Analýza konkurenceschopnosti České republiky

Rozvoj české ekonomiky zpomalují neefektivní státní úřady, pomalé soudy nebo nedostatečná infrastruktura. Silnou stránkou je naopak kvalitní věda a výzkum – ovšem bez vazeb na podnikový sektor, který je klíčový pro rozvoj inovací – a dále stabilní hospodářské prostředí nebo schopnost přilákat zahraniční investice. Takové výsledky přinesla Analýza konkurenceschopnosti České republiky, kterou zpracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.



Úvod

Národní konkurenceschopnost

Naše exportně zaměřené hospodářství prokázalo svou životaschopnost v celé řadě oborů. Kombinace levné kvalifikované pracovní síly a investičních příležitostí přilákala do země tolik potřebný zahraniční kapitál a moderní technologie umožňující růst produktivity práce.

To však nesmí zakrývat fakt, že se kritéria pro úspěch na globálním trhu neustále zvyšují. Produkty pocházející ze zemí, které ještě před dvaceti lety nesly nálepku „rozvojové“, nyní konkurují výrobkům českých podnikatelů nejen na zahraničních, ale i na našem domácím trhu. Je proto klíčové uvědomovat si změny konkurenčního prostředí a přizpůsobit se jim modernizováním a reformováním vlastní politiky odpovídajícím způsobem.

ČR v globalizovaném světě

Už více než pět let jsme součástí jednotného trhu EU, který na jedné straně poskytuje naším výrobcům lepší možnosti uplatnit se, ale na straně druhé na ně klade mnohem větší nároky na kvalitu, přizpůsobivost a produktivitu v soutěži s etablovanými, kapitálově silnějšími a právního prostředí lépe znalými konkurenty. Česká republika ale potřebuje stanovit cíle své hospodářské politiky nejen kvůli posílení své konkurenceschopnosti v rámci vnitřního trhu EU, ale především s ohledem na změny probíhající v globální ekonomice.

I přes úspěchy transformačního procesu máme ve schopnosti přizpůsobit se těmto změnám stále velké rezervy a tedy potenciál ke zlepšení. Výkonnost hospodářství České republiky za uplynulý rok 2009 poklesla rychlejším tempem než tomu bylo v okolních zemích EU-27. Zejména došlo k poklesu produktivity práce, která byla ovšem již před krizí v EU podprůměrná. Došlo k výraznému poklesu výkonnosti v průmyslových odvětvích a zároveň se snížila míra investic. Tento vývoj se sice zatím neprojevil negativně na vnější obchodní bilanci ČR, nicméně vysoká strukturální závislost českého exportu na úzkém skupině výrobků (jejichž charakteristika odpovídá spíše komoditním výrobkům) představuje, jak ukázala i nedávná hospodářská recese, pro Českou republiku potencionální riziko. Tento vývoj naznačuje, že z hlediska konkurenceschopnosti se ekonomika ČR nachází v kritickém období a pokud má v následujících letech ČR za cíl přibližit se k průměru ekonomické úrovně EU, je třeba podívat se na příčiny dnešní neuspokojivé situace.

Ve studiích Světového ekonomického fóra (WEF) a IMD Business School, které hodnotí konkurenceschopnost jednotlivých zemí, se ČR v období 2010/2011 umístila na 36. místě (ze 139), resp. na 29. místě (z 58). I přes negativní dopady ekonomické krize si tak Česká republika spolu s Estonskem drží mezi státy východní Evropy nejlepší výsledek. Podle hodnocení IMD zůstala pozice ČR po poslední dvě období stejná (29.místo). Bohužel podle posledního hodnocení WEF se ČR za poslední rok posunula o 5 míst, takže de facto se naše pozice zhoršuje namísto toho, aby se zlepšovala.

Je však nutné věnovat pozornost skutečnosti, že dosud existující relativní výhoda (levné kvalifikované pracovní síly) podporující komparativní výhodu v pracovně náročném zboží, se během času snižuje vzhledem k rostoucí konkurenceschopnosti států s nízkými mzdami (ať v EU nebo mimo ní). Proto musí být dlouhodobá strategie zaměřena na opatření, jež podporují konkurenceschopnost ekonomiky.

Výrazný prostor pro zlepšení pak existuje i v oblasti veřejné správy, kde v rámci evropské sedmadvacítky patříme mezi ty nejméně úspěšné. Alarmující jsou podle metodiky WEF například nedůvěra veřejnosti v politiky (123. místo) nebo břemeno administrativní zátěže (118. místo).

Institucionalizace studia konkurenceschopnosti

Téma konkurenceschopnosti národních hospodářství se do popředí dostává zejména v posledních dvou desetiletích, což souvisí s proměnami světové ekonomiky. Byl to především hospodářský vzestup asijských zemí, který přiměl Evropu i Spojené státy zamyslet se nad tím, jakým způsobem této konkurenci čelit a jak znovu nabýt pozici toho, kdo udává směr.

Přestože se sledování a vyhodnocování národní konkurenceschopnosti začíná ve vyspělých zemích institucionalizovat (vznikají rady pro konkurenceschopnost, na základě jejichž činnosti jsou přijímána opatření v oblasti hospodářské politiky), její definice není nijak sjednocena.

Některé definice hodnotí konkurenceschopnost dané země v souvislosti s vývojem cenově-nákladových faktorů , jiné kladou důraz na roli makroekonomických indikátorů, jimiž jsou např. růst HDP, životní úroveň či zaměstnanost. IMD Business School je jednou z institucí, které poukazují na to, že konkurenceschopnost neznamená jen ekonomickou výkonnost, ale promítají se do ní i “měkké faktory“. Těmi jsou například životní prostředí, kvalita života, znalosti, moderní technologie, atd.

Světové ekonomické fórum (z jehož metodologie naše práce vychází) definuje konkurenceschopnost jako soubor institucí, politik a faktorů, které určují úroveň produktivity dané země.

Cíl a metoda analýzy

Cílem naší práce je analýza české konkurenceschopnosti a identifikace oblastí kde má ČR největší rezervy, včetně možných příležitostí pro zlepšení. Tato práce poukazuje na oblasti, kde Česká republika obsadila v mezinárodním srovnání (s důrazem na státy EU) nejnižší příčky. Na tyto oblasti se zaměřuje závěrečná část studie, která pomocí metody SWOT identifikuje slabé a silné stránky a z nich plynoucí příležitosti a hrozby pro českou ekonomiku.

Při vytváření profilu konkurenceschopnosti České republiky jsme vycházeli z Analýzy vývoje ekonomiky ČR 2008, kterou doplnily studie a empirické výzkumy Světového ekonomického fóra, IMD Business School, OECD, Centra výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky ESF MU, Evropské komise, Eurostatu a dalších.

Pro naše posuzování stavu české ekonomiky bylo určující to, jak si stojíme v jednotlivých “faktorech konkurenceschopnosti“ vůči ostatním členským státům v rámci vnitřního trhu EU. Bylo by ovšem zároveň chybné a zkreslující, kdybychom neviděli tyto výsledky v širším kontextu, který zmíněné studie nabízejí. Proto se v dílčích kapitolách nevyhýbáme ani komentářům, které ukotvují výsledky našeho srovnání v celosvětovém měřítku.

Vzhledem k tomu, že velikost trhu, obchodní překážky či pravidla hospodářské soutěže se pro členské státy EU neliší, pilíře národní konkurenceschopnosti vymezené Světovým ekonomickým fórem jsme pro účel této studie upravili do následující podoby:

  • Instituce
  • Infrastruktura
  • Makroekonomická stabilita
  • Zdraví a základní vzdělání
  • Odborná kvalifikace
  • Efektivita trhu práce
  • Efektivita finančních trhů
  • Technologické prostředí
  • Investiční prostředí
  • Podnikatelské prostředí
  • Inovace
Konkurenceschopnost z dynamického pohledu

Všechny výše uvedené pilíře mají pro každou ekonomiku rozdílný význam. Je totiž zřejmé, že pro hospodářství v různých fázích rozvoje jsou klíčové různé pilíře konkurenceschopnosti. Rwanda tedy bude zvyšovat svou konkurenceschopnost naprosto odlišným způsobem než například Německo. Hospodářství v první fázi rozvoje by mělo usilovat především o rozvoj infrastruktury, institucí nebo základního vzdělání, zatímco hospodářství poháněné efektivitou a inovacemi by se za účelem zvyšování celkové produktivity mělo zaměřit na rozvoj podnikatelského a technologického prostředí. To ovšem neznamená, že by s přechodem ekonomiky do další fáze rozvoje předchozí pilíře pozbývaly na významu. Naopak, platí, že pro přechod mezi jednotlivými stupni rozvoje je nezbytným předpokladem dosažení rozvoje pilířů, které jsou zahrnuty v předchozí fázi. Světové ekonomické fórum vyjadřuje důležitost jednotlivých pilířů konkurenceschopnosti v jednotlivých fázích rozvoje takto.

SubindexFáze rozvoje 1 (%)Fáze rozvoje 2 (%)Fáze rozvoje 3 (%)
Základní faktory604020
Faktory zvyšující efektivitu355050
Inovace a podnikatelské prostředí51030

Fáze rozvoje 1: Hospodářství poháněná základními zdroji (factor-driven)

V této fázi země těží ze svého faktorového vybavení – tzn. především z nízkých cen práce a jiných vstupů, například energií. Dalším znakem charakteristickým pro tuto fázi rozvoje je často také podhodnocená měna. Patří sem např. Bangladéš, Indie, Vietnam nebo Nepál a většina zemí afrického kontinentu.

  • Instituce
  • Infrastruktura
  • Makroekonomická stabilita
  • Zdraví a základní vzdělání

Fáze rozvoje 2: Hospodářství poháněná efektivitou (efficiency-driven)

V této fázi je efektivita určována produktivitou, která už není dána pouze nízkou cenou výrobků, jako ve fázi předchozí, ale spíše jejich kvalitou a efektivními výrobními postupy. Klíčovou konkurenční charakteristikou v této fázi je také technologická kapacita – tzn. přístup k vyspělým technologiím a schopnost tyto technologie využívat. Mezi hospodářství poháněná efektivitou patří např. Albánie, Jamajka, Srbsko nebo Tunis.

  • Odborná kvalifikace
  • Efektivita trhu práce
  • Efektivita finančních trhů
  • Technologické prostředí

Fáze rozvoje 3: Hospodářství poháněná inovacemi (innovation driven)

V této fázi rozvoje se schopnost vyrábět inovativní výrobky a služby za použití nejpokročilejších metod stává klíčovým zdrojem konkurenční výhody. Skupinu nejvíce rozvinutých zemí reprezentují např. země EU-15, Austrálie, Kanada, Japonsko, USA a také ČR.

  • Investiční prostředí
  • Podnikatelské prostředí
  • Inovace

Rozčlenění na vývojové fáze ekonomiky je důležité z těchto důvodů:

  • Naplnění určité úrovně základních faktorů je nutnou podmínkou k možnosti přechodu do další fáze. Ovšem další vylepšování základních faktorů už nestačí k tomu, aby se ekonomika mohla přesunout do následující fáze. K tomu je nutné začít naplňovat požadované faktory další fáze. Nejde přitom o triviální konstatování, ale vyplývá to z rozdílné ekonomické úrovně mezi zeměmi v jednotlivých fázích rozvoje.
  • Nedostatečné naplňovaní nutných předpokladů k úspěchu v dané fázi hospodářského vývoje přináší pro postižený stát vážné ekonomické problémy včetně poklesu životní úrovně, o čemž nás přesvědčuje současný ekonomický vývoj v některých evropských státech.