Nigérie: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled

© Zastupitelský úřad ČR v Abuji (Nigérie)

Nigerijská federativní republika (Nigérie) je největším státem západní Afriky, který se rozkládá od Guinejského zálivu až do oblasti Sahelu. Má rozlohu 923 773 km2. Na západě sousedí s Beninem (809 km hranice), na východě s Kamerunem (1975 km), na severovýchodě s Čadem (85 km) a na severu s Nigerem (1608 km). Na jihu je země omývána vodami Guinejského zálivu Atlantského oceánu, pobřeží má délku 853 km. Podnebí je tropické a vlhké, dešťové období je od konce května do poloviny října; období sucha od října do června. Na severu panuje semiaridní klima s vysokými teplotami, srážkové období je zkrácené na červenec – září. Pobřežní část Nigérie je nížinatá, vnitrozemí je převážně kopcovité.
Horská pásma se táhnou podél hranic s Kamerunem od jihovýchodu na sever přes celou Nigérii. Nejvyšší horou je Chappal Waddi (2494 m.n.m.).

Nezávislost získala Nigérie na Velké Británii dne 1. října 1960. Nigérie je federativní republika skládající se z 36 států a území hlavního města (FCT) s prezidentským systémem moci. Každý z jednotlivých států má svou vládu vedenou guvernérem a státní zastupitelské orgány, FCT má svého ministra ve federální vládě. V rámci jednotlivých států federace však existují ještě i místní vlády (Local Governments), kterých je celkem 774.
Zákonodárnou moc má dvoukomorové Federální Národní shromáždění. Skládá se ze Senátu (Senate – 109 členů) a Poslanecké sněmovny (House of Representatives – 360 členů). Obě komory jsou voleny na čtyřleté období, poslední parlamentí volby se uskutečnily dne 28. 4. 2015. Proti všem předpokladům v těchto volbách zvítězila opoziční strana All Progressives Congress (APC), která získala 225 křesel, Strana People´s Democratic Party (PDP) ztratila dominantní postavení se ziskem 125 křesel. 10 křesel získaly malé lokální strany. V Senátu je situace obdobná (60 APC, 49 PDP). Vítězství APC bylo překvapivé a historické – poprvé v historii nezávislé Nigérie došlo k vítězství opozice v demokratických volbách. Historickým milníkem bylo i to, že vládnoucí moc volební porážku uznala. Strana APC vznikla v roce 2013spojením 4 menších regionálních subjektů – Action Congress of Nigeria (ACN), Congress for Progressive Change (CPC), All Nigeria People´s Party (ANPP) a All Progressives Grand Alliance (APGA).

Pro dynamiku vnitropolitického vývoje v Nigérii v roce2018 byly určující blížící se prezidentské a guvernérské volby naplánované na 16.02 a 06.03.2019, které byly však kvůli nedostatečné připravenosti (spíše tlakům vládnoucí strany, aby si zajistila jisté vítězství) posunuty o týden. Vítězství stávajícího prezidenta Muhammadu Buhariho (PMB) nad Goodluck Jonathanem v prezidentských volbách roku 2015 bývá všeobecně označováno za první nenásilné předání moci opozici v relativně svobodných volbách v nigerijské historii. Nigerijská politická třída, veřejnost i mezinárodní pozorovatelé se shodují v názoru, že bez ohledu na to, kdo vyhraje, průběh a výsledek příštích voleb budou prubířským kamenem nigerijské demokracie s potenciálním přesahem pro celý africký kontinent. Vzhledem k pokročilému věku obou hlavních konkurentů, se také předpokládá, že jde o poslední volby v Nigérii, v nichž ještě sehraje prominentní roli generace generálů, kteří zemi řídili de facto bez přestávky od sedmdesátých let minulého století dodnes.
Vedle řádně registrovaných a standardně organizovaných politických stran působí na nigerijské politické scéně ještě další vlivná síla: tzv. socio-kulturní svazy jednotlivých nigerijských národnostních skupin, založené po květnu 1999. Tato sdružení nemají vlastní politické ambice, ale spoluvytvářejí společenské klima v Nigerii. Největšími zmiňovanými seskupeními jsou: Afenifere- pan-yorubský socio-kulturní svaz; Odenigbo – pan-igboská kulturní asociace; ACF – Arewa Consultative Forum, severská socio-politická a kulturní platforma, sjednocující nigerijský Sever; Yoruba Council of Elders (YCE) – jakási yorubská „rada starších“. Velký vliv zejména v lokálních komunitách si dosud zachovávají tradiční vládcové (kings, chiefs, emirs..).
Výkonnou moc má federální vláda (Federal Executive Council), v jejmž čele stojí prezident. Ministry jmenuje prezident, schvalují je obě komory parlamentu. Soudní moc je vykonávána magistrátními, okrskovými, oblastními, zvykovými soudy nebo v severních státech soudy šaría, dále pak státními soudy a státními odvolacími soudy, federálním soudem, Nejvyšším soudem a Odvolacím soudem.

Nigérie je považována za spojence západních zemí. I když vztahy s USA, Francií a V. Británií občas zaskřípají (příčinou jsou často málo podložené velmocenské ambice spojené s určitou arogantností Nigérie, v případě USA i zprávy z porušování lidských práv nigerijskou armádou), zůstává hlavním partnerem Západu v regionu v boji proti terorismu a jako taková získává pomoc od výše zmíněných zemí. V lednu 2014 se stala Nigérie nestálým členem Rady bezpečnosti OSN. V RB OSN zastává většinou prozápadní postoje. Současně se snaží Nigérie rozvíjet spolupráci „všemi azimuty“ a v této souvislosti zdůrazňuje, že ČR je pro ni v rámci střední Evropy prioritní zemí. Velmi dobré obchodní vztahy udržuje s Indií, která se stala největším odběratelem nigerijské ropy. ČLR je velmi významným investorem i v Nigérii. Politické vztahy s JAR jsou zatěžovány rivalitou na africkém kontinentu, jihoafrické firmy ale mají na nigerijském trhu velmi významnou pozici.

Nigérie je člensko zemí UN (OSN), AU, ICM (HNZ – Hnutí nezávislých zemí), WTO (Světová obchodní organizace), IMF (MMF – mezinárodní měnový fond), WB (SB – Světová banka), ADB (Africká rozvojová banka), ECOWAS (Ekonomické společenství západoafrických zemí), OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu) a dále APC, CCC, ECA, FAO, G-15, G-19, G-24, G-77, IAEA, IBRD, ICAO, ICC, ICFTU, IDA, IFAD, IFC, IFRCS, IHO, ILO, IMO, Inmarsat, Intelsat, Interpol, IOC, ISO, ITU, MINURSO, MONUC, NAM, OIC, OPCW, PCA, UNCTAD, UNESCO, UNHCR, UNIDO, UNIKOM, UNITAR, UNMEE, UNMIBH, UNMIK, UNMOP, UNMOT, UNTAET, UNU, UPU, WFTU, WHO, WIPO, WMO, WToO.
Významné místo zaujímá Nigérie ještě v následujících mezinárodních organizacích: British Commonwealth (Britské společenství národů), Ozone Layer Protection (Kjótský protokol), International Cocoa Organization (Mezinárodní organizace producentů kakaa), International Institute for Cotton (Mezinárodní institut pro bavlnu), West African Groundnut Council (Západoafrický výbor producentů podzemnice olejné), International Tin Council (Mezinárodní výbor producentů cínu).

Nigérie jako rozhodující regionální ekonomická mocnost hraje zásadní roli v Ekonomickém společenství západoafrických států (ECOWAS). Sídlem Komise organizace je Abuja. ECOWAS byl vytvořen v roce 1975 a má v současné době 14 členských zemí – Benin, Burkina Faso, Gambie, Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Libérie, Mali, Niger, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Senegal, Sierra Leone a Togo. Členem byla také Mauretánie, která v roce 2000 vystoupila. Hlavním cílem ECOWAS je vytvoření celní, ekonomické a monetární unie, přičemž konečným cílem je pak vytvoření funkční ekonomické a měnové unie (WAEMU) – sblížení makroekonomické politiky členských zemí a vzájemná harmonizace odvětvové hospodářské politiky, jednotná vnější cla (ta byla přijata v roce 2014, platit začala 1. 1. 2015) a odstranění existujících vnitřních obchodních bariér. ECOWAS také zřizuje soudní dvůr, kam se subjekty i občané budou moci obracet s případy souvisejícími s agendami ECOWAS.

Země ECOWAS na konci roku 2000 dohodly na ustavení společné centrální banky a zavedení společné měny od roku 2003, k tomuto však doposud nedošlo (a ani v dohledné době nedojde).
Nigérie hraje důležitou roli v OPEC (Sdružení zemí vyvážejících ropu). Jejím členem je již od roku 1974 a dlouhodobě je v první desítce největších světových producentů ropy s dosud známými zásobami ropy ve výši cca 34 mld. barelů (v subsaharské Africe se spolu s Angolou dělí o 1. a 2. místo).

Nigérie v současnosti patří k nejbohatším zemím Afriky. Páteří hospodářství (alespoň z hlediska devizových příjmů) je ropný průmysl. Vzhledem k obrovským zásobám ropy (12. největší vývozce ropy na světě), zemního plynu a ostatnímu ekonomickému potenciálu, nebyla zařazena do seznamu nejchudších těžce zadlužených zemí, s 6100 USD/obyv. (PPP, 159. místo na světě) patří do kategorie zemí s nižším středním příjmem. Přesto žije téměř 70 mil. obyvatel na hranici chudoby. V celosvětovém žebříčku hodnocení rozvoje dle UNDP je Nigérie až na 152. místě ze 187 zemí. Nigérie si klade za cíl stát se do roku 2020 jednou z 20 největších ekonomik světa, za dalších 30 let se má dostat do první desítky.

Provádí ekonomické reformy, snaží se podporovat vznik nových výrobních odvětví, liberalizuje ekonomiku (na druhé straně prosazuje tvrdá ochranářská opatření), podporuje strategické partnerství s velkými zahraničními investory. Nigérie je a dlouho ještě zůstane čistým importérem, nigerijský trh je obrovský a dosud nenasycený a může skýtat velké zisky. Do budoucna je očekáván silný růst celé řady odvětví průmyslu a služeb, které skýtají jak dovozcům, tak investorům velké příležitosti. Nicméně důsledky recese z roku 2016 postihly i ekonomický vývoj země v roce 2017. Situace se nicméně v důsledku posílení ceny ropy na světových trzích od poloviny roku 2017 zlepšuje, což se odrazilo i v makroekonomických ukazatelích v roce 2018. Bohužel situace na začátku roku 2020 (pandemie COVID-19, propad světové ceny ropy) bude mít jistě dlouhodobé negativní dopady na nigerijskou ekonomiku a její rozvoj.

Orientace nigerijských vlád na ropný sektor způsobila v minulosti kolaps tradičního nigerijského průmyslu a zemědělství, které nebylo schopno držet krok s růstem počtu obyvatel (Nigérie je nejlidnatější africkou zemí). Když pak počátkem 80. let zkolaboval trh s ropou, zhroutilo se i nigerijské hospodářství a Nigérie byla nakonec nucena požádat MMF o podporu. Vznikl tak v krátké době obrovský zahraniční dluh, který do roku 2005 narostl na 35 mld. USD. Tento dluh řešila Nigérie díky tehdy příznivým cenám ropy částečně ze svých vlastních zdrojů. Do roku 2006 Nigérie splatila 12,4 mld. USD, věřitelské země Pařížského klubu (PC) následně souhlasily s odpuštěním 18,6 mld USD. Přístup Nigérie k vyřešení svého zahraničního dluhu byl ve vyspělém světě hodnocen pozitivně. Rating země se vzápětí po vyrovnání dluhu zlepšil, země je agenturou „Fitch“ řazena z pohledu dlouhodobých úvěrů v zahraniční měně do kategorie BB- s negativním výhledem. tj. na stejnou úroveň jako Gruzie, Tunisko nebo Vietnam. Podobně pozitivně vidí vývoj ekonomiky agentura Moody´s, která udržuje její rating na Ba3 se stabilním výhledem. Agentura Standard and Poor´s zlepšila rating Nigérie do kategorie B+ se stabilním výhledem.

Počet obyvatel, žijících pod hranicí chudoby (příjem 1,4,- USD/den) činí cca 45 %, v Nigérii je v současné době zhruba 35 % práceschopného obyvatelstva, které je bez pravidelného nebo jakéhokoliv zaměstnání. Obchodní klima země je považováno za obtížné; Nigérie je klasifikována z tohoto hlediska na 145. místě z celkového počtu 190 hodnocených zemí (viz „Doing business 2018“). Dle posledního hodnocení ekonomické svobody provedeného organizací „Heritage Foundation“ je Nigérie řazena do skupiny „mostly unfree“ zemí, ze 179 hodnocených zemí se umístila na 120. místě. Dle hodnocení Světové banky 2019 se Nigérie posunula o 15 příček vzhůru v žebříčku, jímž SB hodnotí podnikatelské prostředí v jednotlivých zemích (tzv. Ease of doing business) Země se tímto v 2019 posunula z nelichotivého 146. místa na 131. příčku.

Nigérie má suroviny, velký trh, výhodnou polohu, pracovní sílu – naproti tomu se potýká s řadou problémů. Největším hospodářským problémem, podvazujícím rozvoj všech ostatních sektorů, zůstává chronický a totální nedostatek elektrické energie. Ekonomika v zemi trpí také nedostatečně fungující infrastrukturou, nedostatkem financí, politickou nekonzistencí, slabými institucemi, korupcí, nízkou invencí, nedostatečně vzdělanými pracovními sílami, špatnými standardy atd. Přetrvávajícím problémem je průchod zboží největšími námořními přístavy země – jedná se zejména o dlouhou dobu proclívání a vybírání vysokých úplatků. Přes všechny uvedené problémy vykazuje ekonomické prostředí a politické a společenské podmínky současné Nigérie vyšší potenciál k dalšímu rozvoji a růstu, než je tomu u většiny zemí subsaharské Afriky. Z pohledu zahraničních příjmů zůstává Nigérie stále ještě monokulturní ropnou ekonomikou. Na příjmech země z vývozu se ropa podílí 90 % a společně s plynem 95 %. Ropný sektor dále vytváří přímo 16 % HDP ve stálých a 30 % HDP v běžných cenách.

Prezident Obasanjo (ve funkci 1999 – 2007) realizoval dvoufázovou reformní kampaň, jejíž první část (1999 – 2003) byla věnována socio – politické rekonstrukci země a druhá část (2003 – 2007) nazvaná „NEEDS“ – „National Economic Empowerment Development Strategy“ byla střednědobou hospodářskou strategií. Ekonomické reformy napomohly dosažení stanoveného růstu nigerijské ekonomiky (5 % v roce 2004, 6 % v roce 2005 a2006 a 7 % v roce 2007). Pokračoval také boj proti korupci a penzijní reforma. Na sklonku Obasanjova funkčního období byl nově nastupující garnituře doporučen program „NEEDS II“. Obasanjova administrativa, pravděpodobně motivována spekulacemi agentury Goldman Sachs o tom, které země budou do roku 2050 patřit mezi světové hospodářské lídry (a na 12. místo zařadila Nigérii!) vyhlásila dlouhodobou hospodářskou „Vizi 2020“. Dle této vize by měla být Nigérie do roku 2020 dvacátou největší světovou ekonomikou. Vize je rozdělena do 35 tematických celků pokrývajících všechny oblasti hospodářství, má vlastní road map, komisi a sekretariát.

Následná vláda prezidenta Yar ´Aduy se k Vizi 2020 hlásila, nicméně přišla také se svým vlastním krátkodobým a střednědobým hospodářským programem nazvaným „7 Point Agenda“. Sedmi oblastmi, na něž se chtěla ve svém reformním úsilí zaměřit, jsou energetika, zajištění dostatku potravin, zvýšení životní úrovně zejména diversifikací průmyslu, doprava, pozemková reforma, bezpečnost a vzdělání.

Prezident Jonathan přišel se svým vlastním programem transformace ekonomiky „SURE“ (Subsidy Reinvestment and Empowernment Program), který plánuje využít nevyužité finanční prostředky z odstraněných dotací na programy zaměstnanosti, výstavbu infrastruktury a sociální síť. Dá se říci, že uvedené programy „NEEDS II“, „7 Point Agenda“ a „SURE“ se vzájemně prolínají. „7 Point Agenda a „SURE“ jsou určitou podmnožinou a nástrojem nutným k dosažení „Vize 2020“.

Prezident Buhari v roce 2016 prezentoval vizi Plánu na ekonomickou obnovu a růst „Economic Recovery and Growth Plan (ERGP)“, který po dlouhém období oddalování způsobené nepřítomností prezidenta Buhariho jako hlavního a finálního schvalovatele Plánu ekonomické obnovy a růstu byl slavnostně podepsán 7. března 2017. Jedná se o ucelený program pro období 2017 – 2020. Předpokládá nárůst HDP na 2,19 % v roce 2017 a až na 7 % v roce 2020 v důsledku nárůstu výkonnosti ropného průmyslu, zemědělského sektoru a průmyslu vůbec, a současně uznává klíčovou roli soukromého sektoru. Přestože byl Plán přijat s velkou slávou a je vnímán jako krok vpřed, neobsahuje žádná konkrétní opatření či záměry ani časový harmonogram případných dílčích cílů.

Situace v Nigérii byla po většinu roku 2017 negativně ovlivňována dlouhodobou nepřítomnosti prezidenta Buhariho v zemi, způsobenou jeho zdravotními problémy.  Prezident Buhari se do země z londýnského léčení vrátil až v srpnu 2017. Absence prezidenta vedla k určitému bezvládí, sporům o kompetence mezi viceprezidentem, Senátem a ministry a zákulisním bojům o nástupnictví po Buharim. I když se hospodářská situace v druhé polovině roku 2017 již dále nezhoršovala, nedošlo na druhé straně ani k jejímu zlepšení. Propad HDP se zastavil a došlo dokonce k posílení nairy o cca 20% a následné stabilizaci kurzu, která trvala celou druhou polovinu roku (425 naira/euro).  Na konci roku 2017 nigerijská ekonomika vykázala i mírný růst o 0,8%. Přes nelepšící se ekonomickou situaci země se podařilo dosáhnout růstu českého vývozu do Nigérie o 27 % ve srovnání s rokem 2016.

Rok 2018 byl ve znamení volební kampaně. Vedení Nigérie se sice snažilo řešit řadu výzev pro politickou a ekonomickou stabilitu, nicméně předvolební kampaň 2019 (prezidentské a parlamentní volby se konaly v březnu 2019) situaci komplikovala, protože politici se zaměřovali spíše na posílení podpory (a podkopávání odpůrců) než na obezřetné politické reformy. Hospodářský růst byl tak omezen slabým politickým reformním prostředím a poskytováním špatné infrastruktury.

Povolební období roku 2019 bylo poznamenáno několika razantními kroky Buhariho administrativy, jejichž deklarovaným záměrem bylo konečně nastartovat dlouhodobě skloňovanou diverzifikaci místní ekonomiky. Řada těchto opatření je podrobena kritice odborníků, přestože jsou vedena jistě dobrými úmysly (zlí jazykové tvrdí spíše tou kterou lobbyistickou skupinou, která má momentálně větší vliv na prezidentské poradce čí přímo na PMB).
Příkladem nejcitelnějším budiž již zmíněné uzavření hranic se sousedními zeměmi (Benin, Niger a Kamerunem), jehož oficiálním cílem bylo zamezit oboustrannému přeshraničnímu pašování zboží a podpora rozvoje domácí ekonomiky. Nejvíce měly však tyto kroky „vyřešit“ dlouhodobý problém s Beninem, kdy Cotonou, jako nejbližší, velmi dobře fungující a mnohem levnější mořský přístav umožňuje dostat do nedalekého Lagosu, a takto následně do celé Nigérie, jakékoliv zboží bez nutnosti čelit časovým, a tím pádem finančním ztrátám, které jsou spojeny s dlouhodobě neřešenou nekonečnou celní procedurou a vykládkou zboží v přístavu v Lagosu. („Samozřejmě“ bezcelně, i když zboží nepochází ze zemí ECOWAS.) Konkrétním záměrem bylo zabránit dovozu rýže do Nigérie z Beninu, a tím nastartovat zvýšit její produkci  v samotné Nigérii. Bohužel stávající úroveň nigerijských zemědělských kapacit na takové opatření není vůbec připravena, a tím pádem jediným důsledkem celé akce je zastavení jakéhokoliv oficiálního přeshraničního obchodu podél nigerijsko-beninských hranic, nárůst cen rýže v Nigérii a ropy v Beninu a samozřejmě dalších výrobků, zejména potravin, a možná dočasné omezení činnosti organizovaných pašeráckých skupin. Jedním z nepřímých důsledků uzavření hranic s Nigérii je i pokles hodnoty středoafrického franku, měny okolních zemí frankofonní finanční oblasti, které významně závisí na obchodní výměně s Nigérií.

Dalším krokem na podporu rozvoje místní výroby bylo rozhodnutí PMB rozšířit existující seznam 41 komodit, které nelze do Nigérie dovážet, o zákaz dovozu mléka a mléčných produktů, mj. jeden z hlavních importních artiklů z EU. Současně prostřednictvím Centrální národní banky (CBN) uvalil Buhari restriktivní opatření na přístup k zahraniční měně pro dovoz potravin. Přestože je tento krok opět veden primární snahou rozpohybovat lokální výrobu a přilákat investory k výstavbě svých poboček v zemi, ne všichni domácí podnikatelé a ekonomové tato opatření vítají.

Dne 16. září 2019 jmenoval PMB nový Ekonomický poradní výbor, který nahradil dočasný Ekonomický management team vedený dosud vice-prezidentem Osinbajem. Přestože došlo k předefinování (kosmetickému) úkolů výboru a personální obměně ekonomů za jiné, hlavním cílem bylo, aby se původní poradní orgán, podřízený vice-prezidentovi, dostal plně pod kontrolu klanu PMB, tj. aby došlo k omezení pravomocí a vlivu Osinbaja. Není přitom pochyb o odborné kompetenci členů nového poradního výboru, jde vesměs o uznávané ekonomy a v několika případech i o osobnosti blízké opozici. Hlavní otázkou je, jak časté budou jejich výstupy a zda a kdo je bude zavádět do praxe. Hlavní instancí, která má vliv na ekonomickou politiku Buhariho administrativy totiž tradičně není ani prezidentská kancelář, ani vláda, ale CNB pod vedením guvernéra Emefieleho.

Krokem správným směrem bylo schválení nového rozpočtového zákona, který mimo jiné uzákoňuje navýšení DPH ze stávajících 5% na 7,5%. Důvodem pro toto na Nigérii vskutku revoluční opatření je nutnost navýšení příjmů do státního rozpočtu, z něhož mohou být konečně naplňována další vládní rozhodnutí, a sice vypláceno na jaře schválené navýšení minimální mzdy z 20.000 na 30.000 NGN. Ekonomové mírné zvýšení DPH vítají, protože v porovnání s jinými rozvojovými zeměmi má Nigérie neúměrně nízkou celkovou hladinu zdanění (kolem 7% zatímco průměr jiných rozvojových zemí je kolem 15%.) Ještě na konci prosince 2019 téměř čtvrtina nigerijských federálních států prohlašovala, že není s to těmto právním závazkům dostát (pozn. 85% z DPH zůstává na federální úrovni, 15% je příjmem do pokladny jednotlivých států). Aby tímto navýšením DPH nebyly postiženy méně solventní skupiny obyvatelstva, byl vypracován seznam komodit, které budou od zvýšení DPH osvobozeny, stejně jako byly učiněny výjimky u vymezených malých a středních podniků. Na základě těchto změn budou zdaněny i on-line transakce a dovoz produktů, které lze obstarat lokálně.

Co se týče veřejných financí, byl zlomovým okamžikem 5. prosinec 2019, kdy po dlouhé době, zdá se od 1999, byl státní rozpočet na následující rok schválen a prezidentem podepsán ještě v roce předchozím, čímž se Nigérie opět vrací k rozpočtovému cyklu leden-prosinec.

Faktorů, které dlouhodobě omezují rozvoj nigerijského hospodářství je několik:
· Krádeže ropy (bunkering) a nestabilita v těžební oblasti Delty, nestabilita na severu země,
· Problematická distribuce ropy a jejích frakcí a zemního plynu (částečně díky vládním subvencím),
· Nedostatečná výroba elektrické energie a její distribuce,
· Egoismus různých lobby, omezující konkurenci (včetně zahraniční),
· Stále ještě špatná dopravní infrastruktura,
· Pomalé zavádění vládních programů v praxi (komplikovaný systém, spory mezi legislativou a exekutivou, mezi komorami parlamentu, centrální vládou a státy, sever – jih aj.),
· Hluboce zakořeněná korupce: Přes veškerou snahu vlády se korupce stala v určitém smyslu součástí místní kultury a v Nigérii je velmi závažným a houževnatým problémem. Dle zprávy „Transparency International“ se Nigérie propadla v roce 2019 na 146. místa z celkového počtu 180 hodnocených zemí.

Průmysl: Na tvorbě HDP se podílí přibližně 23,9% (včetně ropného průmyslu a řemeslné výroby). Nigerijský průmysl se v minulosti orientoval především na těžbu ropy a zemního plynu a navazující petrochemii (výrobu ropných frakcí/pohonných hmot a chemikálií, návazně také některých plastů a hnojiv), tato jednostranná orientace zpracovatelský průmysl silně poškodila a tento sektor je zatím ještě relativně malý (postupně ale roste). Většina surovin se vyváží ke zpracování v zahraničí a opět se dováží zpět ve formě hotových produktů. Nigerijská vláda se ale snaží pomocí zákonů (Nigerian Content), ochranářských a stimulačních opatření domácí průmysl oživit. Do industrializace (výroba potravin, stavební hmoty, PHM, hnojiva…) investují jak velcí domáci investoři, tak i zahraniční firmy. Nigerian Industrial Revolution Plan a na něj navazující New Automotive Policy si klade za cíl vytvořit z Nigérie největší průmyslovou velmoc kontinentu s diverzifikovaným domácím průmyslem vyvážející zpracované výrobky. Tyto plány již přináší první výsledky – Nigérie začala např. montovat svoje vlastní automobily a autobusy značky Innoson. Významnějšími odvětvími jsou zejména potravinářství (mlékárenství, masný průmysl, cukrovarnictví, pivovarnictví, výroba nealkoholických nápojů, mlýny a pekárny, tabákový průmysl), výroba spotřebního zboží (textilní, obuvnický, gumárenský a kožedělný průmysl), elektrotechnický (jednoduché spotřebiče), výroba stavebních hmot (zejména cementárny Dangote a Lafarge), dřevařský, papírenský a polygrafický průmysl. Vyrobí se cca 2 mil. tun oceli.
Výroba trpí nedostatkem elektrické energie z veřejné sítě. Výrobní jednotky proto musí disponovat vlastními generátory na naftu, tím se prodražují vstupy a výroba je cenově nekonkurenceschopná levným dovozům, hlavně z Číny.

Ropný sektor: Na tvorbě HDP se podílí 15,9%. Nigérie je 12. největším světovým producentem ropy. Těžba ropy zde byla zahájena v roce 1958, exportérem ropy se stala v roce 1962. Při současném tempu těžby má Nigérie potvrzené zásoby ropy na další desítky let (prokázané zásoby 37, 2 mld. barelů ropy). Nigerijská ropa je vysoké kvality a prodává se jako Brent Blned. Nigérie byla v nedávné minulosti důležitým dodavatelem ropy do USA, v posledních dvou letech ale dováží nejvíce ropy Indie, ČLR a některé evropské země. Nigérie je největším producentem ropy v subsaharské Africe. V uplynulých letech se těžba pohybovala na úrovni cca 2,4 – 1,95 milionů barelů denně, v prosinci 2017 činila produkce ropy pouhých 1,91 mil bpd. Největším nebezpečím zůstávají akce militantních skupin na jihu země v těžební oblasti Delty, pirátství a také krádeže ropy (bunkering). Mezinárodní společnosti proto musí vynakládat 30 až 40 % z celkových nákladů na ochranu zařízení a pracovníků. Bunkering (kradení ropy ve velkém) je nigerijským fenoménem. Denní krádeže se odhadují až 300 000 barelů. Dosud se ropa v Nigérii těží výlučně v jižních státech federace a to jak na pevnině, tak na šelfu i hlubokém oceánu (pozn.: otázka rozdělování příjmů z ropy je trvalým jablkem sváru mezi severními a jižními státy do té míry, že může ohrozit politickou stabilitu země). Potenciál nicméně existuje jak na jihu, tak v oblasti Čadského bazénu. Z významných těžebních společností jsou v Nigérii přítomny: Royal Dutch Shell, ExxonMobil, Agip, Total, Elf, Chevron, Texaco, Sinopec i Gazprom. Tyto společnosti zde působí ve formě joint ventures s federální vládou, kterou zastupuje organizace „Nigerian National Petroleum Corporation“ (NNPC). Velké mezinárodní společnosti postupně opouští starší ložiska na pevnině, a soustřeďují se na perspektivnější (a bezpečnější) oblasti na šelfu a hlubokém moři. Práva k těžbě obvykle získávají místní ropné firmy.
Vláda předložila parlamentu nový „ropný zákon“ – Petroleum Industry Bill (PIB), který by měl odpolitizovat celý sektor. NNPC by tímto zákonem mělo přijít o současný monopol nad sektorem těžby ropy – měly by vzniknout nezávislé agentury, které by si rozdělily zodpovědnost za fiskální, regulační, řídící a kontrolní funkce v rámci ropného sektoru. Prezident M. Buhari považoval od začátku svého působení v úřadě přijetí tohoto zákona jako jednu ze svých priorit. Po 17 letech úvah o nejlepší podobě tohoto zákona tak Senát dne
25. května 2017 schválil velmi tento netrpělivě a dlouho očekávaný návrh zákona. Návrh zákona byl schválen jako zákon o správě ropného průmyslu (PIGB). Návrh zákona je zaměřen na reformu ropného a plynárenského průmyslu, který po desetiletími oplýval nedostatkem transparentnosti a korupce. Cílem tohoto zákona je otevřít tento sektor více a lepším podnikatelským příležitostem a investicím, zvýšit průhlednost odvětví a zajistit lepší odpovědnost za příjmy z ropy. Zákon rozdělí NNPC na dvě společnosti: Nigérie Petroleum Assets Management Company a National Petroleum Company.

V zemi existují čtyři rafinerie – dvě v Port Harcourt, Warri a Kaduna s kapacitou 445 000 barelů denně. V provozu jsou ale pouze dvě – nová rafinerie v Port Harcourt a Warri a to pouze na 30% kapacity. Jsou zařízeny na zpracovávání lehké ropy s nízkým obsahem olefinů a síry, která se v Nigérii těží. Tato ropa je ceněna pro vysokou výtěžnost lehkých frakcí, jako jsou benzíny a nafta. Rafinerie v Kaduně zpracovávala těžkou ropu, která má vysokou výtěžnost při výrobě lubrikantů a lehkých topných olejů – byla závislá na dovozu (např. z Venezuely). V září 2013 podepsal nejbohatší muž Nigérie A. Dangote se skupinou investorů a bankami dohodu o financování výstavby nové rafinérie a závodu na výrobu hnojiv. Průmyslový komplex by měl být největší svého druhu v Africe, rafinérie by měla zpracovat 400000 barelů denně na všechny frakce a polypropylen. Závod na výrobu hnojiv bude vyrábět močovinu a čpavek. Hodnota projektu je 9 mld. USD. Rafinérie by měla být dokončena do roku 2020. Většina ropných produktů spotřebovávaných v zemi (dotovaných vládou) se prozatím musí dovážet ze zahraničí. Existuje velmi silná lobby dovozců benzínu, kteří využívají štědré dotace vlády a kteří nemají zájem na zlepšení zásobování z vlastních zdrojů. Výsledkem jsou opakující se krize v zásobování PHM a kilometrové fronty u čerpacích stanic. Nový prezident sice slíbil odstranění dotací, to ale může narazit na silný odpor lobby i místních obyvatel.

Těžba a zpracování zemního plynu: Nigérie má obrovské zásoby zemního plynu – největší v subsaharské Africe a svou budoucnost tak vidí spíše v zemním plynu. Prokázané zásoby jsou 5,153 bil. m3 (9. místo na světě). Nigérie se zatím na celkových dovozech LNG do EU podílí pouze 5 %, není však pochyb o tom, že má coby dovozce zemního plynu do EU veliký potenciál. V Nigérii zatím neexistuje fungující trh s plynem ani infrastruktura, rozvoj plynárenství rovněž omezují nízké, státem kontrolované ceny plynu. Zásoby plynu jsou málo využívány, plynová ložiska nejsou z drtivé většiny těžena, většina vázaného plynu a plynu z ropných ložisek se stále ještě spaluje. Vláda společnostem stanovila již několik termínů pro ukončení této praxe, poslední v roce 2013. Dle představitelů těžařských firem jsou časové limity určeny nesmyslně, bez ohledu na případný růst využívání plynu v Nigérii a bez odpovídajících finančních pobídek.
Nigerijský plynárenský sektor je charakteristický chaotickým rozvojem (nekoordinací mezi těžbou, distribucí a spotřebou) a neadekvátní infrastrukturou (naprostá většina nigerijských elektráren sice spaluje zemní plyn, avšak vzhledem k problémům se zásobováním dlouhodobě pracují i na méně než poloviční výkon; potíže se zásobováním jsou hlavním důvodem nerealizovatelnosti řady investičních záměrů v energetice). Zahraniční společnosti se proto více zaměřují na export zkapalněného plynu (ten na zahraničním trhu lehce umístí v jakémkoliv množství) na úkor domácího trhu. Třetím největším výrobcem zkapalněného zemního plynu (LNG) na světě je zkapalňovací zařízení na nigerijském Bonny Island, která dodává zejména evropským zákazníkům (španělský „Gas Natural“, „Gas de France“, italský ENEL a portugalský „TRANSGAS“). Vlastníky jsou nigerijský NNPC (49 %), Shell (25, 6 %), Total LNG Nigeria Ltd. (15 %) a ENI (10, 4 %). Současná kapacita „Boni Island“ je 22 milionů tun LNG a 4 miliony LPG ročně. Plánuje se výstavba sedmé zkapalňovací jednotky – výroba zkapalněného plynu na Bonny Island by tím stoupla na 30 milionů tun (vláda dokonce hovoří o 40 mil. tun), čímž by se Nigérie celosvětově zařadila na druhé místo za Qatar.
Počátkem roku 2009 byl do částečného provozu uveden „West African Gas Pipeline“. Jedná se o vůbec první regionální plynovod v subsaharské Africe. Plynovodem by mělo být zásobováno kromě nigerijského území také Togo, Benin a Ghana. Do budoucna se uvažuje o prodloužení až do Pobřeží Slonoviny a z dlouhodobého výhledu dokonce až do Senegalu. Plynovod měl být uveden do plného provozu v roce 2010, je však neustále postihován výpadky a technickými problémy (z důvodu vysokého obsahu vody jsou dodávky plynu často přerušovány).

Projekt transsaharského plynovodu („Trans Saharan Gas Pipeline“): Mělo by se jednat o plynovod vedoucí z jihu Nigérie přes rafinerii v severonigerijské Kaduně, dále přes Niger a Alžírsko ke Středozemnímu moři, kde by se napojil na plynovodní systém ve Španělsku či v Itálii. Celková délka (ke Středozemnímu moři) je odhadována na 4 128 km (v Alžírsku je ale přepravní soustava v podstatě připravena), přepravní kapacita na 30 miliard m3 plynu, náklady na výstavbu na 20 miliard USD. Zájem o výstavbu transsaharského plynovodu naznačila EK v průběhu návštěvy eurokomisařů Louise Michela (rozvojová spolupráce) a Andrise Piabalgse (energetika) v Nigérii v roce 2008 s tím, že by výstavba mohla (alespoň částečně) být financována evropskými bankami. Dle informací dostupných ZÚ je však tento projekt kontroverzní i v Bruselu. EIB jej nadále posuzuje a jedná s případnými partnery o jeho proveditelnosti. Mezinárodní těžební společnosti, jež jsou v Nigérii aktivní (zejména Shell a Total), jeví o participaci na výstavbě plynovodu zájem, ovšem pouze za předpokladu rentability jeho provozu. Vzhledem k současným regulovaným a nízkým cenám plynu zatím nepovažují projekt za životaschopný (přesto probíhají další jednání). O projekt projevil zájem i ruský Gazprom. Diverzifikovat dodávky zemního plynu do Evropy lze v případě Nigérie dvěma způsoby: výstavbou plynovodu, nebo dodávkami LNG tankery. Nigérie o plynovod určitý zájem projevuje zejména proto, že by přivedl plyn do severní části země, kde je nedostatek energetických zdrojů. Tato varianta je však považována za finančně nákladnou (nákladnější, než dodávky LNG) a mohla by být také riskantní z bezpečnostního hlediska, neboť plynovod by byl snadným terčem útoků militantních skupin působících jak v deltě Nigeru, tak i na severu Nigérie, v Nigeru a v Alžírsku. Výhodou by byla větší kontrola a kontinuita zásobování, než v případě přepravy zkapalněného plynu po moři. Zájemců o LNG je mnoho (také USA, Čína, Indie) a z politických nebo finančních důvodů může být směrování dodávek snadno měněno.

Těžba dalších rudných a nerudných surovin: Těžba rudných a nerudných surovin má
v Nigérii velkou perspektivu. Sektor (zejména těžba vápence pro výrobu cementu) prodělává rychlý růst (12%). Na suroviny je bohatá zejména oblast tzv. Středního pásu (Middle Belt), tedy území zhruba mezi 7. a 9. rovnoběžkou. Zde se nachází převážná část bohatých nalezišť hornin a minerálů – zejména žuly, mramoru, vápence, cínové a železné rudy, rud tantalu a niobu, zlata, drahých kamenů, uranu, olova a zinku. Velmi často jsou však tyto minerály těženy nelegálně a prodávány na černém trhu nebo pašovány přes propustné hranice do sousedních zemí. Těžba ve velkém byla většinou zastavena. Nigérie tak dováží i suroviny, které by mohla těžit ze svých ložisek (železnou rudu, jíž má velké zásoby, sůl). V jižních státech byla v minulosti objevena velká ložiska uhlí. V rámci projektu NEEDS byla nigerijskou vládou přijata v roce 1999 strategie k revitalizaci těžby uhlí a výroby elektrické energie z uhelných elektráren, ta doposud nepřinesla žádné výsledky. O uhelná ložiska projevují zájem zejména čínské a korejské (ale i polské) firmy, zatím ale bez výsledků.

Stavebnictví: Sektor stavebnictví v posledních pěti letech velmi rychle roste, vzhledem k nárůstu počtu obyvatelstvaje vyšší růst očekáván i v budoucnosti. V důsledku recese 2016 byl však zpomalen. Na tvorbě HDP se podílí asi 3,3%. Federální vláda i lokální vlády sice musely v roce 2015 kapitálové investice částečně omezit, výstavba infrastruktury (pozemních komunikací, železnice, letišť, přístavů i sídlišť) pokračuje a je financována půjčkami mezinárodních institucí (WB, ČLR), podílí se i soukromí investoři. Velmi rychlý růst prodělává sektor výstavby realit. Poptávka po bytech, kancelářích je vysoká zejména ve velkých aglomeracích díky rostoucí kupní síle rychle rostoucí střední vrstvy. Rychle rostou rezidenční satelitní města, rychle pokračují práce na obrovských projektech supermoderních čtvrtí v Lagosu (Eko Altantic) i v Abuji (Centenary City) financované soukromými investory. Největší stavební firmou je původně německá Julius Berger (dnes ve většinovém vlastnictví nigerijského kapitálu), v zemi působí řada dalších významných zahraničních (francouzských, italských, španělských, izraelských, libanonských a čínských) i domácích firem.

Zemědělství: Díky rychlému a masivnímu růstu ropného průmyslu a služeb v průběhu posledních desetiletí se na tvorbě HDP zemědělství podílí pouze 26% HDP, zaměstnává ale většinu populace (70% ekonomicky činného obyvatelstva). V posledních letech roste zemědělská produkce ročně o cca 4%, což je ovšem vzhledem k přírůstku obyvatel nedostatečné tempo. Nigérie má pro zemědělství výborné podmínky. Obdělávatelná půda tvoří plných 31 % rozlohy celé země, vlhké a teplé počasí umožňuje několik sklizní do roka, zdroje pro zavlažování půdy jsou dostatečné na většině území. Nigérie se z největšího afrického vývozce potravin v roce získání nezávislosti (1960) postupně stala významným dovozcem. Tradiční vývozní komodity (kakao, arašídy, olejové palmy, bavlna, guma…) se přestaly pěstovat nebo se jejich pěstování omezilo a upadlo. Velké plantáže prakticky zmizely, průměrná farma má rozlohu 2 ha. Až 90% farem spoléhá na monzunové deště, chybí zavlažování i zemědělská technika. Produktivita zemědělské výroby je velmi nízká (farmy jsou obdělávány ručně tradičními nástroji), průměrná spotřeba hnojiv je 13 kg/ha, pouze 5% zemědělců používá kvalitní osivo, počet traktorů na hektar je 0,1. Nigérie se dělí na šest zón. V severovýchodní a severozápadní zóně se pěstuje zejména bavlna, cibule, rajčata a proso, méně rýže a kasava; ve střední zóně se pěstuje kukuřice, sója, méně rýže a kasava, ve třech jižních zónách převládají kakao a olejové palmy, méně rýže a kasava. Z dalších plodin se pěstují arašídy, palmy pro získávání palmového oleje, rýže, sorghum, proso, kasava, yam, kukuřice, česnek, kaučukovník. Nigérie je šestým největším světovým vývozcem kakaových bobů a aktuálně se pokouší zformovat asociaci afrických producentů, jejíž hlavním cílem je získat kontrolu nad světovými cenami kakaa, o nichž je dosud rozhodováno v Evropě. Z hospodářských zvířat převažuje chov dobytka, ovcí, koz a na jihu vepřů. Relativně rozvinuté je odvětví mořského rybolovu.
K různým pokusům o oživení zemědělského sektoru dochází prakticky již tři desetiletí, ale vždy bez úspěchu. I minulá vláda si uvědomovala riziko rychlého demografického růstu a postupného nedostatku finančních prostředků (díky vyčerpávání ropných ložisek) na nákup potravin v zahraničí, snažila se snížit dovozy potravin a zvýšit potravinovou soběstačnost. Rovněž si uvědomila výrazný demografický jev, kterým je růst počtu městského obyvatelstva závislého na nákupu již zpracovaných potravin. Vyhlásila reformu zemědělství a rozvoj potravinářského průmyslu za jednu z hlavních priorit s cílem snížit dovozy potravin a zvýšit potravinovou soběstačnost. Reforma spočívala na vytvoření a podpoře speciálních zemědělských zón, výhodných půjčkách z vytvořeného fondu Commercial Agricultural Credit Scheme (1,2 mld. USD), podpoře nákupu zemědělské techniky, hnojiv a pesticidů, daňových a celních úlevách podporujících investice do zpracovatelského průmyslu (http://www.fmard.org/). I nový prezident Buhari v této politice pokračuje.

Vysocí státní představitelé a guvernéři jednotlivých federálních států patří k největším držitelům půdy a podnikatelům v zemědělství a potravinářství. Bývalý prezident Obasanjo např. prakticky ovládá trh s drůbežím masem (Obasanjo Farms Limited). Budování pěstitelsko – zpracovatelských komplexů se v Nigérii rychle rozvíjí. Do výroby potravin investují velké místní i zahraniční firmy (např. Dangote, Dantata, Transcorp, Dana, Guiness, Nestlé, Cargill, Unilever……). Tento sektor bezpochyby přináší velké příležitosti jak pro vývozce hotových potravin (téměř 6 mld. USD roční dovoz), tak zařízení na zpracování zemědělských surovin (ročně dováží tato zařízení za 330 mil. Euro), zemědělské techniky (roční dovoz cca 63 mil. Euro) atd, tak i pro investory.

Služby: Sektor služeb se bouřlivě rozvíjí (zejména bankovnictví a telekomunikace), na tvorbě HDP se podle nových údajů podílí již cca 52%. Rozhodující částí zůstávají prosté velkoobchodní a maloobchodní služby, skladování a hotelové služby (18%), doprava, skladování a telekomunikace a IT (12%), bankovnictví a reality (15%), dále veřejná správa (3%), profesionální, vědecké a technické služby (5%).
Turistika v Nigérii stále téměř neexistuje. Hlavními důvody je nedostatečná infrastruktura a zejména bezpečnostní situace v zemi.

Bankovnictví: Ve druhé polovině roku 2008 a první polovině 2009 prodělaly nigerijské banky těžké ztráty. Musela zasáhnout Centrální nigerijská banka (CBN), která komerční banky sanovala částkou 4 miliardy USD. Ve spolupráci CBN s „Nigerian Deposit Insurance Corporation“ (NDIC) byl proveden audit deseti krachujících bank. Generální a výkonní ředitelé Afribank Plc, Union Bank Plc, Intercontinental Bank Plc, Oceanic Bank Plc a Finbank Plc byli obžalováni ze zpronevěr a poskytování úvěrů bez adekvátního ručení.
CBN převzala nad krachujícími bankami kontrolu a nově dosazeným ředitelům se podařilo obnovit činnost pěti z nich. Očistou se podařilo bankovní sektor oživit, ten v současnosti vykazuje cca 5% růst. V Nigérii působí 21 komerčních bank, největší banky jsou Zenith Bank, United Bank for Africa, Standard Chartered Bank Nigeria, Sterling Bank, Stanbic IBTC Bank Nigeria, Heritage Banking Company, Ecobank Nigeria a Fidelity Bank. Banky poskytují všechny služby poskytované ve vyspělých státech (řízení účtu, platby, půjčky). Řada z nich vydává kreditní karty a umožňuje internet banking. Podrobné informace viz: http://www.cenbank.org/.

Infrastruktura: Nedostatečně rozvinutá infrastruktura (zejména nedostatek elektrické energie) je dlouhodobě největší brzdou růstu nigerijské ekonomiky.

Výroba elektrické energie: Celková výrobní kapacita elektrické energie je pro zemi, jakou je Nigérie (ropný průmysl, 170 milionů obyvatel), velmi nízká. Pouze polovina obyvatel zejména na venkově má přístup k elektřině. Nejhorší situace je v severních částech země, které jsou často zásobovány plynovými elektrárnami na jihu, přestože mají velký vodní i solární potenciál. Mezi hlavní důvody tohoto stavu patří dlouhodobé zanedbávání sektoru všemi vládami, špatná organizace a řízení jak výroby, tak i distribuce, podinvestování, resp. neefektivní a neprůhledné využívání přidělených financí, špatná údržba existujících kapacit, ale i cenová politika vlády (ceny plynu i elektřiny jsou regulované a uměle držené velmi nízko) a rovněž sobecké zájmy velmi silné lobby dovozců nafty a generátorů. Instalovaná kapacita je cca 6.000 MW (i to by ovšem bylo pouze zlomkem aktuálních potřeb), ve skutečnosti je i tato nízká kapacita využívána pouze z poloviny. Výpadky proudu jsou velmi časté a dodávky chaotické. Skutečná výroba se pohybuje zhruba na úrovni 2500 MW, země by potřebovala nejméně 10násobek tohoto množství. Současný stav omezuje rozvoj všech sektorů hospodářství, zejména pak neropného průmyslu a je v rozporu se snahou federální vlády o diversifikaci příjmových zdrojů. Místní průmyslové výrobky nemohou konkurovat levným dovozům právě z důvodu vysokých energetických nákladů. Náprava ve výrobě elektrické energie je elementárním předpokladem pro zdárný budoucí vývoj nigerijské ekonomiky. Všechny předchozí vlády deklarovaly snahu o zlepšení – situace se ale nezlepšila. Rehabilitace energetického odvětví byl jedním z klíčových cílů programu SURE a Jonathanova plánu reformy energetického sektoru (Roadmap for Power Sector Reform). Odhaduje se, že země potřebuje cca 20 000 MW, aby tohoto cíle dosáhla, bylo by třeba obrovských investic ve výši 10 mld USD ročně po dobu nejméně 10 let. Vláda přijala a postupně realizovala plán privatizace rozvodných sítí i elektráren, umožnila vstup soukromému kapitálu (viz. níže). Vlastní energetické zdroje bez připojení na státní přenosovou soustavu mohou budovat i lokální vlády. Nezanedbatelné místo v plánu reformy měla i výstavba alternativních (biopaliva, větrné a sluneční) zdrojů energie a to jak na federální tak státní úrovni. Tyto zdroje energie jsou sponzorovány např USAID, AFD, EU.

O energetiku (a to i solární a větrné) projevily zájem velké společnosti z USA, Německa, Brazílie, Číny, Indie, Kanady, Jižní Koreje, zaznamenali jsme i zájem ze Španělska, Polska, Ruska a Ukrajiny. Bylo podepsáno několik významných dohod s velkými mezinárodními energetickými společnostmi. Jde zejména o General Electric, Siemens, Schneider Electrics, Electrobras, Daewoo a EdF. Pokud se podaří dohody realizovat, výkon postavených elektráren by se měl v řádu několika let zvýšit o 30 000 MW. O solární energetiku se pak zajímají zejména německé firmy. Podle zprávy uveřejněné na www.rosatom.ru podepsal Rosatom v červnu 2012 se zástupci nigerijské vlády Memorandum of Understanding na vyprojektování, stavbu a řízení atomové elektrárny v Nigérii. Federální vláda podepsala s čínskými společnostmi Sino Hydro Corporation a Gezhouba Group Company kontrakt na výstavbu dvou vodních elektráren Mambilla a Zungeru v hodnotě 3,5 mld. Euro. Elektrárny by měly mít výkon 3 700 MW. Financovány budou výhradně čínskou stranou, která bude mít právo je 9 let provozovat. Za Jonathanovy vlády prodělal sektor významnou změnu, která by měla podpořit rychlý růst energetiky. Privatizováno bylo pět z šesti elektrárenských společností a deset z jedenácti rozvodných sítí. Vítězi se většinou staly nigerijské firmy s diskrétním podílem zahraničního (indického, korejského, filipínského, thajského) kapitálu. Elektrárnu Sapele vysoutěžila čínská firma CMEC. Vítězné firmy získaly 51% podíly v tepelných elektrárnách, koncese ve vodních elektrárnách a 60% podíly v rozvodných sítích. Součástí Jonathanovy reformy byla i postupná úprava ceny elektřiny (poslední zvýšení proběhlo v lednu 2015, v roce 2020 mělo dojít k navýšení, nicméně pandemie COVID-19, která ohrožuje nejchudší obyvatelstvo přiměla vládu tento krok posunout na začátek roku 2021) a zavádění elektroměrů na předplacené karty. I prezident Buhari deklaroval, že energetiku považuje za jednu z největších priorit, konkrétní plán ale ještě neexistuje.

Telekomunikace jsou bezkonkurenčně nejrychleji rostoucím odvětvím nigerijského hospodářství, přesto jejich rozvoj zaostává za potřebami země. Nigerijská státní telekomunikační síť spravovaná NITELem zkolabovala. Byla nevýkonná, zastaralá, poruchová a naprosto nedostatečná (na konci roku 2012 pouze 0,4 mil. registrovaných pevných linek). Federální vláda několik let pokoušela NITEL neúspěšně privatizovat. Proto v březnu 2012 rozhodla o řízené likvidaci firmy (má dluhy ve výši 1,9 mld. USD) s cílem ji oddlužit a poté prodat. To se stalo v březnu 2015, kdy NITEL převzala společnost NARCOM za 256 mil. USD. Počet pevných linek je velmi nízký (cca 250000) a síť i nadále zůstává nefunkční. Na rozdíl od pevných linek se v zemi bouřlivě rozvíjí mobilní sítě. V roce 2015 dosáhl počet mobilních telefonů cca 115 milionů a dále se zvyšuje. Není neobvyklé, že jeden člověk vlastní dva až tři mobilní telefony pro sítě různých operátorů. V zemi působí 9 mobilních operátorů, čtyři z nich (MTN, GLO, 9mobile – bývalý Etisalat a Airtel) ovládají 80 % trhu. Rychle rostou rovněž IT služby všeho druhu, Nigérie se v tomto oboru stala minimálně africkou velmocí. Počet uživatelů internetu se odhaduje na 60 mil. (třetina obyvatel). V roce 2020 byla zahájena výstavba sítě 5G.

Dopravní síť: Registrovaná silniční síť na území celé federace činí 194 000 km, z nichž zpevněný povrch má 60 000 km, nezpevněný povrch pak 134 000 km. V posledních letech dochází ke zlepšování stavu nigerijských pozemních komunikací, vláda do výstavby silničních tahů masivně investuje. Přesto většina úseků mimo velké městské aglomerace a jejich okolí a hlavní tahy zůstává zanedbaná a zcela nevyhovuje vysoké hustotě provozu. Centrální banka uvádí, že pro zásadní zlepšení stavu by bylo třeba až 510 mld. USD. Obrovské zácpy zejména ve velkých městech jsou pověstné.
V zemi je celkem 54 letišť osobní přepravy, z nichž 40 má betonové přistávací dráhy, pět z nich je mezinárodních (Abuja, Lagos, Port Harcourt, Calabar, Kano, o tento statut usiluje ještě Enugu a Owerri). Osobní letecká doprava se prudce rozvíjí (růst kolísá mezi 13 % – 21%/rok). V roce 2014 přepravily domácí aerolinky 5 mil pasažérů, což je 800% nárůst proti roku 2002. Domácí linky obsluhuje cca 20 místních soukromých leteckých společností (z toho 3 velké). Do okolních afrických zemí létají tři z nich, do Evropy a USA nyní bohužel žádná. Významnou část představují charterové lety (ať už soukromými letadly nebo vrtulníky) pro vládní činitele, bohaté podnikatele nebo ropné firmy.
V Nigérii je 3505 km železnic, z nichž pouze 52 km má standardní „evropský“ rozchod 1435 mm a zbytek jsou úzkokolejné tratě s rozchodem 1067 mm. Pouze zlomek tratí je alespoň částečně využíván.
Rehabilitace železniční sítě byla jednou z hlavních priorit předchozí vlády, mala být provedena kompletní přestavba železniční sítě na standardní rozchod. Západní větev Lagos – Kano měla být dokončena v roce 2013, východní větev Port Harcourt – Maidiguri byla dokončena v roce 2015. Náklady na stavbu ale byly tak vysoké (8,3 mld. USD), že bylo rozhodnuto v prvním kroku pouze opravit stávající tratě (v prosinci 2012 byla opravena trať Lagos – Kano, na které byl částečně obnoven provoz na 2 x týdně). Následná výstavba nových úseků se uskutečňuje po částech. V roce 2015 byla dokončena stavba prvního úseku Abuja – Kaduna (186 km, 874 mil. USD), následovat má úsek Lagos – Ibadan (312 km, 1,5 mld. USD). Stavby provádí čínská firma CCECC, tato firma podepsala v dubnu 2014 dohodu o výstavbě železnice spojující Lagos s Calabarem v hodnotě 13,1 mld. USD (úseky Lagos-Benin City (300 km), Benin-Abakiliki (500 km), Benin – Obudu Cattle Ranch (673 km). Další plánované tratě jsou Zaria-Birnin Koni (520 km), Ega nyi-Otukpo (533 km), Ega nyi-Abuja, Port Harcourt-Maiduguri line (1,657 km), Ogoja-Maiduguri, Kano-Gamboru Ngala, Kano-Jibia a Ilela-Minna, tyto projekty ale naráží na nedostatek financí.
Jedním z možných řešení je PPP partnerství. Občas se vynoří projekt vysokorychlostní trati z Lagosu přes Abuju do Maiduguri (1600 km), je nepravděpodobné, že by byl brzy realizován. Centrální vláda a FCT plánují výstavbu příměstské kolejové dopravy v hlavním městě Abuji, kterou mají vystavět rovněž čínské firmy. Podobný projekt v Lagosu začaly realizovat indické firmy.
Vodních dopravních cest existuje na území Nigérie 8575 km, zejména na řekách Niger, Benue a jejich přítocích. Největším říčním přístavem je Onitcha (rehabilitován v roce 2012), plánuje se výstavba dalších devíti. Tento druh dopravy je perspektivní zejména v deltě řeky Nigeru. Není však využíván – odhaduje se, že po řekách se dopraví pouze cca 100 000 tun nákladu ročně. Osobní doprava je pouze lokální, pravidelné linky neexistují.
Námořní přístavy mají pro dopravu zboží z/do Nigérie zásadní roli – jde přes ně více než
80 % nákladu. Přístavy řídí a všechny operace spravuje Nigerian Ports Authority. V zemi je 13 přístavů, 11 ropných terminálů a stovka menších přístavních hrází. Plánuje se výstavba dalších dvou hlubokomořských přístavů v Lekki a Olokole. Největší je přístav v Lagosu, přes který jde až 56 % veškerého nákladu směřujícího do Nigérie. Nigérie do výstavby přístavů sice investovala, zanedbávala však jejich údržbu, což spolu s korupcí, nízkou kontejnerizací (1,4 mil TEU) a nezkoordinovanou následnou dopravou do vnitrozemí po železnici nebo silnici vede k několik týdnů dlouhému čekání lodí na vykládku (zejména v Lagosu). Vláda proto svěřila část operací zahraničním společnostem (Maersk, APM Terminals, Garibaldi, Intels, ENL…). Obchodní loďstvo pod nigerijskou vlajkou disponuje flotilou 98 lodí, z toho je 90 tankerů. Osobní námořní doprava není rozvinuta – vedle lokálních linek v deltě Nigeru a Lagosu spojuje jedna linka Calabar s městem Limbe v Kamerunu.

Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc: Navzdory skutečnosti, že Nigérii nebyl příslušnými mezinárodními organizacemi přiznán statut tzv. vysoce zadlužené chudé země (HIPC – Highly Indebted Poor Country) a Nigérie je v zásadě bohatá země, je již tradičně velkým příjemcem rozvojové bilaterální zahraniční pomoci. V roce 2015 činila tato pomoc podle OECD 2,43 mld. USD, v roce 2016 2.50 mld. USD Největšími donory jsou Světová banka (633 mil. USD), USA (USAID, téměř 530 mil. USD), Velká Británie (420 mil. USD), EU (180 mil. USD)aj.
Z prostředků 10. EDF Nigérie čerpala sumu 677 milionů EUR v obálce A a 12 mil. EUR v obálce B na programy zaměřené na mír a bezpečnost v oblasti delty Nigeru, dobrou správu věcí veřejných a lidská práva a obchod a regionální spolupráci. V rámci 11. EDF by pak Nigérie měla v letech 2014 – 2020 čerpat 512 mil. Euro. Prioritními sektory budou zdravotnictví, potravinová soběstačnost, energetika a dobrá správa věcí veřejných. Další prostředky bude moci čerpat z regionálních programů v rámci ECOWAS.

1.1. Oficiální název státu, složení vlády

Název státu:

  • Anglicky: Federal Republic of Nigeria
  • Česky: Nigerijská federativní republika
  • Zkrácený název: Nigeria / Nigérie

Složení vlády:

Hlavou státu je prezident volený všelidovým přímým hlasováním na čtyřleté funkční období, podle ústavy maximálně na dvě funkční období po sobě. Je současně hlavou federální vlády a vrchním velitelem ozbrojených sil. Ve volbách 28.4.2015 zvítězil prezidentský kandidát opoziční All Progressives Congress gen. Muhammadu Buhari. Inaugurován byl 29.5.2015. Podle oficiálních výsledků získal 53, 96 % hlasů.

Více-prezidentem je Yemi Osinbajo (Yoruba).

Federální ministři a státní ministři jsou jmenováni prezidentem, přičemž toto jmenování musí být schváleno Senátem. Mimo politického vedení je administrativní hlavou každého ministerstva stálý tajemník (Permanent Secretary), který podléhá státnímu tajemníkovi. V kabinetu musí být zastoupen alespoň jeden zástupce každého ze 36 států federace.

Nigerijský prezident M. Buhari provedl dne 11. 11. 2015 dlouho očekávané jmenování ministrů své vlády. V souladu s nigerijskou praxí bylo jmenováno 37 ministrů a státních ministrů – jeden za každý z 36 států federace a jeden za Federal Capital Territory.

 

Ministři:

1. Mr. Bashir Magashi, Minister of Defense
2. Mr. Rauf Aregbesola, Minister of the Interior
3. Mr. Mohammed Maigari Dangadi, Minister of Police
4. Mr. Abubakar Malami, Minister of Justice
5. Mr. Geoffrey Onyeama, Minister of Foreign Affairs
6. Mr. Zubairu Dada, Secretary of State for Foreign Affairs
7. Mrs. Zainab Ahmed, Minister of Finance, Budget and Planning
8. Mr. Clement Agba, Secretary of State for Budget and Planning
9. Mr. Niyi Adebayo, Minister of Industry, Trade and Investments
10. Ms. Maryam Katagum, Secretary of State for Industry, Trade and Investments
11. Mr. Olamileka Adegbite, Minister of Mines and Steel
12. Mr. Uche Ogah, Secretary of State for Mines and Steel
13. Mr. Babatunde Fashola, Minister of Public Works and Housing
14. Mr. Abubakar Aliyu, State Secretary for Public Works and Housing
15. Mr. Saleh Mamman, Minister of Energy
16. Mr. Goddy Jedy Agba, Secretary of State for Energy
17. Mr. Rotimi Amaechi, Minister of Transport
18. Mrs. Gbemisola Saraki, Secretary of State for Transport
19. Mr. Hadi Sirika, Minister of Aviation
20. Mr. Isa Ali Pantami, Minister of Communications
21. Mr. Mohammed Bello, Minister of the Federal Capital Territory
22. Ms. Ramatu Tijani Aliyu, Secretary of State for the Federal Capital Territory
23. Mr. Godswill Akpabio, Minister of the Niger Delta
24. Mr. Tayo Alasoadura, Secretary of State for the Niger Delta
25. Mr. Timipre Sylva, Secretary of State for Petroleum
26. Mr. George Akume, Minister of Special and Intergovernmental Affairs
27. Mr. Lai Mohammed, Minister of Information and Culture
28. Mr. Adamu Adamu, Minister of Education
29. Mr. Emeka Nwajiuba, State Secretary for Education
30. Mr. Ogbonnaya Onu, Minister of Science and Technology
31. Mr. Mohammed Abdullahi, Secretary of State for Science and Technology
32. Mr. Osagie Ehanire, Minister of Health
33. Mr. Adeleke Mamora, Secretary of State for Health
34. Ms. Sadiya Umar Farouq, Minister of Humanitarian Affairs, Disaster Management and Social Development
35. Mr. Chris Ngige, Minister of Labor and Employment
36. Mr. Festus Keyamo, Secretary of State for Labor
37. Mrs. Sharon Ikeazor, Secretary of State for Employment
38. Mr. Sunday Dare, Minister of Youth and Sports
39. Ms. Pauline Tallen, Minister for Women
40. Mr. Sabo Nanono, Minister of Agriculture and Rural Development
41. Mr. Mustapha Baba Shehuri, State Secretary for Agriculture and Rural Development
42. Mr. Mohammed Mahmoud, Minister of the Environment
43. Mr. Suleiman Adamu, Minister of Water Resources

 

Zpět na začátek

1.2. Demografické tendence: Počet obyvatel, průměrný roční přírůstek, demografické složení (vč. národnosti, náboženských skupin)

Demografické ukazatele:

  • Počet obyvatel: 205,4 milionu (UN 2020; 7. nejlidnatější země na svět
  • Hustota: 191,7 obyv/km2
  • Ve věku 15 – 64 let: 53,8 %
  • Průměrný roční přírůstek obyvatelstva: 2,6 % ročně (CIA 2016)
  • Průměrný věk: 18,2 let

Národnostní složení:

  • Hausa/Fulani – (29 %, sever federace)
  • Yoruba (21 %, jihozápad federace)
  • Igbo – (18 %, jihovýchod)
  • Ijaw – (10 %)
  • Kanuri – (4 %)
  • Ibibio – (3,5 %)
  • Tiv – (2,5 %)
  • Bura, Nupe a dalších téměř 250 malých etnik – 10 %
  • dále Libanonci, Indové a další národnosti – 1 %.

Náboženské složení:

  • muslimové – 50 %
  • křesťané – 40 %
  • tradiční náboženství – 10 %

Úředním jazykem je na celém území nigerijské federace angličtina. Příslušníci každého z národů mezi sebou používají vlastní jazyk, nejrozšířenější jsou hausština a jorubština, dále pak igbo a fulani; tyto jazyky se vedle angličtiny vyučují i ve školách.

Zpět na začátek

1.3. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (nominální HDP/obyv., vývoj objemu HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti). Očekávaný vývoj v teritoriu s akcentem na ekonomickou sféru.

 

2015

2016

2017

2018

2019

HDP (mld.USD)

493,8

405,4

376,4

422,5

443,7

Růst reál HDP (% factor cost)

 

2,7

-1,6

0,8

1,9

2,1

HDP na 1 obyvatele (USD, PPP)

 

6038

5861

5862

5497

6098

Počet obyv. (mil.)

 

181,2

186,0

190,9

195,9

201,0

inflace (%)

9,0

15,7

16,3

12,4

11,4

Prům. směnný kurz (N/1USD)

 

192,5

304

305,5

305,58

306,5

Zdroj EIU, * odhad

HDP – složení dle sektorů:

  • zemědělství: 21.1%
  • průmysl: 19.4%
  • služby: 59.5%

Prezident Buhari bude čelit náročnému druhému funkčnímu období (2019 – 2023) s nedostatečnými zdroji pro zvládnutí nákazy koronaviru a dlouhodobými bezpečnostními hrozbami v celé Nigérii, včetně hospodářsky důležitých regionů. COVID-19 přinutí úřady k neplánovaným změnám v hospodářské politice, ale jejich ruce budou svázány stoupající inflací a ztrátou fiskálních příjmů díky nízkým globálním cenám ropy.   
V roce 2020 očekáváme největší hospodářskou recesi od roku 1983 v důsledku dvojích šoků: krachu cen ropy a domácího výskytu koronaviru. Jemné zotavení v roce 2021 ustoupí silnějšímu růstu od roku 2022, kdy se snad světová ekonomická situace uklidní.

Lze předpokládat opětovnou devalvaci nairy v roce 2020 a 2021, přičemž klesající ceny ropy a příliv zahraničního portfolia ovlivní propad směnných kurzů zahraničních měn. Poté lze předpokládat jisté zlepšení a stabilizaci oficiálních směnných kurzů.

Průměrná roční inflace se v roce 2020 výrazně zvýší na 19,2%, z 11,4% v roce 2019. Hlavním důvodem je devalvace nairy v březnu a další očekávané devalvace v polovině roku, když Nigérie bude silně závislá na dovozu. Začátkem roku 2020 zavedení nižší ceny benzínu to vyrovná jen nepatrně. Devalvace bude hlavním hnacím motorem inflační spirály, která by mohla klesnout na 16,4% až v průběhu roku 2021.

 

Zpět na začátek

1.4. Veřejné finance, státní rozpočet – příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let

 

2015

2016

2017

2018

2019

Rozpočtové příjmy (% HDP)

7.82

11,4

13,9

3,2

3,4

Rozpočtové výdaje (% HDP)

11.81

21,21

22,1

6,0

6,1

Bilance rozpočtu (% HDP)

-3.98 –

10,2

-8,2

-2,8

-2,6

Veřejný dluh (% HDP)

11.5

14,2

16,0

15,9

19,0

 

V prosinci 2019 podepsal prezident Muhammadu Buhari zákon o rozpočtu na rok 2020, který činil 10,59 bilionů naira (34,62 miliard USD a je o 18,8% vyšší než rozpočet 2019).
Jednalo se o zlomový okamžik v rozpočtových dějinách, kdy po dlouhé době, zdá se od 1999, byl státní rozpočet na následující rok schválen a prezidentem podepsán ještě v roce předchozím, čímž se Nigérie opět vrací k rozpočtovému cyklu leden-prosinec (dříve zpravidla červen – červen).
Mezi klíčové předpoklady a parametry, na nichž byl založen rozpočet na rok 2020, patří produkce ropy 2,18 mbpd, zatímco referenční cena ropy je 57 USD. Podle rozpočtového dokumentu se míra růstu HDP předpokládá na 2,93%, zatímco míra inflace je na 10,81%. Rozpočet je rovněž založen na směnném kurzu N305 za americký dolar.
Rozpis rozpočtu schválený Senátem určuje 560. 4 miliardy naira (N) pro zákonné převody, 4,84 bilionů N pro opakující se výdaje (nedluhové), kapitálové výdaje ve výši N2,46 bilionů a N2,72 bilionů pro obsluhu dluhů za období od 1. ledna do 31. prosince 2020.
Fiskální schodek rozpočtu činí N2,28 bilionu, zatímco poměr schodku k hrubému domácímu produktu (HDP) je 1,52%.

Podrobnosti rozpočtu, včetně jednotlivých kapitol viz: www.budgetoffice.gov.ng

Zpět na začátek

1.5. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let), veřejný dluh vůči HDP, zahraniční zadluženost, dluhová služba

 

2015

2016

2017

2018

2019

běžný účet

 

-15,4

2,7

7,6

5,3

-1,4

kapitálový a finanční účet

 

n/a

n/a

n/a

n/a

n/a

devizové rezervy

 

29

24,3

31,0

43,1

38,6

zahraniční dluh (mld. USD)

 

28943

31151

40955

48808

50669

dluhová služba (mil. USD)

 

n/a

n/a

n/a

3756

4033

Údaje v mld. USD
Zdroj: IMF, EIU

 

Pokles cen ropy v roce 2020 udrží běžný účet v letech 2020 a 2021 zřejmě v deficitu. Od roku 2022 se účet vrátí do přebytku za předpokladu, že se ceny ropy zotaví a devalvace nairy utlumí poptávku po dovozu.
V důsledku hospodářského poklesu se očekává, že rozpočtový schodek do roku 2020 bude 3,6% HDP. V roce 2020 budou dominovat domácí půjčky, protože podmínky vnějšího financování budou nepříznivé. V letech 2021–24 se bude vláda soustředit na získávání finančních prostředků navenek, a to i prostřednictvím státního kapitálového trhu, kde jsou úrokové sazby obvykle nižší; před pandemií parlament schválil půjčku ve výši 22,7 miliard USD na kapitálové projekty v nadcházejících letech. Dluhová služba v současné době zahrnuje přibližně polovinu federálně nerozdělených příjmů a v letech 2020–2021 se toto sdílení bude zvyšovat s prohlubováním pandemické krize. Je možné, že platby úroků (pravděpodobně domácím věřitelům) by mohly být zastaveny, pokud by fiskální tlaky byly příliš závažné.

 

Zpět na začátek

1.6. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)

Regulační a kontrolní roli má Centrální banka Nigérie (Central Bank of Nigeria – CBN). Ta je rovněž zodpovědná za vytváření a dodržování monetární, kreditní a směnové politiky. Detailní informace o bankovním sektoru jsou dostupné na www.cenbank.org. Hlavním cílem CBN zůstává boj proti vysoké inflaci (18,5 %), kterou přinesla oficiálně ohlášená recese v září 2016. V roce 2017 se počítá s inflací v rozmezí 15-17 %. Vláda i soukromý sektor tlačí na snížení úrokových sazeb a tím lepší dostupnost úvěrů. CBN se naopak snaží omezit inflační tlaky, udržet měnovou stabilitu a čelit nedostatku a vysoké poptávce po zahraničních měnách. Z tohoto důvodu zvýšila úrokovou sazbu na 13 % (zdražila úvěry), omezila množství místní měny (a možnost poskytování úvěrů) tím, že stanovila 75 % povinné limity bankovních rezerv státních subjektů, tento limit u soukromých subjektů je 20 %. Snaha udržet směnný kurs Naira vůči hlavním zahraničním měnám v období, kdy klesaly devizové příjmy země a rostla poptávka, nebyla úspěšná.

Přesto, že guvernér CBN vyloučil devalvaci nigerijské měny a CBN v průběhu roku intervenovala ve prospěch udržení kurzu Naira, k devalvaci nakonec došlo. Kurs vůči USD a dalším světovým měnám v závěru roku 2017 klesl na 305N/USD (na černém trhu 340 N/USD).

V Nigérii působí 21 komerčních bank, přes 800 malých finančních institucí, tři diskontní banky a pět rozvojových finančních institucí.

V zemi působí tyto komerční banky: Access Bank PLC, Citibank Nigeria Limited, Diamond Bank Plc, Ecobank Nigeria Plc, Enterprise Bank, Fidelity Bank Plc, First Bank of Nigeria Plc, FCMB Plc, Guarranty Trust Bank Plc, Heritage Banking Company Ltd., Key Stone Bank, MainStreet Bank, Skye Bank Plc, Stanbic IBTC Bank Ltd., Standard Chartered Bank Nigeria Ltd., Sterling Bank Plc, United Bank for Africa Plc, Union Bank of Nigeria Plc, Unity Bank Plc, Wema Bank Plc, Zenith Bank Plc.

Nejsilnější bankovní ústavy po konsolidaci:

  • Zenith Bank Plc
  • First Bank Plc
  • Standard Chartered Bank Nigeria Ltd.,
  • Ecobank Nigeria Plc
  • United Bank for Africa Plc (UPC)
  • Citibank Nigeria Limited

Nigerijský bankovní sektor stále roste a služby se postupně zlepšují. Místní projekt může být financován půjčkou kterékoliv nigerijské komerční banky. V omezené míře poskytují půjčky i pojišťovací společnosti, developerské společnosti a penzijní fondy. Úroky jsou však vysoké (v průměru 17 %) a úvěry krátkodobé. Africká rozvojová banka poskytuje prostřednictvím Centrální nigerijské banky, Nigerian Export-Import banky (NEXIM), Bank of Industry (BOI) nebo licencované komerční banky půjčky nigerijským vývozcům.

Ochota a možnosti místních bank půjčovat je ale v současnosti na nízké úrovni – poskytování půjček soukromému sektoru stagnuje. Určité aktivity na tomto poli sice probíhají, ale jsou limitovány a zaměřeny zejména na úvěrování velkých korporací, se kterými již mají banky historickou zkušenost a věří jim.

Zpět na začátek

1.7. Daňový systém

Vybírání a administrace daní bývá v Nigérii velkým problémem – panuje zde řada nejasností, daně bývají vybírány nerovnoměrně a netransparentně. Hlavní zákony, kterými se řídí výběr daní jsou: Federal Inland Revenue Service (Establishment) Act, Companies Income Tax Act, Capital Gain Act, Petroleum Profit Tax Act, Personal Income Tax Act, VAT Tax Act. Daně vybírají Federal Inland Revenue Service a State Boards of Internal Revenue. Daňové úniky jsou časté – firmy se často spolčují s výběrci daní.

Nigerijský daňový systém na federální úrovni tvoří následujících 8 základních daní:

  • Daň z příjmu společností (Companies Income Tax)
  • Daň spoludržitelská (Withholding Tax)
  • Daň ze zisků z ropy (Petroleum Profits Tax – PPT)
  • Daň z přidané hodnoty (Value Added Tax – VAT)
  • Daň ve prospěch vzdělání (Education Tax)
  • Daň z kapitálových zisků (Capital Gains Tax)
  • Poplatky vyměřené firmám (Stamp duties involving a corporate entities)
  • Daň z příjmu osob (Personal Income Tax)

Kromě těchto federálních daní existuje řada poplatků a daní vyměřovaných vládami jednotlivých států federace a místními (oblastními) vládami.

Základní sazba daně z příjmu společností činí 30 % z celkového zisku/příjmu, minimální daň je 0,5% z obratu. Snížená daň (20 %) platí pro:

  • malé společnosti (se statutem tzv. SME – Small Scale and Medium Enterprises), jejichž roční obrat je nižší než 1 milion Naira,
  • společnosti v preferovaných sektorech (výroba, zemědělská produkce, těžba pevných minerálů) a společnosti, jejichž veškerá produkce jde na export,
  • po dobu prvních 5 let od registrace společnosti

Daňové prázdniny jsou přiznávány pouze společnostem, nikoliv soukromým osobám. Mohou je získat pouze následující podnikatelské subjekty:

  • společnosti, působící v Zónách volného obchodu, resp. Volných exportních zónách (Export Processing Zones – EPZ),
  • společnosti, investující ve stavebnictví, cukrovarnictví a výrobě zemědělských zařízení a vybavení,
  • společnosti, působící v odvětví těžby pevných minerálů a výrobě cementu (tříleté prázdniny),
  • tzv. Pionýrské společnosti (Pioneer Companies) – rozhoduje Národní komise pro podporu investic (Nigerian Investment Promotion Commission – NIPC)

Daň z příjmu osob je progresivní má sazbu od 7 % (příjem menší než 300000 N) do 24 % (příjem nad 3,2 mil. Naira). Nový zákon o sociálním pojištění z roku 2014 stanoví, že zaměstnanci platí sociální pojištění ve výši 8 % platu, jejich zaměstnavatelé odvádějí 10 % platu zaměstnanců.

Sazba daně ze zisku z prodeje ropy (PPT) má sazbu 85 %, v prvních pěti letech je však snížená na 65,75 %. Ropné společnosti operující na základě kontraktu se sjednaným sdílením jsou zdaněny 50 %.

Sazba daně z přidané hodnoty je na federální úrovni 5 % (státy federace pak přidávají dalších 5 %). Tato daň se vztahuje na veškeré zboží s níže uvedenými výjimkami (každoročně se mění s přijímaným rozpočtem, aniž by bylo jasné, zda staré stále platí):

veškeré zboží na vývoz, veškeré farmaceutické výrobky, veškeré potravinářské zboží, knihy a vzdělávací materiál, veškeré výrobky pro děti, umělá hnojiva, produkty místní zemědělské a veterinární medicíny, hospodářská strojní zařízení a přepravní prostředky, dovezené nebo nakoupené vybavení továrních hal, strojní zařízení, zakoupené pro využití v zónách volného obchodu (EPZ – Export Processing Zones), traktory, pluhy a další zemědělské vybavení, nástroje a nářadí, zakoupené pro zemědělské účely, vozidla, využívaná k podnikatelským účelům a náhradní díly k těmto komerčním vozidlům, civilní letadla a náhradní díly, těžební zařízení a náhradní díly, montážní díly autobusů, lékařské služby, služby, placené místním bankovním společnostem, lidovým bankám a hypotečním institucím, hry a představení, uváděné vzdělávacími institucemi jako součást výuky, veškeré vývozní služby, náboženské služby.

Daň ve prospěch vzdělání má sazbu 2 % ze zdanitelných zisků společnosti.

Kapitálové zisky jsou zdaněny jednotnou sazbou 10 %.

Spoludržitelská daň činí 10%, ve stavebnictví 5 %. Vztahuje se např. na úroky a nájemné, odměny (royalties), odměny za zpracování stavebních projektů, konzultační a profesní služby, provize, technické služby a zprostředkovatelské služby.

Pro účely výběru daní je za tuzemce považován každý člověk, žijící v Nigérii déle ne 183 dnů v roce. Občané cizích států – držitelé rezidentní karty jsou považováni za daňové tuzemce, i když v Nigérii žijí méně než 183 dnů v roce.

Podrobné informace viz:

  • NIPC.gov
  • KPMG
  • Clayton McKervey
  • FIRS.gov
  • Tax rates
  • PWC

Zpět na začátek

Zpracováno a aktualizováno zastupitelským úřadem ČR v Abuji (Nigérie) ke dni 14.5.2020

Souhrnná teritoriální informace

Pravidelné novinky e-mailem