Z lovce turistů majitelem sítě hostelů

23. 11. 2018 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Společnost BoHo dnes zaměstnává 180 lidí. Zrodila se, protože Mathias Schwender neměl v Praze kde spát.

Když se v roce 1999 vypravil Mathias Schwender poprvé z rodného Německa na výlet do Prahy, zjistil, že je v ní téměř nemožné najít slušné a zároveň finančně dostupné ubytování. Rozhodl se, že se to pokusí změnit. Domluvil se s bratrem a v Dělnické ulici v Holešovicích si pronajali byt.

Dnes v tom stejném domě sídlí hostel Sir Toby’s, nejstarší ze sítě osmi hotelů a hostelů, které dohromady tvoří BoHo neboli Bohemian Hostels.

O krok napřed

Aby se Schwender, v té době šestadvacetiletý vyučený malíř pokojů a student teologie, na sklonku devadesátých let se svým nápadem otevřít levné ubytování pro turisty prosadil, musel se hodně otáčet. Internet byl v plenkách a sehnat hosty nebylo jen tak. Vyrážel proto na hlavní nádraží a „lovil“ tam turisty, kterým vykládal, že má jen pár zastávek metrem ideální hostel.

Férový přístup.
„U nás nerozlišujeme mezi uklízečkou na poloviční úvazek a senior manažerem. Všichni mají bonusové plány.
A všichni naši zaměstnanci mají smlouvy, což bohužel v Čechách stále ještě není v hotelovém oboru pravidlo,“
říká Babeta Schneiderová.

V té době přijížděla většina turistů vlakem a na hlavním nádraží měly peróny rozdělené týmy placených nadháněčů z turistických kanceláří. Pro další konkurenci tam už nebylo místo. Jenže Schwender to nevzdal. Do vlaků přijíždějících z Berlína nastupoval už v Praze-Libni, takže měl tak sedm minut na to, aby potenciálním hostům představil svůj hostel.

A dařilo se mu. Slávu jeho zařízení následně šířili sami spokojení klienti, kteří mu za sebe při odjezdu posílali z nádraží „náhradu“. Schwender časem původně pronajatý byt koupil a postupně celý dům. Tak vznikl Sir Toby’s, jeden z vůbec prvních tří hostelů v Praze.

Rychlá expanze

Následoval hostel Czech Inn na Vinohradech, ten rostl podobným způsobem. Po něm dvě proti sobě stojící budovy na náměstí I. P. Pavlova, hostel a hotel Miss Sophie’s.

V té době už vyžadovalo řízení společnosti značné manažerské kvality. A protože Schwender je duch nepokojný, založením spíš podnikatel, přišla v roce 2015 do společnosti Babeta Schneiderová. Absolventka britské University of Derby s bohatými zkušenostmi ze zahraničí se stala výkonnou ředitelkou.

V témže roce přibyl do portfolia malý Nicolas Hotel na Malostranském náměstí, o rok později Amadeus Hotel na Žižkově. Ten BoHo koupilo i se všemi zaměstnanci. Prošel rekonstrukcí všech pokojů a přes letošní zimu bude probíhat renovace recepce a lobby.

Loni se podařilo dotáhnout do konce i deset let trvající rozsáhlou přestavbu rozpadajícího se měšťanského domu ze 13. století v Olomouci. Renovace mimopražské pobočky BoHo byla natolik zdařilá, že se v roce 2017 dočkala ocenění krajské památky roku.

Obnovou ostatně postupně procházejí všechny budovy BoHo. Ve vinohradském Czech Innu tak například před třemi lety vznikl v rozsáhlém sklepním prostoru bar, kde se konají koncerty. Loni zde otevřeli stylově zrenovovanou moderní kavárnu.

Mezinárodní tým

Bohemian Hostels dnes zaměstnává celkem 180 lidí, 150 v Čechách a dalších 30 v Ghaně. Jsou mezi nimi lidé šestatřiceti různých národností, například Australané, Němci, Francouzi, Ukrajinci, Indové, Ázerbájdžánci, Syřané.

„Zaměstnanci jsou alfou a omegou úspěšného ubytovacího zařízení,“ říká Babeta Schneiderová, „pokud nejsou nadšení a motivovaní a nedělají svou práci rádi, ani sebelepší nápad nebo sebekrásnější prostředí úspěšný hotel nebo hostel nezajistí.“

V BoHo proto kladou důraz na individuální přístup nejen k hostům, ale i k zaměstnancům. V současnosti se snaží přilákat více Čechů. Většina zahraničních pracovníků totiž v Česku studuje a po absolutoriu z hotelnictví odcházejí do jiných profesí. Lidí, kteří by se mohli přesouvat na vyšší manažerské pozice je tak výrazný nedostatek.

„Služby mají u nás bohužel špatnou pověst,“ říká Schneiderová. „Nemáme žádnou školu, jako je prestižní americký Cornell nebo švýcarská École hôtelière de Lausanne. Přitom hotelnictví a cestovní ruch představují nesmírně dynamické odvětví, spolu s IT se rozvíjejí snad nejrychleji ze všech. Je to obor, ve kterém je snadné najít práci na poloviční nebo zkrácený úvazek a rozhodně neplatí předsudek, že si ve službách nemůžete vydělat slušné peníze.“

Pro každého něco

Loni se ve všech podnicích BoHo ubytovalo zhruba 70 tisíc lidí a strávili tam 165 tisíc nocí. Letos bude toto číslo ještě vyšší. Zároveň se ale v celé Evropě (s výjimkou Ruska, kde se letos konalo mistrovství světa ve fotbale, což je pro hoteliéry zlatý důl) projevuje tlak na snižování cen. Zisky proto tolik nerostou.

Zkracuje se také doba mezi rezervací a příjezdem hostů a způsob, jakým rezervace probíhají. Dávnou minulostí je realita roku 2005, kdy Schneiderová ve službách začínala a kdy tři lidé jenom zvedali telefony, faxovali a otevírali poštu. V té době bylo běžné, že si host rezervoval pokoj i několik měsíců dopředu dopisem a platil šekem. „Dnes probíhá 70 procent rezervací online,“ dodává.

Každý hotel a hostel v rámci BoHo má specifický vzhled a nabídku, díky čemuž si vzájemně nepřetahují klientelu. Zatímco v Praze návštěvníci pobývají dvě až tři noci, v Olomouci obvykle jen jednu. Například hostel Czech Inn vyhledávají především mladí lidé mezi 19 až 26 lety, často z Německa, zatímco do holešovického Sir Toby’s jezdí lidé starší a oblíbený je mezi Australany.

V příštím roce bude BoHo otevírat další hotel v Praze, nedaleko od Václavského náměstí a hlavního nádraží. Do budoucna plánují další zařízení v Ghaně, kde se naskytla možnost koupit pozemek v Accře u moře.

„Naše společnost roste organicky jako strom. Když se stromu naskytne místo, vyraší tím směrem větev, a když je tam zeď, nic tím směrem nevyroste. My jsme stejní. Když se objeví příležitost, využijeme ji,“ shrnuje základní filozofii BoHo Schneiderová. „Naším cílem ale není za každou cenu růst. Chceme být skvělí v tom, co děláme.“

Hostel a záchody

K sedmi ubytovacím zařízením v České republice patří od roku 2016 také hostel v Accře, hlavním městě africké Ghany. Schwenderův bratr působil v Ghaně nějaký čas jako misionář, jeden pozemek přitom padl bratrům obzvlášť do oka, a tak vzniklo „somewhere nice“.

„Naším krédem je pomáhat ke změně k lepšímu nejen v blízkém okolí, ale i daleko za hranicemi. A v rozvojových zemích nejvíc pomůžete, když dáte místním lidem práci,“ vysvětluje Babeta Schneiderová. Ghanský hostel tak vyrostl čistě pod rukama místních.

V Ghaně zkouší BoHo také jeden netradiční projekt. „V Accře momentálně v rámci CSR rozjíždíme projekt výstavby veřejných záchodků,“ pokračuje Schneiderová. „V Ghaně je totiž nezákonné vykonávat potřebu na veřejnosti a hrozí za to vysoká pokuta. Jenže tam neexistuje kanalizační systém a pro chudé lidi je to veliký problém. Veřejné záchody za nízký poplatek mohou pomoci jejich situaci řešit. Konečně se nám podařilo získat veškerá potřebná povolení a výstavba může příští rok začít.“


Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jitká Jelínková. Foto: Martin Pinkas, archiv.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek