Směnky

Placení směnky

Dnem splatnosti směnky vzniká jejímu majiteli právo na plnění ze směnky. Před tímto dnem není majitel směnky povinen plnění přijmout, ale ani požadovat. Ten, kdo poskytne směnečnou sumu před splatností směnky, jedná na vlastní riziko, a to zejména v případech, kdy směnka není po zaplacení směnečné sumy vyloučena z dalšího obchodování.

Dle zákona, kdo platí při splatnosti, zprošťuje se svého závazku, nejedná-li podvodně nebo nelze-li mu přičíst hrubou nedbalost. Je povinen zkoumat správnost řady indosamentů, nikoli však podpisy indosantů.

Při placení směnky může směnečník žádat, aby mu byla vydána opatřená potvrzením majitele o placení. V takovém případě je majitel směnky povinen nejen směnku vydat, ale také vyznačit na ní potvrzení o zaplacení, a to nejčastěji slovy „zaplaceno“, svůj podpis a datum zaplacení nebo jinou doložku stejného významu.

Zákon výslovně upravuje také situaci, kdy plátce nabídne majiteli směnky pouze částečné plnění a pro tento případ stanoví, že majitel nesmí částečné plnění odmítnout. Pokud částečné plnění odmítne, nemůže ohledně této části uplatnit postihová práva vůči nepřímým dlužníkům, tj. odmítnutí částečného plnění má stejné následky jako nepředložení směnky do výše odmítnuté částky.

Pokud majitel směnky částečné plnění přijme, je povinen tuto skutečnost vyznačit na směnce, kterou si však nadále ponechá, aby mohl uplatňovat svá práva týkající se neproplacené části směnky vůči nepřímým dlužníkům. Částečné splacení se nejčastěji vyjadřuje slovy „zaplaceno do výše …“ a podpisem toho, kdo plnění přijal.

Právo postihu

Již bylo řečeno, že pokud přímý dlužník směnku nezaplatí, ačkoli mu byla předložena, má majitel směnky právo obrátit se na postihové dlužníky. Těmi jsou osoby uvedené v § 43 zákona, tedy indosanti, výstavce a jiné směnečně zavázané osoby, kterými se rozumí zejména avalisté nepřímých dlužníků.

Realizace práv majitele směnky vůči nepřímým dlužníkům je uskutečňována prostřednictvím směnečného postihu, a to postihu pro neplacení nebo postihu pro nepřijetí. Vykonat postih může jednak majitel směnky (postih v prvním stupni) a jednak ten, kdo směnku postihem vyplatil, vůči dalším směnečně zavázaným osobám (postihy v dalších stupních).

Postih pro neplacení

K tomu, aby mohl být postih pro neplacení vykonán, musí být splněny dva základní předpoklady. Především musí nastat skutečnost, že směnka byla řádně předložena k zaplacení přímému dlužníku a ten její zaplacení odmítl. Následně musí být odepření placení zjištěno veřejnou listinou – tzv. protestem, který musí být učiněn ve stejných lhůtách jako prezentace směnky.

Postih pro nepřijetí

Obdobně jako u postihu pro neplacení vyžaduje také postih pro nepřijetí splnění dvou základních podmínek. Nejprve, směnka, která byla směnečníkovi řádně prezentována k přijetí, jím nebyla přijata a následně byla tato skutečnost zjištěna protestem pro nepřijetí, učiněným v prezentační lhůtě.

Postihové nároky

Při uplatňování postihových práv je nutné rozlišovat postih v prvním stupni a postihy další, jelikož postihová práva majitele směnky neodpovídají postihovým právům toho, kdo směnku postihem vyplatil.

Majitel směnky může dle zákona postihem žádat:

• směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány;
• šestiprocentní úroky ode dne splatnosti;
• útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty;
• odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

Všechny výše uvedené nároky bývají souhrnně označovány jako první postižní suma. Ten, kdo vyplatí směnku postihem, tj. ten, kdo vyplatí jejímu majiteli první postižní sumu, může vymáhat na svých předchůdcích:

• celou částku, kterou zaplatil (tj. první postižní sumu);
• šestiprocentní úroky z této částky ode dne, kdy zaplatil
• své útraty;
• odměnu, ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

Tyto nároky tvoří dohromady další postižní sumu a ten, který je uhradí, má právo postihu vůči dalším dlužníkům uvedeným na směnce. Tímto způsobem je možné postih opakovat tolikrát, kolik je na směnce dlužníků.

Protest

Odepření přijetí nebo placení směnky musí být zjištěno veřejnou listinou, tzv. směnečným protestem. Jedná se o písemné osvědčení, vydané na žádost oprávněné osoby, které představuje zákonný důkaz o tom, že určitá skutečnost nenastala. Protest musí být učiněn některým z protestních orgánů, kterými jsou ze zákona soud, notáři a obce.

Účastníky protestu jsou objednatel protestu – protestant, ten vůči komu je protest činěn – protestát a příslušný protestní orgán. Místem protestu je místo, kde protestát provozuje svůj podnik, a není-li takové místo nebo se nedá vypátrat, je jím byt protestáta. Protestovat směnku lze pouze v pracovní dny, a to v době od devíti do osmnácti hodin. Kdykoli v této době se protestní orgán může dostavit na místo protestu. Nezastihne-li protestní orgán protestáta, zapíše do protestní listiny, buď že protestát výzvě nevyhověl, nebo že nebyl zastižen. Skutečnost, že protest byl vykonán, se vyznačí na směnce nebo na přívěsku.

Náležitosti protestní listiny

Protestní listina musí obsahovat následující údaje:

• jméno toho, pro koho a proti komu se protest činí;
• údaj, že ten, proti němuž se protest činí, byl bez výsledku vyzván k směnečnému plnění nebo že ho nebylo lze zastihnout nebo že nebylo lze vypátrat místnost, kde provozuje svůj podnik, ani jeho byt;
• údaj místa a data, kde a kdy došlo k výzvě nebo k bezvýslednému pokusu o ni;
• jde-li o přijetí nebo zaplacení pro čest, poznámku, od koho, pro koho a jak bylo nabídnuto nebo jak došlo k přijetí nebo k zaplacení pro čest;
• požádá-li směnečník, jemuž byla směnka předložena k přijetí, aby mu byla ještě znovu předložena v následující den, poznámku o tom;
• doslovný opis směnky (opisu) se všemi indosamenty a poznámkami;
• podpis protestního orgánu, úřední pečeť nebo úřední razítko.

Vzhledem k tomu, že protestační povinnost představuje pro majitele směnky značné zatížení, je možné ji při zachování postihových práv vynechat. Předpokladem zproštění protestační povinnosti je připojení doložky „bez útrat“ nebo „bez protestu“ na originálu směnky podepsané výstavcem, indosantem či avalistou, kteří jsou jako jediní oprávněni doložku připojit.

Notifikační povinnost

V některých zákonem stanovených situacích je majiteli směnky uložena tzv. notifikační povinnost. Jedná se téměř výlučně o situace související se směnečným postihem. Obsahem notifikace je nejčastěji informace o tom, že směnka nebyla přijata nebo zaplacena. Majitel směnky je povinen informovat výstavce a svého indosanta, který pak dále informuje svého předchůdce. Není-li u některého indosanta uvedena adresa, může být přeskočen a informace je podána dalšímu indosantovi v řadě. Nesplnění notifikační povinnosti nemá za následek ztrátu postihových práv, může však založit povinnost k náhradě škody.

Zánik a promlčení směnečných závazků

Vedle obecných způsobů zániků závazků (např. splněním) zanikají některé směnečné závazky i z důvodů tzv. směnečné přísnosti. Jedná se zejména o zánik postihových práv v důsledku zmeškání prezentační nebo protestační lhůty či v důsledku ztráty či zničení směnky.

K promlčení směnečných závazků dochází uplynutím promlčecí doby. Směnečné nároky proti příjemci (proti přímým dlužníkům) se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky. Nároky majitele směnky proti indosantům a proti výstavci se promlčují v jednom roce od data protestu včas učiněného nebo při doložce „bez útrat“ v jednom roce ode dne splatnosti směnky. Nároky indosantů proti jiným indosantům a proti výstavci se promlčují v šesti měsících ode dne, kdy indosant směnku vyplatil nebo kdy byl nárok proti němu soudně uplatněn.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.

Přehled všech témat Právního průvodce