Zaměřeni na dodavatele. Blíží se povinná elektronizace veřejných zakázek

11. 5. 2018 | Zdroj: Hospodářská komora ČR (HK ČR)

Hodnota trhu veřejných zakázek v České republice po roce 2010 osciluje kolem hranice pěti set miliard korun. Blíží se datum 18. října, které pro celý tento trh bude přelomové – od tohoto dne budou muset všechny veřejné zakázky s výjimkou zakázek malého rozsahu být vyřizovány elektronicky. Nejen o tom je rozhovor s Tomášem Langrem a Kateřinou Koláčkovou ze společnosti Otidea, která se veřejným zakázkám dlouhodobě věnuje.

Otidea – Lucie Galušková, Tomáš Langr a Kateřina Koláčková. Foto: Jakub HněvkovskýElektronizace veřejných zakázek začala de facto spuštěním Národního elektronického nástroje, tedy 1. srpna 2015? Co se letos změní?
KK: Začala v podstatě ještě dříve, spuštěním elektronických tržišť, která měla koncesi na pět let. Pokud jde o NEN, v první fázi jej povinně musely používat ústřední orgány státní správy a jejich vyjmenované podřízené organizace. Od letošního října budou muset všichni zadavatelé přijímat nabídky pouze elektronicky. Což v praxi znamená, že všichni dodavatelé budou muset své nabídky také elektronicky učinit.

Je v tom nějaký problém, v době, kdy se bavíme o nástupu umělé inteligence?
TL: Je. Většina dodavatelů i řada zadavatelů nemá režim veřejné zakázky tak dobře zažitý, aby se obešli bez nějaké podpory. Je to úzce specifická specializace s mnoha věcnými a legislativními detaily, a když v tom nepracujete denně, nejenže se neorientujete, ale hrozí i chyba. NEN jako takový je jistě dobře myšlený, ale bohužel nepřátelský.

KK: Z vlastní bohaté zkušenosti musím říci, že je to pravda. Operace v NEN je časově zdlouhavá a náročná, protože je to skutečně velmi robustní nástroj, který jako jediný obsáhne všechny druhy zadávacích řízení, a to i ty méně obvyklé. Ale rozvoj daného systému je zanedbatelný.

Vedle něj však fungují ještě dva tři komerční nástroje, které vznikly na základě někdejších tržišť, a zadavatelé i dodavatelé jsou na ně zvyklí. Ty naopak fungují bez problémů, jsou přehledné, rychlé a obsáhnou všechny běžně zadávací postupy, jako je například otevřené řízení či zjednodušené podlimitní řízení a podobné, kterých je více než devadesát devět procent.

Problém je, že dodnes nikdo neřekl, zda NEN jako takový bude povinný, či zda vedle něj budou dále existovat komerční platformy. V národním plánu elektronizace veřejné správy je sice už několik let věta, že záměrem je, aby to byl nástroj povinný pro všechny, ale je to jen deklarace.

TL: Přesto jsme v minulosti i my investovali nemalé prostředky, čas a zkušenosti a připravili jsme vlastní nástroj.

Má to logiku?
TL: Má, protože Otidea s elektronizací začala jako jedna z prvních, mezi prvními jsme měli profil zadavatele. Jsem přesvědčen, že konkurence i tady jako všude je zárukou toho, že nástroj neustrne ve své startovací podobě, ale bude se vyvíjet a bude přinášet i přidanou hodnotu.

Nevidím důvod, proč by v tomto prostředí neměla být konkurence, dokonce nevidím důvod ani k tomu, aby stát takový systém provozoval sám. Myslím, že je tu dostatek firem s větší IT kompetencí, než má kterékoliv české ministerstvo.

Problémy jste pojmenovali. Co českým zadavatelům a dodavatelům může pomoci?
KK: Informace a podpora. Jak říkal Tomáš, velká většina těch, kdo se na obou stranách veřejných zakázek účastní, to nemá jako denní agendu. Zadavatelům se věnujeme dlouhodobě, letos jsme se mnohem více zaměřili i na dodavatele.

Ledy se pohnuly

Hospodářská komora podporuje elektronizaci zakázek, ale zároveň vnímá problémy s nástrojem NEN, které považujeme za omezující pro naše členy, kteří se zakázek účastní.

Chápu, že by mělo být jedno místo a jeden nástroj pro zadávání veřejných zakázek, aby to nejen bylo přehledné, ale i transparentní. Jenže NEN není uživatelsky přátelský a pracovat s ním je velmi obtížné. Kolikrát ani nevíte, jestli to, co vkládáte, se opravdu tak dlouho stahuje, nebo se stala chyba. A tak vám vložení nabídky nebo zakázky může trvat i půl dne. Pokud se NEN velmi rychle nezmění, a to před 18. říjnem, bude to znamenat velký problém především pro státní správu, jelikož nebudou dostávat vícero nabídek, a může se stát, že u velkých zakázek dokonce žádnou.

My stále vidíme problém v zadávání zakázek na nejnižší cenu, podle open dat se to i dnes ještě pohybuje kolem 80 %. A to je nejen nehospodárné, ale má to za následek nekvalitu a další vynaložené poplatníkovy peníze na rekonstrukce nebo nutnost zadat zakázku celou znovu.

Úředníci nemohou být všeználci a odborníci na všechno, proto jsme již 4. února 2016 předali MMR naše metodiky z 18 oborů, které řešily odbornost a kvalitu. Bohužel, projednávání ze strany MMR bylo tak trochu laxní. Ale nyní se dá říci, že se ledy pohnuly a dvě metodiky jsou již schváleny, a to z oblasti prádelenství pro zdravotnická zařízení a z oblasti stavebnictví pro lehké obvodové pláště. Další metodiky, nejméně tři, mezi nimiž je například i metodika na ICT zakázky a technologie, by měly být schváleny do konce června 2018.

Je nutné říci, že i odborníkům dělá velký problém nastavit kvalitativní kritéria tak, aby odpovídala různým režimům zákona a byla objektivně hodnotitelná. Akademie zadávání veřejných zakázek, na které spolupracujeme, je cestou pro firmy, aby se nejen naučily bránit některým zadavatelům a pochopily zákoutí zákona č. 134/2016, ale i pro nováčky, aby se vůbec orientovali v této problematice.

Irena Bartoňová Pálková, viceprezidentka HK ČR

 

Proto Akademie veřejných zakázek?
KK: Ano, je to jeden z hlavních důvodů, proč jsme ve spolupráci s Hospodářskou komorou letos otevřeli projekt Akademie veřejných zakázek, což je cyklus navazujících školení, který by měl pomoci orientovat se i těm, kteří nejsou s veřejnými zakázkami v denním kontaktu. Jsou to školení zaměřená hodně prakticky, s konkrétními příklady. A zatím zájem ukazuje, že to byl krok správným směrem. V mnoha firmách vyvstala potřeba mít informace, jak nabídku správně vytvořit, ale také jak se třeba vypořádat s námitkami.

TL: A s ohledem na elektronizaci je třeba se také naučit, jak nabídku zašifrovat, jak ji odeslat a jak se přesvědčit, že byla skutečně doručena. A ukazujeme i celý proces na straně zadavatele, aby i dodavatelé věděli, kam se nabídka dostane, jak se bude vyhodnocovat, co se s ní děje…

Elektronizace by měla fungovat i jako ochrana proti zmanipulovaným zakázkám…
KK: Stoprocentně, protože data v systému neobalamutíte. Existuje časové razítko, existují lhůty. Není možné podat nabídku později, není možné nabídku otevřít dříve. A všechny operace jsou dohledatelné. My elektronizaci jako takovou určitě vítáme, je to krok kupředu. Ale pokud by měl být povinný NEN a nic jiného, nebylo by to šťastné.

Když odhlédneme od elektronizace, kde vidíte největší současné problémy v systému veřejných zakázek?
TL:
Ne každému se to bude líbit, ale já osobně je vidím v lidech. Někde to jde, někde ne. Ale celkově se prostředí kultivuje, rozhodně se zlepšuje. Někde zkrátka pochopili, že je nutné změnit nejprve vlastní myšlení.

Dám příklad – veřejné zakázky na dodávky produktů jako takových nejsou složité a cena už při nich nehraje stěžejní roli. Horší je to u služeb, typicky třeba úklid či ostraha, kde je pro mnoho zadavatelů složité přistoupit k tomu jinak. Ale budou asi muset. Trendem je, že počet nabídek se snižuje. A může se velmi snadno stát, že snaha zadavatele stlačit cenu na minimum může mít za výsledek, že se nesejde žádná nabídka. Ekonomice se daří a firmy nemají potřebu brát nevýhodné zakázky.

KK: Tady se naplno ukazuje problém chybějících metodik. Hospodářská komora měla metodiky vypracované v předstihu a poskytla je i MMR. Na ministerstvu se ovšem dlouho nic nedělo, a když vydalo vlastní metodiky, určitě nejsou dostatečné.

Metodiky Hospodářské komory totiž ukazují právě ty praktické příklady v rámci konkrétních odvětví (a nikoliv jen všeobecně), jak lze soutěžit s objektivně hodnotitelnými parametry jinak než na cenu. Proto i my v Akademii s těmito příklady rádi pracujeme.

Vaše již tradiční podzimní konference má mít letos novinku. Prozradíte?
TL: Impulzem je právě spolupráce s Hospodářskou komorou, jednáme o tom, abychom i na podzimní konferenci byli partnery, a chceme se mnohem více zaměřit na propojení těch dvou stran, zadavatelů a dodavatelů. Když budou lépe znát procesy na druhé straně, bude to pro oba tábory velká výhoda. Pokud se na spolupráci dohodneme, a já věřím, že ano, pak bude osmý ročník konference největší z našich akcí, bude to další krok vpřed v kultivaci prostředí.

KK: S tím určitě souhlasím, protože sama v praxi často vidím, že dodavatelé trpí leckdy až pocitem šikanování ze strany zadavatelů, ale stačí, aby dodavatel získal dotaci a musel postupovat podle dotačních pravidel, a pak zjišťuje, že zadavatel si to nevymýšlí pro svoji potěchu.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban, foto: Jakub Hněvkovský.

Informace k veřejným zakázkám hledejte též v kapitolách Právního průvodce podnikatele: BusinessInfo.cz/ppbi

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek