Evidence skutečných majitelů



Sankce spojené s porušením zákonné povinnosti

Jelikož Evidence není veřejným rejstříkem, nevztahují se na ni sankce ze zákona o veřejných rejstřících. Právnické osobě tak nehrozí žádné konkrétní bezprostřední sankce, které by stanovil právní předpis.

Pokud zapsaná právnická osoba nesplní povinnost evidence skutečného majitele ve stanovené lhůtě, rejstříkový soud ji k tomu vyzve a stanoví dodatečnou lhůtu ke splnění této povinnosti. V případě marného uplynutí dodatečné lhůty soud na návrh rejstříkového soudu nebo osoby, která na tom osvědčí právní zájem, zapsanou osobu zruší a nařídí její likvidaci.

V právních předpisech není ošetřena ani eventualita, kdy povinný subjekt podá do Evidence nepřesné či nepravdivé informace. Ani v takových případech nejsou stanoveny žádné bezprostřední sankce. Z tvrzeného tedy vyplývá, že neexistuje právní jistota pravdivosti či správnosti zapsaných údajů.

Negativní důsledky absence zápisu do Evidence mohou pro povinný subjekt nastat v kontextu obchodního kontaktu s povinnými osobami, zejména pak se zadavateli veřejných zakázek. Zde, v návaznosti na zákonnou povinnost zadavatele dle zákona o zadávání veřejných zakázek ověřovat dodavatele v Evidenci, se jedná konkrétně o sankci vyloučení ze zadávacího řízení.

V souvislosti s povinnými osobami dle AML zákona pak při absenci zápisu nebo rozporu skutečných a zapsaných údajů lze očekávat zdržení při vyřizování různých žádostí, případně odmítnutí poskytnutí nějaké služby, vypovězení uzavřeného smluvního vztahu či možnost nahlášení povinného subjektu příslušnému orgánu (např. Finančnímu analytickému úřadu).

Rizikem se v neposlední řadě jeví i skutečnost, že odpovědná osoba povinného objektu nepostupovala s péčí řádného hospodáře, jak již bylo zmíněno výše v textu.

Závěr

Relativně čerstvá praxe zápisu do Evidence sebou přináší i množství nezodpovězených otázek či nevyjasněných skutečností.

Jednou z nich je např. přesné stanovení okruhu povinných subjektů. Dle některých právních názorů a výkladů např. uvedená zákonná povinnost nedopadá na právnické osoby nezapisované do žádného z veřejných rejstříků. V praxi se jedná zejména o církve, politické strany či hnutí, honební společenstva nebo právnické osoby veřejného práva.

Na druhé straně např. Metodický pokyn č. 3 Finančního analytického úřadu, aktualizovaný den 17. 5. 2017 v čl. II. Postupy ke zjištění skutečného majitele, písm. d) výslovně upravuje takový postup v případě církví či náboženských společností.

Zajímavou otázkou je i dopad zákonné úpravy na některé příspěvkové organizace, a to za existence Stanoviska Ministerstva spravedlnosti k zápisu do evidence skutečných majitelů v případě příspěvkových organizací (stav k 20. 12. 2018), zveřejněné na portálu www.justice.cz, které je koncipováno se závěrem, že je třeba dovodit, že smyslem a účelem zákonné úpravy, stejně jako záměrem zákonodárce nebylo, aby předmětná povinnost byla uložena osobám veřejného práva (tj. např. příspěvkovým organizacím, které provozují školu či školské zařízení).

Nicméně existenci formální povinnosti toto stanovisko nepopírá, pouze konstatuje, že nesplnění této povinnosti nelze považovat za protizákonné. Byť se v tomto případě nejedná o závazný výklad právního předpisu, jeho samotná existence je jistě významnou skutečností.

Dalším námětem pro úpravu právním předpisem je možnost sloučení návrhů (např. na jednotném formuláři) na zápis povinného subjektu do veřejného rejstříku spolu a návrhu zápisu skutečného majitele do Evidence. Pochopitelně za předpokladu, že budou tyto návrhy prostřednictvím konkrétních osob spojitelné.

Právní úprava výše zpracovaného tématu rozhodně není konečná. Na evropské úrovni je již od 19. 6. 2018 zveřejněna nová, pátá AML směrnice (č. 2018/843), jejímž cílem je pochopitelně novelizace čtvrté AML směrnice, a kterou má Česká republika povinnost transponovat do svého právního řádu v termínu do 10. 1. 2020.

Zásadními změnami v relevantních národních právních předpisech by pak měla být např. úprava veřejnosti Evidence (samozřejmě za předpokladu splnění stanovených podmínek) či zavedení jasných a vymahatelných sankcí a způsobu veřejné kontroly dodržování předmětné zákonné povinnosti.

Bude tedy zajímavé sledovat, jak se národní legislativa v kontextu s novou evropskou úpravou a zkušeností z praktické aplikace stávajících právních předpisů bude vyvíjet v budoucnu.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Právního průvodce




• Témata: Právní průvodce | Právo
• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby