Odpovědnost za škodu

Přeskočit seznam kapitol

Jednotlivé druhy odpovědnosti za škodu

Škoda z provozní činnosti

Kdo provozuje závod, nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věci při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí.

Této povinnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

Jedná se zde o obecnou skutkovou podstatu objektivní odpovědnosti, tedy není zde třeba, aby nastalo zavinění, pokud má vzniknout odpovědnost provozovatele. Není nutné, aby pro vznik odpovědnosti nastal protiprávní úkon, postačí, pokud vznikne škoda, která byla zapříčiněna v souvislosti s provozní činností. Provozní činností je činnost, která souvisí s předmětem činnosti provozovatele, je součástí jeho provozu a faktické činnosti.

Odpovědnosti je možné se zprostit pouze v případě, že provozovatel prokáže, že udělal vše proto, aby ke škodě nedošlo. Provozovatel je tedy povinen vynaložit v souvislosti s prevencí vzniku škody veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat.

Škodou způsobenou provozní činností může být např. škoda na lesních porostech, která nastala v důsledku vypouštění oxidu síry do ovzduší provozovatelem.

zpět na začátek

Ochrana převzaté věci

V ustanovení § 2944 NOZ se praví, že:

„Každý, kdo od jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku, odpovídá za její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak.“

Jedná se zde o odpovědnost objektivní, tedy není třeba zavinění. K tomu, aby odpovědnost mohla nastat, je třeba, aby věc, na které měla vzniknout škoda, byla fakticky opatrovateli předána a aby mezi opatrovatelem a osobou věc odevzdávající existoval závazkový vztah. Opatrovatel se může zprostit odpovědnosti pouze v případě, že by ke škodě došlo i za stavu, kdy by věc nebyla opatrovateli předána. Takovým příkladem může být např. předání ovoce opatrovateli, které se v průběhu doby opatrování zkazí, neboť doba opatrování přesáhla dobu, kdy ovoce nepodlehlo plísni. Je zde jedno, zda bylo ovoce u opatrovatele anebo u poškozeného, neboť plíseň by ovoce postihla, ať by se nacházelo kdekoliv.

zpět na začátek

Škoda způsobená věcí (okolnostmi)

Dle původní právní úpravy se jednalo o škodu způsobenou okolnostmi. Dle NOZ platí, že každý, kdo je povinen někomu něco plnit a použije při tom vadnou věc, nahradí škodu způsobenou vadou věci. To platí i v případě poskytnutí zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb. V případě, že škodu způsobí věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled, a pokud nelze takovou osobu určit, platí, že jí je vlastník věci. Povinnosti k náhradě škody se zprostí ten, kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal.

Specificky NOZ upravuje vznik škody pádem věci, vyhozením věci z místnosti nebo obdobného místa nebo zřízení budovy. Způsobila-li škodu věc pádem či vyhozením z místnosti či podobného místa nahradí škodu s vlastníkem věci nebo tím, kdo měl mít nad věcí dohled, společně a nerozdílně i osoba, která takové místo užívá, a nelze-li ji určit, vlastník nemovité věci. Při zřícení budovy nebo odloučení její části v důsledku vady budovy nebo jejího nedostatečného udržování nahradí její vlastník škodu z toho vzniklou. Společně a nerozdílně s ním hradí škodu předešlý vlastník, pokud:

  • a) ke škodě došlo do roka od zániku vlastnického práva předešlého vlastníka, a zároveň
  • b) škoda má příčinu v nedostatku vzniklém za trvání vlastnického práva předchozího vlastníka, na který nástupce neupozornil, a zároveň
  • c) nejedná se o nedostatek, o kterém nástupce musel vědět.

zpět na začátek

Škoda způsobená vadou výrobku

Ustanovení § 2939 až 2943 NOZ upravuje případy škody způsobené vadou výrobku. Jedná se o objektivní odpovědnost, které se nelze zprostit ze žádného liberačního důvodu s výjimkou těchto případů, kdy škůdce prokáže, že:

  • a) škodu zavinil poškozený nebo ten, za jehož čin poškozený odpovídá,
  • b) výrobek na trh neuvedla,
  • c) lze důvodně předpokládat s přihlédnutím ke všem okolnostem, že vada neexistovala v době, kdy byl výrobek na trh uveden, nebo že nastala později,
  • d) výrobek nevyrobila pro prodej nebo jiný způsob použití pro podnikatelské účely, ani že výrobek nevyrobila nebo nešířila v rámci své podnikatelské činnosti,
  • e) vada výrobku je důsledkem plnění těch ustanovení právních předpisů, která jsou pro výrobce závazná, nebo
  • f) stav vědeckých a technických znalostí v době, kdy uvedl výrobek na trh, neumožnil zjistit jeho vadu.

Kdo vyrobil součást výrobku, zprostí se povinnosti k náhradě škody, prokáže-li, že vadu způsobila konstrukce výrobku, do něhož byla součást zapracována, nebo že ji způsobil návod k výrobku.

Příkladem této odpovědnosti může být použití lékařského přístroje při operaci. K jakémukoliv prohlášení či dohodě, že se poškozený vzdává nároku na náhradu škody, se nepřihlíží.

zpět na začátek

Vyvolání nezpůsobilosti vlastní vinou a škoda způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání

Jak již bylo zmíněno výše, odpovídá nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, za náhradu škody v případě, že byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. V opačném případě nahradí škodu poškozenému pouze v případě, kdy je to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného.

Společně a nerozdílně se škůdcem hradí škodu ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled a v případech, kdy škůdce není povinen k náhradě, nahradí poškozenému škodu ten, kdo nad škůdcem zanedbal dohled (např. rodič).

Každý, kdo se uvede vlastní vinou do takového stavu, že není s to ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, nahradí škodu v tomto stavu způsobenou; společně a nerozdílně s ním nahradí škodu ti, kteří jej vlastní vinou do tohoto stavu přivedli.

Toto ustanovení se uplatní např. na případy, kdy se osoba uvede anebo je uvedena do stavu opilosti a v tomto stavu způsobí škodu. Osoba, která způsobila škodu ve stavu opilosti, odpovídá za zavinění, které se váže k požití alkoholu, ne tedy za jednání, kterým škoda vznikla. K takovému jednání se nemůže odpovědnost vztahovat z toho důvodu, neboť osoba ve stavu opilosti „nevěděla, co dělá“. Naproti tomu je osoba odpovědná za to, že se do takového stavu uvedla, neboť v takovém případě „věděla, co dělá“.

K odpovědnosti postačí zavinění z nedbalosti. V případě, že do stavu opilosti byl škůdce uveden jinou osobou úmyslně, odpovídá taková osoba spolu se škůdcem anebo zcela sama, pokud škůdce na uvedení se do stavu opilosti neměl žádný podíl – např. že mu byl alkohol přimíchán do nápoje, o kterém si myslel, že je nealkoholický a neměl možnost poznat, že požívá alkohol.

zpět na začátek

Škoda způsobená osobou s nebezpečnými vlastnostmi

Kdo se vědomě ujme osoby nebezpečných vlastností tak, že jí bez její nutné potřeby poskytne útulek nebo jí svěří určitou činnost, ať již v domácnosti, provozovně či na jiném podobném místě, nahradí společně a nerozdílně s ní škodu způsobenou v takovém místě nebo při této činnosti někomu jinému nebezpečnou povahou takové osoby.

zpět na začátek

Škoda způsobená zvířetem

Způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.

Slouží-li domácí zvíře vlastníku k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě, anebo slouží-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením, zprostí se vlastník povinnosti k náhradě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti. Za týchž podmínek se povinnosti k náhradě zprostí i ten, komu vlastník zvíře svěřil.

Odňala-li třetí osoba svémocně zvíře vlastníku nebo osobě, které vlastník zvíře svěřil, nahradí třetí osoba škodu způsobenou zvířetem sama, prokáže-li vlastník nebo osoba, které vlastník zvíře svěřil, že odnětí nemohli rozumně zabránit; jinak společně a nerozdílně s nimi. Ten, kdo zvíře svémocně odňal, nemůže se zprostit povinnosti k náhradě.

zpět na začátek

Škoda na nemovité věci

Kdo, byť oprávněně provádí nebo zajišťuje práce, jimiž se jinému působí škoda na nemovité věci, nebo jimiž se držba nemovité věci znemožní nebo podstatně ztíží, nahradí škodu z toho vzniklou.

zpět na začátek

Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům

Každý, kdo poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit. V případě, že vykonával své právo, je povinen škodu nahradit ten kdo ji způsobil pouze v případě, že sledoval jako hlavní účel poškození jiného.

V tomto případě je třeba, aby škůdce jednal úmyslně. Prokázání úmyslu je na poškozeném. Úmyslné jednání nemusí směřovat ke vzniku škody, ale musí spočívat v jednání proti dobrým mravům. Jednou ze základních zásad NOZ je kladení důrazu na dodržování dobrých mravů.

Tomu, abychom mohli dojít k představě o jejich obsahu a aby bylo možné říct, co se za dobré mravy považuje, je třeba vzít na pomoc ustálenou rozhodovací praxi soudů, kdy lze předpokládat, že přejde i do rozhodování dle NOZ.

Dle dosavadní judikatury se dobrými mravy rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Nutno dodat, že praxe velmi často odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům přehlíží a domoci se náhrady škody z uvedeného titulu je velmi obtížné.

zpět na začátek

Náhoda

Újmu způsobenou náhodou nahradí ten, kdo dal ze své viny k náhodě podnět, zejména tím, že poruší příkaz nebo poškodí zařízení, které má nahodilé újmě zabránit.

zpět na začátek

Porušení zákona a smluvní povinnosti

Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

zpět na začátek

Odpovědnost za škodu z provozu dopravních prostředků

Každý, kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla, nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

Pro to, aby nastala odpovědnost dle tohoto ustanovení, je třeba, aby zde byla fyzická nebo právnická osoba provozující dopravu anebo jiný provozovatel motorového vozidla, plavidla či letadla. Pokud se jedná o provozování dopravy, může se jednat i o bezmotorovou dopravu, jakou je např. doprava za použití koní, vodní doprava. Tedy i osoba provozující pojízdné schody v obchodním centru či osoba provozující lanovou dráhu v zimním středisku, odpovídá dle výše uvedeného ustanovení.

Jedná se zde o objektivní odpovědnost, není třeba, aby osoba odpovědná škodu způsobila. Pro vznik odpovědnosti je třeba, aby nastala škoda vzniklá v důsledku zvláštní povahy dopravního prostředku a příčinná souvislost mezi nimi. Příkladem např. může být, pokud se osoba na pojízdných schodech zraní v důsledku toho, že schody znenadání zastavily a osoba v souvislosti s touto skutečností spadne.

Pro osvětlení, kdy se odpovědnost vztahuje k provozu dopravních prostředků, můžeme uvést určité příklady:

  • pokud je škoda způsobená závěsným zařízením za motorovým vozidlem, jedná se o škodu způsobenou v důsledku provozu dopravních prostředků;
  • je nepodstatné, zda škoda dle daného ustanovení nastala na veřejně přístupné komunikaci či nikoliv;
  • v případě, že cestující v autobuse je zraněn předmětem vhozeným do okna autobusu, nejedná se o škodu způsobenou v souvislosti s provozem dopravního prostředku;
  • pokud cestující z autobusu vystupuje a zraní se, protože schůdky autobusu byly poškozeny, jedná se o škodu způsobenou v souvislosti s provozem dopravního prostředku.

Je důležité upozornit na skutečnost, že v případě, kdy vlastník vozidla půjčí vozidlo jiné osobě a ta způsobí škodu, stejně nadále odpovídá jako provozovatel vozidla. Naproti tomu situace, kdy je vozidlo prodáno, ovšem změna vlastníka ještě není uvedena v příslušné evidenci, odpovídá za škodu již nový vlastník vozidla.

Zajímavým může být rozbor činnosti buldozeru. Pokud se buldozer přemísťuje a je způsobena škoda, odpovídá se dle tohoto ustanovení. Pokud je ovšem škoda způsobena při jeho činnosti, ke které slouží, příslušné ustanovení o škodě z provozu dopravních prostředků se nepoužije.

Asi nejtypičtějším příkladem, který se týká uvedeného ustanovení, bude užívání osobního automobilu. Dle daného ustanovení odpovídá vždy provozovatel a nikoliv řidič osobního automobilu, který nehodu zavinil. Tento fakt ovšem neznamená, že řidič osobního automobilu, který dopravní nehodu zavinil, by za škodu neodpovídal. Odpovědný by byl, ovšem ne dle speciální odpovědnosti, ale dle obecné odpovědnosti za újmu popsané výše. Tato ustanovení se však navzájem nevylučují. Poškozený se tedy škody může domáhat jak po provozovateli dopravního prostředku, tak po osobě, která škodu zavinila.

Může také nastat situace, že řidič je zaměstnancem, a tedy v tomto případě nebude odpovídat poškozenému sám dle obecné odpovědnosti za škodu, ovšem bude zde odpovědnost jeho zaměstnavatele dle ustanovení dle již výše popsaného institutu pomocníka. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů tím není dotčena.

Pokud odpovídá provozovatel, není třeba prokazovat zavinění, pokud má odpovídat řidič, zavinění se prokazuje. Často nastávají situace, kdy je namístě odpovědnost obou subjektů. V takových případech je na místě užít ustanovení NOZ o škodě způsobené několika osobami, podle kterého platí, že způsobí-li škodu více škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně.

Pokud provozovatel uhradí škodu, kterou způsobí řidič a odpovídá za ni řidič, má následně vůči němu právo na postih, tedy aby mu uhradil, co za něj bylo hrazeno v souvislosti se zmiňovaným ustanovením o společné odpovědnosti, když provozovatel a řidič odpovídají společně a nerozdílně, tedy provozovatel mohl za řidiče způsobenou škodu nahradit, ale následně měl možnost po řidiči tuto škodu požadovat zpět.

Své odpovědnosti se nemůže provozovatel zprostit, jestliže škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se odpovědnosti zprostí, jen jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

K tomu, aby mohlo dojít ke zproštění odpovědnosti, je třeba, aby škoda nebyla vůbec způsobena okolnostmi, které mají svůj původ v provozu. Ke vzniku škody tedy musí dojít zásahem zvenčí (např. povodeň) a musí být prokázáno, že bylo vynaloženo veškeré objektivní úsilí pro zabránění vzniku škody.

V tomto případě odpovědnosti za škodu odpovídá provozovatel jak za škodu způsobenou na zdraví a věcech, tak za škodu způsobenou odcizením nebo ztrátou věcí, pozbyla-li fyzická osoba při poškození možnosti je opatrovat.

Místo provozovatele odpovídá ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel odpovídá společně s ním, jestliže takové užití dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil.

Je-li dopravní prostředek v opravě, odpovídá po dobu opravy provozovatel podniku, v němž se oprava provádí, a to stejně jako provozovatel dopravního prostředku.

Dále platí také to, že nelze-li provozovatele určit, platí, že jím je vlastník dopravního prostředku.

Střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se tito podle své účasti na způsobení vzniklé škody.

zpět na začátek

Odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným

Každý, kdo provozuje závod nebo jiné zařízení zvláště nebezpečné, nahradí škodu způsobenou zdrojem zvýšeného nebezpečí; provoz je zvlášť nebezpečný, nelze-li předem rozumně vyloučit možnost vzniku závažné škody ani při vynaložení řádné péče. Jinak se povinnosti zprostí, prokáže-li, že škodu způsobila zvnějšku vyšší moc nebo že ji způsobilo vlastní jednání poškozeného nebo neodvratitelné jednání třetí osoby; ujednají-li se další důvody zproštění, nepřihlíží se k tomu.

Je-li z okolností zřejmé, že provoz významně zvýšil nebezpečí vzniku škody, ačkoli lze důvodně poukázat i na jiné možné příčiny, soud zaváže provozovatele k náhradě škody v rozsahu, který odpovídá pravděpodobnosti způsobení škody provozem.

Má se za to, že provoz je zvláště nebezpečný, pokud se provozuje továrním způsobem nebo pokud se při něm výbušná nebo podobně nebezpečná látka používá nebo se s ní nakládá.

Jedná se zde o obecnou skutkovou podstatu objektivní odpovědnosti, tedy není zde třeba, aby nastalo zavinění, pokud má vzniknout odpovědnost provozovatele. Není nutné, aby pro vznik odpovědnosti nastal protiprávní úkon, postačí, pokud vznikne škoda, která byla zapříčiněna v souvislosti s provozní činností. Provozní činností je činnost, která souvisí s předmětem činnosti provozovatele, je součástí jeho provozu a faktické činnosti.

Odpovědnosti je možné se zprostit pouze v případě, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu. Taková situace může nastat, pokud např. blesk zasáhne provoz a v důsledku požáru bude osobě způsobena škoda. Blesk je neodvratitelnou událostí a zapříčiněný požár nemá původ v provozu. Pokud by ovšem požár nastal v souvislosti s daným provozem – např. výroba hořlavých látek, které nebyly řádně zabezpečeny a zajištěny proti vzplanutí, nebylo by možné se odpovědnosti zprostit.

Dále je možné se zprostit odpovědnosti v případě, pokud škodu zavinil svým jednáním poškozený. Např. pokud osoba v provozu, kde se vyrábějí silně hořlavé věci, odhodí nedopalek cigarety a v důsledku tohoto jednání vznikne požár a osobě poškozené škoda, tak provozovatel za škodu neodpovídá, neboť ke škodě došlo na základě jednání osoby poškozené.

zpět na začátek

Odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech

Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí a byla-li věc odložena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové věci obvykle ukládají, nahradí provozovatel poškození, ztrátu nebo zničení věci tomu, kdo ji odložil, popřípadě vlastníku věci. Stejně nahradí škodu provozovatel hlídaných garáží nebo zařízení podobného druhu, jedná-li se o dopravní prostředky v nich umístěné a o jejich příslušenství.

Neuplatní-li se právo na náhradu škody u provozovatele bez zbytečného odkladu, soud je nepřizná, pokud provozovatel namítne, že právo nebylo uplatněno včas. Nejpozději lze právo na náhradu škody uplatnit do patnácti dnů po dni, kdy se poškozený o škodě musel dozvědět.

Byla-li škoda způsobena na věci odložené v dopravním prostředku hromadné dopravy, nahradí se jen podle ustanovení o náhradě škody způsobené provozem dopravního prostředku.

V případě vnesených věcí platí, že každý kdo provozuje pravidelně ubytovací služby, nahradí škodu na věci, kterou ubytovaný vnesl do prostor vyhrazených k ubytování nebo k uložení věcí, popřípadě na věci, která tam byla pro ubytovaného vnesena. To platí i tehdy, byla-li věc za tím účelem ubytovatelem převzata.

Prokáže-li ubytovatel, že by ke škodě došlo i jinak, nebo že škodu způsobil ubytovaný nebo osoba, která ubytovaného z jeho vůle provází, povinnosti k náhradě škody se zprostí. K ujednáním o jiných důvodech zproštění se nepřihlíží. Povinnost nahradit škodu se nevztahuje na vozidla, na věci ponechané ve vozidle, ani na živá zvířata, ledaže je ubytovatel převzal do úschovy.

Škoda se hradí do výše odpovídající stonásobku ceny ubytování za jeden den. Byla-li věc převzata do úschovy, odmítl-li ubytovatel úschovu věci v rozporu se zákonem nebo byla-li škoda způsobena ubytovatelem nebo tím, kdo v provozu pracuje, hradí se škoda bez omezení.

Dále platí, že neuplatní-li se právo na náhradu škody u ubytovatele bez zbytečného odkladu, soud je nepřizná, pokud ubytovatel namítne, že právo nebylo uplatněno včas. Nejpozději lze právo na náhradu škody uplatnit do patnácti dnů po dni, kdy se poškozený o škodě musel dozvědět. V případě, že ubytovatel převzal věc do úschovy, odmítl-li ubytovatel úschovu věci v rozporu se zákonem nebo způsobil-li škodu ubytovatel nebo ten, kdo v provozu pracuje, výše uvedené platit nebude.

Jedná se o odpovědnost objektivní. V případě, že by se provozovatel chtěl odpovědnosti zprostit, nese důkazní břemeno sám. K tomu, aby provozovatel nebyl za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech odpovědný, je třeba, aby prokázal, že ke škodě by došlo jinak.

K takové situaci může dojít např. za předpokladu, že v oblasti hotelu vypukne zemětřesení, tedy věc by byla zničena i jinak – i kdyby nebyla do hotelu vnesena. Také v případě, že do hotelu je pro hosta vnesena jeho taška s ovocem a ovoce se zkazí, protože je již staršího data, provozovatel za tuto škodu neodpovídá, neboť by ke zkažení ovoce došlo i kdekoliv jinde.

K tomu, aby provozovatel poškozenému odpovídal, je třeba, aby mezi nimi existoval smluvní vztah – tedy např. smlouva o ubytování. Nestačí, pokud je ubytování pouze rezervované, v takovém případě by odpovědnost provozovatele nenastala.

Pokud provozovatel vyhradí místo pro odkládání věcí a zákazníka o tomto místu dostatečně informuje, nebude odpovídat za škodu na věcech, které nebyly odloženy ve vymezeném prostoru. Pokud provozovatel takové místo nevyhradí, odpovídá za škodu, která vznikla na věcech, které byly odloženy na místě, kde se obvykle odkládají.

Pokud provozovatel určí pro odkládání věcí šatnu bez obsluhy, je třeba věci odkládat v této šatně.

Pokud provozovatel pro odkládání věcí určí šatnu s obsluhou, jedná se zde již o smlouvu o úschově a odpovědnost by se zde řídila obecnou odpovědností za škodu, kde platí liberační důvod – možnost zproštění se provozovatele škody v případě, že by ke škodě došlo jinak.

Stejně jako provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídají i provozovatelé garáží a jiných podniků podobného druhu, pokud jde o dopravní prostředky v nich umístěné a jejich příslušenství. I zde je třeba, aby mezi provozovatelem a poškozeným existoval smluvní vztah. V tomto případě k uzavření smluvního vztahu dochází velmi často konkludentně, např. tak, že poškozený zaplatí prostřednictvím parkovacího automatu parkovné.

Odpovědnost provozovatele se váže přímo k určitému dopravnímu prostředku a jeho příslušenství. Pokud dojde ke škodě na umístěném vozidle a jeho příslušenství, odpovídá provozovatel za škodu, které se může zprostit pouze v případě, že by ke škodě došlo jinak. Provozovatel ovšem neodpovídá za věci, na kterých vznikla škoda, které byly umístěny v automobilu a které nejsou příslušenstvím vozu – např. notebook, kniha apod.

Uplatnění může být jak písemné, tak ústní, ovšem s ohledem na možný soudní spor je na místě, aby k uplatnění došlo prostřednictvím písemnosti, která bude provozovateli předána vůči jeho podpisu anebo zaslána prostřednictvím pošty doporučeným dopisem s dodejkou.

Pokud nárok v uvedené lhůtě nebude uplatněn a následně bude zažalován, soud sám z úřední povinnosti vysloví, že nárok nepřizná, neboť došlo k prekluzi nároku poškozeného. Patnáctidenní lhůta je lhůtou hmotněprávní, tedy je třeba, aby uplatnění provozovateli do patnáctého dne došlo a provozovatel jej měl patnáctý den v dispozici.

zpět na začátek

• Témata: Právní průvodce | Právo
• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby