English version
© Zastupitelský úřad ČR v Abuji (Nigérie)
Středoafrická republika je suchozemským státem bez přímého přístupu k moři. Rozloha: 622 984 km?. Sousedí s Kamerunem 797 km, Čadem 1197 km, KDR 1577 km, KR 467 km a Súdánem 175 km a Jižním Súdánem 990 km. Klima je tropické. Horká období sucha, vlhká teplá období dešťů. Administrativně je SAR rozdělena na 14 prefektur, 2 ekonomické prefektury a jednu oblast (commune):
Bamingui-Bangoran, Bantuj (hlavní město), Basse-Kotto, Haute-Kotto, Haut-Mbomou, Kemo, Lobaye,Mambere-Kadei, Mbomou, Nana-Grebizi, Nana-Mambere, Ombella-Mpoko, Ouaka, Ouham, Ouham-Pende, Sangha-Mbaere a Vakaga.
Bývalá francouzská kolonie Ubangi-Shari se stala Středoafrickou republikou po získání nezávislosti v roce 1960. Od tohoto roku země prošla mnoha vojenskými převraty i obdobím císařství. V současné době je SAR je unitární republikou praktikující prezidentský systém moci s existencí více politických stran. Prezident je podle ústavy volen v přímých volbách na pět let.
Zákonodárná moc je ústavou svěřena jednokomorovému Národnímu shromáždění, kde zasedá 105poslanců, jeho členové jsou voleni dvoukolovým všelidovým hlasováním na pětileté funkční období (pro zvolení v prvním kole je potřeba nad 50 % hlasů, v druhém rozhoduje prostá většina mezi nejsilnějšími dvěma kandidáty).
Ústava byla schválena referendem dne 5. 12. 2004, upravena v roce 2010. Krize 2012 – 2015 však ústavní vývoj přerušila (platnost ústavy byla zastavena) a v současné době se připravuje text nové ústavy. Hlavní politické strany: Národní konvergence (KNK), Hnutí za osvobození středoafrického lidu (MLPC), Liberální demokratická strana (PLD), Středoafrické demokratické shromáždění (RDC), Aliance pro demokracii a pokrok (ADP).
Bývalá francouzská kolonie prošla obdobím vojenských vlád, císařstvím Jeana-Bédela Bokassy a desetiletím formálně demokratické vlády Ange-Félixe Patassého. Ten byl v roce 2003 za účasti Francie a Čadu svržen prezidentem Françoisem Bozizém. Civilní vláda byla obnovena v roce 2005, období nestability však nadále pokračovalo. Vojenským převratem skončilo několikaměsíční napětí ve Středoafrické republice (SAR). V neděli 24. března 2013 obsadili vzbouřenci pod vedením Michela Djotodii hlavní město Bangui. Prezident François Bozizé uprchl do Kamerunu a Djotodia jmenoval sám sebe na jeho místo. Takto se ujal moci za podpory koalice tvořené zástupci opozice, vzbouřenců i příznivců bývalého prezidenta.
Dne 10. ledna 2014 byl Michel Djotodia nucen odstoupit ze své funkce pro naprostou neschopnost řídit zemi, která se během roku propadla do občanské války. Oddíly Séléka se osamostatnily a začaly terorizovat převážně křesťanskou část obyvatelstva. Jako reakce se vytvořily milice anti-balaka, které původně měly chránit napadené obyvatele, nakonec však způsobily exodus velké části muslimského obyvatelstva země a v metodách a teroru se nelišily od Séléky.
Prozatímní prezidentka Catherine Samba – Panza se ujala úřadu 21. ledna 2014 a setrvala v něm až do chvíle, než se moci chopil 31. března 2016 prezident Faustin Archange Touadéra, který byl zvolen ve svobodných volbách na jaře 2016. Tím se symbolicky uzavřela nehezká kapitola středoafrických dějin. Vyhráno však dosud není. V zemi působí mírová mise OSN, teprve nyní se stahují francouzské jednotky operace Sangaris. Na mnoha místech stále je stále střetávají příslušníci ex-Séléka a ex-anti-balaka. I v hlavním městě stále dochází k nábožensky podmíněnému násilí. Zemi pomohla návštěva papeže Františka I. a následné jmenování prvního středoafrického kardinála Dieudonného Nzapalaingu.
Stabilita Středoafrické republiky (SAR) byla po celý rok 2018 křehká a bohužel se nezdá, že by měl jít v nadcházejícím období vývoj lepším směrem. Nedojde-li k převratu, či nové eskalaci násilí, lze předpokládat, že prezident Faustin-Archange Touadéra, který byl do čela státu zvolen v roce 2016, zůstane u moci. Stojí za ním relativní většina politického establishmentu i mezinárodní společenství, se kterým velmi vstřícně spolupracuje a které zemi dodává rozsáhlou finanční podporu.
Bezpečnostní situace se výrazně zhoršila na sklonku roku 2016. Krize zasáhla zemi dva roky po konci občanské války 2013-14 mezi křesťanskými milicemi Anti-balaka a muslimskými ozbrojenci Séléka. Etnicky a religiózně podbarvené násilí, které v roce 2013 svrhlo prezidenta Françoise Bozizeho, bylo mimo jiné živeno mocenskými zájmy z Čadu a Súdánu. Vojenským převratem v SAR v březnu 2013 uchvátil moc Michela Djotodii za podpory koalice tvořené zástupci opozice, vzbouřenců i příznivců bývalého prezidenta. Brzy se však v zemi rozhořela krize, která pohltila i jeho režim. V únoru 2016 proběhly svobodné volby, v nichž zvítězil stávající prezident Touadéra a převzal moc od přechodné vlády prezidentky Catherine Samba-Panzy, která zemi řídila od ledna 2014.
Země se začala vzpamatovávat z přestálého konfliktu, nicméně již v říjnu 2016 se rozhořely nové střety mezi příslušníky povstaleckých skupin. Jednalo se o boj o moc a kontrolu nad nerostným bohatstvím země (hl. zlata a diamantů) mezi ozbrojenými skupinami, včetně dvou frakcí byvší Séléky – Lidového frontu pro obnovu Středoafrické republiky (Front populaire pour la renaissance de la Centrafrique – FPRC) a Mírové unie pro Středoafrickou republiku (Unie pour la paix en Centrafrique – UPC). O rok později, v říjnu 2017, se frakce FPRC a UPC znovu koordinovaly, čímž zefektivnily diverzní akce a sjednotily se při pašování zbraní. Konflikt se znovu proměnil v boj mezi muslimy a křesťany.
Mezinárodní partneři jsou motivováni k poskytnutí finanční a strategické podpory na bezpečnostní stabilizaci země zejména ekonomicky, humanitárně, ale i snahou, kterou vyvíjí demokraticky zvolená vláda v čele s prezidentem Touadérou. Počátkem listopadu francouzský ministr zahraničních věcí Jean-Yves Le Drian přislíbil finanční podporu národních bezpečnostních složek SAR ve výši 24 mil. EUR. Reálně je však moc vlády územně i pravomocně velmi omezená, což brzdí distribuci finančních subvencí stran EU, OSN i Světové banky. Z evropských hodnostářů zemi v loňském roce navštívil portugalský prezident Marcelo Rebelo de Sousa. Blízko má SAR nadále k Vatikánu, který se rovněž angažuje v řešení krize (papež František během své první africké cesty v roce 2015 zavítal právě do Bangui).
Novým hráčem na poli zahraniční politiky SAR je Rusko. V prosinci 2017 obě země podepsaly dohodu o posílení diplomatické, hospodářské a vojenské spolupráce, jejímž cílem je především obnova FACA a to jak po stránce vybavení armády, tak po stránce vojenského výcviku. Do SAR byli vysláni vojenští instruktoři a 170 poradců; od ledna 2018 již do země dorazilo 9 zásilek zbraní. V květnu 2018 se na okraji Mezinárodního ekonomického fóra v Sankt Petěrburgu jednal Faustin-Archange Touadéra s prezidentem Putinem i zaminirem Lavrovem. Rusové se zajímají též o spolupráci v oblasti těžby nerostů v SAR. Byť Touadéra na prosincovém setkání s představiteli Delegace EU v Bangui zdůraznil, že je pro něj EU hlavním partnerem, očekává se, že se v příštích letech vojenská spolupráce mezi oběma zeměmi dále prohloubí.
Vliv regionálních partnerů na vnitrostátní záležitosti SAR je neoddiskutovatelný. Nejaktivnější v tomto směru dlouhodobě zůstává Čad, který se snaží ovlivňovat zákulisní hry středoafrické vlády. Ostatní partneři, tedy Konžská republika, Kamerun a Gabon, budou pravděpodobně i nadále držet společnou linii politické podpory vlády, nikoliv však z nezištných důvodů – porézní hranice nestabilní země jim přináší mnoho potíží. Z toho důvodu také poskytují nejvíce vojáků mírovým sborům MINUSCA. Přítomnost zahraničních vojáků je však zároveň jedním ze zdrojů napětí v zemi, v minulosti proti nim byla vznesena obvinění ze sexuálních násilností i jiných hrubých porušení lidských práv. Řada z nich byla následně prokázána.
Mezinárodní společenství (především AU, OSN, EUTM-SAR, Francie, USA a Rusko, ale též regionální partneři) se výrazně angažuje ve vyjednávání příměří mezi povstaleckými frakcemi a legitimní vládou. Přes četné pokusy však v průběhu roku 2018 nedošlo k žádnému posunu. V červenci přizval prezident Touadéra šéfy povstaleckých a ozbrojených skupin ke kulatému stolu. Velitelé vyjádřili nedůvěru Touadérovi i MINUSCE, jelikož záruky své beztrestnosti nevnímají jako dostatečné. Za podpory Súdánu a Ruska se podařilo zorganizovat jednání v Chartúmu 27. srpna 2018, nicméně ani tato iniciativa nepřinesla kýžené plody.
Mírovou dohodu mezi vládou a 14 ozbrojenými skupinami se podařilo podepsat dne 6. února 2019. Středoafrický prezident vyzdvihl mezi hlavními elementy dohody: klid zbraní, ustanovení inkluzivní vlády, vytvoření smíšené soudní komise, která nebude respektovat principy beztrestnosti, smíšené vojenské jednotky FACA a ozbrojenců, znovuustavení státu napříč celým územím a jeho následná decentralizace, dodržování lidských práv a podpora rozvojových a infrastrukturních projektů. Je otázkou, bude-li dohoda implementována lépe než její předcházející pokusy.
Středoafrická republika je členskou zemí Hospodářské a celní unie zemí střední Afriky (CEMAC – Communauté économique et monétaire de l’Afrique centrale), členy CEMAC jsou Kamerun, Čad, Gabon, Konžská republika a Rovníková Guinea). CEMAC byla vytvořena v roce 1994 a je součástí širšího celku – „Hospodářského společenství středoafrických států“ (ECCAS; navíc sem patří Burundi, Rwanda, Angola,KDR a Demokratická republika Svatého Tomáše a Princova ostrova). Unie je však funkční jen omezeně, existuje nerovnováha mezi pozicemi bohatších a chudších členských států. Uvnitř CEMAC platí například i dohoda
o volném pohybu osob v rámci všech členských zemí, v praxi však není aplikována. viz rovněž: www.cemac.int. SAR je členskou zemí rovněž organizace The Community of Central African, Carribean and Pacific States (EACPS).
SAR patří do skupiny nejchudších vysoce zadlužených zemí bez přístupu k moři, hovoří se o ní jako o tzv. „zhrouceném státu“. Hospodářství je těžce poškozováno krizemi a boji mezi jednotlivými ozbrojenými skupinami (často se bojuje o kontrolu nad surovinovými zdroji) a katastrofální ekonomickou správou. Země se vedle bezpečnostních problémů potýká s mnoha dalšími problémy – rozpadem státní správy a právního systému, humanitární krizí, stovkami tisíc vnitřních uprchlíků, zcela zanedbanou infrastrukturou, nepříznivým investičním a podnikatelským klimatem, velkou korupcí, negramotnou pracovní silou, které její ekonomický rozvoj dále brzdí.
Těžební průmysl:
Ropa: Podle dosavadních informací je nadějných pět oblastí na severu země u hranic
s Čadem, kde v roce 2012 zahájila průzkum čínská společnost CNPC. Odhadované zásoby jsou 1 mld. barelů.
Ostatní nerostné suroviny: francouzská Areva prováděla průzkum na ložiska uranu Bakouma, těžba nebyla z bezpečnostních i finančních důvodů zahájena. Zlato se těží tradičním způsobem v malých objemech. Produkce surových diamantů byla v roce 2012 odhadována na 500 000 karátů. Vláda ale těžební oblasti nekontroluje a část vytěžených diamantů je vyvážena ilegálně. V roce 2013 byla SAR vyloučena z Kimberleyského procesu a nesmí (oficiálně) diamanty vyvážet. Kimberley Process částečně zrušilo zákaz vývozu diamantů ze země v roce 2015, ale přetrvávající nejistota bude bránit tomu, aby HDP dosáhla své úrovně před rokem 2013.
Stavebnictví: Prozatím nevýznamné, na tvorbě HDP se podílí cca 4%. Výstavba infrastruktury (v současné době pozastavená) je z převážné části financována mezinárodními donory.
Zemědělství: Samozásobitelské zemědělství spolu s těžbou dřeva zůstává nadále páteří středoafrické ekonomiky a zaměstnává více než 70% obyvatel. Podílí se 54% na tvorbě HDP. Pěstuje se bavlna, káva, tabák, maniok, jam, kukuřice cukrová třtina a banány. Chová se zejména hovězí dobytek, v menší míře ovce, vepři a drůbež. 30% území je stále ještě pokryto tropickými pralesy. Vývoz dřeva představuje cca 50% hodnoty veškerého vývozu země a poplatky za licence a vývoz dřeva představují významný zdroj příjmů státu. SAR podepsala v roce 2011 dohodu, která měla zabránit vývozu ilegálně těženého dřeva do zemí Evropské unie. Udělování licencí, ale i ochrana lesa je řízena zákonem Régime forestier. Vývoz dřeva, který je v současnosti nejvýznamnějším zdrojem příjmů státního rozpočtu, je limitovaný špatnou dopravní infrastrukturou a průjezdností komunikace Bangui – Douala.
Služby: Sektor je velmi málo rozvinutý (zejména veřejné služby), na tvorbě HDP se podílejí cca 32%. Největší částí odvětví služeb zůstávají prosté velkoobchodní a maloobchodní služby, dále doprava a logistika pro regionální obchod a spoje. Rozvíjí se telekomunikace, třebaže jejich služby jsou drahé a počet uživatelů omezený. Turistika v zemi prakticky neexistuje, bankovní sektor malý. Služby v následujících letech porostou, hlavní roli budou hrát telekomunikace a bankovnictví.
Infrastruktura: Je již tradičně nejslabším článkem ekonomiky – je velmi špatná i ve srovnání s ostatními rozvojovými zeměmi. Páteř dopravní sítě tvoří cesty a silnice, kterých je celkem asi 25 000 km, z nichž pouhých 650 km je zpevněných (asfaltových). Převážnou část silniční sítě tedy dosud tvoří prašné silnice, zbytek „silnic“ jsou pouze neudržované (v dešťové sezóně většinou nesjízdné) cesty. Základní dopravní tepnou je silnice Douala – Bethoua – Bangui, kterou je SAR z větší části zásobována. V zemi je 2800 km vodních cest (zejména řeka Ubangi a její přítoky), řeky jsou splavné zejména v období dešťů, železnice neexistuje.
V zemi jsou tři říční přístavy (významný je pouze v Bangui – 350 000 tun). Je zde 40 letišť, z toho 2 se zpevněnou přistávací dráhou. Mezinárodní letiště je pouze v Bangui. Z Evropy sem pravidelně létá pouze společnost Air France (1x týdně). Letecké spojení se zahraničím zajišťují i Ethiopian Airlines, Kenya Airways, Royal Air Maroc a některé další africké lokální linky (ASKY, Camair Co.). Vnitrostátní dopravu zajišťuje společnost MINAIR, nepravidelně i Via Air a Lapara. Roční výroba elektřiny činila pouhých 150 mil. kWh, přesto tato kapacita stačila pokrýt plně domácí spotřebu elektrické energie v této zemi (148 mil. kWh). Současná krize se ale podepsala i na stavu infrastruktury – dodávky elektřiny (a tím i vody) v Bangui jsou velmi chaotické a prakticky nedostupné, používání generátorů omezené (nedostatek PHM). Na venkově nejsou dostupné vůbec. Úroveň telefonizace je v SAR velmi nízká, telekomunikační služby jsou velmi drahé. Pomalu se rozvíjí mobilní sítě. V současné době poskytují služby 4 operátoři (Telecel, Moov, Nationlink a Orange). V zemi je provozována jediná státní televizní a rozhlasová stanice (RNC), uděleny byly dvě licence na soukromé TV stanice. Vysílá nicméně několik soukromých rozhlasových stanic.
Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc:
SAR, která patří do skupiny nejméně rozvinutých zemí s nízkým příjmem, zůstává velkým příjemcem zahraniční humanitární a rozvojové pomoci, na které je zcela závislá. V roce 2013 přijala SAR pomoc ve výši 189 mil. USD, největšími donory byla EU (38 mil. USD), Francie (27 mil. USD), USA (19 mil. USD), IMF a Švédsko. Díky krizi byla spolupráce s donory
v roce 2013 pozastavena. V květnu 2014 obnovila své programy v zemi Světová banka a MMF, které v rámci Rapid Credit Facility poskytly půjčku 13 mil. USD. V září pak poskytla Africká rozvojová banka 16 mil Euro a EU 24 mil Euro. V listopadu 2014 proběhla evaluační mise MMF, která rozhodla o další podpoře ve výši 6 mil Euro. V roce 2015 dosáhla celková zahraniční pomoc SAR částky 505 mil USD.
- 1.1. Oficiální název státu, složení vlády
- 1.2. Demografické tendence: Počet obyvatel, průměrný roční přírůstek, demografické složení (vč. národnosti, náboženských skupin)
- 1.3. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (nominální HDP/obyv., vývoj objemu HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti). Očekávaný vývoj v teritoriu s akcentem na ekonomickou sféru.
- 1.4. Veřejné finance, státní rozpočet – příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let
- 1.5. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let), veřejný dluh vůči HDP, zahraniční zadluženost, dluhová služba
- 1.6. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)
- 1.7. Daňový systém
1.1. Oficiální název státu, složení vlády
Název státu:
- Středoafrická republika
- francouzsky: République Centrafricaine (RCA)
- anglicky: Central African Republic (CAR)
SAR je unitární republikou praktikující prezidentský systém moci s existencí více politických stran. Prezident je podle ústavy volen v přímých volbách na pět let. Hlavou státu na dobu do voleb v roce 2015 byla Národní přechodnou radou 20. 1. 2014 zvolena přechodná prezidentka Catherine Samba-Panza. Ta setrvala v úřadu až do chvíle, než se moci chopil 31. března 2016 prezident Faustin Archange Touadéra, který byl zvolen ve svobodných volbách na jaře 2016.
Prezident stojí v čele vlády, jmenuje premiéra, se kterým sdílí některé výkonné pravomoci. Vláda je rovněž jmenována prezidentem na návrh premiéra.
Složení vlády:
- Předseda vlády: Simplice Sarandji
Ministři:
- Felix Moloua – ekonomie, plánování a spolupráce
- Joseph Yakete – obrana
- Henri Marie Dondra – finance a rozpočet
- Jean Serge Bokassa – vnitro, veřejná bezpečnost a správa teritoria
- Charles Armel Doubane – zahraničních věcí, africké integrace a Středoafričanů v cizině Flavien Mbata – spravedlnosti a lidských práv
- Leopold Mboli-Fatrane – dolů, energie a vodovodů
- Arlette Sombo-Dibele – životní prostředí, udržitelný rozvoj, vody, lesy, lovu a rybolovu Moukadas Noure – školství, vysokého školství a výzkumu
- Fernande Ndjengbot – zdravotnictví
- Honore Feizoure – zemědělství
- Yerima Youssoufa Mandjo – chovu a zdraví zvířat
- Abdoulaye Moussa – práce a sociálních věcí
- Theodore Jousso – dopravy
- Silvère Ngarso – mládež a tělovýchova
- Justin Gourna-Zacko – pošta a telekomunikace
- Virginie Baikoua – sociálních záležitostí a národního usmíření
- Gisele Pana – umění, turismus, kultura a frankofonie
- Come Hassane – obchodu a průmyslu
- Charles Paul Lemasset Mandya – komunikace a informace
- Bertrand Touaboy – národní podniky, řemesla a SME
- Jean-Christophe Nguinza – generální vládní tajemník pro vztahy se státními úřady
a hodnocení veřejných politik
1.2. Demografické tendence: Počet obyvatel, průměrný roční přírůstek, demografické složení (vč. národnosti, náboženských skupin)
- Počet obyvatel: 4,9 – 5,2 mil. (odhad 2016).
- Podíl ekonomicky činného obyvatelstva: cca 2 mil.
- Průměrný roční přírůstek obyvatelstva a jeho demografické složení
- Roční přírůstek obyvatel: 2,11% (údaj z roku 2015).
Věková struktura:
- 0-14 let: 40,6 %
- 15-64: 55,8 %
- 65 a více: 3,6 %
Národnostní složení: Nejsilněji zastoupeným etnikem jsou příslušníci národa Baya (33 %), Banda (27%), Mandija (13 %), Sara (10 %), Mboum (7 %), M´Baka (4 %), Yakoma (4 %) a další.
Náboženské vyznání: převládá lokální přírodní náboženství (35 %), k protestantům se hlásí 25 % obyvatelstva, k římskokatolickému vyznání 25 % a k islámu 15 % obyvatelstva.
Úředním jazykem je francouzština, společným jazykem je i jazyk Sangho. Lokálně se používají další domorodé jazyky.
1.3. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (nominální HDP/obyv., vývoj objemu HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti). Očekávaný vývoj v teritoriu s akcentem na ekonomickou sféru.
| 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | |
| HDP (mld. USD) | 1,803 | 1,6 | 1,8 | 2,0 | 2,3 |
| růst reál HDP (%) | 1,0 | 4,8 | 5,2 | 4,3 | 4,3 |
| inflace spotřebitelských cen (%) | 16,0 | 8 | 4 | 4,1 | 6,0 |
| Počet obyvatel (mil.) | 4,55 | 4,73 | 4,9 | 4,66 | 4,74 |
| HDP na obyvatele v USD | 600 | 600 | 700 | 700 | 454 |
Zdroj: EIU, CIA Factbook
SAR patří do skupiny nejchudších a vysoce zadlužených zemí bez přístupu k moři. Hospodářství těžce poškozené boji mezi jednotlivými ozbrojenými skupinami a katastrofální ekonomickou správou se vzpamatovává velmi pomalu. Neustávající násilí brání ekonomické revitalizaci země. V důsledku rozsáhlého exodu během občanské války 2013-14 převážně muslimského obyvatelstva, z větší části drobných obchodníků, došlo k další paralyzaci obchodního sektoru. Země se vedle bezpečnostních problémů potýká také se zcela zanedbanou infrastrukturou, nepříznivým investičním a podnikatelským klimatem, velkou korupcí, nevýkonnou státní správou i negramotnou pracovní silou. SAR má velké zásoby nerostných surovin (diamanty, uran, zlato aj.), její hospodářství ale do velké míry závisí na samozásobitelském zemědělství (poskytuje obživu 70 % obyvatelstva). Země je závislá na pomoci mezinárodních donorů.
Růst reálného HDP v roce 2018 dosáhl 4,3% a do dalších let se neočekává zásadní nárůst, jelikož z důvodu přetrvávající nejistoty se nepředpokládá navrácení uprchlíků a IDPs, a stávající riziková bezpečnostní situace v regionu také nenahrává nastartování ekonomických aktivit.
Těžbu surových diamantů, která byla v roce 2012 odhadována na 500 000 karátů, vláda nemá pod kontrolou a část vytěžených diamantů je proto vyvážena ilegálně. V roce 2013 byla SAR vyloučena z Kimberleyského procesu. Vývoz diamantů ze země byl v roce 2015 částečně uvolněn. Prezident Touadéra stávající stav podrobil, během jednání s představiteli Delegace EU, kritice. Podle jeho mínění situace spíše nahrává nelegálnímu vývozu, ze kterého profitují povstalci a jiné kriminální živly, zatímco vláda získává povolení nezbytná k těžbě jen velmi složitě. Vývoz diamantů je i přes tato omezení nadále motorem určitých hospodářských činností. Sektor služeb, který byl během občanské války zasažen nejvíce, se pomalu zotavuje. Zemědělskou výrobu (dřevo, bavlna a káva jsou hlavní vývozní artikly), která tvoří více než 40% HDP, přes nedávné vládní investice nadále ovlivňuje přetrvávající bezpečnostní nejistota.
Měnovou politiku SAR řídí regionální centrální banka Banque des Etats de l’Afrique centrale (BEAC), která se zaměřuje hlavně na kontrolu inflace a udržování pevné vazby CFA na EUR. Momentální hodnota CFA je 655.96 CFA za € 1 a jeho hodnota se pohybuje v souladu s EUR – USD výkyvy. BEAC přijala opatření na podporu strukturálních úprav ve svých členských státech poté, co došlo k propadu globální ceny ropy v letech 2014-16, což vedlo k prudkému nárůstu zákonných bankovních rezerv a naopak k rychlému nárůstu čerpání devizových rezerv. V reakci na to BEAC zvýšila hlavní úrokové sazby v březnu 2017 o 50 procentních bodů na 2,95%, což vedlo ke stabilizaci inflace v SAR v druhé polovině 2018 na 6%. Na rok 2019 je ale predikováno její zvýšení na 6,4%.
Veřejné finance zůstávají v deficitu, neboť pokračující nestabilita nadále omezuje výkon fiskální politiky. V roce 2018 parlament schválil zvýšení daní z lesnictví a vývozu diamantů, ale provádění dalších daňových opatření v roce 2018 bylo zpožděno. Lze očekávat, že vláda zintenzívní své úsilí o zlepšení výběru daní a zavede další daňové reformy, aby dosáhla na podporu programu MMF. Rovněž budou podniknuty kroky ke zjednodušení sdílení informací mezi celními orgány a ministerstvem financí za účelem maximalizovat příjmy z rostoucích obchodních transakcí. Vláda se rovněž pokusí omezit případy osvobozování od daní a daňové úniky. To znamená, že výnosová základna (bez grantů) zůstává poměrně omezená a z důvodu katastrofálních bezpečnostních podmínek a paralyzace samosprávy nelze očekávat zásadní zlepšení. Vláda bude proto nadále velmi závislá na darech zvenčí, ačkoli skutečné vyplácení finanční pomoci bude pravděpodobně omezeno, dokud vláda neprokáže skutečné zlepšení v oblasti fiskální správy, jakož i pokrok při zavádění pětiletého Národního plánu obnovy a budování míru (National Plan for Recovery and Peacebuilding) pro léta 2017-21, který byl vypracován ve spolupráci s donory.
1.4. Veřejné finance, státní rozpočet – příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let
| % HDP | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 |
| Rozpočtové příjmy | 15,5 | 11,4 | 12,3 | na | na |
| Rozpočtové výdaje | 12,5 | 14,5 | 14,1 | na | na |
| Rozpočtová bilance % HDP | -3,0 | -3,1 | -4,4 | -1,0 | 0,9 |
Zdroj: OECD
Údaje o příjmech, výdajích a schodku státního rozpočtu se rozcházejí podle zdroje (OECD, IMF), všechny se však shodují v tom, že management státních financí a rozpočtová disciplína v minulosti již tak velmi špatné, se s krizí rozpadly.
Rozpočet na rok 2017 byl stanoven na 237,23 miliardy FCFA (378,33 milionu USD) ve srovnání s 164 miliardami franků FCFA v roce 2016. Příjmy měly dosáhnout 203 miliard FCFA a 237 miliard FCFA.
Rozpočet na rok 2018 byl 219,3 miliard FCFA (přibližně 375 milionů USD), s příjmovým účtem ve výši 161 miliard CFAF (přibližně 289 milionů dolarů) a rozpočtovým deficitem ve výši 48 miliard dolarů.
Rozpočet na rok 2019 je stanoven ve výši 234,8 miliard FCFA, což představuje nárůst o více než 6% oproti 2018.
1.5. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let), veřejný dluh vůči HDP, zahraniční zadluženost, dluhová služba
| mil USD | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 |
| běžný účet | -129,9 | -144 | -178 | -172,7 | -204,4 |
| kapitálový účet | n/a | n/a | n/a | n/a | n/a |
| finanční účet | n/a | n/a | n/a | n/a | n/a |
| devizové rezervy
|
237,1 | n/a | n/a | 362,7 | 355,1 |
| veřejný dluh vůči HDP | 68,3 | 65,0 | 67,2 | 53,4 | 48,6 |
| zahraniční dluh | n/a | 661,9 | 686,9 | 779,9 | n/a |
Údaje v mil. USD
Zdroj: EIU
Očekává se, že po stabilizaci v roce 2018 dojde k opětovnému zrychlení růstu, který bude poháněn lesnictvím, zemědělstvím a těžbou. Rovněž bude podpořena mezinárodní podporou mobilizovanou na projekty v oblasti infrastruktury, zejména v odvětví vodního hospodářství a komunikací. Příkladem může být projekt CAB, který umožní zemi mít v roce 2022 optickou síť a který je financován hlavně AfDB. Země však zůstává jednou z nejchudších na světě a stále nese jizvy humanitární a bezpečnostní krize v roce 2013. Růst bude v tomto křehkém kontextu trpět, neboť odvětví zemědělství – které v roce 2017 představovalo 42% HDP – je postiženo pravidelnými násilnostmi ve venkovských oblastech. Očekává se však, že dřevařský průmysl bude pokračovat ve svém vývoji a bude tvořit téměř polovinu vývozu před zlatem, kávou a bavlnou. Predikce říkají, že díky částečnému zrušení embarga v roce 2016 se bude pokračovat v oživení vývozu diamantů. Domácí poptávka bude i nadále slabá, ovlivněná velkým počtem lidí, kteří prchají ze země.
Inflace zůstane v roce 2019 nad úrovní 3% cíle CEMACu a v roce 2019 se bude i nadále zpomalovat. Opět bude poháněna cenami ropy, které budou i nadále vysoké a občasným narušením dodávek spojeným s bezpečnostní situací. Vzhledem k tomu, že frank CFA je indexován na euro, inflace bude rovněž ovlivněna pohyby směnného kurzu euro-americký dolar.
Země, která se zavázala k MMF v rámci systému rozšířených úvěrů, se snaží prosazovat fiskální reformy. Toto úsilí vedlo k vyplacení čtvrté tranše úvěrů ze strany MMF v červenci 2018 a očekává se, že v roce 2019 opět povedou k malému přebytku rozpočtu. Výnosy by měly vzrůst, a to jak domácími příjmy, tak rozpočtovou podporou. Země zůstává závislá na mezinárodní pomoci MMF, AfDB, EU a dalších. Očekává se, že poměr veřejného dluhu k HDP bude dále klesat, protože nedoplatky budou splaceny, ale země je i nadále vystavena vysokému riziku nadměrného zadlužení.
Navzdory remitencím od mezinárodních partnerů a expatriotů, které v roce 2018 dohromady představovaly 10% HDP, se očekává, že běžný účet, zejména spojený s deficitem obchodu (16% HDP v roce 2018), bude vykazovat velký deficit. Očekávaný růst vývozu bude kompenzován růstem dovozu, který bude dále zhoršován vysokými cenami ropy. Kromě toho bude vývoz trpět, protože jejich nabídka ovlivňuje nejistotu. Financování běžného účtu bude financováno dotovanými půjčkami od mezinárodních organizací, ať už se jedná o projekt, či nikoliv. Kromě toho se devizové rezervy, sdružené mezi zeměmi CEMAC, začaly znovu budovat a snižovaly tak riziko krize platební bilance.
Zdroj: Coface
1.6. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)
Bankovní soustava SAR je kontrolována společnou centrální bankou středoafrických zemí – Banque des Etats de l’Afrique Centrale (BEAC) se sídlem v Yaoundé. Ta dozírá na činnost bank i v ostatních pěti členských zemích středoafrického integračního seskupení (Kongo, Čad, Gabon, Kamerun a Rovníková Guinea). Centrální banka BEAC emituje oběživo a dozírá na likviditu uvnitř středoafrické měnové zóny, ve své monetární politice v zásadě kopíruje rozhodnutí Evropské centrální banky. V roce 1993 vytvořily dále členské země BEAC nadnárodní instituci bankovního dozoru – COBAC (Commission Bancaire de l’Afrique Centrale), která má zvláštní pravomoci pro regulaci činnosti a dodržování disciplíny u všech bankovních institucí integračního seskupení CEMAC. Jako všichni ostatní signatáři smlouvy o vytvoření zóny CFA-franku v Africe (1948) je SAR rovněž povinna držet alespoň 60 % svých zahraničních rezerv na účtu „compte d’operation“, spravovaném v Paříži. Bankovní systém SAR je malý a těžce postižený krizí.
V zemi působí čtyři komerční banky:
- Banque Populaire Moroco Centrafricaine
- Ecobank
- Banque Sahélo-Saharienne pour l’investissement et le Commerce Centrafrique
- Commercial Bank Centrafrique
1.7. Daňový systém
Daňový systém SAR se pouze zvolna přizpůsobuje jednotnému systému v rámci zemí CEMAC, je stále velmi komplikovaný a díky vysoké korupci (a výběru do vlastní kapsy) jsou velmi časté daňové úniky. Celní a berní úřady přestaly během krize v roce 2013 plnit svoji funkci, v současné době je jejich činnost obnovena pouze částečně. Dochází ke dvěma extrémům, buď podnikatel díky působení v neformálním sektoru neplatí žádné daně, legálně působící podniky naopak platí přehnaně vysoké daně. Hlavním zdrojem daňových příjmů jsou společnosti těžící dřevo.
Oficiální daňový systém tvoří následující základní přímé a nepřímé daně a sociální pojištění
zaměstnanců:
- Daň z příjmu fyzických osob je progresivní podle příjmu v pásmu 10 – 50%,
- Daň podniková – 30 % nebo 1% z obratu
- Daň z přidané hodnoty (TVA) – 19 %
Podnikání je zatíženo řadou dalších plateb a odvodů (daň z nemovitostí 15 %, daň za učně 2 %). Zaměstnavatel přispívá 19 % platu na sociální pojištění zaměstnance. Zákon o investicích rozlišuje zvýhodněný režim pro podniky investující více než 0,1 mld. FCFA, podniky investující 0,1 – 1 mld. FCFA a velké investory (investice vyšší než 1 mld. FCFA). Noví investoři mohou v závislosti na zařazení do privilegovaného režimu získat různé daňové výhody (nulová podniková daň až po dobu 5 let), mohou bezcelně dovážet po určitou dobu zařízení a materiál, mohou rychleji odpisovat a snižovat daňový základ za investice do vzdělání zaměstnanců, výzkumu, výstavby infrastruktury; další úlevy mají podniky působící v odlehlých oblastech. Speciální daňový režim mají ropné a těžební firmy (code minier, code petrolier) a firmy těžící dřevo (code forestier) www.droit-afrique.com.
Podrobné informace viz: www.doingbusiness.org, www.izf.net, www.droit-afrique.com, www.taxrates.cc
Zpracováno a aktualizováno zastupitelským úřadem ČR v Abuji (Nigérie) ke dni
Souhrnná teritoriální informace
- Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled
- Zahraniční obchod a investice
- Vztahy země s EU
- Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR
