Zbrojaře podporují na rezortu obrany. Už čtyři roky

26. 10. 2018 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Práce rezortního odboru průmyslové spolupráce přispěla k rekordnímu objemu vývozních zakázek českého obranného průmyslu, které se v roce 2016 přehouply přes 18,5 miliard korun.

Expertní podpora obranného průmyslu České republiky na zahraničních trzích je důležitou součástí strategie podpory konkurenceschopnosti a inovace tuzemského obranného průmyslu. Provádí ji Odbor průmyslové spolupráce Ministerstva obrany, který vznikl v roce 2014 jako součást tehdy samostatné Sekce průmyslové spolupráce a řízení organizací.

Vznik a práce tohoto odboru sleduje celosvětový trend, kdy celá řada zemí aktivně přistupuje k podpoře domácího obranného průmyslu a investuje nemalé prostředky do rozvoje komplexního systému podpory domácích firem na zahraničních trzích.

Odbor průmyslové spolupráce je spoluautorem Strategie vyzbrojování a podpory rozvoje obranného průmyslu. Jde o dokument, který dává jasný formální rámec konkrétním nástrojům podpory českého obranného průmyslu.

Podpora exportu českého obranného průmyslu je strategicky důležitá z toho důvodu, že český obranný průmysl je na exportu závislý z více než 90 procent. To znamená, že případný nárůst zakázek pro domácí průmysl ze strany Armády České republiky nedokáže zaručit zachování a už vůbec ne rozvoj schopností českého obranného průmyslu.

Proexportní podpora se mimo jiné projevila rapidním nárůstem vývozu vojenského materiálu. Tento skok činil mezi lety 2013 a 2016 téměř 245 procent. Rekordní objem exportu za rok 2016 dosáhl celkové hodnoty zhruba 18,6 miliard korun (s technologiemi dvojího užití by šlo dohromady o takřka jednu miliardu eur = 25 miliard korun).

„Ministerstvo obrany České republiky řídí prostřednictvím odboru průmyslové spolupráce projekty na podporu ekonomické diplomacie v oblasti obranného průmyslu. V letech 2016 a 2017 se uskutečnilo více než 40 akcí v zahraničí i doma s cílem podpořit české podniky obranného průmyslu u nejvyšších představitelů partnerských resortů obrany, vnitra a ozbrojených sil,“ vyjmenovává ředitel odboru Tomáš Kopečný. Odbor se aktivně podílel na zahájení a rozvinutí spolupráce s řadou zahraničních partnerů v Africe, Asii, na Blízkém východě a v Latinské Americe.

Vybrané veletrhy na podporu vývozu českého obranného průmyslu (2018):

  • KADEX – Kazachstán, 23.–26. května
  • EUROSATORY – Francie, 11.–15. června
  • ADAS – Filipíny, 26.–28. září
  • INDODEFENCE – Indonésie, 7.–10. listopadu
  • IDEAS – Pákistán, 27.–30. listopadu

„Odbor zřídil také ve spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí pozici takzvaně obranně-průmyslového diplomata v Izraeli. Jeho úkolem je intenzivně rozvíjet obranně-průmyslovou relaci České republiky a Izraele, identifikovat nové příležitosti pro český obranný průmysl a podporovat běžící projekty spolupráce přímo v teritoriu,“ dodává Kopečný.

Od roku 2014 uspořádal odbor stovky jednání, seminářů, workshopů a průmyslových dnů na podporu českého obranného průmyslu. Výsledkem byla celá řada úspěšně realizovaných dodávek vojenského materiálu zahraničním partnerům. To vedlo k posílení prestiže českého obranného průmyslu a České republiky na mezinárodní scéně.

Jako konkrétní příklady je možné uvést prodej lehkých bitevníků L-159 ALCA do Iráku a USA, obnovení dodávek podvozkových sestav Tatra do Indie, realizaci generálních oprav a modernizací vrtulníků řady Mil Mi-8/17 pro africké zákazníky.

(Kliknutím obrázek zvětšíte)

Odbor průmyslové spolupráce se významně zaměřuje také na podporu státních podniků, a to s ohledem na jejich strategický význam při zajišťování obranyschopnosti státu. Mezi výsledky této aktivity patří spolupráci mezi společnostmi VOP CZ a NIMR ze Spojených arabských emirátů na výrobě vojenských vozidel, nebo realizaci řady zakázek v oblasti výcviku pilotů a oprav letecké techniky afghánského letectva podnikem LOM Praha.

Odbor rovněž úspěšně pokračuje v rozvoji vztahů s odbornými organizacemi NATO. Zapojují se čeští specialisté jak z armády, tak z vojenského průmyslu. Těchto kontaktů se následně využívá zejména pro rozvoj možností českého průmyslu v účasti na aliančních projektech a dodávkách do programů NATO. „Veškerá tato činnost v konečném důsledku vede k posilování české obranně-průmyslové základny a zvyšování její konkurenceschopnosti,“ vysvětluje ředitel Kopečný.

(Kliknutím obrázek zvětšíte)

Rozvoj obranného průmyslu, který představuje vysoce specifický, citlivý a strategicky významný segment pro každý stát, stejně jako podpora jeho rozvoje včetně exportu, je podle Kopečného nedílnou součástí práce ministerstva obrany. „Disponujeme kvalifikovaným a specializovaným personálem, naši pracovníci jsou v denním kontaktu s příslušníky armády. V řadě zemí zejména Afriky, Asie a Blízkého východu je při jednáních s jejich ozbrojenými silami nutné vystupovat z pozice resortu obrany. To přidává těmto debatám na důležitosti a hodnověrnosti,“ dodává Kopečný. Jde o lety prověřený systém, který přináší výsledky ve Francii, Švédsku, Velké Británii, USA, Izraeli či v Korejské republice.

Exkurz do historie (1918–1993)

Obranný průmysl na území českých zemí má bohatou historii. Československo bylo úspěšným výrobcem a exportérem zbraní už v období první republiky, třeba plzeňská Škodovka byla jedním z největších zbrojních podniků v celé monarchii. Mezi lety 1921–1937 bylo Československo pokaždé mezi deseti největšími světovými vývozci zbraní. V letech 1934 a 1935 bylo dokonce vývozcem největším. Zvláště úspěšné byly lehké kulomety ZB vzor 26 vyráběné závodem Zbrojovka v Brně a lehké tanky Škody Plzeň a ČKD. Značnými schopnostmi pak československý průmysl disponoval i ve výrobě dělostřeleckých zbraní (Škodovy závody v Plzni) nebo vojenských letadel (např. Avia, Letov).

Velkých výrobních schopností dosáhl zbrojní průmysl během druhé světové války za německé okupace. Využit byl pro válečné dodávky Říši a jejím spojencům.

Největší rozvoj zbrojního průmyslu nastal po roce 1948 s příchodem komunistické strany do vedení státu a vypuknutím studené války. Politická závislost na Sovětském svazu s sebou přinesla možnost vyrábět velké série zbraní a dalšího vojenského materiálu v licenci a pro export, nicméně kvůli preferenci zbraní sovětské konstrukce a nutnosti posílat nové zbraně ke schválení technickému výboru Varšavské smlouvy se do výroby některé zajímavé domácí projekty nedostaly. Sovětský svaz navíc určoval prodejní cenu výrobků, která byla podle expertů asi 1,7 až třikrát vyšší, takže stát musel výrobu často dotovat. Ziskový byl naopak vývoz do nesocialistických zemí.

Zbrojní výroba v Československu kulminovala v roce 1987, kdy dosáhla hranice 29 miliard tehdejších korun. V období let 1988–1989 začal postupný útlum, který vyvrcholil začátkem 90. let. Její objem tehdy spadl na 10 až 15 procent někdejšího stavu. Roli sehrály změny v mezinárodních vztazích, ekonomické problémy hlavních odběratelů a finanční problémy Libye a Sýrie.

Revoluce 1989 a konec studené války znamenaly pro zbrojní průmysl radikální změnu. Nová doba přinesla v Evropě snížení výdajů na obranu, které znamenalo omezení investic do nové výzbroje a vyřazování zbraní a vojenské techniky. Na trh se dostala široká škála kvalitních zbraní za nízkou cenu, nebylo tudíž třeba vyrábět.

Další ranou bylo rozdělení federace v roce 1993, kdy se tradiční vazby mezi podniky obranného průmyslu zpřetrhaly, přičemž byl narušen i dodavatelský řetězec. Česká vláda se snažila řešit problémy zbrojařů konverzí jejich výroby z vojenské na civilní, většinou bez úspěchu. Většina státních firem byla privatizována, což vedlo k dezintegraci průmyslu a zánik některých dříve významných vývojových a výrobních kapacit.


Speciální příloha ČTK v PR servisu Protext.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek