Z holičské rodiny k vlastnímu barber shopu

24. 10. 2018 | Zdroj: BusinessInfo.cz

„Máma otevřela po revoluci kadeřnictví se třemi křesly, jako mám dnes já,“ říká Josef Huška, majitel Pepe´s Barber Shopu

Mezi nůžkami a hřebeny Josef Huška vyrostl. Rozhodnutí, že bude holič, ale přišlo až pár let po maturitě. Ty Josef vyplnil cestováním a sbíráním zkušeností po světě.

„Byl jsem velký hipík, dělal jsem barmana ve Španělsku, pak jsem odjel do Francie, v kapse jsem měl jen tisícovku, kterou mi dala máma. V té době jsem neměl ani účet, ale neotočil jsem to na první pumpě, jak moje okolí čekalo, místo toho jsem přes Paříž a Grenoble pokračoval do Anglie,“ vzpomíná.

Tam poprvé uviděl holičství neboli barber shop. Místo, kam se chodí nechat ostříhat, oholit a upravovat si vousy výhradně muži. A byla z toho láska na první pohled.

Psal se rok 2008 a v Čechách v té době nic podobného ještě neexistovalo. „Klasická holičství, pokud tedy nebyla výhradně dámská, se rozdělovala na pánskou a dámskou část, vždy v nich bývalo oboje,“ vysvětluje rodák z Rudic u Luhačovic.

Zaplivaná díra

Po příjezdu do Anglie narazil na britském portálu Gumtree, kde můžete sehnat všechno od dětské postýlky přes mambu zelenou po filipínskou chůvu, na inzerát Mario Barber Shopu.

„Mario byl napůl Ital a napůl Angličan, v holičství prodával viagru a po směně si vždycky zakouřil crack, a pak mě hodil na nejbližší zastávku. Vlastnil snad ten nejhnusnější, nejhorší, nejzaplivanější barber shop v Anglii. Vydržel jsem u něj příšerné dva měsíce, kdy jsem stál v koutě, zametal vlasy, myl jsem výlohy – dělal jsem všechno, jen jsem nestříhal. Ale okoukal jsem všechno,“ vypráví třicetiletý holič, „Mario mi navíc neplatil to, co jsme si dohodli. Odcházel jsem od něj znechucený do té míry, že jsem nějakou dobu nechtěl holičství ani vidět.“

Po roce a půl v Anglii změnil Josef znovu působiště, zamířil na rok do Argentiny. Tady pracoval v barech, stříhal lidi u sebe i jen tak na ulici: „Jednou jsem našel velké rozbité zrcadlo. Vzal jsem si ho, vždycky ho někde opřel a kdo šel kolem a chtěl ostříhat, toho jsem ostříhal.“

Po návratu do Čech zvažoval, že by si otevřel barber shop v Brně. Zkoušel přemluvit ke spolupráci svou známou kadeřnici, v jejímž studiu v Uherském Hradišti dřív pracoval, ale k realizaci v té době exkluzivního nápadu nedošlo.

Místo toho se Josef usadil v Praze a začal pracovat u Tomáše Kožíška v Thomas’s Barbershop. Po dvou letech si prožil naprosté vyhoření, které léčil cestováním po Maroku.

Pod Stalinem

Po návratu do Čech už věděl s jistotou, že nastal čas pustit se do vlastního podnikání. „Začínal jsem na Stalinovi pod kyvadlem, poskytli mi prostor a já stříhal ne s výhledem do zrcadla, ale na Pařížskou,“ vzpomíná na začátky svého byznysu Huška, „a pustil jsem se do intenzivního hledání ideálních prostor. To mi trvalo nakonec půl roku. Nejdřív se zdálo, že zakotvím na Újezdě – ta lokalita se mi moc líbila, chtěl jsem sídlit na rozhraní Prahy 1 a Prahy 5.“ Nakonec našel prostor v úplně jiné části Prahy – na Dělnické ulici v Holešovicích. Ty pro něj původně vůbec nepřipadaly v úvahu, vzpomíná, že pro něj byly v zásadě synonymem špinavé, zaplivané čtvrti.

Trend dneška.
„Málokdo z kluků v mém věku se holí do hladka. Ne proto, že by to nebylo módní, ale proto, že se jim nechce.
Raději obětují tři sta korun, aby se o ně někdo postaral a nemuseli to dělat sami,“ říká Josef Huška.

„Ale nakonec jsem do toho šel, otevřel jsem tu barber shop a celé Holešovice se najednou rozzářily,“ směje se Josef, „ale vážně, zjistil jsem, že sem denně dojíždí pracovat deset tisíc lidí. Dělnická je v zásadě zastrčená, ale jsme jen tři minuty od zastávky Maniny.“

Nejsou lidi

V roce 2015 tak otevřel Pepe’s Barber Shop. S počáteční investicí mu pomohla sestra a přítelkyně, obchodu se nicméně dařilo natolik, že netrvalo dlouho a dluhy kompletně splatil. Téměř rok Josef stříhal sám, pak si dal první inzerát. Nějakou dobu, jak sám říká, spokojeně fungovali s kolegou-zaměstnancem ve dvou.

Po čase ale vnímal, že mu docházejí síly. Je rád tím, kdo dělá v kolektivu nejvíc a nejdéle, v práci býval od pondělí do pátku, od devíti ráno do sedmi večer. Ostříhal denně minimálně deset lidí a zajišťoval i kompletní chod holičství. Nakonec musel uznat, že nezbývá než část práce delegovat na další zaměstnance. Ty má momentálně tři.

O rozšiřování podnikání v podobě další pobočky by uvažoval rád, ale Achillovou patou je aktuální situace na pracovním trhu. Vzpomíná, že na první inzerát hledající pánského holiče se mu ozvalo dvacet lidí: „O takovém množství si dneska můžu nechat zdát. Když si dám inzerát teď, ozvou se mi čtyři lidi a často nevyhovuje ani jeden.“

Trend se ujal

Huška se nebojí, že by popularita barber shopů mohla být jen součástí módní vlny. „To už se nezmění,“ je si mladý holič jistý. Vývoj v trendech reflektují už i kadeřnická učiliště. Tam, kde se Josef ještě učil jen holit břitvou do hladka, se dnešní budoucí holiči a holičky věnují i úpravám vousů, které ještě před pár lety pěstovali jen muži skutečně líní (a)nebo excentričtí.

„Málokdo z kluků v mém věku se holí do hladka. Ne proto, že by to nebylo módní, ale proto, že se jim nechce. Raději obětují tři sta korun, aby se o ně někdo postaral a nemuseli to dělat sami. Pak jsou tu lidi, kteří rádi přijdou a dají si při stříhání nebo třeba i úpravě vousů kávu a popovídají si,“ vysvětluje. Mezi jeho klienty patří především muži mezi třiceti a padesáti lety, ale často k němu berou lidé i děti.

„K těm my se chováme stejně jako k dospělým, vykáme jim a věnujeme jim stejnou pozornost. Na přílišnou familiárnost si u nás nepotrpíme, stejně tak na stylizaci. Některé barber shopy si zakládají na retro stylu nebo vysloveně gentlemanském přístupu, a to je fajn a bezva, ale u nás tohle nenajdete. Naším cílem je být normální, nejen přístupem, ale i cenou,“ upozorňuje.

Schválně nejlevnější

Pepe’s Barber Shop je dlouhodobě nejlevnějším barber shopem v Praze. Záměrně. Za cenovou politikou je přesvědčení, že v případě, že by přišla další ekonomická krize, lidé by si dvakrát rozmysleli, jestli jsou ochotni a schopni dát za sestřih devět stovek. Zatímco pět set v rozpočtu tolik chybět nemusí. Huškovým cílem je provozovat holičství, jehož návštěvu si může dovolit každý, jak sám říká, nestojí o luxusní podnik pro vybrané.

„Jakmile se člověk ocitne v zemi, kde barber shopy mají nějakou tradici, zjistí, že k holiči chodí všichni a není na tom vůbec nic výjimečného,“ říká. V porovnání například s Anglií, s níž má Huška zkušenosti, prý v Čechách už v ničem nezaostáváme: „Všechno jsme tu už dohnali, snad jen ten počet zatím ne.“ Do budoucna má Josef Hušek jasno, kam by se chtěl posunout. Bude to prý souviset s péčí o vlasy, ale víc zatím prozrazovat nechce.

Konkurence se nebojí

V Praze je momentálně přes dvacet barber shopů včetně těch v obchodních centrech. Konkurence se ale Huška nijak zvlášť nebojí. Mnohem větší starosti mu kromě nedostatku kvalifikovaného personálu dělá vidina demolice Libeňského mostu, který Pepe’s barber shop z jedné strany odřízne od světa.

„Když byl na jaře Libeňák zavřený, Dělnická v podstatě umřela. Ale zase mi to pak atmosférou hodně připomínalo Argentinu. Jezdil tu linkový autobus, docela jako tam – mají tři stanice metra, ale všichni jezdí autobusy,“ zavzpomínal na cestovatelská léta holič.

„Podnikání je náročné i zábavné, lidi by se ho neměli bát,“ shrnuje své zkušenosti Huška, „mě toho hodně naučilo – třeba, že všechny strasti a neúspěchy obvykle netrvají příliš dlouho a nakonec se vždy dá najít nějaké řešení. Taky jsem se naučil dělat kompromisy. Třeba ten poslední byl docela zásadní – původně jsem chtěl, aby u nás stříhali jen muži, ale nakonec jsem kvůli nedostatku pracovních sil vzal holičku. A poté, co jsme spolupráci vypilovali, můžu říct, že jsem naprosto spokojený.“

Pepe’s Barber Shop

  • Existuje od roku 2015
  • Josef Huška zaměstnává tři holiče.
  • Sám měsíčně ostříhá přes 200 zákazníků.
  • V roce 2017 rostly meziročně tržby o 30 procent, letos je to o 15 procent.
  • Ceny se pohybují od 330 do 900 korun; zdražovat se nechystá.


Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jitka Jeníková.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek