Euroregiony

Říká se, že hranice jsou jizvy dějin, které přinášejí hraničním regionům převážně zřetelné nevýhody. Hraniční regiony trpí historickými důsledky své periferní polohy a z toho vyplývající izolací. Přeshraniční spolupráce má pomoct tyto nevýhody vyrovnávat a zlepšovat životní podmínky.

Politicky motivované bariéry národních států uměle zpřetrhaly hospodářské kontakty dotčených regionů a kulturní souvislosti. Kvůli své poloze se oblasti u státních hranic vyvíjely často zcela jinak než oblasti uvnitř státu. I proto speciální „sorta“ regionů vystupuje do popředí v diskusi o Evropě regionů – přeshraniční regiony, kterých se sjednocovací proces nejvíc a nejdřív dotýká.

Téma, které se často v příhraničních oblastech diskutuje, jsou tzv. euroregiony. Jejich cílem je, v neposlední řadě prostřednictvím přeshraniční spolupráce, překonávat hranice, tedy snížit jejich význam na úroveň správního členění s pozitivně stimulujícím účinkem na spolupráci. Tento cíl se zdá snadněji dosažitelný s pomocí mezinárodních institucí. Existují organizace a instituce, které speciálně na evropské úrovni, často spolu s dotčenými obcemi, na negativní účinek hranic poukazují.

Půl století vývoje

Je příznačné, že sjednocovací proces rodící se po druhé světové válce vycházel z příhraničních regionů, respektive od politiků, kteří z nich pocházeli. Především v západní Evropě vzniklo mnoho iniciativ, které vedly k oslabení státní hranice a ke zlepšení životních podmínek obyvatel. Přeshraniční regiony vznikaly převážně uvnitř Evropských společenství. Například euroregion Gronau na nizozemsko-německých hranicích má významné postavení, protože vytvořil v praxi zárodek spojené Evropy.

Teprve s pádem železné opony se ve střední a východní Evropě nabídla možnost přeshraniční spolupráce mezi západoevropskými státy a státy východního bloku. Během studené války se lidé na obou stranách bloků vzájemně odcizili a kvůli rozdílným hospodářským systémům vznikla také nepřehlédnutelná propast mezi jejich životními úrovněmi. Takovým příkladem je i euroregion Elbe/Labe.

Charta Společenství o regionalizaci v kapitole 5, věnované přeshraniční spolupráci, v článku 23 říká: „Členské státy EU a jejich regiony podporují přeshraniční spolupráci na všech úrovních, převážně mezi regiony na vnějších hranicích EU.“ Teprve iniciativa Společenství INTERREG v roce 1990 ale přeshraniční spolupráci oživila. Jako příklady mohou sloužit oblasti Saar-Lor-Lux (Německo,Lucembursko,Francie), euroregion Maas-Rhein (Nizozemí, Německo) a oblast trojmezí mezi SRN, Nizozemím a Belgií.

Předpokladem pro podporu projektů je určitá organizační struktura přeshraniční spolupráce, která vystupuje jako oprávněný příjemce prostředků a realizátor. Ta vznikala až s příchodem INTERREGu, kterému se připisuje zřetelný nárůst počtu nově založených regionálních spolků na začátku devadesátých let. Příkladem může být řada euroregionů založených v roce 1992 na německo-polské, popřípadě německo-české hranici, které v kandidátských zemích podporuje od roku 1992 iniciativa Společenství Phare CBC, později Phare CBC II.

Členství v euroregionu

Členství v euroregionu je obecně dobrovolné. Existují členové řádní i čestní. Členy euroregionu se mohou stát města a obce, jejichž orgány členství právně stvrdí a písemně se zavážou dodržovat usnesení orgánů euroregionu. Tato forma spolupráce nevytváří žádné nové struktury, nýbrž je servisním místem pro přeshraniční záležitosti. To je ostatně jasné i z definice euroregionů Jense Gabbeho, dlouholetého generálního sekretáře Asociace evropských přeshraničních regionů: „Euroregiony jsou hnací soukolí přeshraničních vztahů, kontaktů, předávání znalostí. Vyžadují uspořádání, organizaci a vysoce postavené spolupracovníky, aby mohli řešit mnohostranné úkoly. Nenahrazují však v žádném případě správní aparát státu.“ Asociace evropských přeshraničních regionů (Arbeitsgemeinschaft Europäischer Grenzregionen, AGEG), jejímž prezidentem je John Vallvé, má v současné době 59 členů a celkem zastupuje 150 přeshraničních subjektů v celé Evropě.

Euroregion jako prostředník

Nejde jen o to, aby euroregion sloužil jako prostředek zpřístupňující dotace EU. Jeho význam je daleko hlubší. Nejde jen o výměnu informací, je třeba z euroregionu vytvořit hlásnou troubu území, ve kterém existuje. Snahou také je, aby se o přeshraničních problémech nerozhodovalo „tam nahoře v Bruselu nebo v Drážďanech“, ale v místě, kterého se týkají.

Mnohem důležitější je ale odbourat hranice v hlavách lidí, například společně organizovanými kulturními a sportovními akcemi. Ani projekty typu přeshraniční radiové stanice, přeshraniční autobusové linky, společná gymnázia, přeshraniční národní parky nebo společné povodňové komise nepomohou, když obyvatelé nechtějí spolupracovat. Euroregion je, viděno z této perspektivy, krokem k evropské mozaice.

V euroregionech spolupracují přes hranice města, obce a okresy, popřípadě komunální a regionální struktury. Často jsou ve spolupráci zainteresované i obchodní komory, odbory a sociální partneři. Evropská komise tuto činnost co možná nejvíc podporuje.

Nejdůležitějším úkolem euroregionů je podpora a další rozvíjení spolupráce v oblasti lokálního a regionálního plánování, podpora projektů v oblasti životního prostředí, v hospodářské sféře, kultuře a sportu a vytváření prostoru pro setkávání lidí.

Jednotlivé euroregiony

V České republice dnes funguje třináct euroregionů, které zahrnují území více než čtyřiceti ze sedmdesáti šesti stávajících okresů. Ale ani naši sousedé si nevedou špatně:

• v Polsku existuje také třináct euroregionů: Pomerania, Bałtyk, Niemen, Bug, Karpacki, Tatry, Słąsk Cieszyński, Silesia, Pradziad, Glacensis, Nysa, Sprewa-Nisa-Bóbr a Pro Europa Viadrina
• na Slovensku je sedm euroregionů: Tatry, Miskolc-Košice, Karpátski, Biele Karpaty, Západne Slovensko/Weinviertel/Jižní Morava, Váh-Dunaj-Ipeľ a Beskydy.
• Rakousko se může pochlubit devíti euroregiony: Inn-Salzach, Weinviertel/Západne Slovensko/Jižní Morava, Silva Nortica, Mühlviertel/Bayerischer Wald, Euroregio Burgenland/West/Nyugat-Pannónia, Zugspitze-Wetterstein-Karwendel, Salzburg-Berchtesgadener Land-Traunstein, Via Salina a Euregio Bodensee
• v Německu existuje jednadvacet euroregionů

EUROREGIONY V ČR (celková mapka)

• EUROREGION Beskydy
• EUROREGION Bílé – Biele Karpaty
• EUROREGION Egrensis
• EUROREGION Elbe/Labe
• EUROREGION Glacensis
• EUROREGION Krušnohoří/Erzgebirge
• EUROREGION Neisse – Nisa – Nysa
• EUROREGION Pomoraví – Zahorie – Weinviertel
• EUROREGION Praděd – Pradziad
• EUROREGION Silesia
• EUROREGION Silva Nortica
• EUROREGION Šumava – Bayerischer Wald – Műhlviertel
• EUROREGION Těšínské Slezsko – Slask Cieszynski

Přehled euroregionů na území ČR seřazený podle data jejich vzniku

Zdroj: dokumenty vydávané euroregiony, telefonický kontakt s pracovníky sekretariátů

*) Tučně vyznačená města, resp. zkratky SPZ, označují sídla na české straně euroregionů
**) Stav k 31. srpnu 2002 – počty obcí se neustále mění
***) Tento euroregion některé publikace označují jako Jižní Moravu-Západne Slovensko-Weinviertel
****) Členem žádného ze stávajících euroregionů nejsou všechny obce okresu. (Členství v euroregionu vzniká zaplacením příspěvků.)

Přehled euroregionů ve Spolkové republice Německo seřazených podle data vzniku

Zdroj: dokumenty vydávané euroregiony

*) Zkratky států: NL – Nizozemí, A – Rakousko, CH – Švýcarsko, F – Francie, L – Lucembursko, B – Belgie, PL – Polsko, CZ – Česká republika, D – Německo, Sk – Slovensko

Převzato z časopisu Integrace. Autor: Jan Jiroušek – Mezinárodní teritoriální studia na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Karlovy Univerzity v Praze.