Zájem o živnosti klesá. Pekaři jdou proti proudu

Zlatá éra živností nastartovaná v 90. letech skončila. Přesto existují výjimky. Ačkoli vyřizují desítky povolení a čelí přísným kontrolám, nebývale se v Česku daří malým pekárnám a cukrárnám



Po revoluci padly bariéry pro soukromé podnikání. Zájem o živnostenská oprávnění byl v 90. letech mezi Čechy řádově vyšší než dnes. „Začátek devadesátých let a s ním spojená transformace ekonomiky jsou typické tím, že se do podnikání pouštěly statisíce lidí najednou,“ připomíná Jan Cikler, vedoucí datového oddělení společnosti CRIF – Czech Credit Bureau.

„Český podnikatelský stav postupně ztratil tah na branku. Chybí nám generace nadšenců, která tu byla v 90. letech. Byla tu obrovská nabídka a vysoká poptávka, konkurence daleko slabší a možnost uspět nepochybně daleko vyšší. Po dlouhých letech nesvobody viděli lidé v podnikání lákavý způsob seberealizace, což už dnes neplatí,“ doplňuje jeho slova předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků (AMSP ČR) Karel Havlíček.

Soumrak řemeslných živností?

Přesto se ještě začátkem 21. století Češi nebáli pouštět na tenký led vlastního byznysu. Počet aktivních živností byl rekordní v roce 2008. A ještě v roce 2011 bylo v Česku milion živnostníků. Nyní jich je o zhruba třicet tisíc méně.

Statistiky potvrzují, že nejde o náhodný výkyv, ale spíše trend. Drobní čeští podnikatelé se obávají rostoucí byrokracie, problémy mají s financováním svého podnikání. Nejistotu jim přinášejí permanentní změny v zákonech. Podle čísel CRIF – Czech Credit Bureau přibývá v Česku rok od roku méně OSVČ z řad zedníků, hospodských, kadeřníků nebo řezníků. Zatímco v roce 2010 požádalo o živnostenské oprávnění 1700 kadeřníků a kadeřnic, v roce 2016 už jich bylo jen 1037. V roce 2014 si došlo na úřad pro živnostenský list téměř 15 tisíc hostinských, loni – možná i v souvislosti s EET – to bylo jen 11 tisíc podnikatelů. Také začínajících zedníků se statusem OSVČ ubylo loni oproti roku 2008 zhruba o tisícovku.

Proti proudu jdou cukráři a pekaři

Výjimkou jsou malé soukromé pekárny a cukrárny. Ani v 90. letech neprožívali cukráři a pekaři takový boom jako v současnosti. Podle čísel CRIF – Czech Credit Bureau jich v roce 2016 přibylo více než tisíc, zatímco před sedmi lety pouhé čtyři stovky. Údaj z roku 2016 je ostatně historickým rekordem.

Od otevření malé cukrárny přitom mohou podle AMSP ČR okolnosti odrazovat i ty nejotrlejší podnikatele. Asociace nedávno varovala, na co všechno se musí před zahájením činnosti provozovatel cukrárny připravit: dvacet stanovisek a ohlášení před zahájením činnosti a až třicet průběžných kontrol v rámci běžného provozu.

„Změna užívání, stanoviska odborů hygienické stanice, hasičů, památkové péče, odboru životního prostředí, souhlas Národního institutu pro integraci osob s omezenou schopností pohybu a orientace, vypracování analýzy nebezpečí a kritických kontrolních bodů pro výrobu a prodej potravinářských produktů a dalších nejméně deset stanovisek a povolení,“ vypočítává AMSP ČR na svých webových stránkách.

Majitele pak čekají průběžné kontroly od hygienické stanice, Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Státní veterinární správy, orgánů ochrany veřejného zdraví, několik typů kontrol od České obchodní inspekce, Státního úřadu inspekce práce, České inspekce životního prostředí a dalších dvaceti státních cifršpionů.

Málo vyučených, ale líné hospodyňky

Další překážkou, již musejí pekaři a cukráři překonávat, je nedostatek kvalifikovaných lidí, který je ještě citelnější než v jiných oborech. Podle Svazu pekařů a cukrářů vystuduje tento obor v ČR pouze 150 studentů ročně. A ti rozhodně nestačí pokrýt pracovní poptávku stovek pekáren a cukráren. Za nezájmem o zmíněné řemeslo stojí zejména nízké mzdy.

Jak se může dařit řemeslu, kde chybějí kvalifikované pracovní síly a ve kterém je zároveň třeba překonávat tolik administrativních překážek? Důvod je zřejmě jediný: výrazně rostoucí zájem Čechů o pekařské a cukrářské výrobky. Podle průzkumu společnosti GfK stoupla v posledních letech v tuzemských domácnostech poptávka po pečivu o několik desítek procent. Cukráři mohou spoléhat na to, co sami označují za syndrom líné hospodyňky. Češky pečou cukroví méně než dřív a více ho nakupují. Díky rostoucí ekonomice navíc nemáme tak hluboko do kapsy a více utrácíme.

Podle Martina Hořínka z internetového obchodu Cukroví.cz rostou jeho firmě prodeje vánočního cukroví rok od roku o deset až patnáct procent. „Lidé se začínají zajímat už v září, objednávky přijímáme od října,“ shrnuje.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jakub Procházka.

Doporučujeme