Odpovědnost za škodu

Náhrada škody

V předchozí části bylo pojednáno o odpovědnosti osob za způsobenou škodu. Neodmyslitelně s institutem odpovědnosti je třeba uvést i institut náhrady škody, bez kterého by sice odpovědnost byla konstatována a uznána, ovšem újma na straně osoby poškozené by nadále zůstávala.

Výše škody se určí různými způsoby. To, co se ovšem nahrazuje, vlastní náhrada škody, se může a nemusí shodovat se skutečnou výší škody již i se zřetelem na to, že ne každou škodu lze přesně vyčíslit, a tedy ji nahradit dle její skutečné výše. Bylo by ovšem nespravedlivé nepřiznat osobě, které škoda vznikla, její náhradu jen z důvodu, že škodu nelze přesně vyčíslit.

Společná odpovědnost a náhrada škody

Pokud je škoda způsobena více škůdci, jedná se o solidární závazek. Každý odpovídá za všechny a všichni za jednoho. Nezáleží zde na tom, že někdo porušil povinnost objektivní, někdo povinnost subjektivní. Hlavním předpokladem pro solidární závazek je vznik škody a existence více škůdců. Pokud jeden ze škůdců nahradí škodu, má vůči ostatním škůdcům postih. Zároveň je škoda díky uhrazení jednoho škůdce uhrazena jakoby všemi, a tedy odpovědnostní povinnost zaniká všem a ne pouze tomu, kdo škodu uhradil.

V případě, že jsou pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku. V případě, že jí nelze přesně určit, přihlédne se k míře pravděpodobnosti. Takto však nebude možné rozhodnout, pokud se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi.

Pokud jeden ze škůdců nahradil za ostatní škodu, má nárok, aby ostatní také „přispěli“ na náhradu škody. Výše, jakou jsou povinni hradit škůdci osobě, která za ně škodu nahradila, se odvíjí dle toho, jak přispěli ke způsobení škody. Toto se ovšem nemusí uplatnit ve výše popsaném případě, kdy nenastává solidární závazek, ale každý je povinen hradit dle toho, jakou škodu způsobil.

Vliv zavinění poškozeného na náhradu škody

V případech, když se prokáže, že škodu způsobil výlučně poškozený, nese ji sám. Pokud se prokáže, že poškozeným byla způsobena škoda částečně, tak spolu s dalším škůdcem odpovídají poměrně. Důkazní břemeno, zda poškozený škodu také zavinil, tíží škůdce. Tento princip se použije i na situace, kdy škodu zavinila osoba, která za své jednání neodpovídá.

Pokud je škoda způsobena takovou osobou a zároveň dalším škůdcem, odpovídá škůdce v rozsahu jím způsobené škody. Neodpovídá i za škodu, kterou způsobila osoba za své jednání neodpovídající. Jinak by tomu bylo, kdyby škůdce odpovídal i za tuto neodpovídající osobu. Pak by nastala jeho povinnost k náhradě škody v celém rozsahu, pokud by neprokázal, že dohled nezanedbal.

Způsob náhrady škody u majetkové újmy – materiální škody

Způsob náhrady škody je určení, jak bude škoda hrazena. Pokud poškozenému vznikla odpovědnost, bude povinen škodu nahradit. Jak již bylo výše uvedeno, přednostně se nahrazuje materiální škoda uvedením do předešlého stavu. Pouze, když o to poškozený požádá, může být škoda hrazena vyjádřením v penězích.

Rozsah náhrady majetkové újmy – materiální škody

Výše náhrady škody není nikde stanovena, je tedy neomezená. Výjimkou zde je moderační právo soudu, kdy např. nelze výši škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud. Soud může rozsah požadované škody vzhledem k určitým okolnostem snížit. Návrh na snížení nemusí být osobou způsobivší škody ani nikým jiným podán. Tato možnost snížení je zcela na úvaze soudu.

Soud je ovšem omezen pro případ, že škoda byla způsobena úmyslně. Pak její rozsah není možné snížit. Rovněž nebude možné rozsah náhrady snížit v případě, že škodu způsobil ten, kdo se hlásil k odbornému výkonu jako příslušník určitého stavu nebo povolání, porušením odborné péče (typicky advokáti).

Při určení výše materiální škody se vychází z obvyklé ceny věci, kterou měla v době poškození, zda byla nová či opotřebená, a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. Na poškozeném je, aby uvedení do předešlého stavu zajistil. Kolik ho toto zajištění bude stát či zda uvedení do původního stavu vykoná osobně, je nepodstatné.

V případě, že se věc neuvádí do předešlého stavu, hradí se škoda v penězích. Je třeba vycházet z toho, že náklady, které by byly potřebné pro uvedení věci do předešlého stavu, určují rozsah náhrady v penězích – náhrady odvozené. Na rozdíl od uvedení do původního stavu, kde vyčíslení nákladů nebylo podstatné, neboť hlavní zde bylo právě uvedení v původní stav. Zde u peněžité náhrady škody je stanovení nákladů na uvedení v předešlý stav podstatné.

Mohou nastat i situace, kdy uvedení do předešlého stavu možné není. Potom se výše náhrady neodvozuje od nákladů potřebných pro uvedení věci do původního stavu. Určovatelem zde je výše nákladů nutných k odstranění toho, že uvedení v předešlý stav není možné. Pokud je věc zcela zničena, tak náhrada škody bude odpovídat prostředkům, které budou muset být vynaloženy k pořízení věci původní, která byla zničena.

NOZ zde zavádí nový institut v podobě ceny zvláštní obliby, která byla popsána výše.

Zvláště dále upravuje NOZ náhradu při poranění zvířete, kdy škůdce hradí čelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. Náklady spojené s péčí o zdraví nejsou neúčelné, i když podstatně převyšují cenu zvířete, pokud by je vynaložil rozumný chovatel v postavení poškozeného.

Nemajetková újma na přirozených právech člověka

Nemajetková újma v tomto případě vychází ze způsobu a výše přiměřeného zadostiučinění, které musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

Náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení

Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

Náklady spojené s péčí o zdraví

Škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

Náklady pohřbu

Škůdce nahradí tomu, kdo je vynaložil, přiměřené náklady spojené s pohřbem v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny veřejnou dávkou podle jiného právního předpisu. Přitom se přihlédne k zvyklostem i k okolnostem jednotlivého případu.

Peněžité dávky

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

Žáku nebo studentu náleží náhrada za ztrátu na výdělku ode dne, kdy měla skončit jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava na povolání, po dobu:

  • a) o kterou se jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava na povolání prodloužily následkem újmy na zdraví,
  • b) neschopnosti následkem újmy na zdraví,
  • c) trvání zdravotního postižení vzniklého následkem újmy na zdraví, které zpravidla brání úplnému zapojení do výdělečné činnosti, nebo
  • d) trvání zdravotního postižení vzniklého následkem újmy na zdraví, které částečně brání zapojení do výdělečné činnosti, pokud nezameškává vlastní vinou příležitost k výdělku výkonem práce pro něho vhodné.

Po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě, nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví vzhledem k rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu podle jiného právního předpisu. Dojde-li ublížením na zdraví k dlouhodobému zvýšení potřeb poškozeného, stanoví se výše peněžitého důchodu i vzhledem k těmto potřebám.

Dosahuje-li poškozený po skončení pracovní neschopnosti výdělku jen s vynaložením většího úsilí nebo se zvýšenou námahou, které by, nebýt škodné události, jinak nemusel vynaložit, odčiní se mu peněžitým důchodem i zvýšená námaha nebo úsilí. Při stanovení výše peněžitého důchodu se přihlédne i ke zvyšování výdělků v daném oboru, jakož i k pravděpodobnému růstu výdělku poškozeného podle rozumného očekávání.

Jsou-li pro to vážné důvody, může soud rozhodnout, zda, jakým způsobem a do jaké výše škůdce zajistí pohledávku poškozeného na peněžitý důchod; návrhy stran přitom není vázán.

Náhrada za ztrátu na důchodu náleží poškozenému ve výši rozdílu mezi důchodem, na který poškozenému vzniklo právo, a důchodem, na který by mu bylo vzniklo právo, jestliže by do základu, z něhož byl vyměřen důchod, byla zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou poškozený pobíral v době rozhodné pro vyměření důchodu.

Konal-li poškozený bezplatně práce pro jiného v jeho domácnosti nebo závodu, nahradí škůdce této jiné osobě peněžitým důchodem, oč přišla.

Při usmrcení hradí škůdce peněžitým důchodem náklady na výživu pozůstalým, kterým zemřelý ke dni své smrti poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu. Náhrada náleží pozůstalým ve výši rozdílu mezi dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu a tím, co by poškozený podle rozumného očekávání mohl pozůstalým na těchto nákladech poskytovat, pokud by k jeho zranění nedošlo.

Z důvodu slušnosti lze přiznat příspěvek na výživné i jiné osobě, pokud jí usmrcený poskytoval takové plnění, ač k tomu nebyl podle zákona povinen.

Při výpočtu náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého; náhrada nákladů na výživu pozůstalým nebo jiným osobám však nesmí úhrnem převýšit to, co by zemřelému náleželo jako náhrada za ztrátu na výdělku, případně na důchodu.

Při vyměření náhrady pozůstalým se přihlédne také k tomu, jak dlouho by usmrcený pravděpodobně žil, nebýt zranění. Při vyměření náhrady jiným osobám se přihlédne k tomu, jak dlouho by usmrcený plnění pravděpodobně poskytoval.

Přehled všech témat Právního průvodce

• Témata: Právní průvodce | Právo
• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby