Analýza konkurenceschopnosti České republiky



Kvalifikace

Význam kvalifikace pro konkurenceschopnost

Vysoce kvalifikovaná pracovní síla, která je schopna pružně reagovat na rychle se měnící prostředí, je předpokladem správného fungování ekonomiky v dnešním globalizovaném světě. V oblasti vzdělání a kvalifikace jsou klíčovými oblastmi vzdělanostní struktura (podíl středoškolsky a vysokoškolsky vzdělané populace), kvalita vzdělávacího systému a vzdělávání zaměstnanců.

Umístění ČR v mezinárodním srovnání

Vzdělanostní struktura

ČR má oproti ostatním státům EU vysoký podíl populace, která dosáhla alespoň středoškolského vzdělání. V roce 2007 to bylo přibližně 91 % populace ve věku od 25 do 64 let. Vysoký podíl populace se středním vzděláním je nicméně spojen s nízkým podílem vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva. V roce 2007 to bylo pouhých 14 % oproti 24 % v zemích EU. V posledních deseti letech ale dochází k převratné kvantitativní expanzi v sektoru vysokého školství. Počet zapsaných studentů v sektoru terciárního vzdělávání se zvýšil o více než 90 % . Došlo i k expanzi počtu škol. V akademickém roce 2009/10 má Česká republika 74 vysokých škol – 26 veřejných, 46 soukromých a 2 státní. 28 vysokých škol je univerzitního typu (24 veřejných, 2 státní a 2 soukromé), 46 je neuniverzitního typu (2 veřejné a 44 soukromých).

V akademickém roce 2009/2010 dosáhl podíl studentů zapsaných na vysoké školy ke generaci devatenáctiletých 76%; při zahrnutí vyššího odborného vzdělávání, které je v České republice součástí terciárního vzdělávání, byl tento poměr dokonce 84 %. Přibližně polovinu z nich představují čerství maturanti středních škol, další přibližně třetinu představují uchazeči 1-2 roky po maturitě. Další nárůst podílu generace mladých lidí ve věku 18-21 let nastupujících do terciárního vzdělávání by bez další strukturace systému terciárního vzdělávání byl na úkor kvality systému. Současně však v období příštích pěti let v důsledku demografického vývoje dojde k absolutnímu poklesu počtu mladých lidí v této věkové skupině až o čtvrtinu. Bez zvýšení počtu studentů v rámci celoživotního vzdělávání bude ohrožena životaschopnost části vysokých škol. Vzhledem k projektovanému vývoji počtu absolventů v následujících pěti letech je tedy nutno posílit vzdělanostní mobilitu.

Aktuální vývoj v ČR

Kvalita vzdělávacího systému

V žebříčku světové konkurenceschopnosti sestavené Světovým ekonomickým fórem dosahuje ČR solidních výsledků v přírodovědných a matematických dovednostech (25. místo ze 139 hodnocených zemí). Nejnovější výsledky mezinárodního výzkumu gramotnosti patnáctileté populace (PISA) nicméně svědčí o opaku. Čeští žáci zde ve srovnání s jejich vrstevníky ze zemí OECD dosahují v oblasti matematické a přírodovědné gramotnosti pouze průměrných výsledků. V matematice se navíc čeští žáci od roku 2003 zhoršili nejvíce ze všech hodnocených zemí. K propadu došlo také v přírodních vědách, kde výsledky českých žáků zaznamenaly druhého největšího zhoršení mezi hodnocenými zeměmi.

Absolutní propad ve formě zcela podprůměrných výsledků pak čeští žáci dosáhli v testu čtenářské gramotnosti, přičemž nejhůře dopadli při cvičeních na posuzování obsahu a formy textu. O něco lépe šlo žákům vyhledávání informací v textu a jejich zpracování, nicméně i zde skončili podprůměrně. V oblasti čtenářské gramotnosti tak ČR skončila mezi pěti zeměmi OECD, ve kterých se od roku 2000 výsledky výrazně zhoršily (ČR, Austrálie, Švédsko, Rakousko a Irsko).

Podobný trend vykazují také výsledky mezinárodního projektu TIMSS, který srovnává znalosti matematiky a přírodních věd u devítiletých a třináctiletých žáků. Podle těchto výsledků se čeští žáci 4. tříd mezi roky 1995 a 2007 statisticky významně zhoršili v obou předmětech. V matematice jde o největší zhoršení ze všech zemí, které se do projektu zapojily v obou letech; v přírodních vědách o druhé nejhorší zhoršení po Norsku. V matematice navíc Česká republika největší úbytek žáků s výborným výsledkem ze všech srovnávaných zemí. (Souhrnně obsadili čeští žáci 4. tříd v TIMSS 2007 22. místo z 59 v matematice a 17. v přírodních vědách.)

Tyto nedostatky by měla vyřešit kurikulární reforma zaměřená na rozvoj klíčových kompetencí a vědeckou výchovu. Cílem této reformy je zavést průřezově do všech vyučovaných předmětů takové metody, které naučí žáky lépe samostatně analyzovat problém, vyvozovat adekvátní závěry, kreativně řešit situace, apod. Vysokou prioritou je zvyšování kvality vzdělávání a důraz na kvalitu na všech stupních vzdělávacího systému.

Dosavadní převažující orientaci na vstupy (zdroje) musí nahradit orientace na hodnocení výsledků vzdělávacího systému ve smyslu rozvinutých schopností. Východiskem změn systému bude analýza a následná optimalizace systému financování školství, aby stát měl v rukou účinné nástroje motivace k modernizaci vzdělávání, tlaku na kvalitu a na inkluzivitu. Systém vzdělávání musí fungovat tak, aby každému člověku umožnil co nejvíce se přiblížit svému potenciálu. Jedná se o podporu integrace všech vrstev obyvatelstva do aktuálních trendů moderní společnosti a především vzdělávání starších skupin obyvatelstva v oblastech moderních ICT. To je do budoucnosti podmínkou jak konkurenceschopnosti ekonomiky, tak zaměstnatelnosti lidí, a tak sociální soudržnosti společnosti.

Transformace vysokých škol tak, aby co nejlépe podporovaly potřeby společnosti a pracovního trhu 21. století bude vyžadovat:

  1. diferenciaci na vysoké školy praktické, vzdělávací a na výzkumné univerzity,
  2. internacionalizaci systému i institucí (větší zapojení do mezinárodní mobility ve vzdělávání, do budovaného Evropského prostoru terciárního vzdělávání, včetně společných magisterských a doktorských programů , a do Evropského prostoru výzkumu),
  3. tlak na kvalitu (prostřednictvím akreditací, re-akreditací i financování),
  4. odpovědnost akademických institucí za výsledky, transparentnost a otevřenost,
  5. diverzifikaci zdrojů a forem financování.

Vzdělávání jako celoživotní proces

Mezi předpoklady pro udržení konkurenceschopnosti v ČR i úspěchu jednotlivce v současné fázi globalizace patří vzdělávání jako celoživotní proces. Tomu se musí přizpůsobit vzdělávací soustava, především střední a vysoké školy, ale i podnikové vzdělávání. V roce 2005 vzdělávalo své zaměstnance 72 % českých podniků, což bylo více než průměr EU (60 %), ale méně než např. ve Velké Británii, kde bylo vzdělávání realizováno v 90 % podniků. Angažovanost podniků ve vzdělávání zaměstnanců je do určité míry ovlivněna státem skrze jeho politiku a legislativu. Zatímco v EU opatření státní politiky ovlivňují rozhodování 36 % podniků, v ČR tento průměr činí pouze 21 % podniků. ČR tak zaostává za využíváním opatření, jako jsou finanční podpora podnikového vzdělávání, daňové úlevy, zabezpečení kvality školitelů apod.

Aktuální vývoj

Současný systém českého základního a středního školství ještě plně neodráží postavení vysoce otevřené české ekonomiky v globální ekonomice a společnosti. Zaměření na otevřenost vůči světu, na výsledek ve smyslu rozvinutých kompetencí, na minimalizaci elitářství (větší inkluzi) a na mobilitu ve vzdělávání musí být urychleno. Z hlediska základního a středního školství stojí před ČR jako priorita zavedení orientace na zjišťování srovnatelných výsledků na základních školách, zavedení státních maturit na středních školách, reforma vysokých škol s učitelskými obory, včetně jejich otevření vlivům ze světa, a důsledné zapojení středních škol do naplňování Strategie celoživotního učení.

Terciární vzdělávání vyžaduje vyšší diferenciaci škol. Nadpoloviční většina absolventů by měla opouštět vysoké školy po ukončení bakalářského stupně s tím, že při něm získají kompetence, se kterými budou snadno zaměstnatelní. Jen 30-40 % studentů by mělo studovat v magisterských programech a do 10 % v programech doktorských. Vysoké školství také vyžaduje větší tlak na kvalitu, na internacionalizaci, na diverzifikaci zdrojů financování a na užší propojení univerzitního vzdělávání s vědou a výzkumem a podniky.

Dramaticky klesá zájem o technicky a přírodovědně zaměřené obory jak na úrovni středního, tak terciárního vzdělávání. Na úrovni vysokoškolské dosud neexistuje žádný specifický studijní program zaměřený na kosmonautiku. Bylo by potřeba rozšířit nabídku studijních programů například v oblastech kosmického a leteckého průmyslu, nebo zavést stipendijní program pro studenty, kteří by tento obor mohli studovat na renomovaných zahraničních univerzitách.

Zvyšující se podíl starší věkové skupiny způsobený poklesem porodnosti, delším setrváním mladých lidí ve vzdělávacím systému a prodlužováním lidského věku se projevuje v celé EU, v ČR je však výraznější. Pro moderní a konkurenceschopnou ekonomiku je nezbytné zapojit starší populaci do dalšího vzdělávání a motivovat starší generaci k setrvání na pracovním trhu prostřednictvím rozšíření možnosti flexibilních pracovních úvazků.

Vzhledem k tomu, že se terciární vzdělání hradí z veřejných prostředků, je nutné, aby kapacity vysokých škol do určité míry korespondovaly s možnostmi uplatnění absolventů na trhu práce. Produkce vysokoškoláků, kteří nemají šanci uplatnit se ve svém oboru je plýtváním veřejnými prostředky. V tomto ohledu by bylo vhodné zvážit zavedení školného, které by mimo jiné vedlo k zodpovědnějšímu přístupu při volbě studovaného oboru.

Srovnání v rámci „sedmadvacítky“

Pro kvalifikace a vyšší vzdělání se potvrzuje podobný trend jako v ostatních oblastech sociální vyspělosti, resp. konkurenceschopnosti – první tři místa v žebříčku Světového ekonomického fóra patří skandinávským zemím, přičemž číslem jedna je Finsko. Hodnocenými ukazateli jsou například kvalita vzdělávacího systému, počet uchazečů/absolventů středních a vysokých škol, kvalita matematického, manažerského a vědeckého vzdělání, úroveň následného vzdělávání akademického sboru, internetového přístupu na školách atd.

Faktory pro swot analýzu

Silné stránky:

  • ČR má oproti ostatním státům EU vysoký podíl populace, která dosáhla alespoň středoškolského vzdělání.

Slabé stránky:

  • Strmě klesající úroveň kompetencí žáků základních škol vyplývající z mezinárodních šetření.
  • Relativně nízká inkluzivita v porovnání se zeměmi EU-15; systém dosud není nastaven a motivován tak, aby každému žákovi a studentovi pomáhal, aby dosáhl co nejvýše.

Příležitosti:

  • Otevření světu, vyšší zapojení do mobility ve vzdělávání.
  • Tlak na diferenciaci a strukturování vysokých škol (cestou akreditací, zaměřením na kvalitu a financováním). Užší propojení podniků, vědy, výzkumu a vzdělávání a výuky.
  • Expanze programů celoživotního vzdělávání.

Hrozby:

  • Demografická křivka ohrozí životaschopnost vysokých škol v dnešní struktuře.
  • Nízký zájem o přírodní a technické obory zvýší závislost na dovozu pracovní síly.
  • Systém regionálního školství bez významné změny ztratí schopnost udržovat krok s potřebami ekonomiky 21. Století, a tím i potřebami pracovního trhu a vysokých škol.
Pravidelné novinky e-mailem