek vody pro naše každodenní potřeby bere většina obyvatel jako samozřejmost. Dovolím si říci, že žijeme ve vodním blahobytu, respektive si to mnoho lidí myslí. Bohužel se v posledních letech situace zhoršuje a stále častěji se můžeme setkat s lokalitami, kde začínají mít se zajištěním vody problém. Není výjimkou to, že starosta musí do svého vodojemu vodu dovážet každý den cisternami, což je obrovsky nákladné,“ upozorňuje Petr Hajný, výkonný ředitel společnosti Hutira – Vision.

„Extenzivní čistírny jsou v Rakousku a Slovinsku dnes nejčastěji povolované
čistírny odpadních vod v horských oblastech.“ Karel Plotěný, Asio

Malá velikost úpravny umožňuje především její rychlou a jednoduchou instalaci bez náročných stavebních úprav. S tím souvisí také nízké investiční náklady ve srovnání s konvenčními metodami.

Obcím, které mají místní zdroj vody, která se dá po úpravě použít jako pitná, šetří malá úpravna náklady na připojení k centrálnímu vodovodu. „„Napojení na páteřní vodovodní síť je většinou velmi nákladná záležitost,“ zmiňuje Petr Hajný. Kromě starostů tak ušetří finance i státní rozpočet, bez jehož dotací se budování vodovodů obvykle neobejde.

Mobilní verzi čističky, umístěnou na přívěsném vozíku, využívají obce a vodárenské společnosti v případě havárií. Mobilní úpravna by kromě toho mohla najít využití také v armádě.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Dalibor Dostál. Foto: Martin Pinkas.

• Oblasti podnikání: Voda, odpady a životní prostředí

Doporučujeme