Aktualizace Exportní strategie ČR 2012–2020



1. Finanční nástroje

1.1. Exportní financování a pojišťování

Cíl: Zajištění udržitelnosti systému exportního pojišťování a financování ve prospěch účinné podpory vývozu

Financování a pojišťování exportu se státní podporou, které poskytují Česká exportní banka, a.s. (ČEB) a Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. (EGAP) zůstává i nadále jedním z důležitých nástrojů státní podpory exportu pro české vývozce, a to zejména na mimoevropské trhy. I přes nízký podíl vývozu financovaného a pojištěného se státní podporou na celkovém objemu vývozu, je realizace těchto projektů důležitá pro vytváření a zachování pracovních míst, jakož i pro udržení pozice českých firem zejména v náročných teritoriích. Podpořené financování a pojištění vytváří též synergické efekty a vytváří příležitosti pro pronikání dalších českých firem na tyto trhy.

Pro českou ekonomiku je tedy toto financování a pojišťování vývozu nutností a prostředkem k udržení konkurenceschopnosti ČR. To však neznamená, že tyto podpořené vývozy budou realizovány bez ohledu na náklady pro státní rozpočet, naopak, je nutné vyhodnocovat jejich efektivnost tak, aby nedocházelo ke zhoršování úvěrového, resp. pojišťovacího portfolia a ke zvýšeným nárokům na státní rozpočet. Z dlouhodobého hlediska musí být systém podpořeného exportního financování a pojištění rozpočtově neutrální, a to mj. s ohledem na break-even rule vyplývající z Přílohy I Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

Klíčovou úlohu v systému exportního financování a pojišťování má EGAP, který představuje garanci poslední instance. Zatímco financování mohou poskytovat i komerční banky, na trhu neexistuje alternativa pro poskytování pojištění tržně nezajistitelných politických a komerčních rizik spojených s financováním vývozu zboží, služeb a investic. Za závazky EGAP z pojištění vývozních úvěrových rizik ručí stát, který rovněž v případě potřeby poskytuje EGAP dotace na tvorbu pojistných fondů.

V roce 2015 byla schválena novela zákona č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou, která mj. zohledňuje specifické postavení EGAPu ve vztahu k požadavkům evropské regulatoriky Solvency II tak, že EGAP bude pojišťovnou „sui generis“ s povolením ČNB a dohled ČNB bude omezen výjimkami z obecného režimu dohledu (zákona o pojišťovnictví) hlavně pokud jde o plnění solventnostního kapitálového požadavku, který bude z větší části kryt státní zárukou za závazky exportní pojišťovny.

EGAP bude muset vykazovat primární kapitál v minimální výši 30 % solventnostního kapitálového požadavku. Primární kapitál exportní pojišťovny bude v následujících několika letech postupně doplňován, až do dosažení tohoto minima. V roce 2015 došlo k navýšení základního kapitálu EGAP ve výši 2,775 mld. Kč na celkovou hodnotu 4,075 mld. Kč.

ČEB v tuto chvíli přednostně řeší celou řadu nesplácených úvěrů, které byly poskytnuty v době finanční krize, kdy ČEB nahradila roli komerčních bank. Činnost ČEB i EGAP v krizových letech 2008–2011 zmírnily propad české ekonomiky, umožnily českým firmám zůstat na zahraničních trzích a udržet pracovní místa, nicméně výrazně zhoršila rizikový profil ČEB, který se projevil v nárůstu úvěrů se selháním v jejím portfoliu. V roce 2016 bude navýšen základní kapitál ČEB o 1 mld. Kč na celkovou hodnotu 5 mld. Kč.

I když je úlohou EGAP poskytovat pojištění tržně nezajistitelných rizik, bude se i nadále snažit dozajišťovat své portfolio pojištěných úvěrů u komerčních úvěrových pojišťoven. Současně bude EGAP i nadále aktivně spolupracovat s partnerskými ECAs při sjednávání dozajištění u rozsáhlých exportních projektů, kde české dodávky tvoří pouze část exportu.

Od roku 2012, kdy byla Exportní strategie ČR schválena, byl systém doplněn o třetí pilíř v podobě dorovnávání úrokových sazeb (Interest Make-up Scheme – IMU), které mělo umožnit rozšíření státem podpořeného financování i na komerční banky prostřednictvím oboustranného dorovnávání fixních úroků s náklady na pořízení zdrojů komerčních bank z/do státního rozpočtu. I když byl tento systém legislativně zakotven v novele zákona č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou, nebyl v praxi využit vzhledem k absenci prováděcí vyhlášky ze strany Ministerstva financí.

Ministerstvo financí posoudilo IMU jako potenciálně rizikový nástroj, který může značně ovlivňovat státní rozpočet.   V červenci 2016 Ministerstvo financí novelizovalo prováděcí vyhlášku, která by po provedení dalších parametrických úprav a v kontextu revize systému exportního financování měla umožnit spuštění IMU systému.

Další klíčovou oblastí je nabídka produktů ČEB a EGAP pro vývozce či jejich subdodavatele z řad malých a středních podniků. Jakkoliv se ČEB i EGAP dařilo v posledních letech na tuto výzvu částečně reagovat, je v této jejich činnosti celá řada rezerv.  Proto úkolem do budoucna pro obě instituce zůstává i nadále se více zaměřovat a nabízet vhodné produkty malým a středním podnikům. V obecné rovině je nutné neustále zefektivňovat komunikační toky exportní banky a pojišťovny směrem k podnikatelské sféře. Do budoucnosti je zvažována možnost, že by se do podpory exportních projektů malých a středních podniků mohla zapojit i Českomoravská záruční a rozvojová banka (ČMZRB) v rámci národního záručního programu.

V důsledku problematických úvěrů zejména z let ekonomické krize (2008–2011) je nutné přijmout kroky k transparentnímu řešení těchto pohledávek a řadu dalších opatření, která do budoucna zajistí omezení rizikových úvěrů na únosnou míru a zajistí optimalizaci vztahu ke státnímu rozpočtu a finanční stabilitu obou společností. Při aktivní spolupráci a koordinovaném postupu obou společností mohou být nevyhnutelné dopady na státní rozpočet minimalizovány, a to jak z pohledu jejich výše, tak času.

Současně by měly být stanoveny principy, standardy a rizikové procesy pro jednotlivé typy produktů s ohledem na zvýšení kvality a zlepšení řízení rizika exportních projektů. ČEB by měla více poskytovat úvěry za spoluúčasti komerčních bank např. jako součást klubů/syndikátů bank nebo za podmínky, že strukturování transakce pro ČEB zajistí komerční banky.

Obě společnosti musí být schopny zajistit ve své činnosti oborovou i teritoriální flexibilitu s ohledem na specifika a možnosti českého exportu. Důraz je třeba rovněž klást na prohloubení spolupráce ČEB a EGAP s obdobnými institucemi v zemích EU a OECD, s EU a OECD jako takovými a dále s Bernskou unií. Zástupci ČEB a EGAP se budou nadále podílet na činnosti Pracovní skupiny pro vývozní úvěry s cílem eliminovat potenciální riziko poklesu odbytových příležitostí pro český export (mj. v souvislosti s globálními klimaticko-energetickými závazky).

Významným finančním nástrojem pro státní podporu exportu, který u nás dosud není využíván, je tzv. „vázaná pomoc“. Jedná se o financování projektů pro veřejné subjekty ve vybraných nízkopříjmových rozvojových zemích poskytováním exportních úvěrů s určitou mírou koncesionality, resp. kombinaci grantu a úvěru poskytnutého za zvýhodněných podmínek. Grantová část úvěru je započitatelná do oficiální rozvojové pomoci poskytované Českou republikou. Základním předpokladem pro aplikaci tohoto financování v budoucnu je vytvoření odpovídajících legislativních podmínek a pravidel včetně rozpočtového zajištění.

Otázkou zůstává, do jaké míry jsou před více než dvaceti lety nastavené a následně jen částečně modifikované parametry systému nadále relevantní, jaké jsou možnosti jejich přenastavení a jak zvýšit efektivnost systému z hlediska potřeb českého exportu.  Tyto otázky jsou předmětem diskuse zástupců ministerstev (MPO, MF, MZV, MZe) zastupujících v ČEB i EGAP práva státu jako akcionáře obou společností.

Zhoršující se úvěrové, resp. pojišťovací portfolio představuje pro budoucnost největší riziko současně nastaveného systému a v krátké době bude nutné přijmout zásadní opatření vedoucí k vyřešení tohoto problému a současně bude nutné systém redefinovat tak, aby podobná rizika byla do budoucna eliminována.

Vláda se dne 2. prosince 2015 seznámila s informacemi uvedenými v materiálu „Činnost Exportní garanční a pojišťovací společnosti, a.s. (EGAP) a České exportní banky, a.s. (ČEB) – pojišťování a financování vývozu se státní podporou“ předloženém ministrem průmyslu a obchodu a 1. místopředsedou vlády pro ekonomiku a ministrem financí. Materiál mj. shrnuje stávající vývoj a naznačuje možné směřování systému státem podpořeného exportního financování a pojišťování do budoucna.

Materiál konstatuje mj., že ve vztahu k ČEB musí vlastník rozhodnout, zda a v jaké formě ČEB zůstane nadále součástí systému exportního financování. V úvahu přichází interní restrukturalizace stávající ČEB – regulovaný nebo neregulovaný subjekt, ČEB jako součást struktury ČMZRB nebo ukončení činnosti ČEB – systém exportního financování nadále bez úvěrové banky. Úvěrové případy v národním zájmu by byly financované přímo ze státního rozpočtu. Materiál lze chápat jako východisko pro jednání na politické úrovni. Případné kroky směrem k modifikaci systému lze učinit až v návaznosti na tato strategická politická rozhodnutí.

Opatření:

  1. Stabilizace obou institucí, návrh funkčního modelu exportního financování a pojištění z hlediska udržitelnosti, nároků na státní rozpočet a zajištění podpory exportu s využitím zkušeností podobných institucí v zahraničí
  2. Vytvoření odpovídajících legislativních podmínek a pravidel, institucionální zabezpečení a rozpočtové zajištění finančních prostředků pro poskytování tzv. „vázané pomoci“.

Gestor: Společná gesce MPO, MF, MZV, MZe
Spolupráce: ČEB, EGAP, HK ČR, SP ČR, AMSP
Koordinace: Pracovní skupina pro exportní financování a pojištění
Kontrolní termín plnění: 31. 12. 2017

1.2. Rozvojová spolupráce

Cíl: Účinná rozvojová spolupráce s vytvářením příležitostí pro další působení podnikatelských subjektů na daném trhu

Dobré obchodní vztahy ČR s rozvojovými zeměmi lze v mnoha případech přičíst dobré pověsti ČR jako poskytovatele rozvojové spolupráce v těchto zemích. V tomto smyslu se dá hovořit o tom, že zahraniční rozvojová spolupráce (ZRS) jako jeden z nástrojů české zahraniční politiky vytváří dobrý základ k prosazování exportních záměrů našich podniků. Limitem tohoto tradičního způsobu spolupráce s rozvojovými zeměmi je především skutečnost, že jeho (byť žádoucí) rozšiřování závisí na finančních možnostech státního rozpočtu.

Naopak přínosem je etablování implementujícího českého subjektu v dané zemi a možnost pokračování či rozšíření vlastní obchodní a investiční spolupráce, případně využití svých zkušeností v dané zemi v multilaterální rovině (čerpání prostředků z mezinárodních finančních fondů).

Cílem ZRS je především potírat chudobu a zlepšovat prostředí (včetně podnikatelského) v rozvojových zemích. V návaznosti na schválení Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj rozvinuté i rozvojové země právě z důvodu větší udržitelnosti kladou důraz na nové formy a způsoby spolupráce zahrnující soukromý sektor, včetně vytváření podmínek pro zahraniční investice s jejich následnou realizací. V ideálním případě jde o tzv. win-win situaci (zisk pro investora často doprovázený exportem na okolní trhy; pracovní místa pro místní obyvatelstvo, zlepšení obchodní bilance rozvojové země).

Z hlediska ČR zatím (především z historických důvodů) tento model (rozvojově-investičně-obchodní) aktivit není příliš rozšířený. Pro zvýšení povědomí o možnostech zapojování českých subjektů do zahraniční rozvojové spolupráce proto MZV ve spolupráci s ČRA pořádá semináře a aktivně se zasazuje o posílení meziresortní výměny informací v této oblasti. Vláda ČR trendu většího zapojení soukromého sektoru do rozvojové spolupráce vychází vstříc a podporuje zavádění relevantních nástrojů do praxe.

V tomto smyslu Česká rozvojová agentura (ČRA), zřízená MZV jako gestorem ZRS, úspěšně realizuje dva programy, prostřednictvím kterých mohou české firmy s finanční, informační a logistickou podporou státu získat přístup na nový trh v rozvojových zemích. Zatímco Program rozvojového partnerství pro soukromý sektor se prozatím soustředí do prioritních zemí ZRS ČR, Program studie proveditelnosti rozšířil geografické možnosti na všechny rozvojové země dle kategorizace OECD. Jejich realizaci ČRA průběžně vyhodnocuje i v rámci pravidelných zasedání Rady pro zahraniční rozvojovou spolupráci s výhledem na další modifikace eventuálně rozšíření, ať již jde o teritoria či objem podpory.

Další, zatím nepříliš využívanou možností ze strany soukromých subjektů, je jejich zapojení do rozvojových projektů na multilaterální úrovni. České subjekty mohou za určitých podmínek žádat o čerpání prostředků z mezinárodních rozvojových fondů, bank a institucí. Také v této rovině se MZV a ČRA spolu s ostatními resorty snaží zvýšit informovanost a zájem českých subjektů. V konkrétní rovině slouží pro tento účel také výše zmíněný Program studie proveditelnosti.

Opatření: Zajistit větší propojení a koordinaci vládního, nevládního a soukromého sektoru při realizaci zahraniční rozvojové spolupráce
Gestor: MZV
Spolupráce: Resorty podílející se na rozvojové spolupráci (MZV, MD, MF, MPSV, MPO, MŠMT, MV, MZdr, MZe, MŽP, MK, MO, ÚV ČR) a podnikatelské reprezentace
Koordinace: Rada pro zahraniční rozvojovou spolupráci
Kontrolní termín plnění: 31. března každý rok v rámci Zprávy o plnění Exportní strategie




• Témata: Zahraniční obchod