Obchodní tajemství

Zvláštní případy ochrany obchodního tajemství

a) ochrana obchodního tajemství před akcionáři

Akcionáři akciové společnosti mají podle § 357 a násl. zákona o obchodních korporacích právo účastnit se valné hromady společnosti a mimo jiné také požadovat a dostat vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti, je-li takové vysvětlení potřebné pro posouzení předmětu jednání valné hromady, a uplatňovat návrhy a protinávrhy. Jak má představenstvo postupovat, jestliže se požadované informace dotýkají obchodního tajemství?

V paragrafu 358 odst. 2 je stanoveno, že informace obsažená ve vysvětlení musí být určitá a musí poskytovat dostatečný obraz o skutečnosti. Informace může být zcela nebo zčásti odmítnuta, jestliže by její poskytnutí mohlo přivodit společnosti nebo jí ovládaným osobám újmu, jde o vnitřní informaci nebo utajovanou informaci podle jiného právního předpisu, nebo je požadované vysvětlení veřejně dostupné. Obchodní tajemství, chráněné § 504 občanského zákoníku, se přitom zjevně řadí do druhé zmíněné skupiny. O tom, zda požadovaná informace patří do výše uvedených kategorií, rozhoduje představenstvo. Odmítne-li představenstvo z uvedených důvodů informaci sdělit, může akcionář požadovat, aby dozorčí rada určila, že podmínky pro odmítnutí poskytnutí vysvětlení nenastaly.

Dozorčí rada o žádosti akcionáře rozhodne přímo na jednání valné hromady, a nelze-li to, tak do 5 pracovních dnů ode dne konání valné hromady. Jestliže s poskytnutím informace nesouhlasí ani dozorčí rada, případně nerozhodne-li dozorčí rada v zákonné lhůtě, rozhodne o tom, zda je společnost povinna informaci poskytnout, soud na základě žaloby akcionáře. Právo podat návrh na zahájení řízení lze u soudu uplatnit do 1 měsíce ode dne konání valné hromady, na které bylo odmítnuto poskytnutí vysvětlení, případně od odmítnutí nebo neposkytnutí informace.

Obchodní tajemství je tedy chráněno i před akcionáři společnosti. Pokud akcionář žádá na představenstvu poskytnutí informace, která tvoří obchodní tajemství společnosti, má představenstvo povinnost takovou informaci odepřít. Obrátí-li se akcionář na soud (v tomto případě bude k žalobě příslušný krajský soud, v jehož obvodu má společnost sídlo), bude soud přezkoumávat, zda se skutečně jedná o obchodní tajemství, tedy zda skutečnost naplňuje všechny znaky podle § 504 občanského zákoníku, které jsme uvedli výše. Totéž bude soud zkoumat v případě, že akcionář bude v souvislosti s neposkytnutím informace napadat platnost rozhodnutí valné hromady.

Poskytování informací společníkům společnosti s ručením omezeným se pak řídí obdobnou úpravou ustanovení § 155 a 156 zákona o obchodních korporacích s tím rozdílem, že společníci mohou na valné hromadě požadovat poskytnutí jakékoliv informace týkající se společnosti bez ohledu na to, je-li potřebná pro posouzení předmětu jednání valné hromady. Oproti úpravě akciové společnosti nemohou jednatelé sdělení informace odmítnout, proto, že by její poskytnutí mohlo přivodit společnosti nebo jí ovládaným osobám újmu, či jde-li pouze o vnitřní informaci.

Jednatelé však mohou odmítnout poskytnutí informace mající charakter obchodního tajemství, a to opět s odkazem na skutečnost, že jde o utajovanou informaci podle jiného právního předpisu. V případě sporu rozhodne o tom, zda je společnost povinna informaci poskytnout, na návrh společníka soud, avšak pouze ve lhůtě jednoho měsíce ode dne oznámení o odmítnutí poskytnutí informace. Marným uplynutím této lhůty právo zaniká.

b) ochrana obchodního tajemství ve vztahu k obchodním partnerům

O tzv. „důvěrných informacích“ předávaných mezi jednajícími stranami jsme se zmínili výše. Při jednání s obchodními partnery a při uzavírání smluv s nimi však často dochází i k výměně informací, které mohou tvořit obchodní tajemství. Pro tento případ je nezbytné ve smlouvě vymezit, že se jedná o obchodní tajemství, a výslovně upravit jeho režim ve vztahu k druhé smluvní straně, aby se předešlo případným sporům. Doložka, která se k tomuto účelu používá, je běžně označována jako „non disclosure agreement“ (lze přeložit jako „dohoda o nevyzrazení“), zkráceně NDA. V příloze k tomuto článku naleznete vzor, jak by mohla NDA vypadat.

c) ochrana obchodního tajemství ve vztahu k zaměstnancům

Zaměstnanci společnosti (případně fyzické osoby – podnikatelé) často přicházejí do styku s obchodním tajemstvím, které se váže k obchodnímu závodu, v němž pracují. Takové osoby jsou s obchodním tajemstvím obeznámeny alespoň v rozsahu, který je nutný pro jejich výkon práce. To nic nemění na tom, že se stále jedná o obchodní tajemství.

V § 310 zákoníku práce je upravena tzv. konkurenční doložka. Tou se rozumí dohoda uzavřená se zaměstnancem, ve které se zaměstnanec zavazuje po určitou dobu po skončení zaměstnání (nejdéle však po dobu 1 roku) zdržet se výkonu výdělečné činnosti, která by měla vůči zaměstnavateli soutěžní povahu, přičemž zaměstnavatel se zavazuje poskytnout zaměstnanci přiměřené peněžité vyrovnání (nejméně ve výši průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku).

Dohodu o konkurenční doložce lze se zaměstnancem uzavřít jen v případě, že to od něj lze spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí, pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele, a jejichž využití zaměstnancem by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost.

Pro případ porušení dohody ze strany zaměstnance je možné sjednat přiměřenou smluvní pokutu. Pokud zaměstnanec dohodu poruší a zaplatí smluvní pokutu, závazek z konkurenční doložky tím pro obě strany zaniká. Konkurenční doložka tedy spočívá v závazku bývalého zaměstnance nevykonávat po určitou dobu výdělečnou činnost, při které by mohl ztížit činnost bývalému zaměstnavateli tím, že využije poznatky nabyté prací u něj.

Využívání nabytých pracovních zkušeností a poznatků ovšem samo o sobě zakázáno není, naopak je právem každého zdokonalovat se ve své profesi. Proto je také potřeba sjednat případnou konkurenční doložku písemně a za odpovídající náhradu. Jedná se o svobodné rozhodnutí zaměstnance, zda závazek z konkurenční doložky převezme.

Obchodní tajemství patří výlučně podnikateli a jeho zaměstnanec k němu nemá žádná práva. Každý zaměstnanec má mimo jiné povinnost střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, což se týká i obchodního tajemství jako majetku podnikatele.

Zaviněné porušení takové povinnosti (byť i z nedbalosti) by mohlo být posuzováno jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k práci vykonávané zaměstnancem. Intenzita porušení povinnosti může být přitom různá, přičemž porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem může být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru se zaměstnancem.

Postih podle jiných než pracovněprávních předpisů (tedy ochrana podle § 1042 nebo § 2988 občanského zákoníku nebo např. trestní odpovědnost) tím není dotčen. Zaměstnanec tedy může současně s porušením pracovní povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k práci vykonávané zaměstnancem naplnit např. skutkovou podstatu trestného činu.

V pracovní smlouvě by měly být v tomto směru jasně vymezeny povinnosti zaměstnance, pokud jde o obchodní tajemství. Zde je příklad, jak by mohlo takové ustanovení znít:

„Zaměstnanec je povinen zachovávat naprostou mlčenlivost o veškerých důvěrných skutečnostech týkajících se činnosti zaměstnavatele (zejména o obchodních plánech a kalkulacích, obchodní strategii, spolupráci s klienty a postupy jejich získávání, seznamu klientů a vztazích s třetími stranami vůbec, o dosud nezveřejněných marketingových plánech zaměstnavatele, o bilanční situaci zaměstnavatele, o jeho know-how, o výrobních postupech, apod.), a to i po skončení pracovního poměru.“

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Pravidelné novinky e-mailem