Benin: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled

© Zastupitelský úřad ČR v Abuji (Nigérie)

Charakteristika státu
Beninská republika je přímořským státem západní Afriky. Na západě sousedí s republikou Togo (651 km společných hranic), na severozápadě s republikou Burkina Faso (386 km společných hranic), na severu s republikou Niger (277 km, hranici tvoří zejména řeka Niger) a na východě s Nigérií (809 km společných hranic). Na jihu je země omývána vodami Beninského zálivu Atlantského oceánu, pobřeží má délku 121 km. Území celé republiky je ploché, průměrná nadmořská výška je pouze zhruba 100 m. Nejvyšším bodem země je Mont Sokbaro v pohoří Atacora, dosahující výšky 658 m.n.m. Podnebí je typicky tropické – horké a převážně vlhké, zejména v období dešťů (duben až říjen), kdy spadne v průměru až 1100 mm dešťových srážek.

Státní zřízení

Benin je v současné době unitární republikou, praktikující prezidentský systém moci s existencí více politických stran. U moci je od voleb v dubnu 2011 prezidentská strana Force cauris pour un Benin émergent, nemá však v parlamentu ústavní většinu. Prezident je volen v přímých volbách na pět let, nejvíce však na dvě volební období. Protiváhou moci prezidenta je jednokomorový parlament složený z 83 poslanců volených na čtyřleté funkční období. Prezident nemůže parlament rozpustit. Poslední prezidentské volby se konaly v roce 2016, parlamentní volby 26. dubna 2015. Na dodržování ústavnosti dohlíží Ústavní soud. Ten hraje důležitou úlohu při řešení častých sporů mezi prezidentem a parlamentem. V praxi se ukázal být ve svých rozhodnutích nezávislý, jeho nálezy jsou respektovány oběma stranami. Vysoký justiční soud ustanovený v únoru 2001 může odvolat prezidenta nebo jeho ministry z důvodů velezrady či spiknutí. Soudní systém je dále tvořen Vrchním soudem, krajskými a městskými soudy a odvolacím soudem.

Benin je členskou zemí regionální integrační uskupení ECOWAS/CEDEAO. Ekonomické společenství západoafrických států (ECOWAS) bylo vytvořeno v roce 1975 a má v současné době 15 členských zemí – Benin, Burkina Faso, Gambie, Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Libérie, Mali, Kapverdy, Niger, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Senegal, Sierra Leone a Togo. Sídlem Komise ECOWASu je Abuja. Hlavním cílem ECOWAS je vytvoření celní, ekonomické a monetární unie, přičemž konečným cílem je pak vytvoření funkční ekonomické a měnové unie, sblížení makroekonomické politiky členských zemí a vzájemná harmonizace odvětvové hospodářské politiky, jednotné vnější tarify a odstranění existujících vnitřních obchodních bariér. ECOWAS také zřizuje soudní dvůr, kam se subjekty i občané budou moci obracet s případy souvisejícími s agendami ECOWAS. Země ECOWAS se na konci roku 2000 dohodly na ustavení společné centrální banky a zavedení společné měny od roku 2003, k tomuto však doposud nedošlo (a v dohledné době ani nedojde). Anglofonní země používají stále svoji národní měnu a nejeví ochotu se jí vzdát.

Benin je zároveň členskou zemí celní a měnové unie většiny frankofonních států západní Afriky (s výjimkou Guineje) WAEMU/UEMOA, které používají jednotnou měnu – západoafrický frank vázaný pevně na Euro.
Benin patří do skupiny nejméně rozvinutých a nejchudších zemí světa. Ekonomika země je malá a velmi málo diverzifikovaná – závisí z podstatné části na zemědělství (pěstování bavlny), regionálním obchodu (přístav v Cotonou) a zahraniční pomoci. Země je bohatá na řadu minerálů, jejich podstatnějšímu exportnímu využití však brání velká byrokracie, zaostalost těžebního průmyslu a špatná infrastruktura. Benin je významně závislý na obchodu s Nigérií a jakékoli restrikce na nigerijské straně znamenají pro beninskou ekonomiku vážný problém. Tři čtvrtiny zboží, které projde beninským přístavem Cotonou, jsou určeny pro Nigérii. Země se potýká s mnoha problémy – zanedbanou infrastrukturou, nepříznivým investičním a podnikatelským klimatem, velkou korupcí, špatným řízením podniků a nevýkonnou státní správou, které její ekonomický rozvoj brzdí. Dle posledního hodnocení provedeného organizací „Heritage Foundation“ patří Benin do skupiny „mostly unfree“ zemí, jeho postavení se ale postupně zlepšuje – ze 183 hodnocených zemí se umístil na 99. místě. Obchodní klima země je považováno za jedno z nejhorších na světě (i když podle hodnocení Světové banky se pomalu zlepšuje) – Benin je klasifikován z tohoto hlediska na 151. místě z celkového počtu 189 hodnocených zemí. K přednostem beninské ekonomiky naopak patří: bohatý zemědělský potenciál, bohaté, ale nevyužité zdroje nerostů a energetické zdroje, výhodná zeměpisná poloha (přístav v Cotonou), prozatím stabilní politické klima.

Průmysl
Průmysl se na tvorbě HDP podílí 12,9%. Průmyslová výroba je zaměřena na zpracování zemědělských surovin, výrobu potravin a nápojů, barvy, textil a cement. Základním problémem je nedostatek elektřiny, který by měla zmírnit plynová elektrárna budovaná společně s Togem poháněná plynem dodávaným Západoafrickým plynovodem a dvě stavěné vodní elektrárny. Hlavními odvětvími průmyslu jsou textilní průmysl (zejména zpracovávající domácí bavlnu) a průmysl stavebních hmot (cement). Těžební průmysl zůstává díky průtahům s udělováním potřebných licencí nevýznamný. Na území Beninu jsou podle odhadu zásoby kvalitní železné rudy v objemu 250 milionů tun, dále zlata, značné jsou zásoby fosfátů. V provincii Ouémé byly objeveny zásoby vápence pro výrobu cementu a stavebního vápna. Nová cementárna Nocibé zahájila výrobu v roce 2013, roční produkce je 1,5 mil. tun. Cement se do Beninu i tak dováží ve značných objemech. V Beninu se těžila v malém množství i ropa – v šelfovém pásmu moře u Sémé v blízkosti hranic s Nigérií.

Stavebnictví
Stavebnictví se na tvorbě HDP podílí cca 4,5 %. Tento sektor by se měl v budoucnosti rychleji rozvíjet v souvislosti s realizací programů obnovy a výstavby infrastruktury – (oprava stávajících tahů, výstavba části dálnice Lagos – Abidjan, výstavba nového přístavu i mezinárodního letiště) a také výstavby obytných domů. Řada infrastrukturálních projektů je realizována z peněz mezinárodních donorů (IMF, EU, USA, Francie). Francouzská firma Bolloré investuje 247 mil USD do přestavby přístavu v Cotonou, rovněž tak by měla stavět železnici z Cotonou do Niamey.

Zemědělství
Na tvorbě HDP se zemědělství podílí 32,4 %, sektor zaměstnává téměř tři čtvrtiny práceschopného obyvatelstva. Benin je v produkci potravin (rostlinného původu) z větší části soběstačný, k výpadkům v zásobování (a díky tomu nutným dovozům) dochází zejména díky pašování do Nigérie, kde jsou vyšší ceny. Nejvýznamnější pěstovanou plodinou je bavlna, která se na celkovém HDP podílí cca 25 % a přináší až 80 % devizových příjmů. Zástupci Beninu na mezinárodních fórech tvrdě vystupují proti subvencím pěstitelům bavlny ve vyspělých zemích (USA a EU), které negativně ovlivňují světové ceny této komodity. Vláda si jednostrannou závislost země na bavlně uvědomuje, program diverzifikace zemědělství (např. pěstování rýže, kukuřice, palmového oleje) a privatizace zpracovatelského průmyslu je jedním z pilířů ekonomické reformy. Hlavními pěstovanými plodinami jsou vedle bavlny a olejových palem arašídy, kakaové boby, káva, palmové ovoce, kukuřice, sorghum, cassava (tapioca), yam, luštěniny, částečně rýže a tabák. Živočišná výroba se na tvorbě HDP podílí cca 5 % a pokrývá cca 60 % domácí spotřeby masa. Beninské ministerstvo zemědělství si stanovilo cíl dosáhnout úplné soběstačnosti ve výrobě mléka, stále se však dováží cca 8 000 tun mléka v prášku ročně. Rozšířený je chov drůbeže, koz a ovcí. Dobytek je pěstován v severní části země. Problémem je tradiční nedostatek veterinární péče. Průměrný roční úlovek ryb se pohybuje kolem 40-50 000 tun a v posledních 10 letech stagnuje. 75 % z tohoto množství představují sladkovodní ryby. Výhled pro beninskou ekonomiku je pozitivní a předpokládá se, že HDP vzroste na 6,7% v roce 2020 a 6,6% v roce 2021. V zemědělství se provádění strategického plánu pro rozvoj zemědělského sektoru na období 2017–2025 zaměřuje na zlepšení zemědělské produktivity a rozvoj hodnotových řetězců v zemědělství (kešu oříšky, ananas, kasava, kukuřice, rýže, maso, mléko), posílení odolnosti farem a zavedení mechanismu financování a přizpůsobeného zemědělského pojištění.

Služby
Obchod a služby společně se na tvorbě HDP podílejí 54,7 %. Největší částí tohoto odvětví zůstávají nadále dopravní služby a logistika pro regionální obchod (prosté velkoobchodní a maloobchodní služby). Přístav v Cotonou, který ze ? své kapacity zásobuje sousední Nigérii, Niger a Burkinu Faso, je pro ekonomiku Beninu a vládní příjmy zcela klíčový. Plán modernizace a rozšíření kapacity tohoto přístavu realizuje francouzská firma Bolloré, která investuje 247 mil. USD.  V lednu 2009 byla v Niamey podepsána mezivládní dohoda, na jejímž základě má Niger do přístavu volný přístup a Cotonou si tak upevňuje pozici hlavního zásobovacího přístavu pro tento vnitrozemský stát). Turistika je v porovnání s okolními státy rozvinutější a stává se důležitým odvětvím služeb. Základní podmínka pro rozvoj turistiky – osobní bezpečnost a infrastruktura – jsou v Beninu na vyšší úrovni, než v okolních státech. Zemi ročně navštíví cca 200 000 zahraničních turistů, tento počet se bude zvyšovat. V Beninu se nacházejí turisticky velmi zajímavé historické památky (stará pobřežní města, Abomey) i národní parky (na severu země). Podobně jako v ostatních afrických zemích se prudce rozvíjí telekomunikace – v zemi operuje 5 poskytovatelů mobilních sítí, počet mobilních telefonů se odhaduje na 8,4 mil.

Infrastruktura
Je nejslabším článkem ekonomiky Beninu, nicméně v rámci regionu patří k těm rozvinutějším. Dopravní komunikace jsou až na výjimky (např. silnice z Cotonou do Abomey) poměrně ve slušném stavu a relativně dobře udržovány.

Výroba elektrické energie
V současné době je sektor ve velmi špatném stavu, vystavěné vodní elektrárny většinou nefungují. Dodávky elektrické energie ze státní sítě jsou často přerušovány, přístup k elektřině má pouhých 25 % domácností (na venkově pouze 2 %). Časté výpadky elektřiny vyvolávají nespokojenost obyvatelstva a odrazují investory. Vláda by chtěla privatizovat státní energetickou společnost (SBEE), proti tomu se ale postavily silné odbory. Spotřeba (dovoz) elektrické energie roste cca o 9 % ročně. Benin není ve výrobě elektřiny soběstačný, zhruba 930 mil. kWh ročně dováží z Ghany a Nigérie. V Beninu se vyrobí cca 142 mil. kWh elektřiny v tepelných elektrárnách Akpakpa, Porto Novo, Parakou a Natitingou (jejich celková kapacita je 50 MW). Vláda si je vědoma, že dostatek elektrické energie je základním předpokladem rozvoje země.
Plánuje proto opravy instalovaných hydroelektráren (měly by zvýšit dostupnou kapacitu o 22 MW). Plynová elektrárna Maria Gléta (plánovaný výkon 80 MW) byla dokončena v roce 2012. Její dostavba (stavěla ji firma Combustion Associates Inc. z USA) se oproti plánu prodloužila o 4 roky, elektrárna se i poté potýká s vážnými problémy. Byly instalovány pouze 4 turbíny z osmi, původně plánovaný plyn musel být nahrazen z důvodu nedodávek z West African Gas Pipeline ropou. Elektrárna je za současné situace neekonomická a je odstavena. Plánuje se výstavba vodních elektráren v Adjarala, Dyodyonga a soustavy na řece Quémé o celkové kapacitě 450 MW, projekt bude financovat částkou 300 mil. USD turecká Exim Bank. Vláda hodlá podporovat i výstavbu malých vodních elektráren a elektráren na obnovitelné zdroje.
Kapacita výroby elektřiny se mezi roky 2016 a 2019 zvýšila o 67%. Elektřina představuje přibližně 0,8% HDP a země je nadále velmi závislá na Nigérii a Ghaně, které poskytují přibližně 90% její nabídky. Nouzový plán pro elektřinu (27 milionů USD) podporuje energetickou strategii země s cílem zvýšit kapacitu z 354 MW v roce 2019 na 1 400 MW do roku 2035.

Telekomunikace
Úroveň telefonizace (pevné linky) je v Beninu stále velmi nízká. V roce 2012 bylo v provozu pouze 157 000 pevných telefonních linek. Aby zlepšila situaci, vláda se znovu (potřetí) pokusí privatizovat státní společnost Benin Telecoms. Na druhé straně se prudce rozvíjí mobilní sítě, v zemi je pět operátorů a cca 8,4 mil. uživatelů mobilních telefonů. Vedle státní Office de Radiodiffusion et de Television du Benin existují v zemi tři privátní televize a celá řada soukromých rádiových stanic. V roce 2018 bylo v zemi 491 internetových providerů a 250 tis. internetových uživatelů. Pro rok 2020 bude vláda prezidenta Talona upřednostňovat zrychlení provádění probíhajících projektů, zaměřené zejména na vytvoření široké sítě optických vláken v zemi a dostupnost vysokých a vysokorychlostní internet.

Dopravní síť
Páteř beninské dopravní sítě tvoří silnice, kterých je celkem asi 16 000 km, z nich 1400 km asfaltových. V úseku mezi Cotonou a Porto Novo také existuje již prvních 15 km dálnice. Nezpevněných silnic je 14 600 km. V srpnu 2011 přislíbila Čína 184 mil. USD na výstavbu 140 km dálnice z Akassato do Bohicon pod podmínkou, že ji budou stavět čínské firmy. Rekonstrukce byla zahájena v roce 2014, technický dozor vykonávala EU. V roce 2019 byla zahájena rekonstrukce silnic v hlavním městě Cotonou a jeho spojení s periferií. Pro rok 2020 bude vláda prezidenta Talona upřednostňovat zrychlení provádění probíhajících projektů, zejména podniknout kroky k modernizaci silniční sítě a životního prostředí.
V zemi je v provozu celkem 438 km jednokolejné úzkorozchodné železnice (rozchod 1000 mm). Železnice spojuje zejména města Porto Novo a Cotonou s metropolí severní části země – Parakou. Prodloužení železnice do hlavního města Nigeru Niamey (cca 600 km) by měla realizovat francouzská firma Bolloré. Náklady se odhadují na 1,6 mld. USD. Plánovaný termín dokončení (rok 2015) je ale příliš optimistický, dohoda o financování nebyla dosud podepsána. V Beninu je 5 letišť, 1 z toho mezinárodní – (Cotonou).
Již dlouho se hovoří o výstavbě nového letiště Glo Djigbe, zatím tento projekt zůstává nerealizován. Vodní cesty jsou nevýznamné, řeky jsou využívány pouze k místní přepravě na krátké vzdálenosti, splavných v dešťové sezóně je asi 150 km na řece Niger.

Přijímaná rozvojová pomoc
Benin, který patří do skupiny nejméně rozvinutých zemí s nízkým příjmem, zůstává příjemcem zahraniční rozvojové pomoci, která podle OECD v roce 2015 dosáhla 430 mil. USD. Klíčovými donory jsou EU, USA, Africká rozvojová banka, agentury OSN, WB, IMF, Francie, Nizozemí, Německo, Belgie, Dánsko, Švýcarsko, Japonsko. Pomoc je poskytována na jednotlivé sektoriální politiky nebo přímo do státního rozpočtu. ČLR poskytuje nízko úročené půjčky na výstavbu infrastruktury (realizují ji ovšem výhradně čínské firmy).

Světová banka podporuje v rámci Poverty Reduction Strategy Paper III (2011–2015) v Beninu řadu projektů zaměřených na konsolidaci ekonomických reforem, lidský rozvoj (zejména vzdělání žen), zlepšení infrastruktury, energetiku, rozvoj venkova a ochranu životního prostředí. EU je spolu s USA jedním z největších donorů ZRP. 10. EDF alokoval 334 mil. Euro (obálka A) a 6,2 mil. Euro (obálka B) v letech 2008–2013. Zaměřil se na zlepšení ekonomického prostředí, údržbu a výstavbu infrastruktury (silnic) a přímou rozpočtovou pomoc. V rámci 11. EDF (2014–2020) by měl Benin obdržet pomoc ve výši 372 mil. Euro.

Pro rok 2020 bude vláda prezidenta Talona upřednostňovat pokračující provoz vývojových pólů, zrychlení provádění probíhajících projektů, zaměřené zejména na vytvoření široké sítě optických vláken v zemi a dostupnost vysokých a vysokorychlostní internet. Kromě toho má Benin v úmyslu posílit svůj cestovní ruch, vybudovat infrastrukturu na podporu kultury a podniknout kroky k modernizaci silniční sítě a životního prostředí. Pokud jde o řízení veřejných financí v období 2020 až 2022, vláda se zaměří na modernizaci struktur, zjednodušení, automatizaci a dematerializaci postupů, jakož i posílení lidských zdrojů. Cílem je posílit boj proti daňovým podvodům a daňovým únikům.

1.1. Oficiální název státu, složení vlády

  • République du Bénin (od roku 1990).
  • Česky: Beninská republika.

V čele vlády stojí prezident. Vláda je jmenována prezidentem a je zodpovědná pouze jemu. Prezident je volen v přímých volbách na pět let, maximálně na dvě volební období. Dne 6. 3. 2016 po druhém pětiletém funkčním období vlády prezidenta Thomas Boni Yayi byl do funkce prezidenta zvolen obchodník Patrice Talon. Poslední parlamentní volby proběhly v květnu 2019.

Složení vlády (k dubnu 2020):
Ministři:
Ministre d’État chargé du Plan et du Développement :Mr. Abdoulaye BIO TCHANÉ
Ministre de la Justice et de la Législation: Mr. Sévérin QUENUM
Ministre des Affaires Étrang?res et de la Coopération: Mr. Aurélien AGBÉNONCI
Ministre de l’Économie et des Finances: Mr. Romuald WADAGNI
Ministre de l’Intérieur et de la Sécurité Publique: Mr. Sacca LAFIA
Ministre du Cadre de Vie et du Développement Durable: Mr. José Didier TONATO
Ministre de l’Agriculture, de l’Élevage et de la P?che: Mr. Gaston DOSSOUHOUI
Ministre de la Décentralisation et de la Gouvernance Locale: Mr. Alassane SE?DOU
Ministre du Travail et de la Fonction Publique: Mrs. Adidjatou MATHYS
Ministre des Affaires Sociales et de la Micro-Finance: Mrs. Véronique TOGNIFODÉ MEWANOU
Ministre de l’Enseignement Supérieur et de la Recherche Scientifique: Mrs. Éléonore YAYI LADEKAN
Ministre des Enseignements Secondaires, Technique et de la Formation Professionnelle: Mr. Mahougnon KAKPO
Ministre des Enseignements Maternel et Primaire: Mr. Karimou SALIMANE
Ministre du Tourisme, de la Culture et des Arts: Mr. Babalola Jean-Michel Hervé ABIMBOLA
Ministre du Numérique et de la Digitalisation: Mrs. Aurelie A. SOULE ZOUMAROU
Ministre des Infrastructures et des Transports : Mr. Hervé Yves HEHOMEY
Ministre de l’Industrie et du Commerce : Mrs. Shadiya Alimatou ASSOUMAN
Ministre de l’Énergie: Mr. Dona Jean-Claude HOUSSOU
Ministre de l’Eau et des Mines : Mr. Samou Se?dou ADAMBI
Ministre des Petites et Moyennes Entreprises et de la Promotion de l’Emploi: Mr. Modeste KEREKOU
Ministre des Sports: Mr. Oswald HOMEKY
Ministre de la Communication et de la Poste: Mr. Alain Sourou OROUNLA
Ministre de la Défense Nationale : Mr. Fortunet Alain NOUATIN

Zpět na začátek

1.2. Demografické tendence: Počet obyvatel, průměrný roční přírůstek, demografické složení (vč. národnosti, náboženských skupin)

  • Počet obyvatel: 10,6 milionů
  • Hustota osídlení: 94,1 obyv/km2
  • Průměrný roční přírůstek obyvatelstva: 2,81 %

Věková struktura:

  • 0-14 let: 43,8 %
  • 15-64 let: 53,4 %
  • nad 65 let: 2,8 %

V zemi žije 42 etnických skupin obyvatel. Hlavními jsou Fon (39 %), Adja (15,2 %), Yoruba (12,3%), Bariba (9,2 %) a Peulh (7 %). Etnická skupina Bariba pochází zejména ze severních oblastí Nigérie. Dalšími etniky jsou Ottamari, Mina, Dendi, Somba, Mahi, Aizo, Watchi, Goun a také brazilští Kreolové, potomci dřívějších obchodníků s otroky. Trvale zde žije několik tisíc Francouzů, značnou ekonomickou sílu mají Libanonci. V Beninu se dlouhodobě zdržuje (často nelegálně) velké množství Nigerijců.

Křesťanství vyznává 42,8 % obyvatel, islám cca 24,4 %. Náboženství Vodun vyznává 17,3 % obyvatel, ostatní animistická náboženství 15,5 %.

Zpět na začátek

1.3. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (nominální HDP/obyv., vývoj objemu HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti). Očekávaný vývoj v teritoriu s akcentem na ekonomickou sféru.

 

2015

2016

2017

2018 2019

HDP mld USA

23,24

24,31

9,2

10,1 14,3

růst reál HDP (%)

5,0

4,6

5,8

6,0 6,7

počet obyv. (mil.)

10,9

11,1

11,2

11,5 12

HDP/obyvatele

2 100

2 200

na

na 2 426

Inflace %

0,3

1,0

0,1

0,8 0,1

Zdroj: EIU

 

Poslední rok příznivý pro beninskou ekonomiku byl rok 2014. Dobrá úroda bavlny i rostoucí příjmy z přístavu v Cotonou umožnily urychlit růst HDP na 5,1 %. Nicméně krize ceny ropy od roku 2015 a silná závislost v této oblasti na sousední Nigérii ovlivnily i klesání růstu HDP v roce 2015 a 2016. Státní rozpočet, formálně vyrovnaný, je ve skutečnosti dlouhodobě deficitní a výjimkou nebyl ani rok 2016. Po nárůstu ekonomiky na 5% v roce 2015, MMF očekával nárůst na 4,6% v roce 2016 a předpokládá navýšení na 5,4% v roce 2017 v důsledku podpory sektoru zemědělství a investic do infrastruktury. Hlavní směry ekonomické politiky v 2017 budou vycházet ze 17 Cílů udržitelného rozvoje (17 Objectifs de développement durable) definovaných OSN v horizontu roku 2030: potlačení chudoby, zajištění dostupnosti energetických zdrojů, podpora industrializace a další. Řízená urbanizace bude ústředním tématem rozvojových plánů, neboť v důsledku nárůstu populace se v posledních letech jako stěžejní jeví problémy mobility obyvatelstva za prací, jeho ubytování a znečištění ovzduší. Deficit rozpočtu v současné době dosahuje 4,9 % HDP a je z větší části financován nízkoúročenými půjčkami a dary donorů. V květnu 2014 dokončil MMF šesté hodnocení v rámci programu „Extended Credit Facility“. Navzdory nedostatkům ve fiskální politice země (vláda se snažila stimulovat růst ekonomiky vyššími kapitálovými výdaji, což vedlo k neplánovaným vyšším zahraničním půjčkám) vyzněla recenze pozitivně. MMF nicméně upozornil na potřebu rychlých ekonomických reforem zaměřených na diverzifikaci příjmů, zlepšení výběru daní a cel, snížení výdajů na platy státních zaměstnanců, odbourávání subvencí a efektivnější řízení státních podniků. To znamená uvolnění dalších finančních prostředků (Benin v rámci tohoto programu dosud dostal 114,5 mil. USD). V únoru 2017 se MMF a Benin dohodli, že Benin obdrží 150 mil. USD od MMF na tříletý hospodářský program, jehož cílem bude posílit rozvoj této země. Program si klade za cíl zlepšit životní podmínky obyvatel, udržení stabilního makroekonomického prostředí a zachovat udržitelnost veřejného dluhu.Bude se také snažit provést strukturální reformy zaměřené na zlepšení správy příjmů, posílení veřejné finanční řízení a řízení dluhu, a podporovat rozvoj soukromého sektoru.

V prosinci 2016 prezident Patrice Talon představil pětiletý ekonomický plán ve výši15 miliard dolarů, který by urychlil hospodářský vývoj v západní africké země v období 2016-2021.

Růst reálného HDP v roce 2019 dosáhl na 6,5%, což představuje mírný pokles (0,1%) ve srovnání s rokem 2018. Přestože země vykazovala dobrou výkonnost v zemědělství, zejména v odvětví bavlny (růst o 5,6%); průmyslový sektor (6,7%), poháněný hlavně zpracováním bavlny (18%) a sektorem stavebních prací a veřejných prací (8,5%), energetiky (8%) (v důsledku spuštění elektrárny Maria Gléta o výkonu 120 MW), rozhodně nezůstával pozadu. Rozvíjel se zdárně i sektor služeb v důsledku nárůstu investic v dopravě a telekomunikacích banky a ostatní finanční instituce i potravinářský a hotelový průmyslu. Nicméně radikální uzavření hranic s Nigérií (srpen 2019), resp. rozhodnutí nigerijského prezidenta Buhariho uzavřít hranice s cílem zamezit pašování rýže, benzínu a dalších komodit, se negativně podepsalo na vzájemné obchodní výměně a zejména ztrátě hlavního odbytiště a příjmů z dováženého zboží do Nigérie přes beninský přístav v Cotonou. Přesto prognózy nepředpokládají dramatický pokles rozvoje ekonomiky, predikují dokonce růst HDP v roce 2020 na 7,6%.

Za tímto pozitivním trendem jsou reformy prezidenta Talona, který jako bývalý obchodník s bavlnou a správný radikální politik, ví, jak docílit naplnění svých politických slibů. Program vládní akce (Programme d’actions du gouvernement), který spustil v roce 2016, vyžaduje od vlády jeho striktní plnění. Prioritní reformy, jako pozemková reforma, regulace malých a středních podniků, zavádění EET, správa silniční infrastruktury a vytvoření Úřadu pro výzkum a inovace, jsou jedny z řady ambiciózních plánů na zlepšení fungování státní správy, kterým se kvůli již 3-letému zpoždění nyní výkonná a legislativní moc intenzivně věnuje. Součástí Programu bylo i rozšíření letiště a přístavu v Cotonou, práce, na nichž započaly teprve koncem 2019. Uzavření hranic ze strany Nigérie bude rovněž vyžadovat přijetí opatření, které umožní diverzifikovat místní ekonomiku a učinit ji méně závislou na obchodu s Nigérií.

V rámci Strategického plánu rozvoje zemědělského sektoru na období 2017–2025 a Národního plánu pro zemědělské investice, potraviny a výživu na období 2017–21 bylo v roce 2017 vytvořeno sedm pilířů rozvoje zemědělství. Realizace strategie na podporu několika subsektorů – kukuřice, rýže, bavlna, kešu, kasava a ananas – probíhá.

Zlepšily se postupy pro zakládání podniků. Reformy sektoru elektřiny, které byly zahájeny v roce 2016, by měly zlepšit správu její distribuce a do roku 2021 dvojnásobně navýšit instalovanou kapacitu na 500 MW. Pokud jde o vzdělávací reformy, hrubé ratio zápisu do škol bylo v roce 2015 odhadováno na 124,82% a provádění Národní politiky vzdělávání 2018–21 by mělo tuto oblast zlepšit. V boji proti HIV/AIDS je viditelný pokrok, přičemž procento výskytu v populaci se odhaduje na 1%.
Hospodářský růst Beninu zůstává silný (6,5 % v roce 2019), částečně díky nárůstu veřejných investic z 21% HDP v roce 2016 na 29,6% v roce 2019. Na straně nabídky je růst způsoben výkonem zemědělského sektoru vedeného bavlnou, jejíž produkce vzrostla z 269 222 tun v roce 2016 na 726 831 v roce 2019; vitalitou stavebního průmyslu a dynamika přístavu Cotonou. Inflace zůstala nízká, odhadovaná na –0,1% v roce 2019 a pod 3% prahem určeným WAEMU. CFA frank, navázaný na euro, v letech 2017–1919 vůči dolaru posiloval. Otázkou zůstává, jaký dopad bude mít na vývoj ekonomiky pandemie COVID-19.

Zpět na začátek

1.4. Veřejné finance, státní rozpočet – příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let

 

2015

2016

2017

2018 2019

příjmy

1762

1 500

1 372

1 075 1 205

výdaje

1895

1 939

2 261

1 311 1 395

saldo

-133

-439

-889

-236 -190

Údaje v mld. USD

 

Cílem státních rozpočtů od roku 2017 je zprovoznění pracovního plánu vlády na období 2016–2021. Cílem plánu je zahájit udržitelný hospodářský a sociální rozvoj v Beninu, zejména zavedením nákladově efektivních investičních programů a projektů společenského významu s cílem zajistit „blaho budoucího Beninu“.

Zákon o financích z roku 2019 upřednostňoval růstová odvětví, o nichž bylo zjištěno, že mají dopad na rozvoj Beninu, mezi něž patří energetika, digitální hospodářství, cestovní ruch, zemědělství, zdravotnictví atd. V číslech je zákon o správě rozpočtu na rok 2019 vyvážen ve zdrojích a výdajích na částku 1 877 543 miliard FCfa. Podrobně jsou běžné náklady odhadovány na 824,489 miliard Fcfa; kapitálové výdaje: 439,8 bilionu CFAF; Hotovostní náklady: 504,502 miliardy Fcfa; FNRB: 85,450 miliard Ffa; CST: 23,302 miliard Fcfa. Takto otevřené úvěry musí být spotřebovány s účinností, průhledností a odpovědností Dc.

Rozpočet na rok 2020 vy výši 1986,9 mil CFA (3 mil EUR) je vyšší než rozpočet schválený pro rok 2019 – 1877 mil CFA (2,86 mil EUR)  a dokládá tak pozitivní víru v ekonomický růst. Rozpočtový schodek se v roce 2019 stabilizoval na 2,6 % HDP a předpokládá se jeho pokles na 1,9% v roce 2020. Veřejný dluh by měl pokračovat v klesání  z 53,3 % HDP, jehož dosáhl v 2019, na 48,9% v roce 2020. Míra inflace v roce 2019 klesla a dosáhla -0,3 %.

Očekávalo se, že pro rok 2020 bude rozpočtový schodek 1,8% HDP, o 0,4% méně než v roce 2019. Podle úřadů by se výdaje na sociální zabezpečení odhadované v roce 2019 na 776 milionů USD měly dále zvýšit. Podle Rady ministrů je rozpočet výsledkem participativního přístupu a věnuje zvýšené zdroje na sociálně citlivé oblasti. Benin očekává, že růst HDP dosáhne v roce 2020 7,6%.
Pro rok 2020 bude vláda prezidenta Talona upřednostňovat pokračující provoz vývojových pólů (development poles), zrychlení provádění probíhajících projektů, zaměřené zejména na vytvoření široké sítě optických vláken v zemi a dostupnost vysokých a vysokorychlostní internet. Kromě toho má Benin v úmyslu posílit svůj cestovní ruch, vybudovat infrastrukturu na podporu kultury a podniknout kroky k modernizaci silniční sítě a životního prostředí. Pokud jde o řízení veřejných financí v období 2020 až 2022, vláda se zaměří na modernizaci struktur, zjednodušení, automatizaci a dematerializaci postupů, jakož i posílení lidských zdrojů. Cílem je posílit boj proti daňovým podvodům a daňovým únikům.

 

Zpět na začátek

1.5. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let), veřejný dluh vůči HDP, zahraniční zadluženost, dluhová služba

 

2015

2016

2017

2018 2019

běžný účet mil. USD

-893

-892

-1056

-923 -877

kapitálový účet

na

na

na

na na

finanční účet

na

na

na

na na

devizové rezervy mld. USD

0,731

0,645

0,787

1,016 na

zahr. dluh mld. USD

2,1

2,3

2,8

3,1 na

veřejný dluh % HDP

37,4

40,2

56,4

na na

 zdroj: EIU, CIA

 

V roce 2000 byl Světovou bankou a MMF přiznán Beninu statut tzv. Vysoce zadlužené chudé země (HIPC – Highly Indebted Poor Country). Na základě tohoto statutu byla v roce 2006 země částečně oddlužena (dluhy odpustila WB, IMF, ADB i Pařížský klub). Program restrukturalizace a odpouštění částí dluhu snížil závazky Beninu vůči zahraničním věřitelům a umožnil uvolnit finanční prostředky na rekonstrukci infrastruktury, zdravotní péči, základní vzdělání a další kritické sociální služby.

Měl rovněž přímý vliv na státní rozpočet, snížila se dluhová služba. Podmínky odpuštění části dluhu zahrnují realizaci programů zaměřených na diverzifikaci hospodářství, privatizaci a posilování ekonomiky země a snižování chudoby (nový Poverty Reduction Strategy Paper III, přijat v říjnu roku 2011). Vzhledem k relativnímu nízkému zadlužení (30 % HDP), dodržování základních principů demokracie a aplikaci strategií snižování chudoby jsou zahraniční věřitelé ochotni Beninu vycházet vstříc i nadále, vláda indikovala, že by mohla požádat o komerční půjčky na výstavbu infrastruktury.

Zpět na začátek

1.6. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)

Centrální bankou odpovědnou za monetární politiku je Západoafrická centrální banka (Banque Centrale des États de l’Afrique de l’Ouest – BCEAO), jejíž ústředí sídlí v senegalském Dakaru a poskytuje služby všem sedmi členům sdružení UEMOA (Union Monétaire Ouest Africaine). Ta dozírá na činnost komerčních bank v zemích společenství, emituje oběživo a dozírá na likviditu uvnitř západoafrické měnové zóny přes rediskontní sazby a kontrolu členských peněžních trhů. Ve své monetární politice v zásadě kopíruje rozhodnutí Evropské centrální banky. CFA frank je pevně vázán na Euro, směnný kurs je 655,96 FCFA/1Euro.

Bankovní sektor prodělává rychlý rozvoj. V zemi působí níže uvedené, které mají dostatečnou síť poboček i ve vnitrozemí.

  • Bank of Africa (BOA)
  • Ecobank Benin
  • Orabank
  • Banque Internationale du Bénin (BIBE)
  • Banque de l’Habitat du Bénin
  • CCEI Bank Benin
  • Diamond Bank (nigerijská)
  • Societé Genérale du Bénin
  • Banque Atlantique du Benin
  • United Bank for Africa (dříve Continental Bank Benin),
  • BGFIBank-Benin (Francouzsko-gabonská)

Kromě výše uvedených bank působí v zemi i spořitelní skupina (CLCAM), sdružená do federace FECECAM Benin, která spravuje úspory občanů a poskytuje soukromé půjčky.

Banky nabízejí běžnou paletu bankovních produktů (akreditivy, komerční úvěry, různé směnky apod.). Úvěry pro středně a dlouhodobé dobé investice soukromých subjektů jsou ale stále ještě těžce dostupné. Většina výše uvedených bank rovněž vydává mezinárodní platební karty, jejich používání je zejména ve vnitrozemí ještě omezené. Finanční operace mimo zónu UEMOA v devizách mohou být provedeny na základě doložení kompletní dokumentace a podléhají kontrole. Zahraniční investice, půjčky je třeba deklarovat ministerstvu financí.

Zpět na začátek

1.7. Daňový systém

Dostupné zahraniční zdroje uvádějí, že daňový a regulační systém má daleko k dokonalosti (jedním z hlavních cílů vlády je zlepšit systém výběru daní), ale nediskriminuje zahraniční subjekty. Zahraniční společnost se musí registrovat u daňového úřadu. Daňové povinnosti podléhají společnosti v Beninu registrované i pobočky nerezidentních společností. Daň se platí ze zisku vytvořeného v Beninu a dividend, které těmto společnostem plynou ze zahraničí. Daňoví tuzemci – fyzické osoby (a to i cizinci) by měli platit v Beninu daň z celosvětového příjmu.

Beninský daňový systém tvoří následující základní přímé a nepřímé daně a sociální pojištění zaměstnanců (zdroj: Deloitte, 2014):

  • 1) Daň z příjmu fyzických osob (příjmy z výrobní či obchodní činnosti, nekomerční příjmy, zaměstnanecké příjmy, příjmy z investic a příjmy z majetku): progresivní v rozmezí 20 % (roční příjem vyšší než 200 000 FCFA) – 45 % (nad 5,5 mil FCFA). Zaměstnanecké příjmy se daní progresivně v závislosti na příjmu v rozmezí 10 % (příjem nad 50001 CFA/měsíc) – 35 % (nad 530 000 FCFA)
  • 2) Daň ze zisku společností (zisky z průmyslové nebo obchodní činnosti, nekomerční zisky, příjmy z investic a příjmy z pronájmu): 25 % u průmyslových podniků, 30 % ostatní, 35–45 % těžební a ropné společnosti. Zákon o daních z roku 2007 uvádí korporátní daň ve výši 35 % pro těžební společnosti, 38 % pro ostatní, 55 % pro ropné společnosti.
  • 3) Daň z přidané hodnoty: 18 %, tato daň se nevztahuje na zboží určené na vývoz, některé dovážené zboží (farmaceutické výrobky, knihy a vzdělávací materiál, umělá hnojiva, produkty místní zemědělské a veterinární medicíny, hospodářské strojní zařízení a přepravní prostředky pro veřejnou dopravu, vybavení továrních hal, traktory, pluhy, nástroje a nářadí zakoupené pro zemědělské účely, počítače a počítačové programy), dále na lékařské, bankovní služby a kulturní představení (výjimky každoročně stanovuje nový zákon o rozpočtu (Loi de Finances). VAT se při dovozech hradí přímo na celnici, je v tomto případě odpočitatelná z maloobchodní ceny,
  • 4) Sociální pojištění (Social Insurance) – 15,4 % ze mzdy odvádí podnik, 3,6 % zaměstnanec,
  • 5) Zdravotní pojištění – 1–4 % ze mzdy,

Podniky jsou povinny odvádět další platby a daně, jako např. daň ze mzdy (payroll tax – 4%), daň z nemovitosti (6 %), srážkovou daň (witholding tax: 10–15%), daň z převodu (8 % v případě převodu movitého majetku) atd. Kapitálové zisky jsou zahrnovány do zisku společnosti. Tato daňová povinnost se nevztahuje na kapitálový zisk náboženských, charitativních a vzdělávacích institucí, společností přátelství, družstevních společností, odborových organizací, specializovaných výborů místních vlád a diplomatických misí.

Daňové výhody mohou získat následující podnikatelské subjekty:

  • Společnosti, působící v zónách volného obchodu, resp. volných exportních zónách. Daňové a celní prázdniny zde mohou trvat až 15 let za předpokladu, že společnost 65 % vyráběné produkce exportuje,
  • Tzv. pionýrské společnosti (Pioneer Companies) – status pionýra je udělován a kontrolován Národní komisí pro podporu investic (Direction de la Promotion des Investissements – DPI).
  • Firmy, které v zemi investují (zákon o investicích rozlišuje zvýhodněný režim A, B, C, D a E v závislosti na výši investic a počtu nově vytvořených míst), zvyšují zaměstnanost, investují v oblastech s vysokou chudobou nebo do prioritních odvětví mohou získat různé daňové výhody (5–15 let, v závislosti na investovaných prostředcích), mohou bezcelně dovážet po určitou dobu zařízení (obvykle jsou to 3 roky), případně si mohou vyjednat přesně definovaný daňový a celní režim či další úlevy.

Podrobné informace viz: IZF, Code des investissements, Legislation Benin

Zpět na začátek

Zpracováno a aktualizováno zastupitelským úřadem ČR v Abuji (Nigérie) ke dni

Souhrnná teritoriální informace

Pravidelné novinky e-mailem