Analýza konkurenceschopnosti České republiky



Inovace

Význam inovací pro konkurenceschopnost

V delším časovém horizontu je schopnost inovovat nejvýznamnější ze všech faktorů ovlivňujících konkurenceschopnost. Oproti ostatním faktorům produktivity totiž inovace nejsou omezeny ekonomickým zákonem klesajících výnosů. Inovace představují klíčový nástroj na cestě k dlouhodobému úspěchu v globální znalostní ekonomice. Ve skupině inovativních ekonomik patří mezi nejúspěšnější a nejefektivnější USA, Švýcarsko, Finsko, Švédsko, Japonsko, Švédsko nebo Izrael.

Důležitým faktorem pro podporu inovační aktivity podniků je vytvoření funkční inovační infrastruktury. Inovační firmy v tomto směru využívají například služby v oblasti transferu technologií, zprostředkování kontaktů a poradenství v oblasti duševního vlastnictví, poradenství v oblasti tvorby business plánů k uplatnění svých nápadů na světových trzích.

Umístění ČR v mezinárodním srovnání

V posledním žebříčku Global Competiveness Report se Česká republika umístila celkově na 27. místě, mezi zeměmi, jejichž hospodářský vývoj je již tažen inovacemi. Podle Global Innovation Index připraveném Economist Intelligence Unit se Česká republika pohybuje podle různých ukazatelů mezi 24. a 34. místem, tedy srovnatelně se studií WEF, přičemž pozice ČR se mírně zhoršuje.

Relativně lépe hodnotí WEF kapacitu pro inovace (24.) a kvalitu výzkumných institucí (21.). Slabší stránky jsou naopak ve spolupráci soukromé sféry s univerzitami (29.), využití patentů (34.) a veřejných zakázkách v oblasti vyspělých technologií (31.). Oproti minulému roku se ČR poměrně dramaticky (z 24. na 50. místo) propadla v oblasti dostupnosti vědců a inženýrů.

Podle evropského žebříčku European Innovation Scoreboard (EIS) je ČR řazena do skupiny středních („moderate“) inovátorů mezi EU-27 . V posledních pěti letech vidí EIS jako hlavní tahouny inovací v ČR programy Evropské unie a mezinárodního transferu technologií, zatímco se postupně zhoršuje výkon inovačních společností, což je důsledek poklesu zapojení malých a středních podniků do procesu inovací. Čerpání prostředků na inovace ze strukturálních fondů EU není dlouhodobě udržitelné. Rozpočtové období 2007 až 2013 bylo v tomto ohledu vůči ČR mimořádně štědré, ale tyto prostředky budou po roce 2013 již pouze klesat a dříve či později se jejich přítok zastaví úplně. Je potřeba, aby české podniky uměly generovat peníze, které potom investují do inovací.

Srovnání v rámci „sedmadvacítky“

Ve studii WEF se v první desítce umístily tyto členské státy: Finsko, Švédsko, Německo a Dánsko. Světové trendy ve vědě a výzkumu určují jednoznačně Spojené státy, Japonsko a Německo, je nicméně positivní, že do společnosti nejvýznamnějších hráčů v této kategorii se podařilo vetřít Švýcarsku a středně velkým zemím ze Skandinávie a Beneluxu. V této oblasti se hodnotila kapacita pro inovace, kvalita vědeckých a výzkumných institucí, firemní výdaje na VaV, spolupráce univerzit a průmyslu ve VaV, podíl moderních technologií na veřejných zakázkách, počet vědců, počet patentů na obyvatele, atd.

Česká republika za těmito ekonomikami výrazně zaostává a měla by tedy přistoupit k reformě svého “inovačního systému“. Vhodnou inspiraci v tomto ohledu nabízejí právě severské země. Státy jako Švédsko, Finsko, Dánsko považují národní konkurenceschopnost za zásadní předpoklad toho, aby si byly schopny udržet svou vysokou životní úroveň i v budoucnu. Tyto země proto vybudovaly systém, který podporuje inovační firmy tím, že je propojuje s rizikovým kapitálem. Inovační firmy tak mají k dispozici potřebné finanční prostředky k tomu, aby se prosadily na zahraničních trzích dříve než jejich konkurence. Součástí systému je i síť zahraničních zastoupení fungujících v rámci proexportní podpory těchto zemí. Inovační a proexportní politika tedy tvoří společný systém, v rámci kterého národní agentury na podporu exportu pomáhají formou poradenství k účinné a rychlé internacionalizaci inovačních firem.

Aktuální vývoj v ČR

Aktivity pro zvýšení konkurenceschopnosti České republiky jsou v současné době roztříštěny mezi více úřadů. V osvědčené zahraniční praxi je přitom běžné, že oblast inovací spadá do působnosti jednoho ministerstva – zpravidla se jedná o ministerstvo hospodářství či průmyslu a obchodu. Bez jasného ujasnění kompetencí v této oblasti si lze strategické řízení inovací představit jen těžko.

Přestože Česká republika disponuje řadou výzkumných institucí, stále se nepodařilo efektivně propojit jejich práci s potřebami a zájmy firem. Bez tohoto propojení však lze jen obtížně dosáhnout toho, že se finance, které stát do VaV vkládá opět promění na finanční zdroje prostřednictvím úspěšné komercializace výsledků VaV, tj. úspěšného uvedení nových produktů na globální trh. Kromě nejasné koncepce inovační politiky chybí v České republice také efektivní propojení vědy se soukromými investicemi. Mezery v inovačním systému brání jeho efektivnímu řízení a rozvoji.

V oblasti financování VaV ČR většinou zaostává za zeměmi EU, když na VaV vydává ročně 1,54 % HDP, zatímco průměr EU činí 1,76 % HDP. Pokud jde o veřejné výdaje, ČR vydává na VaV ročně 0,6 % HDP, což je číslo srovnatelné s průměrem EU (0,61 % HDP). Poměrně nízký podíl dosahuje ČR také v oblasti zahraničních investic do VaV.

Vzhledem k tomu, že ČR je zemí, jejíž ekonomika je do značné míry závislá na exportu, představuje významný údaj technologická náročnost exportu – 20,9 % tvoří high-tech výrobky, 42,1% medium-tech, 22,9 low-tech, a zbývajících 13,7% primární produkty a jednoduché výrobky z nich. Toto rozdělení ovšem nereflektuje skutečnou přidanou hodnotu ČR v daných výrobních postupech. Ve skutečnosti ČR vyvážené výrobky často pouze kompletuje a v technologické zařazení výrobků proto neodpovídá náročnosti výroby. Podíl inovačních podniků v České republice se přitom pohybuje těsně pod průměrem EU. Zřetelné jsou relativně horší výsledky aplikovaného výzkumu, který je pro využití inovací v ekonomice zásadní.

V ČR je vysoký podíl inovačních podniků bez ochrany práv duševního vlastnictví (61,9 % v roce 2007), což je ve velkém nepoměru k některým státům EU. V EU nejvíce chrání své duševní vlastnictví inovační podniky ve Francii (jen 16,2 % podniků neuplatňuje ochranu), Německu (34,8 % podniků bez ochrany) a ve Finsku (50 % podniků bez ochrany). Ochranu patentem v ČR využívá jen 5,1 % inovačních podniků. Jako důvod pro nízký počet práv chráněných subjekty v ČR uvádějí zejména problémy spojené s komplikovaností postupů a zdlouhavostí
získání patentu.

Faktory pro swot analýzu

Silné stránky:

  • Kvalita výzkumných institucí, kapacita pro inovace.

Slabé stránky:

  • Koncentrace podpory na základní výzkum na úkor aplikovaného výzkumu.
  • V rámci nadnárodních dodavatelských vztahů vysoká závislost exportu na úzké skupině výrobků
  • Nedostatečné propojení VaV se soukromým kapitálem.
  • Komplikovanost a finanční náročnost získání a udržení patentu.

Příležitosti:

  • Kurikulární reforma zaměřená na rozvoj klíčových kompetencí a vědeckou výchovu.
  • Podpora vědeckých a výzkumných institucí i podnikatelských subjektů k větší aktivitě v oblasti inovací.

Hrozby:

  • Trend poklesu zapojování malých a středních podniků do procesu inovací.
Pravidelné novinky e-mailem