Hospodářská soutěž

Dohody narušující hospodářskou soutěž

Pod souhrnný pojem dohody narušující hospodářskou soutěž zákon zařazuje dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, která mohou vést k narušení hospodářské soutěže. Všechny tyto dohody jsou zakázané a neplatné, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud výjimku z takového zákazu nepovolí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Zakázány jsou především dohody obsahující:

  • ujednání o přímém nebo nepřímém určení cen;
  • ujednání o omezení nebo kontrole výroby, odbytu, výzkumu a vývoje nebo investic;
  • ujednání o rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů;
  • ujednání o tom, že uzavření smlouvy bude vázáno na přijetí dalšího plnění, které věcně ani podle obchodních zvyklostí s předmětem smlouvy nesouvisí;
  • ujednání o uplatnění rozdílných podmínek vůči jednotlivým soutěžitelům při shodném nebo srovnatelném plnění, jimiž jsou někteří soutěžitelé v hospodářské soutěži znevýhodněni;
  • ujednání o tom, že účastníci dohody nebudou obchodovat či jinak hospodářsky spolupracovat se soutěžiteli, kteří nejsou účastníky dohody, anebo jim budou jinak působit újmu (případ tzv. skupinového bojkotu).

Týká-li se důvod zákazu jen části dohody, je zakázána a neplatná jen tato její část. Pokud však z povahy dohody, jejího obsahu, účelu nebo z okolností, za nichž k ní došlo, vyplývá, že tuto část nelze od ostatního obsahu oddělit, je zakázaná a neplatná celá dohoda.

Zákon rovněž stanoví, že na některé případy se zákaz nevztahuje. Dohody, na které se zákon nevztahuje, resp. které z všeobecného zákazu vyjímá, jsou dohody, které kumulativně splňují následující podmínky:

  • dohoda přispívá ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického či hospodářského pokroku;
  • dohoda musí vyhrazovat spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách, které přináší;
  • dohoda nesmí soutěžitelům ukládat omezení, která nejsou nezbytná k dosažení cílů vytyčených danou dohodou;
  • dohoda nesmí soutěžitelům umožnit vyloučit hospodářskou soutěž na podstatné části trhu zboží, kterého se dohoda týká.

Blokové výjimky

Ustanovení § 4 zákona o ochraně hospodářské soutěže zakotvuje do českého právního řádu tzv. unijní blokové výjimky. Podle těchto výjimek nejsou za zakázané považovány určité kategorie dohod, jejichž negativní dopad na soutěž je převážen výhodami, které z takových dohod plynou.

K vydání takové blokové výjimky je oprávněn Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nebo Komise, případně Rada. Obsahem takové výjimky je jednak vymezení soutěžitelů, na které se vztahuje, a jednak výčet ustanovení, které konkrétní dohoda může, musí, nebo naopak nesmí obsahovat.

Zákon výslovně stanoví, že zákaz dohod narušujících hospodářskou soutěž se nevztahuje na dohody, které nemohou mít vliv na obchod mezi členskými státy Evropské unie podle čl. 101 Smlouvy, avšak splňují ostatní podmínky stanovené blokovými výjimkami přijatými na základě čl. 103 odst. 1 Smlouvy k provedení čl. 101 odst. 3 Smlouvy příslušnými nařízeními Komise nebo Rady (dále jen „unijní blokové výjimky“) anebo výjimkou pro oblast zemědělství. V současné době platí v unijním soutěžním právu celá řada takovýchto výjimek.

Článek 101 Smlouvy stanoví, že zákaz dohod mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu může být neúčinný pro:

  • dohody nebo kategorie dohod mezi podniky,
  • rozhodnutí nebo kategorie rozhodnutí sdružení podniků a
  • jednání ve vzájemné shodě nebo jejich kategorie,

které přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospodářského pokroku, přičemž vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho vyplývajících, a které

  1. neukládají příslušným podnikům omezení, jež nejsou k dosažení těchto cílů nezbytná;
  2. neumožňují těmto podnikům vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených.

Horizontální a vertikální dohody

České právo rozlišuje dohody soutěžitelů podle toho, na jakém stupni výroby a distribuce tito soutěžitelé působí. Dohody soutěžitelů, kteří působí na stejné úrovni trhu zboží (jsou vůči sobě navzájem konkurenty), se nazývají horizontální dohody. V praxi se nejčastěji bude jednat o dohody o cenách, dále pak o rozdělení trhu, omezení výroby a případně jiné. Dohody soutěžitelů, kteří působí na různých úrovních trhu zboží (typicky vztahy mezi dodavateli a odběrateli), se nazývají vertikální dohody. Do této kategorie by patřily nejrůznější distribuční dohody.

V praxi se stává, že uzavřené dohody mají jak charakter dohody horizontální, tak i vertikální. Takové dohody jsou pak podle platné právní úpravy považovány za dohody horizontální. Kromě toho zákon výslovně stanoví, že v případě pochybností se dohoda považuje za dohodu horizontální.

Pozice Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Zjistí-li Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) při výkonu dozoru nebo z jiného podnětu, že byla uzavřena zakázaná dohoda, tuto skutečnost deklaruje v rozhodnutí a zároveň tímto rozhodnutím plnění této dohody do budoucna zakáže. Namísto takovéhoto rozhodnutí Úřad rozhodne o zastavení řízení za podmínky, že účastníci řízení Úřadu společně navrhli závazky ve prospěch obnovení účinné hospodářské soutěže, které jsou dostatečné pro ochranu hospodářské soutěže a jejichž splněním se odstraní závadný stav, a že zakázaná dohoda neměla za následek podstatné narušení hospodářské soutěže.

V takovém rozhodnutí může Úřad rovněž stanovit podmínky a povinnosti nutné k zajištění splnění těchto závazků. Takovéto závazky mohou účastníci řízení písemně navrhnout Úřadu nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy jim Úřad doručil písemné vyrozumění, v němž Úřad sdělí základní skutkové okolnosti případu, jejich právní hodnocení a odkazy na hlavní důkazy o nich, obsažené ve správním spise (dále jen „sdělení výhrad“); k pozdějším návrhům přihlédne Úřad jen v případech hodných zvláštního zřetele. Účastníci řízení jsou svým návrhem vázáni vůči Úřadu i mezi sebou navzájem, popřípadě vůči třetím osobám, a od podání návrhu do rozhodnutí Úřadu nesmějí dohodu podle jejího původního znění plnit. Jestliže Úřad neshledá navržené závazky dostatečnými, důvody písemně sdělí účastníkům a pokračuje v řízení.

Dominantní postavení na trhu

Dominantní postavení na trhu má soutěžitel nebo společně více soutěžitelů (potom se hovoří o společné dominanci), kterým jejich tržní síla umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích.

Tržní sílu posuzuje Úřad podle různých měřítek. Posuzován je především tržní podíl dosažený soutěžitelem nebo soutěžiteli se společnou dominancí (oligopol) v období, které je zkoumáno, dále pak Úřad posuzuje hospodářskou a finanční sílu soutěžitelů, právní nebo jiné překážky vstupu na trh pro další soutěžitele, stupeň vertikální integrace soutěžitelů, strukturu trhu a velikosti tržních podílů nejbližších konkurentů.

Není-li pomocí ukazatelů prokázán opak, má se za to, že dominantní postavení zaujímá soutěžitel nebo soutěžitelé se společnou dominancí, kteří ve zkoumaném období dosáhli na trhu alespoň 40 % tržní podíl.

Česká právní úprava zakazuje zneužívání dominantního postavení na trhu na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. Samotné dosažení dominantního postavení (na rozdíl od právní úpravy některých jiných států) tedy není zakázané, zákaz se týká pouze zneužívání tohoto postavení. Zákon nedefinuje, co se rozumí pod pojmem zneužívání dominantního postavení na trhu, ale uvádí demonstrativní výčet chování, které je za takové zneužívání považováno. Toto jednání samo o sobě nemusí být nikterak závadné, a pokud se ho dopustí běžný – nedominantní – soutěžitel, není zakázané. Pokud se ho však dopustí soutěžitel s dominantním postavením, tedy takový soutěžitel, který by tohoto chování mohl lehce zneužít, zakázané je. Zneužitím dominantního postavení je například:

  • přímé nebo nepřímé vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách s jinými účastníky trhu;
  • vázání souhlasu s uzavřením smlouvy na podmínku odebrání i dalšího plnění druhou stranou, které s požadovaným předmětem smlouvy nesouvisí;
  • uplatňování rozdílných podmínek při stejném či podobném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu, jimiž jsou tito účastníci v hospodářské soutěži znevýhodňováni – tzv. diskriminační chování;
  • zastavení nebo omezení výroby, odbytu nebo výzkumu a vývoje na úkor spotřebitelů
  • dlouhodobé nabízení a prodej zboží za nepřiměřeně nízké ceny, které má nebo může mít za následek narušení hospodářské soutěže;
  • odmítnutí poskytnout jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu přístup k vlastním přenosovým sítím nebo obdobným rozvodným a jiným infrastrukturním zařízením, které soutěžitel v dominantním postavení vlastní nebo využívá na základě jiného právního důvodu, pokud jiní soutěžitelé z právních nebo jiných důvodů nemohou bez spoluužívání takového zařízení působit na stejném trhu jako dominantní soutěžitelé, kteří přitom neprokáží, že takové spoluužívání není z provozních nebo jiných důvodů možné anebo je od nich nelze spravedlivě požadovat; totéž přiměřeně platí pro odmítnutí přístupu jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu k využití duševního vlastnictví nebo přístupu k sítím, které soutěžitel v dominantním postavení vlastní nebo využívá na základě jiného právního důvodu, pokud je takové využití nezbytné pro účast v hospodářské soutěži na stejném trhu jako dominantní soutěžitelé nebo na jiném trhu.

Pozice Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Pokud Úřad při výkonu dozoru nebo i z jiného podnětu zjistí, že došlo ke zneužití dominantního postavení na trhu, tuto skutečnost, obdobně jako v případě dohod narušujících hospodářskou soutěž, uvede ve svém rozhodnutí a tímto rozhodnutím následně takové jednání zakáže. Obdobně jako v případě dohod narušujících hospodářskou soutěž může Úřad rozhodnout o zastavení řízení za podmínky, že účastníci řízení Úřadu společně navrhli závazky ve prospěch obnovení účinné hospodářské soutěže, které jsou pro ochranu hospodářské soutěže dostatečné a jejichž splněním se odstraní závadný stav. Zneužití dominantního postavení přitom nesmí mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže. V rozhodnutí může Úřad také stanovit podmínky a povinnosti nutné k zajištění splnění těchto závazků. Pokud Úřad neshledá navržené závazky dostatečnými, důvody písemně sdělí účastníkům a pokračuje v řízení.

Tyto závazky mohou účastníci řízení navrhnout Úřadu pouze v písemné podobě, a to nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy jim Úřad doručil výhrady k jejich jednání. Účastníci jsou svým návrhem vázáni vůči Úřadu i mezi sebou navzájem, popřípadě vůči třetím osobám. Od podání návrhu do rozhodnutí Úřadu účastníci nesmějí postupovat způsobem, který je předmětem výhrad Úřadu.

Po zastavení řízení může Úřad řízení znovu zahájit a vydat rozhodnutí, kterým v případě zneužití dominantního postavení do budoucna zakáže toto závadné jednání, jestliže

  • se podstatně změnily podmínky, které byly pro vydání rozhodnutí rozhodné,
  • soutěžitelé jednají v rozporu se závazky, nebo
  • rozhodnutí bylo vydáno na základě nepravdivých nebo neúplných podkladů, údajů a informací.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Pravidelné novinky e-mailem