Přestupky a správní delikty v podnikání

Správní řízení

Správní delikty právnických osob a smíšené správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob jsou projednávány v řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Obecná úprava správního řízení má subsidiární platnost ve vztahu k těm ustanovením zvláštních zákonů, která obsahují některé procesní odchylky – například v určení místní příslušnosti, či v zahájení řízení.

Správní řízení je řízením, jehož cílem je vydání individuálního správního aktu, tedy rozhodnutí o právech a povinnostech konkrétních subjektů práva, kdy rozhodnutí je vydáno správním orgánem. Osoby, o jejichž právech a povinnostech se rozhoduje, jsou v nerovném postavení vůči orgánu, který z pozice moci rozhoduje o jejich subjektivních právech a povinnostech. Správní orgány v daném řízení rozhodují o věcech, k nimž jsou zvláštními zákony povolány rozhodovat.

Správní řízení je obecnou úpravou řízení podle správního řádu. Správní řád se na ostatní normy správního práva vztahuje na základě subsidiarity, tedy použije se, pokud úprava ve zvláštním zákoně neobsahuje úpravu odlišnou, a to i pokud zvláštní zákon stanoví, že se úprava obsažená ve správním řádu nepoužije, a zároveň zvláštní zákon neobsahuje úpravu daného institutu. Přestupkový zákon jako zvláštní právní norma na poli správního trestání obsahuje vlastní úpravu přestupkového řízení (jak je zmíněno dále), nicméně i na ni se v některých chvílích použije úprava správního řízení.

Úprava správního řízení se však v celé své šíři uplatní na správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob. Protože je však úprava správního řízení poměrně rozsáhlá a jde mimo rámec tohoto článku, omezí se autor jen na otázky a části řízení s přímým a zvláštním vztahem k právnickým osobám či podnikajícím fyzickým osobám.

Správní řízení podle správního řádu je podrobněji popsáno v dokumentu „Správní řád“ Právního průvodce portálu BusinessInfo.cz.

Správní orgány

K rozhodování ve správním řízení jsou povolány věcně příslušné správní orgány. K určení konkrétního orgánu, který bude povolán ve věci rozhodnout, je třeba také určit místní a funkční příslušnost.

Místní příslušnost je určena místem činnosti, pokud se řízení týká činnosti účastníka. Pokud se řízení týká nemovitosti, pak místem kde se nemovitost nachází. Pokud místní příslušnost nebude určena výše zmíněným způsobem, bude platit pro místní příslušnost správního orgánu, který rozhoduje v řízení týkající se právnické osoby, že je rozhodné sídlo právnické osoby, nebo místo sídla organizační složky, s níž se správní řízení vede. V řízení s podnikající fyzickou osobou je pak pro určení místní příslušnosti rozhodné místo podnikání – tedy adresa, která je zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiné zákonem stanovené evidenci.

Podnikatel je povinen uvádět své skutečné místo podnikání. Pokud by však stav skutečný neodpovídal stavu zapsanému, nesmí správní úřad volit místní příslušnost podle fiktivního místa podnikání, ale je povinen upozornit rejstříkový soud na nesoulad zapsaného stavu se skutečným. Na dobu, než rejstříkový soud rozhodne o zápisu skutečného místa podnikání, se správní řízení přerušuje, neboť jde o rozhodnutí o předběžné otázce posouzení kritéria místní příslušnosti. Obdobně se postupuje i v případě živnostenského rejstříku.

Účastníci

Způsobilost být účastníkem má každý, kdo je subjektem práv, má tedy způsobilost mít práva a povinnosti.

Způsobilost procesní, tedy vlastními projevy vůle nabývat práv a povinností v řízení je u fyzických osob vázána na rozumovou a volní vyspělost a dosažení určité věkové hranice. Pro právnické osoby platí, že mají procesní způsobilost v plném rozsahu.

Účastníkem řízení je ten:

1. o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení rozhodnuto,
2. jehož práva nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny,
3. kdo tvrdí, že o jeho právech nebo povinnostech má být rozhodováno, nebo jehož práva nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny,
4. komu zvláštní právní předpis postavení účastníka přiznává.

Doručování

Pro doručování právnickým a podnikajícím fyzickým osobám platí následující zvláštnosti. Právnické osobě se doručuje primárně do datové schránky, pokud se jedná o právnickou osobu zřízenou zákonem, právnickou osobu zapsanou v obchodním rejstříku a organizační složku podniku zahraniční právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku.

Zpráva se v tomto případě dle zákona č. 300/2008, o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, považuje za doručenou okamžikem přihlášení do datové schránky, případně uplynutím lhůty 10 dnů ode dne, kdy byl dokument do datové schránky dodán, jestliže k přihlášení do datové schránky v tomto čase nedošlo. Právnická osoba ve správním řízení tak nemůže žádat o prominutí zmeškání úkonu s poukazem na to, že si datovou schránku nevyzvedává.

Právní úprava pro podnikající fyzické osoby je odlišná. Zřízení datové schránky pro podnikající fyzické osoby není povinné, pakliže si však podnikající fyzická osoba datovou schránku zřídila, doručuje se primárně do datové schránky.

V opačném případě se doručuje prostřednictvím doručovatele poštovních služeb na adresu místa podnikání. Ani podnikající fyzické osoby nemohou žádat o prominutí zmeškání úkonu z důvodu, že se na adrese místa podnikání nezdržují. Fyzické osobě lze doručit kdekoliv bude zastižena.

Zahájení řízení z moci úřední

Zahájit řízení může správní orgán obecně na žádost nebo z moci úřední. V případě správního trestání přichází v úvahu pouze zahájení řízení z moci úřední. Tím není vyloučeno, že správní podnět zahájí řízení z moci úřední na základě podnětu („udání“), jenž mu byl doručen. I v tomto případě však půjde o zahájení řízení z moci úřední.

Řízení z moci úřední je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi řízení doručením oznámení nebo ústním prohlášením, a není-li správnímu orgánu tento účastník znám, pak kterémukoliv jinému účastníkovi. Oznámení musí obsahovat přesné označení správního orgánu (včetně odpovědné osoby) a identifikaci věci, pro kterou se řízení vede. Ještě před zahájením řízení může správní orgán požadovat vysvětlení a zajišťovat důkazy.

Zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu. Zároveň platí, že přiznat totéž právo, nebo uložit tutéž povinnost ze stejného důvodu lze jen jednou.

Dokazování

Procesem dokazování se správní orgán snaží zjistit stav věci. Jako důkaz může sloužit jakýkoli důkazní prostředek, který správní úřad za důkaz uzná a použije ve správním řízení, aby zjistil stav věci. Bude se jednat především o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek. V případě svědecké výpovědi platí, že každý, kdo není účastníkem, musí vypovídat jako svědek. Odepřít výpověď může pouze ten, kdo by způsobil sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt.

V případě podnikající fyzické osoby je toto ustanovení poměrně jasné. Není však uspokojivě řešena otázka, zda osoba, jejímž prostřednictvím jedná právnická osoba, tedy zřejmě jednatel či prokurista, může ze stejného důvodu odepřít výpověď, kterou by vystavil nebezpečí postihu právnickou osobu, jejímž jménem jedná, a to vzhledem k oddělené právní podstatě obou subjektů.

Rozhodnutí

Účelem správního řízení je rozhodnout ve věci. Výrok rozhodnutí autoritativně řeší projednávanou věc. Zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti osob, nebo se jím prohlašuje, že určité právo či povinnost je či není. Rozhodnutí je vypracováno vždy v písemné podobě a má výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Nejdůležitější částí rozhodnutí je výroková část, která nově upravuje práva a povinnosti účastníků.

Právní moc rozhodnutí nastává ve chvíli, kdy bylo oznámeno a nelze proti němu podat řádný opravný prostředek (odvolání či rozklad). Takové rozhodnutí vytváří překážku věci rozhodnuté, tzn. stejnou věc nelze znovu projednávat a rozhodovat o ní. Vykonatelné je rozhodnutí nabytím právní moci, nebo pozdějším dnem uvedeným v rozhodnutí (např. uplynutím lhůty stanovené k zaplacení peněžité sankce).

Správní orgán také může rozhodnout usnesením. Usnesení je procesní správní akt, kterým se nerozhoduje ve věci samé, ale upravují se jím procesní otázky v průběhu řízení. Proti usnesení se tedy také nepodávají standardní opravné prostředky, ale přípustná je pouze stížnost.

Opravné řízení

Správní řád vychází ze zásady dvojí instance. Opravné prostředky jsou buď řádné, nebo mimořádné. Řádné opravné prostředky směřují proti nepravomocnému rozhodnutí, mezi řádné opravné prostředky patří odvolání a rozklad. Mimořádné opravné prostředky naproti tomu směřují proti pravomocnému rozhodnutí, jde o žádost o obnovu řízení.

Odvolání je opravný prostředek, který směřuje proti rozhodnutí orgánu v prvním stupni. Odvolání má (suspenzívní) odkladný účinek, kdy rozhodnutí nemůže v důsledku podaného odvolání nabýt právní moci a zároveň má účinek devolutivní, kdy pravomoc rozhodnout věc po podání odvolání přechází na odvolací orgán. Odvolací orgán může napadené rozhodnutí potvrdit, změnit či zrušit a vrátit k novému projednání orgánu, který rozhodnutí vydal. V případě odvolání se uplatňuje zásada zákazu reformace in peius, kdy v odvolacím řízení nemůže odvolací orgán uložit sankci vyšší, než uložil orgán v řízení prvého stupně.

Rozklad se podává proti rozhodnutím, které vydal ústřední správní úřad, ministr, státní tajemník nebo vedoucí jiného ústředního úřadu v prvním stupni. O rozkladu rozhoduje ministr na základě návrhu rozkladové komise.

Do již pravomocného rozhodnutí správního orgánu může účastník zasáhnout prostřednictvím žádosti o prominutí zmeškání lhůty pro učinění úkonu, obnovou řízení, případně prostřednictvím přezkumného řízení.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.