Odpovědnost za přestupky podle přestupkového zákona

Odpovědnost osoby fyzické za přestupek

Odpovědnost fyzické osoby za přestupek je blíže upravena v ust. § 13 až § 19 přestupkového zákona. Přestupkový zákon stanovuje obecný předpoklad, že „fyzická osoba je pachatelem, jestliže svým zaviněným jednáním naplnila znaky přestupku nebo jeho pokusu, je-li trestný“ (§ 13 odst. 1 přestupkového zákona).

Aby fyzická osoba byla odpovědna za přestupek, musí být naplněny následující základní znaky: zavinění, dostatečný věk a příčetnost, resp. neexistence nepříčetnosti v okamžiku spáchání přestupku.

Zavinění je v případě fyzických nepodnikajících osob nutné zkoumat vždy. Lze jej definovat jako vnitřní psychický stav pachatele k jednání a zamýšlenému následku svého jednání. Rozlišují se dvě základní formy zavinění, a to úmysl a nedbalost.

Úmysl je stav, kdy pachatel buď vyloženě chtěl svým jednáním porušit či ohrozit právem chráněný zájem (tj. úmysl přímý), nebo vyloženě nechtěl, ale věděl, že k porušení či ohrožení právem chráněného zájmu by mohlo dojít, a byl s tímto stavem srozuměn (tj. úmysl nepřímý).

Nedbalostí rozumíme situaci, kdy pachatel buď věděl, že může porušit či ohrozit zákonem chráněný zájem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že se tak nestane (tj. nedbalost vědomá), nebo nevěděl, že může svým jednáním ohrozit či porušit zákonem chráněný zájem, ačkoli to vědět mohl a měl (tj. nedbalost nevědomá).

Pro odpovědnost fyzické osoby nepodnikatele postačuje, aby pachatel čin spáchal z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně požadavek zavinění úmyslného. Pro zajímavost lze dodat, že v oblasti trestního práva tomu je právě naopak.

Dostatečným věkem je pro účely přestupkového zákona myšlen věk 15 let, tj. za přestupek není odpovědná osoba, která v době spáchání přestupku nedovršila patnáctého roku věku. Je však nutné zmínit, že odpovědnost za přestupek vzniká až dnem následujícím po dni, kdy pachatel oslavil své patnácté narozeniny.

Nepříčetnost definuje přestupkový zákon jako stav, kdy fyzická osoba pro duševní poruchu v době spáchání přestupku nemohla rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo své jednání ovládat (dle ust. § 19 přestupkového zákona). Je však nutné zmínit, že výše uvedené neplatí pro situace, kdy se pachatel do stavu nepříčetnosti sám přivedl, byť i z nedbalosti, užitím návykové látky (tj. alkoholu, omamných látek, psychotropních látek či látek s obdobným účinkem), za této situace je pachatel za spáchání přestupku odpovědný.

Pro úplnost lze uvést, že přestupkový zákon stanovuje další případy, kdy je fyzická osoba odpovědná za spáchání přestupku, než pouze že „svým zaviněným jednáním naplnila znaky přestupku nebo jeho pokusu, je-li trestný“. Jedná se například o situace tzv. nepřímého pachatelství, kdy pachatel využil ke spáchání přestupku jinou fyzickou osobu, která není odpovědná pro nedostatek věku, příčetnosti nebo proto, že jednala v okolnosti vylučující protiprávnost (např. otec použije ke spáchání přestupku svého třináctiletého syna). Pro bližší specifikaci těchto situací lze odkázat na ust. § 13 a § 14 přestupkového zákona.

V neposlední řadě pachatelem přestupku je i fyzická osoba, která jednala jako účastník (tj. návodce, pomocník nebo organizátor), avšak pouze tam, kde tak stanoví zákon. Podmínkou účastenství je rovněž skutečnost, že musí jít o dokonaný přestupek anebo jeho pokus, je-li trestný.

Odpovědnost právnické osoby za přestupek

Právnickým osobám je přiznána právní osobnost od jejich vzniku až do jejich zániku (tj. v drtivé většině případů od zápisu právnické osoby do veřejného rejstříku až do okamžiku jejího výmazu). Během této doby může právnická osoba činit právní jednání, vstupovat do právních vztahů, nabývat práva i povinnosti, ale může též protiprávně jednat.

Vzhledem k tomu, že právnická osoba jako umělý konstrukt nemůže jednat sama, jedná prostřednictvím fyzických osob. Důvodová zpráva k přestupkovému zákonu přitom uvádí, že „je nepodstatné, která fyzická osoba jednala a případně, zda zaviněně, ale jde o to, zda právnická osoba vynaložila veškeré úsilí pro to, aby splnila povinnosti, které jsou jí právním řádem uloženy. V rámci správně-právní odpovědnosti je pak ukládán správní trest právnické osobě za to, že osoby odpovědné za její řízení a fungování nezajistily splnění povinností jí uložených“.

Na rozdíl od odpovědnosti fyzické osoby, která byla blíže popsána shora, se tedy v případě odpovědnosti právnické osoby nezkoumá, zda jednání bylo zaviněné či nikoli, a jedná se proto o odpovědnost objektivní Pro vznik odpovědnost právnické osoby ani není podstatná bližší identifikace konkrétní fyzické osoby, která jednala.

Přestupkový zákon stanovuje, že právnická osoba je pachatelem přestupku, pokud jsou splněny následující podmínky:

  • a) k naplnění znaků přestupku došlo jednáním fyzické osoby;
  • b) jednání této fyzické osoby je přičitatelné právnické osobě;
  • c) fyzická osoba svým jednáním porušila povinnost, která byla uložena právnické osobě;
  • d) k tomuto porušení povinnosti došlo při činnosti právnické osoby, v přímé souvislosti s činností právnické osoby nebo ku prospěchu právnické osoby nebo v jejím zájmu.

Je však nutné zdůraznit, že pro vznik odpovědnosti právnické osoby musí být naplněny všechny výše uvedené podmínky.

Určité problémy může činit podmínka přičitatelnosti jednání fyzické osoby osobě právnické. Přestupkový zákon, konkrétně ust. § 20 odst. 2 zákonauvádí taxativní výčet osob, jejichž jednání je právnické osobě pro účely přestupkového práva přičítáno. Jedná se o následující osoby:

  • a) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu;
  • b) jiný orgán právnické osoby nebo jeho člen;
  • c) zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění úkolů vyplývajících z tohoto postavení – za osobou v obdobném postavení přitom může být považován např. společník ve společnosti s ručením omezeným, jenž pracuje pro společnost na základě společenské smlouvy atp.;
  • d) fyzická osoba, která plní úkoly právnické osoby – plněním úkolu je přitom podle důvodové zprávy nutno rozumět „jakýkoli úkol učiněný na základě pokynů právnické osoby (například zaměstnavatele), byť jde o pokyn nabádající k porušení právní normy (bez porušené právní povinnosti jednáním fyzické osoby by nemohlo ani dojít k naplnění znaků skutkové podstaty přestupku právnické osoby)“;
  • e) fyzická osoba, kterou právnická osoba používá při své činnosti, nebo
  • f) fyzická osoba, která za právnickou osobu jednala, jestliže právnická osoba výsledku takového jednání využila.

Jestliže ke spáchání přestupku zákon vyžaduje zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele, který je právnickou osobou, nemusí být taková zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení dány u fyzické osoby, jejíž jednání je právnické osobě přičitatelné.

Pro úplnost je vhodné zmínit, že odpovědnost právnické osoby za přestupek vznikne i ve zvláštních případech, které jsou upraveny v ust. § 20 odst. 4 přestupkového zákona. Jedná se například o situaci, kdy k jednání fyzické osoby, které je přičitatelné právnické osobě, došlo před samotným vznikem právnické osoby. I zde však musí být naplněny všechny podmínky, které byly popsány výše.

Přestupkový zákon v ust. § 20 odst. 7 stanoví zásadu souběžné odpovědnosti právnické a fyzické osoby za přestupek, jejíž podstatou je skutečnost, že odpovědností právnické osoby za přestupek není dotčena odpovědnost fyzické osoby za tentýž přestupek a naopak. Jinými slovy odpovědnost právnické osoby za přestupek a odpovědnost fyzické osoby za přestupek jsou samostatné (nejde ani o spolupachatelství, ani o účastenství) a lze o nich vést samostatná řízení.

Právnická osoba se může své odpovědnosti za spáchaný přestupek zprostit v případě, že prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které po ní bylo možné požadovat, aby přestupku zabránila. Příkladem takového úsilí jsou například různá preventivní opatření, pravidelné a dostatečné kontroly zaměstnanců atd.

Odpovědnost podnikající fyzické osoby za přestupek

Podnikající fyzickou osobu lze obecně definovat jako osobu, která samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně a za účelem dosažení zisku.

Přestupkový zákon stanovuje dvě situace, kdy podnikající fyzická osoba může být pachatelem přestupku:

  1. Sama podnikající fyzická osoba naplnila svým jednáním znaky přestupku + tímto jednáním porušila povinnost, která je uložena podnikající fyzické osobě či i jen fyzické osobě + k tomuto jednání došlo při jejím podnikání či v přímé souvislosti s ním.
    Podstatné tedy je, zda fyzická osoba při takovém porušení své povinnosti vystupovala jako podnikatel, či nikoli. Jako příklad lze uvést situaci, kdy osoba, která je podnikatelem – držitelem živnostenského oprávnění na fotografické služby, ruší po oslavě s přáteli noční klid. V takovém případě se bude jednat o vznik odpovědnosti fyzické osoby, nikoli o odpovědnost podnikající fyzické osoby.
  2. Podobně jako v případě odpovědnosti právnických osob, je podnikající fyzická osoba odpovědna i za fyzickou osobu, jejíž jednání je přičitatelné podnikající fyzické osobě + tímto jednáním naplnila znaky přestupku + k tomuto jednání došlo při podnikání podnikající fyzické osoby, v přímé souvislosti s ním, ku prospěchu této podnikající fyzické osoby, nebo v jejím zájmu + jednáním byla porušena povinnost, která je uložena podnikající fyzické osobě či i jen fyzické osobě jako takové.

Za osobu, jejíž jednání je přičitatelné podnikající osobě, je podle přestupkového zákona považován(a):

  • a) zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění úkolů vyplývajících z tohoto postavení;
  • b) fyzická osoba, která plní úkoly podnikající fyzické osoby;
  • c) fyzická osoba, kterou podnikající fyzická osoba používá při své činnosti;
  • d) fyzická osoba, která za podnikající fyzickou osobu jednala, jestliže podnikající fyzická osoba výsledku takového jednání využila.

Pro výklad některých pojmů lze odkázat na podkapitolu tohoto článku, která se věnuje odpovědnosti právnických osob.

Stejně jako u odpovědnosti právnických osob se u podnikajících fyzických osob nezkoumá otázka zavinění. Není tedy podstatné, zda ke spáchání přestupku došlo úmyslně či nedbalostně. Avšak i zde přestupkový zákon předpovídá určité skutečnosti, na základě kterých se podnikající fyzická osoba může zprostit své odpovědnosti za spáchaný přestupek.

Podnikající fyzická osoba za přestupek neodpovídá, pokud prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které od ní bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. I v této otázce lze odkázat na právní úpravu odpovědnosti právnických osob, která byla popsána výše.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.




• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby
• Teritorium: Česká republika