Faktory ovlivňující organizační systém podniku

Jak manažeři poznají, který organizační systém je pro jejich organizaci nejlepší? I když na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď, manažerům může pomoci při rozhodování několik důležitých charakteristik jejich organizace. Jsou to prostředí, strategie, velikost, technologie a globální konkurence.



Převzato z knihy „Management a organizační chování“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2010.

Manažeři musí srovnávat a uvážit, jak organizační systém vyhovuje jednotlivým charakteristikám. V následující části budou zkoumány všechny výše uvedené charakteristiky a probereme, jak mohou ovlivnit volbu systému.

Prostředí a organizační systém podniku

Burns a Stalker jako první hlouběji charakterizovali vliv prostředí na organizační systém. Při sledování dvaceti anglických průmyslových podniků zjistili, že existují dvě formy organizačního systému: mechanický a organický. V mechanickém systému, který se podobá byrokratické organizaci, je kladen důraz na řád a přesně určenou práci vrcholovým managementem.

V organickém systému jsou pravidla a stanovy minimální, úlohy jsou zadávány spíše skupinově než individuálně a vedení je decentralizováno. Pracovníci si sami shromažďují informace a určují úkoly.

Burns a Stalker také zkoumali vztah prostředí k mechanickému a organickému systému. Došli k závěru, že mechanický systém je vhodný pro stabilní prostředí, kde jsou úkoly přesně určeny. Organický systém je naopak vhodný tam, kde je prostředí nestálé. Úkoly jsou zadávány celým skupinám a jsou upřesňovány a předefinovány tak, aby odpovídaly požadavkům stále se měnícího prostředí. Rozhodnutí jsou prováděna na základě bezprostřední znalosti problémů. Komunikace je zejména horizontální, aby si pracovníci mohli předávat informace o upřesňování úkolů a změnách v okolí.

Výsledky výzkumu Burnse a Stalkera přijali a rozvinuli Lawrence a Lorsch. Při sledování deseti společností ve Spojených státech zjistili, že vztah mezi organizačním systémem a prostředím má vliv na výkon organizace. Navíc zkoumali systém tří oddělení – výroba, výzkum a odbyt – každé společnosti a došli k závěru, že prostředí má vliv na podsystémy (ale i na celek). Každá jednotka rozvíjí svůj systém podle vlastního prostředí. Například oddělení výzkumu pracující na projektu špičkové technologie může potřebovat organický systém pro velmi časté změny v prostředí. Na druhou stranu oddělení výroby může potřebovat mechanický systém, protože v produkci zboží lze předpokládat malé změny.

Lawrence a Lorsch podotkli, že se organizace podle vlivu prostředí liší ve dvou charakteristikách: diferenciace a integrace. Diferenciace popisuje rozsah, v jakém se organizace rozděluje do oddělení lišících se manažerskou orientací a strukturou. Stupeň diferenciace pak přímo úměrně závisí na počtu těchto oddělení. Integrace je stupeň spolupráce mezi jednotlivými odděleními.
Obecně lze říci, že ve složitém a rychle se měnícím prostředí vzrůstá potřeba diferenciace a integrace organizace. Ve složitém prostředí je třeba, aby manažeři vytvořili vysoce specializovaná oddělení, která by se vyrovnala s požadavky nepředvídatelně se měnícího prostředí.

Výzkum provedený Burnsem a Stalkerem a výzkum Lawrence a Lorsche ilustrují spojení mezi prostředím organizace a strukturou systému. Manažeři organizací ve stálém prostředí by měli rozvíjet mechanické struktury, aby byli efektivní. Jestliže je prostředí nestálé, pak by manažeři měli použít pro svou organizaci organický systém. Jestliže je prostředí velmi složité, organizace by měla být diferencována tak, aby oddělení přizpůsobovala své struktury těm částem prostředí, ve kterých vyvíjí svou činnost. Integrace je nezbytná, když oddělení musejí vzájemně spolupracovat a když je prostředí nestálé.

Pravidelné novinky e-mailem