Kongo (Kinshasa): Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled

© Zastupitelský úřad ČR v Abuji (Nigérie)

Konžská demokratická republika je státem střední Afriky. Leží od pobřeží Atlantického oceánu až po oblast velkých jezer a prochází jím rovník. Má rozlohu 2 344 858 km2 a je druhou největší africkou a největší subsaharskou zemí. Hraničí s Angolou 2.511 km, z toho 225 km s angolskou enklávou Cabinda, dále s Burundi 233 km, Středoafrickou republikou 1.577 km, Konžskou republikou 2.410 km, s Rwandou 217 km, Jižním Súdánem 628 km, Tanzanií 459 km, Ugandou 765 km a Zambií 1930 km. Délka pobřeží je pouze 37 km. Klima je tropické, vlhké; dešťové období duben – říjen (na sever od rovníku) nebo listopad – březen (na jih od rovníku). Území celé republiky tvoří převážně tropické pralesy (90 % rozlohy země).

Obdělávaná půda tvoří pouze 4 % rozlohy Konga. Povrch země je většinou nížinatý, na východě země jsou ale vysoká pohoří Ruwenzori a Virunga s činnými vulkány. Nejvyšší hora Mt. Marguerite 5110 m.

Kongo je unitární stát (občas se objevují diskuse o nutnosti federalizaci země). Dělí na 11 provincií: Bas Congo, Bandundu, Kinshasa, Equateur, Kasai Occidental, Kasai Oriental, Katanga, Maniema, Orientale, Sud Kivu, Nord Kivu.

Hlavní město Kinshasa má 13,1 miliónu obyvatel (odhad), další významná města jsou Lubumbashi (Katanga), Kisangani (Province Orientale), Goma (Nord Kivu), Mbuji-Mayi (Kasai Oriental), Kananga.

 

Samostatnost získala KDR v roce 1960 na Belgii. Prodělalo několik krvavých občanských válek i období tuhého režimu prezidenta Mobutu Sese Seko. V současné době je KDR unitární republikou praktikující poloprezidentský systém s politickým systémem více stran. Výkonnou moc má vláda, v jejímž čele stojí prezident republiky spolu s premiérem. Prezident je podle ústavy z 18. 2. 2006 volen na maximálně dvě pětiletá funkční období všelidovým přímým hlasováním. Zákonodárnou moc představuje dvoukomorový parlament, tvořený Senátem (108 členů volených provinčními shromážděními na 5 let) a Národním shromážděním (500 členů, 61 poslanců voleno většinovým hlasováním, 439 voleno poměrným hlasováním na 5 let). Opoziční strany byly legalizovány v roce 1990. Registrováno je již celkem 100 politických stran, nejvýznamnější jsou: Parti du peuple pour la reconstruction et la démocratie (PPRD), prezidentova strana, Parti lumumbiste unifié (PALU), strana premiéra, Forces du renouveau (FR), Mouvement social pour le renouveau (MSR), Parti du peuple pour la paix et la démocratie (PPPD), Union pour la démocratie et le progrès social (UDPS) – opoziční, Mouvement de libération du Congo (MLC), Union pour la Nation congolaise (UNC). Další významné strany: Křesťansko demokratická strana (PDC) – 6 senátorů, Konžské hnutí za demokracii (RCD) – 7 senátorů, Shromáždění křesťanských demokratů (CDC) – 3 senátory, Unie mobutistických demokratů (UDEMO).

 

Konžský právní systém je přímo odvozen od belgické varianty francouzského civilního práva. Kongo přijímá jurisdikci ICJ s výhradami, přijímá ale rozhodnutí ICC. Nejvyššími orgány soudnictví jsou Ústavní soud, Odvolací soud, Státní rada a Nejvyšší vojenský soud. Pod nimi pak působí civilní a vojenské soudy nižší instance. Nová ústava byla přijata dne 18. února 2006. Novela ústavy z 20. 1. 2011 mimo jiné změnila systém prezidentských voleb z dvoukolového na jednokolový, což opozice kritizovala jako krok usnadňující znovuzvolení prezidenta Joseph Kabila Kabange, ke kterému došlo 28. 11. 2011.

 

Od nástupu prezidenta Josepha Kabily k moci se Kongo více orientuje na Belgii, USA a Francii. Stále významnějším partnerem je ČLR, která již vlastní 80 % těžebních závodů v provincii Katanga, prudce roste i vojenská spolupráce s touto zemí. Velmi aktivní je Turecko. Vztahy s Angolou jsou relativně dobré, jsou nicméně zatíženy sporem o průběh námořní hranice (tudíž ložiska ropy), podobně je tomu v případě Ugandy (nepřesně vytýčená hranice v Albertově jezeře). Uganda a Rwanda jsou obviňovány z podpory rebelských hnutí na východě země (a profitu z nelegálně těžených surovin). Spíše než na region Velkých jezer (kde leží právě Rwanda a Uganda) se Kongo zahraničně-politicky orientuje na jih kontinentu, na země sdružené v Jihoafrickém rozvojovém společenství (SADC). Mezi politické spojence Konga patří například Jihoafrická republika (JAR) a Zimbabwe. K úzkým politickým vztahům mezi JAR a KDR přispívají silné obchodní vazby a zájem JAR o velké infrastrukturní projekty v KDR (hydroelektrárna na přehradě Inga apod.).

 

Kongo je členem OSN, Frankofonie (druhá nejlidnatější frankofonní země světa), Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Dále je KDR členem v mezinárodních organizacích: ACCT, ACP, AfDB, AU, CEPGL, FAO, G-24, G-77, IAEA, IB, ICAO, ICCT, ICRM, IDA, IFAD, IFC, IFRCS, IHO (členství pozastavené), ILO, IMO, Interpol, IOC, IOM, IPU, ISO, ITSO, ITU, ITUC, MIGA, NAM, OIF, OPCW, PCA, UNCTAD, UNESCO, UNHCR, UNW, UPU, WCL, WCO, WFTU, WHO, WIPO, WMO a WTO.

Z významných regionálních organizací je země členem Southern African Development Community (SADC), Common Market for Eastern and Southern Africa (COMESA) a CEEAC (Communauté économique des états de l´Afrique centrale). V roce 2012 přistoupilo k dohodě OHADA.

 

Díky obrovským zásobám nerostných surovin a příznivým klimatickým podmínkám patří Kongo mezi na suroviny a primární zdroje velmi bohaté ekonomiky. Hospodářství však bylo v minulosti těžce poškozené dlouholetými vnitřními konflikty a válkami (často se bojovalo o kontrolu nad surovinovými zdroji) a katastrofální ekonomickou správou. V posledních letech se nicméně hospodářská situace konsoliduje a HDP rychle roste. KDR však stále zůstává jednou z nejchudších zemí světa. Země se vedle bezpečnostních problémů a s nimi spojeným rozkrádáním přírodního bohatství dlouhodobě potýká s mnoha vážnými problémy – zanedbanou infrastrukturou, velmi nepříznivým investičním a podnikatelským klimatem, obrovskou korupcí (podle mezinárodních statistik patří k zemím s nejvyšší korupcí na světě), špatným řízením podniků, nevýkonnou státní správou atd., které její ekonomický rozvoj brzdí.

 

Ekonomika je velmi málo diverzifikovaná, v současnosti je zcela závislá na těžebním průmyslu (měď, kobalt, ropa, diamanty), službách pro těžební průmysl a těžbě dřeva. Kongo ve střednědobém horizontu zůstane vývozcem komodit, jeho ekonomika bude proto konjunkturálně kolísat v závislosti na kolísání cen surovin na světových trzích. Přetrvávajícím problémem konžské ekonomiky je velký rozsah šedé ekonomiky (zejména naprosto nekontrolované vývozy nerostného bohatství), která vytváří cca 2/3 HDP.

 

Celkově očekáváme, že růst reálného HDP vzroste (poháněný těžebním sektorem), ale pouze skromně, z 3,9% v roce 2018 na průměrných 4,4% v letech 2019-20. To je pomalejší než průměr tempa růstu dosaženého v KDR během předcházejícího desetiletí. Důvodem je politická nestabilita sužující zemi od konce roku 2016 a nedostatky v zajištění bezpečnosti. Otázkou zůstává, co s vývojem ekonomiky učiní dopady pandemie COVID-19.

 

Hospodářský výhled se zlepšuje, ale zůstává velmi kritický. Očekáváme, že růst zůstane v roce 2020 stabilní, podporovaný odolným růstem vývozu rudy (4,2%).

KDR je největším světovým producentem kobaltu a největším výrobcem mědi a cínu v Africe. Nicméně probíhající intenzivní parlamentní debata o budoucí těžební legislativě a nedávné rozhodnutí vlády podporovat tento sektor osvobozením od daně z přidané hodnoty (DPH) odhaluje chaotický způsob spravování tohoto sektoru státem v zemi a zvyšuje napětí mezi státem a soukromými vlastníky v této oblasti. Ačkoli se očekává, že jak vláda, tak i podniky působící v tomto odvětví nakonec dosáhnou kompromisu ohledně nových zákonů o těžbě, nedůvěra mezi nimi, spolu s reputací Konžské demokratické republiky týkající se nepředvídatelné tvorby právních předpisů bude mít vliv na střednědobý ekonomický výhled země.

 

Těžební průmysl Konžské demokratické republiky přispívá zhruba na 22% HDP, vytváří více než tři čtvrtiny výnosů z vývozu a poskytuje téměř 30% vládních příjmů. Průmysl byl v roce 2015 zasažen propadem cen komodit. Přestože se opět zvyšují světové ceny, velké neuhrazené kredity z DPH, neustále se měnící regulace v oblasti těžby a nedostatek dodávek energie znamenají, že se odvětví bude i nadále potýkat s problémy.

 

Obchodní klima země je považováno za jedno z nejhorších na světě. Konžská demokratická republika je klasifikována z tohoto hlediska na 182. místě z celkového počtu 189 hodnocených zemí (viz „Doing business 2018“). Dle posledního hodnocení ekonomické svobody provedeného organizací „Heritage Foundation“ je KDR řazena do skupiny „repressed“ zemí, ze 179 hodnocených zemí se umístilo na 168. místě. Standard and Poor’s udržela hodnocení Konga na Bse stabilním výhledem.

 

Průmysl (mimo těžebního) vytváří cca 2,5 % HDP. Páteř ekonomiky nadále tvoří těžební průmysl a zpracování rud s 13% podílem na tvorbě HDP; v zemi se těží diamanty, tantal, kobalt, měď, zinek, zlato, koltan a jiné nerosty, dále ropa na pobřeží Atlantiku. Ostatní odvětví průmyslu přestaly být konkurenceschopné a prakticky zmizely, dnes zahrnují výrobu cementu, textilu, obuvi, zpracování a výrobu potravin, nápojů a cigaret a zpracování plastů.

 

Těžební sektor: je páteří konžské ekonomiky (tvoří cca 22 % HDP) a rychle roste (až 11 % ročně). Na území KDR se nachází 60 % všech minerálů těžených ve světě; země má 50 % světových zásob kobaltu, více než 10 % světových zásob mědi a 30 % zásob diamantů. V roce 2014 se v KDR vytěžilo 1,2 mil. tun mědi, 75 tis. tun kobaltu, 10,3 tun zlata, 300000 karátů diamantů. Těžba ropy činí cca 25 tisíc barelů/den (přesné údaje nejsou k dispozici), prokázané zásoby ropy se odhadují na cca 180 milionů barelů. Ropa se těží pouze na šelfu Atlantického oceánu (těžba je ovlivněna hraničním sporem s Angolou). Udělování licencí ve východních částech země (v oblasti tzv. afrického riftu), včetně národního parku Virunga je v počátečním stadiu a již nyní vzbuzuje velký odpor mezinárodních ochranářských organizací. KDR má rovněž prokázané zásoby cca 1 mld. kubických metrů zemního plynu. Tohoto energetického zdroje se zatím v KDR nevyužívá. Těžba některých minerálů je z velké části „ruční“ a velmi špatně organizována. KDR je navíc obětí nezákonné těžby a vývozu minerálů, řízení a průhlednost operací (udělování licencí, zdaňování) v tomto sektoru zůstává i díky zájmům vládnoucí elity dlouhodobě vážným problémem. V červenci 2002 byl přijat nový těžební zákon, který zjednodušuje a sjednocuje procedury udělování koncesí a jejich obnovování. V praxi ale nepřinesl žádnou změnu, proto byl v roce 2007 novelizován. Nová verze sice povzbudila zájem těžařů, avšak jeho aplikace v praxi zůstává stejná. Vláda v roce 2012 založila expertní skupinu, která připravil nový těžební zákon, jež byl přijat až v roce 2018. Má mj. obsahovat zvýšení povinného podílu vlády v těžebních licencích i zvýšené odvody z těžby. Státní společnost Gécamines rovněž přehodnocuje svoje partnerské smlouvy a snaží se zvýšit svůj podíl v licencích (na druhé straně se za velmi neprůhledných podmínek některých licencí zbavuje). Tato opatření mohou vést k napětí s mezinárodními (západními) investory, kteří varují, že jejich investice ztratí rentabilitu. Některé mezinárodní těžařské firmy se navíc daly slyšet, že podají na vládu KDR žalobu u mezinárodních komerčních soudů. Objektivní skutečností však zůstává, že celá řada původně udělených koncesí byla jednostranně výhodná pro zahraniční firmy. Jedná se o koncese poskytované bývalou garniturou obvykle za velké úplatky. Trendem posledních let je neustále vyšší angažmá čínských firem v těžebním sektoru, zejména v provincii Katanga. Těm již nyní v této provincii patří 80 % závodů na zpracování těžených rud, do ČLR je vyváženo 90 % produkce.

 

Těžební průmysl by měl i nadále přitahovat soukromé investice, které zůstanou stabilní na hodnotě 10,5% HDP navzdory změnám v těžebním zákoně z roku 2018. Kromě vyšších daní a licenčních poplatků vyžaduje tento zákon, aby alespoň 10% kapitálu těžebních společností bylo drženo domorodými občany, a výrazně omezuje vývoz nezpracovaných nerostů na základě nových povolení k těžbě. Tyto vyšší příjmy z těžby přispějí k urychlení investic do veřejné infrastruktury, u nichž se předpokládá zvýšení z 2,1 na 2,4% HDP.

 

Stavebnictví: Podílí se na tvorbě HDP cca 6,2 % a roste 10 % tempem. V hlavním městě Kinshase a dalších velkých městech je patrný čilý stavební ruch. Probíhají práce na obnově infrastruktury (komunikací), staví se i nové administrativní budovy. Státní rozpočet pro rok 2015 počítá investicemi do obnovy a výstavby infrastruktury ve výši cca 2,5 mld. USD (školy, nemocnice). Stavebnictví roste i díky soukromým investicím do výstavby nemovitostí a hotelů. KDR získala z ČLR mnohamiliardové úvěry na výstavbu infrastruktury (realizují čínské firmy) a Jižní Koreje (výstavba hlubokovodního přístavu).

 

Zemědělství: Samozásobitelské zemědělství spolu s těžbou dřeva zůstává nadále páteří ekonomiky a zaměstnává více než 70 % obyvatel. Podílí se 45 % na tvorbě HDP. Pouze necelé 3 % půdy jsou obdělávány, 7 % tvoří pastviny a 90 % je pokryto lesy. Pěstuje se olejová palma, gumovník, kakaovník, bavlna, káva (ta se vyváží), tabák, maniok, jam, kukuřice, rýže, cukrová třtina a banány. Chová se zejména hovězí dobytek, v menší míře ovce, vepři a drůbež. Zemědělství je nadále jen velmi málo výkonné, země dováží téměř všechny druhy potravinářského zboží. Budování agroprůmyslu je jedním z rozvojových cílů vlády. 90 % území je stále ještě pokryto tropickými pralesy. Vývoz dřeva (80 % jde do Evropy – Francie,

Portugalska, Belgie a Itálie) představuje cca 2 % hodnoty veškerého vývozu země.Z KDR se vyvezlo v roce 2014 228 tis. m3 dřeva. Sektor se ale potýká se stejnými problémy, jako těžba nerostných surovin (neprůhledné udělování licencí, netransparentnost a nedostatek kontroly těženého dřeva, nelegální vývozy, špatný výběr daní a poplatků, korupce…). Vláda proto v současné době reviduje udělené těžební licence a připravuje nový zákon o těžbě dřeva. Snaží se zprůhlednit udělování licencí (mimo jiné i publikováním jejich udělení a fiskálních podmínek) a ve spolupráci s EU i kontrolu vývozu. Většina těženého dřeva by se v budoucnu měla zpracovávat v zemi. (zákon o těžbě dřeva, přehled).

 

Služby: Na tvorbě HDP se sektor podílí 33,4 %. Je představován zejména velko a maloobchodními službami, dopravou, bankovnictvím a telekomunikacemi. Služby patří k dynamicky rostoucím sektorům ekonomiky a velkou měrou přispívají k rychlému růstu HDP. Vláda založila dopravní společnost Transport au Congo a nakoupila 500 nových autobusů, rovněž poskytla úvěry soukromým dopravním společnostem na nákup nové techniky. Spolu s Air France založila společnost Congo Airways operující desítku nových letadel. Telekomunikace rostou až 21 % tempem, v zemi začal působit už šestý operátor YozmaTime

Turns. Turistický ruch v zemi prakticky neexistuje. Turisticky zajímavé oblasti na východě (tzv. oblast Velkých jezer při hranicích s Rwandou, Burundi a Ugandou) nejsou bezpečné, neexistuje zde ani dopravní infrastruktura. Rovněž negativní image země v zahraničí stále brání většímu rozvoji turistiky, přestože má DRC co nabídnout.

 

Infrastruktura: I když výstavba infrastruktury je jedním z hlavních cílů vlády, její stav je dlouhodobě velmi špatný a brání ekonomickému rozvoji země. Doprava zboží napříč zemí je velký logistický problém vyžadující kombinaci silniční, železniční i říční dopravy. Kongo má 153 500 km pozemních komunikací, z toho pouze 3000 km asfaltovaných. Silniční spojení mezi východem a západem země neexistuje. Východ země má lepší spojení se sousedními zeměmi (Ugandou, Zambií) než s Kinshasou. Klíčová silnice N1, která spojuje jihovýchodní Katangu a Kinshasu s hlavním přístavem země Matadi (380 km) je s obtížemi sjízdná. Vláda plánuje výstavbu nebo rehabilitaci nových komunikací mezi Kisangani a městy Bukavu, Goma, Bunia a silnice mezi Bukavu a Kindu a dále do Mbuji-Mayi. Dále je plánována oprava stávající silnice mezi Kinshasou a Kikwitem. Na tyto práce získala 5 mld. USD čínskou půjčku oproti právům na těžbu nerostných surovin.

Kongo disponuje velice rozvětvenou sítí říčních a jezerních cest (celkem až 16000 km). Řeka Kongo je splavná od Kinshasy až po Kisangani v délce 2000 km, splavné jsou i četné přítoky. Vodní toky jsou hojně využívány pro dopravu zboží a osob mezi východní a západní částí země. V KDR je 4772 km železnice, z toho je 858 km elektrifikovaných (4 regionální sítě s různým rozchodem, většina slouží pro dopravu těžených rud). Železnice spojuje KDR se Zambií a Angolou. V KDR existuje 198 letišť, z toho 26 se zpevněnou přistávací dráhou. Působí zde několik desítek lokálních leteckých společností, velkým problémem zůstává bezpečnost leteckého provozu.

Podobně jako jinde v Africe se velmi rychle rozvíjí telekomunikační služby, tento sektor byl zcela liberalizován. V KDR funguje 5 velkých soukromých mobilních telefonních sítí (Vodacom Congo, Bharti Airtel, Tigo, Orange a Africell) a asi desítka menších společností. V roce 2014 k nim přibyl šestý velký operátor – YozmaTime Turns. Pevná státní telefonní síť téměř neexistuje. Počet mobilních telefonů je odhadován na 30 mil (oproti 58000 pevných linek). Rychle se rovněž rozvíjí počet internetových připojení (cca 2500 poskytovatelů služeb).

 

Energetika: KDR má obrovský vodní potenciál na výrobu elektrické energie. Odhad zdrojů činí přes 770 GW. Z tohoto obrovského hydroelektrického potenciálu KDR se však využívá jen cca 0,3 %; přístup k elektřině má pouze 7 % obyv. Řada elektráren není navíc funkční, výpadky elektrického proudu jsou běžným denním jevem. Rozvodná síť i v hlavním městě je technicky zastaralá a v neutěšeném stavu. Odhad výroby elektrické energie v roce 2011 činí 7,8 mld. kWh. Spotřebovalo se 6,6 mld. kWh, do JAR, Angoly a KR bylo vyvezeno 916 mil. kWh, dovezeno do KDR jen 171 mil kWh. Instalovaná kapacita je 2442 MW, skutečná kapacita je ale poloviční. 98 % elektrické energie pochází z vodních elektráren. Nedostatek elektrické energie i častá přerušení dodávek znamená vážný problém pro těžební firmy i výrobce, které musí situaci řešit generátory. Státní těžební firma Gecamine plánuje v provincii Katanga výstavbu uhelné elektrárny s kapacitou 500 MW, která by měla situaci zlepšit.

V energetické oblasti je hlavní úsilí zaměřeno na rehabilitaci hydroelektráren, zejména Inga I a Inga II. Existují projekty na výstavbu hydroelektráren Inga III 4,32 GW a Grand Inga – 10,5 GW. Podle údajů Světové banky by tato přehrada mohla jednou dodávat 25 % světové (!) výroby vodní energie. Práce na výstavbě elektrárny Inga III již měly být zahájeny, mají ale velké zpoždění a nebudou zahájeny dříve než v roce 2017 – elektrárna by měla být dokončena v roce 2020. V současné době jsou funkční jen dvě hydroelektrárny: Inga I (výkon 350 MW) a II (1440 MW). Dnes čelí tato zařízení velmi vážným technickým problémům, takže současná produkce Inga I a II nepřináší více než 40 % jejich původně instalovaných kapacit. S cílem rehabilitace těchto kapacit poskytla SB úvěr 455 milionů Euro, Africká rozvojová banka 35 milionů EURO, dále místní SNEL (Société National de l´Electricité) poskytla příspěvek 10 milionů EURO, Evropská investiční banka rovněž přislíbila půjčku za koncesionářskou úrokovou sazbu.

 

V roce 2014 byly rehabilitovány 2 turbíny elektrárny Inga 2, což umožnilo zvýšit výrobu elektrické energie o 11 % a poněkud tak zlepšit situaci zejména v hlavním městě. Vláda zve investory do výstavby elektráren Tshala 2, Wanie Rukula, Semiliki, Lusanga, podporuje výstavbu malých lokálních elektráren (vodních, slunečních….), které nemusí být napojeny na státní distribuční sítě. SNEL rovněž plánuje opravu elektrárny Zongo 2 (Sinohydro), Katende (indický partner), Nseke, Koni atd. a rekonstrukci distribučních sítí. Koncem roku 2013 prodělal sektor zásadní změnu – parlament přijal zákon umožňující plnou liberalizaci tohoto sektoru. Vláda tak chce přitáhnout zahraniční investice do tohoto klíčového sektoru ekonomiky. V brzké době hodlá privatizovat existující elektrárny i rozvodné sítě. I když vláda v polovině října 2018 oznámila podepsání dohody se dvěma čínskými společnostmi a španělskou firmou na financování výstavby vodní elektrárny Inga III (s kapacitou 11 000 MW), elektrárna nebude vyrábět elektřinu do roku 2022.

 

Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc: KDR, která patří do skupiny nejméně rozvinutých zemí s nízkým příjmem, zůstává velkým příjemcem zahraniční rozvojové pomoci, na které je z velké části závislá (kolem 10 % HDP pochází ze zahraničí). Na bilaterální úrovni jsou hlavními donory Německo, EU, USA, UK, Belgie, Japonsko a AfDB. Podle údajů OECD poskytli zahraniční donoři zemi v roce 2016 pomoc ve výši 2,5 mld USD. ČLR a Jižní Korea poskytují nízko úročené půjčky na výstavbu infrastruktury, které ale zemi znovu zadlužují.

 

EU je v KDR velmi významným donorem zahraniční rozvojové i humanitární pomoci.
V rámci 10. EDF (2009 – 2013) mohla KDR čerpat celkem 514 milionů Euro (obálka A) a 4,7 mil Euro (obálka B). 10. EDF byl vedle přímé rozpočtové podpory zaměřen na dobrou správu věcí veřejných (stabilizaci institucí, volby, decentralizaci), posílení bezpečnosti (policie a armády) a justice, výstavbu dopravní infrastruktury, zlepšení dodávek vody, dále na zdravotnictví a ochranu životního prostředí (ochrana pralesů a národních parků).

 

V rámci 11. EDF (2014 – 2020) bude poskytnuta pomoc ve výši 620 mil. Euro, prioritními sektory jsou zdravotnictví, ochrana životního prostředí, zemědělství a údržba a výstavba komunikací (zejména N1). V důsledku tlaku EU na realizaci prezidentských voleb v KDR se prezident Kabila rozhodl pozastavit veškeré rozvojové aktivity EU a jejích členských států, a tak konžská vláda v roce 2018 nepodepsala příslušné mezivládní a mezinárodní smluvní dokumenty, které jsou pro zahájení financování těchto projektů nezbytné.

1.1. Oficiální název státu, složení vlády

Název státu

  • Konžská demokratická republika
  • République démocratique du Congo (RDC)
  • zkrácené názvy: Kongo, Kongo-Kinshasa, Demokratické Kongo, DRC, KDR

Prezidentem KDR je od 17. ledna 2019 Félix Tshisekedi. Prezident jmenuje premiéra a na jeho návrh členy vlády, ty musí ve funkci potvrdit Národní shromáždění. Členy vlády (a premiéra) ale může zbavit funkce pouze Národní shromáždění. Je vrchním velitelem ozbrojených sil, ve spolupráci s ministrem zahraničních věcí určuje zahraniční politiku. Může vracet k projednávání parlamentu návrhy zákonů, může vyhlásit referendum, se souhlasem premiéra jmenuje vysoké představitele administrativy, jmenuje část členů Ústavního soudu.

Mandát prezidenta Demokratické republiky Kongo je ústavně omezen na dvě funkční období.

 

Zatímco Tshisekedi vyhrál volby, strany spojené s bývalým prezidentem Kabilou zajistily většinu v Národním shromáždění a později v Senátu během březnových voleb do Senátu. Kvůli tomuto Tshisekediho schopnost realizovat svou politiku nebo jmenovat nového premiéra byla omezená, a zatímco jednání o sestavení vlády pokračují, prezident pracuje s bývalým Kabilovým kabinetem. Teprve 20. května 2019 jmenoval Sylvestrem Ilunga, Kabilova spojence, za svého kandidáta na předsedu vlády. Parlamentní většinová frakce a prezident Tshisekedi dospěli k dohodě o vytvoření nové vlády 27. července 2019 a vybrali 65 členů nového kabinetu. Z toho 42 pracovních míst jsou Kabilovy a koaliční strany strany a 23 tvoří Tshisekediho alainci. Nová Ilungova vláda formálně nastoupila do funkce na konci srpna 2019. Stojí za připomenutí, že bývalý místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Léonard She Okitundu má blízko k České republice.

Složení vlády KDR (květen 2020)

Deputy Prime Ministers:

1. Deputy Prime Minister, Minister of the Interior, Security and Customary Affairs, Gilbert Kankonde Malamba;
2. Deputy Prime Minister, Minister of Justice and Keeper of the Seals, Célestin Tunda Ya Kasende;
3. Deputy Prime Minister, Minister for the Budget, Jean Baudouin Mayo Manbeke;
4. Deputy Prime Minister, Minister of Planning, Elysée Munembwe Tamukumwe;
5.Deputy Prime Minister, Minister of Infrastructure and Public Works, Willy Ngoopos Sunzhel;

Ministers of State:

1. Minister of State, Minister of Foreign Affairs, Marie Tumba Nzeza;
2. Minister of State, Minister of International Cooperation, Regional Integration and Francophonie, Pépin Guillaume Manjolo Buakila;
3. Minister of State, Minister of Hydrocarbons, Rubens Mikindo Muhima;
4. Minister of State, Minister of Decentralization and Institutional Reforms, Azarias Ruberwa Manywa;
5. Minister of State, Minister of Water Resources and Electricity, Eustache Muhanzi Mubembe;
6. Minister of State, Minister of Employment, Labor and Social Security, Nene Nkulu Ilunga;
7. Minister of State, Minister of Primary, Secondary and Technical Education, Willy Bakonga Wilima;
8. Minister of State, Minister for Gender, Family and Children, Béatrice Lomeya Atilite:
9. Minister of State, Minister of Town Planning and Housing, Pius Muabilu Mbayu Mukala;
10. Minister of State, Minister of Communication and Media, David Jolino Diwanpovesa Makelele ma-Muzingi;

Ministers:

1. Minister of Defense and Veterans Affairs, Aimé Ngoy Mukena;
2. Minister of Public Service, Yollande Ebongo Bosongo;
3. Minister of Finance, José Sele Yalaghuli;
4. Minister of National Economy, Acacia Bandubola Mbongo;
5. Minister of the Portfolio, Clément Kuete Nymi Bemuna;
6. Minister of Foreign Trade, Jean Lucien Bussa Tongba;
7. Minister of Mines, Willy Kitobo Samsoni;
8. Minister of Posts, Telecommunications and New Information and Communication Technologies, Augustin Kibassa Maliba;
9. Minister of State, Minister of Health, Eteni Longondo;
10.Minister of Human Rights, André Lite Asebea;
11. Minister of Relations with Parliament, Déogratias Nkusu Kunzi Bikawa;
12. Minister of the Environment and Sustainable Development, Claude Nyamugabo Bazibuhe;
13. Minister of Transport and Communication Routes, Didier Mazengu Mukanzu;
14. Minister of Agriculture, Jean Joseph Kasonga Mukuta;
15. Minister of Fisheries and Livestock, Jonathan Bialosuka Wata;
16. Minister of Rural Development, Mr. Guy Mikulu Pombo
17. Minister of Social Affairs, Rose Boyata Monkaju;
18. Minister of Humanitarian Actions and National Solidarity, Steve Mbikaki Mabuluki

Zpět na začátek

1.2. Demografické tendence: Počet obyvatel, průměrný roční přírůstek, demografické složení (vč. národnosti, náboženských skupin)

Počet obyvatel: 84 100 000

Věková struktura:

  • 0-14 let 43,1 %
  • 15-64 let 54,3 %
  • 65 a více 2,6 %.

Zhruba 55 % obyvatelstva je v aktivním věku.

Roční přírůstek obyvatelstva činí 2,4 % (odhad 2016)

Podíl městského obyvatelstva je na africké poměry vysoký a činí 42 %.

V zemi žije přes 250 etnik s převahou etnika Bantu (Lubové, Kongové, Lundové, Mongo, Tetela), Zandové, Mangbetuové (Hamité). Na východě žijí Mulengové (Banyamulengové) příbuzní s Tutsiji z Rwandy, jejichž statut není vyjasněn a je stále příčinou napětí. Zhruba 700 000 původních obyvatel – Pygmejů. Z cizinců jsou nejvíce zastoupeni Belgičané, Francouzi, Indové, Libanonci, Pákistánci, Angolané, Konžané (Brazzaville), západoafričané. Etnická a regionální příslušnost hrála a hraje v politice významnou roli. Za Mobutua byla privilegovanou etnickou skupinou skupina Ngombe, ze které Mobutu pocházel a obyvatelé provincie Equateur. Vláda Kabily seniora se opírala o svahilofonní obyvatelstvo východu (regiony Katanga, Maniema, obě Kivu). V dnešní vládě jsou rovnoměrně zastoupeny všechna významnější etnika a regiony.

Dominantním náboženstvím je římsko-katolické (50 %). V zemi působí řada malých protestantských církví (20 %). Významné jsou afro-křesťanské autochtoní církve, z nichž hlavní jsou kimbangisté (10 %). Na východě země jsou výrazněji zastoupeni také muslimové (10 %). Zbytek jsou animisté, vitalisté, spiritisté.

Úředním jazykem je francouzština. Čtyři místní jazyky mají statut národních jazyků: svahilština (Katanga a východ země), lingala (Kinshasa a severozápadní Kongo), kikongo (západní část země a okolí Kinshasy), chiluba (Východní a Západní Kasai). Dohromady se v Kongu užívá 242 jazyků.

Zpět na začátek

1.3. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (nominální HDP/obyv., vývoj objemu HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti). Očekávaný vývoj v teritoriu s akcentem na ekonomickou sféru.

 

2015

2016

2017

2018

2019

HDP mld. USD

38,4

39,8

40,42

70,608

81,697

růst reál HDP %

6,9

3,9

2,6

3,9

4,6

infl spotř. cen %

n/a

18,2

41,7

27,3

4,3

obyv. miliony

76,2

83,9

84,1

84,0

86,8

HDP/obyv. USD

800

812

809

811

500

 

Zdroj: EIU, Odhad

 

PEkonomice dominuje těžba nerostných surovin. V posledních letech vede prim kobalt a měď, jejich těžba a cena na světových trzích bude narůstat i v příštích letech. To posílí státní rozpočet a podpoří hospodářskou činnost. Přes obtížnost podnikatelského prostředí očekáváme, že investoři, kteří jsou v zemi již přítomni, zůstanou zapojeni do tohoto sektoru kvůli poměrně nízkým nákladům na práci, velkým ložiskům rudy a potenciálu významných nálezů. Nelze nicméně zapomínat na stálá úskalí jako jsou politická nestabilita, bezpečnost v oblastech, kde probíhá těžba, vysoká inflace, stejně jako nespolehlivé dodávky energie a slabá infrastruktura, která mohou další potenciální investory jednoduše odradit.

Celkově očekáváme, že růst reálného HDP vzroste (poháněný těžebním sektorem), ale pouze skromně, z 3,9% v roce 2018 na průměrných 4,4% v letech 2019-20. To je pomalejší než průměr tempa růstu dosaženého v KDR během předcházejícího desetiletí. Důvodem je politická nestabilita sužující zemi od konce roku 2016 a nedostatky v zajištění bezpečnosti.

Hospodářský výhled se zlepšuje, ale zůstává velmi kritický. Očekáváme, že růst zůstane v roce 2020 stabilní, podporovaný odolným růstem vývozu rudy (4,2%). Těžební průmysl by měl i nadále přitahovat soukromé investice, které zůstanou stabilní na hodnotě 10,5% HDP navzdory změnám v těžebním zákoně z roku 2018. Kromě vyšších daní a licenčních poplatků vyžaduje tento zákon, aby alespoň 10% kapitálu těžebních společností bylo drženo domorodými občany, a výrazně omezuje vývoz nezpracovaných nerostů na základě nových povolení k těžbě. Tyto vyšší příjmy z těžby přispějí k urychlení investic do veřejné infrastruktury, u nichž se předpokládá zvýšení z 2,1 na 2,4% HDP.

Vláda zahájila odvětvové reformy s cílem posílit správu a transparentnost v těžebním průmyslu (lesnictví, těžební a ropné odvětví) a zlepšit podnikatelské prostředí. V současné době jsou téměř všechny smlouvy podepsané vládou přístupné veřejnosti. Konžská demokratická republika se podílí na Iniciativě pro transparentnost v oblasti těžebního průmyslu (EITI) a pravidelně zveřejňuje zprávy o příjmech z přírodních zdrojů. Systematizace postupů nezbytných pro soutěžní proces při zadávání smluv o těžbě, ropě a lesnictví však vyžaduje další úsilí ze strany vlády.

Tshisekediho vláda má v úmyslu zvýšit veřejné výdaje a provádět tolik potřebné strukturální reformy, aby diverzifikovala ekonomiku a přilákala zahraniční kapitál. Pokud bude úspěšný, růst v těžebním sektoru by se mohl výrazně zvýšit. Úspěšný přechod moci již znamenal malé oživení domácí poptávky, přičemž poměr extrakčního a neextraktačního růstu klesl z 1,4 v roce 2019 na 1,2 v roce 2020. V měnové oblasti byla centrální banka úspěšná v ukotvení obou směnný kurz a inflace. Prognózy ukazují, že inflace se ve střednědobém horizontu stabilizuje kolem 5%, přičemž zůstala dvojciferná čísla posledních let.

Zahraniční finanční podpora (s výjimkou ČLR a Jižní Koreje, jejichž úvěry do výstavby infrastruktury jsou neprůhledně jištěny doly v Katanze) bude podmíněna úspěchem reformních kroků vlády.

Ekonomika KDR je a nadále zůstane orientovaná na vývoz nerostných surovin, dřeva a na zemědělství. Zůstane tak velmi zranitelná a závislá na vnějších vlivech. Navíc se potýká s obrovskými problémy (bezpečnost, velmi zanedbaná infrastruktura (dopravní i energetická) nepříznivé investiční klima, korupce….), které nelze rychle překonat. Přesto, že poslední roky prodělává relativně rychlý růst, zůstane do značné míry i nadále závislá na ochotě mezinárodních donorů (Belgie, USA, Francie, EU, IMF..) poskytovat pomoc. KDR tak i pro nejbližší období zůstane jednou z nejchudších zemí světa.

Zpět na začátek

1.4. Veřejné finance, státní rozpočet – příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let

 

2015

2016

2017

2018

2019

rozp. příjmy (% HDP)

 

16,1

16,4

n/a

n/a

10,8

rozp. výdaje (% HDP)

14,2

15,3

n/a

n/a

10,9

bilance rozpočtu
(% HDP)

1,91

-1

-0,3

-3,2

-0,1

Zdroj: EIU, CIA

 

Národní shromáždění Konžské demokratické republiky (KDR) odhlasovalo 31. prosince 2019 rozpočet na rok 2020 ve výši 11 miliard USD (18 545,2 miliardy konžských franků), o 5 miliard USD vyší ve srovnání s rozpočtem 2019. Příjmy v řádu 18,545,2 miliardy FC se skládají z příjmů obecného rozpočtu 17,225,2 miliardy FC, příjmů z přidružených rozpočtů ve výši 305,4 miliardy FC a příjmů ze zvláštních účtů ve výši 1,014,6 miliardy FC.

Předpokládané výdaje na rozpočtový rok 2020 činí 18 545,2 miliardy FC ve srovnání s 10 352,3 miliardy FC ve finančním roce 2019, což představuje 79,1% nárůst. Jsou rozděleny do souhrnného rozpočtu, přílohových rozpočtů a zvláštních účtů v rovnováze s odpovídajícími příjmy. Důraz je kladen na sociální výdaje, což je 30,1% souhrnného rozpočtu, z toho 21,8% na vzdělávání, 5,9% na zdraví a 2,4% na sociální ochranu. Vláda očekává v roce 2020 ekonomický růst 5,4%, zatímco Mezinárodní měnový fond (MMF) jej odhaduje na 3,2%.

Zpět na začátek

1.5. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let), veřejný dluh vůči HDP, zahraniční zadluženost, dluhová služba

 

2015

2016

2017

2018

2019

běžný účet

-1 484

-1334

-1478

-1397

-2027

kapitálový účet

n/a

n/a

n/a

n/a

n/a

finanční účet

n/a

n/a

n/a

n/a

n/a

Rezervy zahr. měny

 

1 216 

774

444

665

1017

Údaje v mil. USD
Zdroj: IMF, *odhad

Zahraniční zadluženost, dluhová služba

 

2015

2016

2017

2018

2019

vnější zadlužení

7 249

5 331

5 324

5356

5295

Údaje v mil. USD
Zdroj: IMF, EIU

 

Hospodářský výhled se zlepšuje, ale zůstává velmi kritický. Očekáváme, že růst zůstane v roce 2020 stabilní, podporovaný odolným růstem vývozu rudy (4,2%). Těžební průmysl by měl i nadále přitahovat soukromé investice, které zůstanou stabilní na hodnotě 10,5% HDP navzdory změnám v těžebním zákoně z roku 2018. Kromě vyšších daní a licenčních poplatků vyžaduje tento zákon, aby alespoň 10% kapitálu těžebních společností bylo drženo domorodými občany, a výrazně omezuje vývoz nezpracovaných nerostů na základě nových povolení k těžbě. Tyto vyšší příjmy z těžby přispějí k urychlení investic do veřejné infrastruktury, u nichž se předpokládá zvýšení z 2,1 na 2,4% HDP.

Tshisekediho vláda má v úmyslu zvýšit veřejné výdaje a provádět tolik potřebné strukturální reformy, aby diverzifikovala ekonomiku a přilákala zahraniční kapitál. Pokud bude úspěšný, růst v těžebním sektoru by se mohl výrazně zvýšit. Úspěšný přechod moci již znamenal malé oživení domácí poptávky, přičemž poměr extrakčního a neextraktačního růstu klesl z 1,4 v roce 2019 na 1,2 v roce 2020. V měnové oblasti byla centrální banka úspěšná v ukotvení obou směnný kurz a inflace. Prognózy ukazují, že inflace se ve střednědobém horizontu stabilizuje kolem 5%, přičemž zůstala dvojciferná čísla posledních let.

Zahraniční rezervy se však pohybují kolem tří týdnů dovozu, což je výrazně pod běžně přijímaným prahem tří měsíců. Po opětovném uvolnění hlavních centrálních bank by to byl okamžik, kdy by centrální banka rekonstruovala válečnou hruď. Navzdory svému nerostnému bohatství se zdá, že plánovaná makroekonomická výkonnost Konžské demokratické republiky nestačí k zajištění zaměstnanosti a dobrých životních podmínek jeho rychle rostoucí populace, což vytváří velmi nestabilní obchodní prostředí.

Veřejné saldo, které by mělo být v roce 2020 zhruba neutrální, by mohlo být ovlivněno překročením rozpočtu na začátku roku v roce 2019, zejména pokud jde o provozní výdaje státu. Veřejné výdaje jsou stále z velké části ovládány vysokou mzdou a zvyšují také bezpečnost, zdraví (zadržování eboly) a infrastrukturu. Zvýšení daní a licenčních poplatků v těžebním odvětví (asi 30% celkových příjmů) by však mělo umožnit absorbovat toto zvýšení výdajů. Vzhledem k tomu, že veřejný dluh je stále na nízké úrovni (17% HDP) a do značné míry koncesní, zůstává riziko předlužení nadále omezené. Avšak poměr příjmů k HDP ve výši pouhých 12% znamená, že státní správa bude muset zlepšit mobilizaci příjmů. Očekává se, že schodek běžného účtu se v letech 2019 a 2020 zhorší, zejména v důsledku poklesu cen kobaltu. Čistá kladná vývozní pozice je ve skutečnosti zdaleka natolik, aby vyvážila odliv příjmů a nákladů na zahraniční služby těžebního průmyslu. PZI financují schodek, ale jsou nadále vystaveny jakémukoli zhoršení bezpečnostní a politické situace nebo poklesu cen komodit. V prosinci 2019 schválil MMF nouzovou půjčku ve výši 368 milionů USD na pokrytí nedostatku rezerv, což je příznak vnější křehkosti země.

Konžsko-čínská smlouva o spolupráci: Jednání o této smlouvě začala v srpnu 2007 mezi vládou KDR a skupinou čínských společností (Sinohydro – silniční výstavba, China Railways Engineering Corporation, v oblasti financování pak EXIM Bank) a vyústila v podpis dohody o spolupráci dne 22 dubna 2008 v Pekingu. Smlouva umožňuje poskytnutí půjčky do výše 9,25 mld. USD, z nichž 6 mld. jsou určeny na rozvoj infrastruktury (s úrokovou mírou 1 %) a 3,25 mld. do rozvoje těžebního průmyslu (z toho 30 % bezúročně a 70 % s úrokovou sazbou 6,1 %).

Smlouva je konstruována na bázi modelu „Infrastructure Development Resources Backed“, tzn. nedošlo k přímým finančním převodům konžské straně (s výjimkou půjčky pro Gécamines), čínská EXIM bank převedla přislíbené fondy přímo čínským stavebním společnostem. Dohoda předpokládala vytvoření jointventure s konžským podílem 32 % a čínským 68 %). Tento podíl umožní Číňanům právo těžby 10,62 milionů tun mědi, 620.000 tun kobaltu a 372.000 tun zlata. Hodnota těchto produktů je odhadována na 80 miliard USD. Výměnou Čína postaví železnice, silnice, nemocnice, university a síť pro distribuci elektřiny.

V průběhu realizace smlouvy jsou veškeré investice a dodávky osvobozeny od jakýchkoliv poplatků, cel a daní. KDR garantuje bezpečnost těžebních investic a splácení úvěrů. Pokud příjmy z joint-venture získané těžbou nebudou pokrývat čínské investice, KDR poskytne poskytnout Číně dodatečné koncese případně bude souhlasit se snížením čínských investic.
Mezi názorem vlády KDR a stanoviskem IMF ohledně výše uvedené konžsko-čínské dohody existují dost značné rozdíly, které vedly k pozastavení spolupráce mezi KDR a IMF (podle IMF tato dohoda zhoršuje schopnost konžské dluhové služby atd.). IMF se snaží, aby KDR tuto smlouvu renegociovala, zde však naráží na značnou neochotu vlády KDR.

 

Zpět na začátek

1.6. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)

Bankovní sektor prodělal reorganizaci a v současné době patří k rostoucím sektorům hospodářství. Nabízené služby se postupně rozšiřují. Posílení dohledu ze strany BCC a mezinárodních finančních institucí je jedním z podmínek pomoci IMF. Regulační a kontrolní roli má Centrální banka Konga (Banque centrale du Congo – BCC). Ta je rovněž zodpovědná za kontrolu inflace, vytváření a dodržování monetární, kreditní a směnové politiky. Úroková sazba centrální banky klesla z 20 % koncem roku 2011 na 3 %  koncem roku 2013. Díky tomu, že velká část ekonomiky probíhá v neformálním sektoru, mají však její rozhodnutí na ekonomiku země pouze omezený vliv. Detailní informace o bankovním sektoru jsou dostupné na http://www.bcc.cd/.

V Kongu působí následujících 20 bank: Access Bank, Afriland First Bank, Advans Bank, Banque Commerciale du Congo, Banque Internationale du Crédit, Banque Internationale pour l’Afrique au Congo, BGFIBank DRC, Bank of Africa, Byblos Bank RDC, Citigroup, Crane Bank Congo, Ecobank, First International Bank, Invest Bank Congo, Procredit Bank, Rawbank,, Standard Bank Congo, SofiBank, Trust Merchant Bank, United Bank for Africa. Dále je v zemi působí přes 100 malých družstevních záložen, 12 směnárenských společností a 19 institucí poskytující mikrofinance. Bankovní sektor ale zůstává i nadále malý – většina bank sídlí v Kinshase a provincii Katanga a Bas-Kongo. Větší banky již vydávají běžné platební karty, počet bankomatů ve velkých městech roste. Transakce v ostatních částech země jsou stále ještě založeny na hotovostním placení. Běžné je také placení z účtů, které mají konžští podnikatelé nebo vláda v zahraničí. Půjčky podnikatelům jsou stále ještě málo dostupné (snad s výjimkou Rawbank) – úrok je v tomto případě dosti vysoký (cca 18%), většina projektů je i nadále financována buď zahraničními subjekty (AfDB, WB…), nebo privátními investory.

Zpět na začátek

1.7. Daňový systém

Poslední daňová reforma byla v KDR provedena v roce 2012, kdy byla zavedena VAT. Daňový systém je velmi nepřehledný, vláda se ho sice snaží zjednodušit, nicméně bez většího úspěchu. Zahraniční i domácí společnosti se často stávají obětí šikany a výběru nezákonných daní ze strany orgánů pověřených výběrem daní, mezi které patří celní správa, fond na podporu podnikání, ředitelství dopravního loďstva, úřad pro kontrolu dovozů a vývozů, dopravní úřad, berní úřad, úřad pro správu půdního fondu. Dochází ke dvěma extrémům, buď podnik díky úplatkům neplatí žádné daně, nebo platí přehnaně vysoké daně.

Většina obyvatelstva neplatí žádné daně, vzhledem k velkému rozsahu neformálního sektoru. KDR přistoupila k organizaci OHADA (Organisation pour l´harmonisation du droit des affaires en Afrique), sladění ekonomických zákonů a jejich prosazení do praxe bude ale trvat delší dobu. Daňové záležitosti je vždy nutné svěřit místnímu právníkovi.

Konžský oficiální daňový systém tvoří následující základní přímé a nepřímé daně a sociální pojištění zaměstnanců:

  1. Daň z příjmu fyzických osob (IPR) – je progresivní podle příjmu v pásmu 0 % (roční příjem do 524000 CDF) – 40 % (příjem nad 23 mil CDF), tuto daň platí jak tuzemci, tak cizozemci podle příjmu v Kongu; tuzemcem se stává osoba, která v Kongu pobývá déle než 6 měsíců; podle některých údajů platí podnik za zaměstnaného cizince rovněž tzv. výjimečnou daň z platu cizince (IER);
  2. Daň podniková – 35 %, zdaňovány jsou příjmy společnosti získané činností na území Konga snížené o odpočitatelné náklady; daň těžebních společností je 30 %,
  3. Daň z přidané hodnoty (Value Added Tax – VAT) – 16 %, na některé základní výrobky (pohonné hmoty, cement, pšenice a mouka, mléko, chléb a dětská potrava), dále dovozy pro kulturní, sportovní, vzdělávací, sociální, protetické a náboženské účely), některé léky stanovené výnosem ministerstva zdravotnictví, zařízení na průzkum ložisek, rybolov, pohřební vybavení se VAT nevztahuje; rovněž při vývozu se VAT neplatí.
  4. Sociální pojištění (Social Security) – 11 % ze mzdy (4 % penzijní a 5 % zdravotní, 2 % zaměstnanecký fond), 12,5 % v provincii Katanga; Podnikání je zatíženo řadou dalších plateb a odvodů (např. srážková daň 20 %, daň z vozidla, daň z půdy – výše záleží na rozhodnutí provinční vlády, poplatek za převod půdy či nemovitosti 5 – 10 %, daň z pronájmu 22 % atd.). Další daně a cla se platí při dovozu zboží viz kapitola 6.4.

Daňová a celní zvýhodnění (bezcelní dovoz zařízení, strojů a náhradních dílů, nulová vývozní daň, nulová podniková daň, nulová daň z převodu půdy a nemovitostí, zrychlené odpisy investic do infrastruktury) po dobu 3, 4, 5 let jsou přiznávány investorům (společnostem) podle místa investice (3 roky v hlavním městě, 4 roky v provincii Bas-Congo, dále Lumumbashi, Likasi a Kolwezi, 5 let jinde).

podrobné informace viz: www.droit-afrique.com, www.fec.cd, www.investindrc.cd/fr, KPMG.

Zpět na začátek

Zpracováno a aktualizováno zastupitelským úřadem ČR v Abuji (Nigérie) ke dni 13.5.2020

Souhrnná teritoriální informace

Pravidelné novinky e-mailem